Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sesterská pouta 56. kapitola

Sesterská pouta 56. kapitolaPo delší době zase pohled Rachell, na kterou čeká jedna nepříliš milá návštěva, ale to by nebyly holky Swanovy, aby si s tím nedokázaly poradit. :-) Samozřejmě prosím o komentáře... Chloe

EDIT: Článek neprošel korekcí

56. kapitola

Rachell

Probudila jsem se v Tessině pokoji v rezervaci a sotva jsem se trochu rozkoukala, začala jsem si připadat pěkně hloupě. Nejdříve ty moje citové výlevy a nakonec tu takhle vytuhnu. To je fakt ostuda…

Celá rozlámaná jsem vstala, trochu se upravila, abych nebyla celá taková pomačkaná a rozcuchaná a vydala jsem se hledat své sestry.

Naštěstí jsem je nemusela hledat nijak dlouho, protože všichni seděli v kuchyni a něčemu se smáli. Každý z nich měl před sebou talíř s hamburgerem. Vonělo to tak úžasně, že se mi začaly sbíhat sliny a to normálně maso moc nemusím.

„Tak co? Už ses nám vyspinkala?“ zeptala se Bella vesele a přistrčila ke mně jeden talíř s hamburgerem, jako by přesně věděla, na co myslím.

„Jo, ale omlouvám se. Rozhodně jsem neměla v plánu tu takhle vytuhnout,“ omlouvala jsem se a zakousla se do toho lahodného burgeru.

„Chutná?“ otázala se Tess a důvěrně se přitom tiskla k Jakovi.

Tohle jejich důvěrné chování byl rozhodně pokrok. Vsadila bych se, že se dokonce pod stolem drží za ruce. Přála jsem jim to, protože byli vážně skvělý pár.

„Rychle to dojez, protože už musíme jet taky domů. Vážně jsme se tu hodně zdržely,“ popoháněla mě Bella a začala sklízet věci ze stolu.

„Hm,“ zamručela jsem s plnou pusou a podala jí talíř s tím, že už si zbytek dojím cestou.

Během půl hodiny už jsme byly připravené k odjezdu, ale Tess se ještě stále loučila s Jakem. Bylo to vážně dojemné, jak se od sebe nechtěli odloučit ani na minutu, přestože my jsme už s Bellou seděly v autě. 

Zmáčkla jsem klakson, abych dala jasně najevo, že tu na ně čekáme a že je nám tu pořádná zima. Tess překvapeně nadskočila a Jake si připlácl ruce na uši. Nejspíš to pro jeho citlivé smysly nebylo nic moc.

„Ráda bych vás politovala, ale je mi zima,“ vysvětlila jsem ji a doufala, že si pohnou.

Zřejmě to zabralo a tak si věnovali poslední, ne až tak úplně cudný polibek a s rozzářenýma očima a růžolícími tvářemi si Tess nasedla konečně do auta.

„Ani slovo,“ varovala nás a své oči opět stočila k okénku, za nímž se nacházel Jacob.

„My nic říct nechtěly,“ poznamenala Bella a nastartovala auto.

„No, já možná jo,“ odporovala jsem jí. „Gratuluji.“

„Díky,“ zatetelila se Tess a naposledy zamávala v dáli mizejícímu Jakeovi.

 

***

Před naším domem na mě čekalo přímo šokující překvapení. Byla to Michelle. Nevěděla jsem jistě, zda mám mít radost, že ji uvidím, či nikoliv, ale bylo znát, že víc než cokoli jiného ve mně její přítomnost vyvolává nervozitu, strach a paniku…

Bella se na dotyčnou podívala s jasně zrající nedůvěrou. Pravděpodobně totiž postřehla mou reakci na ni.

„Ahoj, Michelle,“ pozdravila jsem ji, aby Bella pochopila, že dotyčnou skutečně znám.

Ani Tess nebyla nadšená, že ji vidí, koneckonců, už si s ní zažila svoje, ale když ji Bella požádala, aby jí pomohla odnosit tašky s nákupem, nemohla to jen tak odmítnout. I tak mi ale ještě stihla věnovat jeden ze svých starostlivých pohledů, když se loudala za Bellou s nacpanými taškami.

„Tak tady teď bydlíš?“ otázala se a přejela náš dům kritickým pohledem.

„No a?“ nechápala jsem a přistoupila k ní, jako kdybych šla na popravu.

„Nic jen, že je to celkem propad od té vily, kde jsi žila předtím.“ Pohodila rameny.

„Cože?“

„Zato ta druhá si polepšila. Je to tu mnohem lepší, než ty chatrče, kterým se v rezervaci říká domy,“ navážela se do Tess a La Push.

„Nech si to,“ mírnila jsem ji.

„Proč? Proč by mi mělo záležet na tvém názoru? Teď, když nepatříš ke Cullenovým, tak nejsi nikdo. Už nic neznamenáš a ve škole po tobě ani pes neštěkne,“ zasmála se.

„Mně je to ale jedno, protože už se do Cashall stejně nikdy nevrátím,“ prohlásila jsem a snažila se nedat najevo, že uhodila hřebíček na hlavičku.

Bez Cullenových mě lidi nejspíš ani nepřijmou. Už jsem nad tím nejednou přemýšlela a obávala se toho. Znejistěla mě a tak trochu mi i došlo, o co se jí jedná a proč je tady. Chce mě jen rozhodit před nástupem do nové školy a to vážně není moc fér…

Jenže je to Michelle, tak čemu se divím…

„Ehm, ehm,“ odkašlala si náhle Tess, která se tu zjevila z ničeho nic.

„Co chceš, ty lůzo?“ zeptala se jí arogantně Michelle.

„Jen jsem ti přišla říct, že ona je někdo. Je Swanová. Stejně jako já a husy jako ty si běžně dáváme k obědu,“ zastala se mě.

Z toho vědomí mi bylo náhle příjemně. I to co řekla, na mě mělo jistý efekt, protože měla pravdu. Já jsem Swanová a to možná neznamená tolik jako být Cullenová se vším tím luxusem a privilegii okolo, ale pořád to něco znamená. Možná ne pro okolní svět, ale pro mě určitě…

„To bych teda chtěla vidět,“ ušklíbla se.

„Fajn, řekla sis o to,“ usmála se Tess a vzápětí Michelle vlepila přímo ukázkový pravý hák.

Ozvalo se děsivé křupnutí a má někdejší rádoby kamarádka se téměř okamžitě sesula k zemi a naříkala jako malé děcko. Nedivím se, poněvadž jí z nosu tryskala krev jako z fontány.

Tess si ji jen vítězně prohlížela a usmívala se, zatímco já jsem naproti tomu byla vážně překvapená, že něco takového opravdu udělala. Už to, že se mě zastala, pro mě moc znamenalo, ale tohle? To byla pecka, doslova.

„To mě musíš naučit,“ poznamenala jsem a přemýšlela, kde k tomu asi tak přišla.

Silně pochybuji, že to odkoukala z boxu v telce, spíš bych sázela na Jaka, nebo některého z vlkodlaků, i když ti to nejspíš nepotřebovali, takže vážně nevím…

„Si piš, ségra,“ řekla jen a pak už mě vzala okolo ramen a společně jsme se vydaly zpět do domu, aniž bychom se zajímaly o Michelle, která stále klečela na našem trávníku s krvácejícím nosem a šokovaným výrazem plným bolesti.

Zarazily jsme se, až když jsme uviděly Bellu, jak nás obě dvě pozoruje s přísným výrazem ve tváři a založenýma rukama na hrudi.

„Oou, tohle nebude hezký,“ poznamenala Tess a chtěla se vytratit.

„Tak to ne, Tess. Hezky stůj,“ zarazila ji přísným hlasem Bella a Tess tedy zacouvala zpět s rezignovaným povzdechem.

Dala jsem si ruce do kapes, sklonila hlavu a čekala na svůj ortel. Tess na tom byla velice podobně…

„Vím, že bych měla být něco jako váš vzor, takže vám takovéhle chování rozhodně neschvaluji,“ začala Bella se svým proslovem.

„Ale ona si to zasloužila,“ hájila se Tess.

„Já vím a máš vážně obdivuhodnou ránu. Jsem si jistá, že táta by byl na tebe hrdý,“ prohlásila a najednou měla na rtech úsměv.

Oběma se nám značně ulevilo, když jsme viděly, jak pookřála…

„Takže průšvih nemáme?“ ujišťovala se Tess nedůvěřivě. 

„Ne, ale zítra žádnej Jacob,“ oznámila jí.

„Ale to je trest!“ hádala se.

„Ano, ale dost mírnej,“ trvala si na svém Bella. 

„Jak pro koho,“ nesouhlasila.

„Co zakážeš mně?“ chtěla jsem vědět, protože já přeci žádného přítele nemám a nesu na tom přinejmenším stejnou vinu, jako Tess.

„Nic.“

„Vážně?“ podivila jsem se.

„Ne, ty totiž zajdeš ke Cullenovým,“ prohlásila rozhodně.

„Co?“ vyjekla jsem. „Ne! To rozhodně neudělám.“

„Ale jo, uděláš. Máš to befelem,“ trvala si na svém.

„To ale není fér! Já ji přece nepraštila a jsem potrestaná mnohem víc,“ rozčilovala jsem se.

„Klid, Rachell. Nás přeci nemůžou jen tak rozhodit. Zítra tam půjdu s tebou a přinejhorším odvedu jejich pozornost, abys měla dostatek prostoru, co ty na to?“ nabídla mi velkoryse.

„Jo, to by šlo,“ souhlasila jsem. „Tedy, pokud jí to dovolíš.“

„Jistě, budu jedině ráda, když ji podpoříš,“ řekla Bella a mně se hrozně ulevilo.

„Mimochodem, jak se zítra do té školy vůbec dostaneme, když to auto od Jaka budeš potřebovat ty?“ zeptala se Tess.

„Ty nepojedeš na kole?“ rýpla jsem si.

„Ne, ale ty bys mohla,“ oplatila mi to.

„To těžko, protože to neumím,“ odporovala jsem jí.

„Neumíš jezdit na kole? A to se jak stalo?“

„Měli jsme rotoped,“ objasnila jsem jí.

„Mám lepší nápad,“ vmísila se nám do toho Bella a naznačila nám, abychom ji následovaly k zadnímu vchodu do domu.

Byla jsem zvědavá, protože jsem netušila, kam jdeme, ale byla jsem ráda, že jsme nešly předem a to hlavně pro případ, že by tam ještě byla Michelle.

Odvedla nás až do nejzazšího koutu zahrady, kde se nacházela velice stará a polorozpadlá garáž. Tak trochu jsem doufala, že tam nemá schované tátovo policejní auto, ale to byla asi fakt blbost…

Belle dalo opravdovou práci otevřít staré dveře, které byly pravděpodobně zarezlé, protože s nimi už velice dlouho nikdo nemanipuloval.

„Představuji ti svůj náklaďáček,“ zajásala Bella, když se jí je konečně podařilo otevřít a ukázala mi na červené polorozpadlé auto.

Tohle myslela vážně???

„Páni, tohle auto znám z fotek. Patřívalo Billymu, že jo?“ hádala Tess a užasle si ho prohlížela.

To já její nadšení rozhodně nesdílela…

Jet s tímhle do školy je něco jako společenská sebevražda ihned na úvod, nebo se snad pletu? Myslím, že ne. Ještě, že se s tím nevytasila před Michelle, to by měla teprve kecy. Jo Rachell, to je tedy vážně pokrok od Porsche k tomuhle…

„Co to vlastně vůbec je?“ zeptala jsem se.

„Chevrolet Pickup Truck,“ odpověděla mi Bella. „Táta mi ho koupil k narozeninám a přesto, že jsem k němu byla zpočátku lehce skeptická, zamilovala jsem si ho. Je to spolehlivý vůz.“

„Ach tak a za to teď máme trpět my?“ úpěla jsem.

„Mně se náhodou moc líbí,“ zastávala se auta Tess.

„Tobě se taky líbí úplně všechno,“ zaksychtila jsem se.

 


 Takže co vy na to? :-)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sesterská pouta 56. kapitola:

 1
2. Zvedavka
09.02.2020 [22:13]

Hurá na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. BabčaS.
09.02.2020 [19:55]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!