Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sesterská pouta 33. kapitola

Twilight <3


Sesterská pouta 33. kapitolaA je to venku. Jacob sbírá body, zatímco Edward prohrává na celé čáře... Snad se vám bude tahle poněkud chaotická kapitolka líbit... chloe.

33. kapitola

Rachell

Zhluboka jsem dýchala a nevěděla na co se dívat dřív, jestli na místo, kde se před chvílí má zachránkyně proměnila ve vlka, na mrtvé tělo kluka, který se mi pokusil ublížit a se kterým jsem prohýřila celou noc, nebo na svou dlouho ztracenou sestru, která byla zřejmě v bezvědomí a silně krvácela. 

Náhodou jsem pohledem ulpěla na jejím telefonu, který zřejmě musela upustit, když ji ta holka odhodila stranou. Vzpamatovala jsem se alespoň natolik, abych se k němu vrhnula a vytočila 911, kde mě okamžitě přepojili na nejbližší nemocnici ve Forks.

„Jsem v Cashall, na parkovišti u restaurace U tří sumců. Mou kamarádku tu někdo napadl a ona krvácí. Myslím, že se uhodila do hlavy. Dýchá, ale je v bezvědomí. Prosím, pomozte mi. Já… Já nevím, co mám dělat,“ žadonila jsem a sypala ze sebe vše, co jsem věděla.

„Dobře, pokuste se zachovat klid, zůstaňte na místě a vyčkejte příjezdu záchranářů, ano? Budou tam do deseti minut,“ řekla mi operátorka.

„Tak, tak jo,“ vzlykla jsem a svými špinavými, zakrvácenými prsty si otřela uslzené oči.

Jako další jsem z paměti vytočila Alicino číslo a v duchu děkovala bohu, že má Tess mnohem lepšího operátora nežli zřejmě já a má tu signál.

„Alice? Díky bohu, teda vlastně. Kde se flákáš? Proč jsi neměla vizi alespoň jednou, když jsem ji doopravdy potřebovala,“ vzlykala jsem.

„O čem to mluvíš?“ nechápala.

„Rachell, co ti je?“ ptal se náhle Edward a zřejmě jí vytrhl telefon z ruky.

„Já… On je mrtvý a Tess zraněná. Ta holka,“ blábolila jsem zmateně a postřehla, jak sem míří dva obrovští vlci.

Jeden byl rudohnědý a druhý černý, ale vážně, vážně obrovští byli oba dva úplně stejně…

„Oh, můj bože! Edwarde, jsou tu vlci, obrovští vlci,“ křičela jsem v počínajícím záchvatu hysterie a upustila její telefon na zem.

„Já se vás nebojím,“ pípla jsem v marné snaze přesvědčit o tom hlavně samu sebe.

Jeden z vlků, ten rudohnědý, na kratičký okamžik zmizel v křoví, aby se z něj mohl vzápětí vyřítit kluk jako hora s havraními vlasy, rudou kůží a tetováním na rameni. Na sobě měl jen kraťasy, ale já ho i tak poznala. Ne podle fyzického popisu, ten by seděl na kdekoho z vlkodlaků, ale podle jeho výrazu ve tváři, když uviděl Tess. Byl totiž naprosto zdrcený…

„To vypadá zle,“ povzdechl si a vztáhl ruku k její tváři.

„Zavolala jsem sanitku,“ kuňkla jsem.

„Ty jsi Rachell, viď?“ otázal se a překvapeně si mě prohlížel.

„Jak to víš? Myslely jsme, že to věděl jen Edward,“ divila jsem se.

„A co jsem věděl?“ zeptal se dotyčný, když se tu náhle objevil.

„No, já…“ Chtěla jsem si honem něco vymyslet, ale nešlo to, protože jsem prostě byla až moc v šoku z toho všeho.

V dálce jsem zaslechla sirény přijíždějící sanitky, ale najednou, jako bych nebyla schopná pořádně vnímat, co se kolem mě děje. Byla jsem otřesená a totálně mimo…

„Toho kluka by asi vidět neměli,“ konstatoval Jacob a Edward ho jako na povel vzal a odhodil někam do křoví, aby ho členové záchranky nemohli vidět, s tím, že se o něj postarají pak.

Nechápala jsem, kde se v něm bere ta chladnokrevnost a neúcta k lidskému životu. Udělal by totéž i se mnou? - přemítala jsem v duchu, zatímco kolem mě chodili lidé s nosítky a dělali všechny ty lékařské věci, kterým jsem ani za mák nerozuměla a vnímala je vážně jenom tak na okraj.

Slyšela jsem hlasy záchranářů a občas dokonce i cítila, jak se mě někdo dotýká a svítí mi baterkou do očí, ale byla jsem moc mimo na to, abych reagovala. Všechno mi připadalo tak vzdálené. Stejně jako ty chvíle, kdy jsem se prostě jen bavila…

„Musíme jet,“ oznámil mužský hlas.

„Chci jet taky,“ naléhal Jake.

„Lituji, ale nemůžete jet s námi. Nebojte se, postaráme se o ni a tuhle slečnu k nám přivezte taky. Vypadá, že potřebuje prohlédnout,“ doporučil zase ten mužský hlas.

To, že sanitka odjela, jsem si mohla pouze domýšlet, protože jsem byla opravdu v hrozném stavu.

„Hej!“ křikl Jacob a zatřásl mnou, což mě z té otupělosti trochu probralo.

„Co?“ zeptala jsem se a pohlédla na něj.

Jacob u mě klečel a svými prsty mi svíral ramena, což jsem téměř necítila, přestože z něj sálalo to podivné teplo, na které jsem rozhodně nebyla zvyklá. Edward stál sice opodál, ale stále byl v mém zorném poli. Moc se mu nelíbilo, že se mě Jacob dotýká, to na něm bylo vidět, ale taky mu ještě nedošlo, jak moc toho s Tess vlastně víme o sobě navzájem.

„Víš, kdo jsem?“ zeptal se.

Namáhavě jsem přikývla.

„Jsi Jacob Black.“

„Odkud ho znáš?“ zeptal se pro změnu Edward.

„Neznám. Jen jsem o něm už slyšela,“ upřesnila jsem.

„Od koho?“

„Od své sestry. Tess,“ odpověděl jsem mu. 

„Vy o sobě víte?“ podivil se Edward.

„Jo, už pár týdnů.“

„Týdnů?“ zhrozil se v reakci na má slova.

„Proč jste nám o tom ale nic neřekly?“ zajímal se Jacob. 

„Nevím,“ pokrčila jsem rameny. „Asi jsme nechtěly, abyste nás od sebe zase drželi dál.“

„To by nemělo smysl teď, když o sobě víte, takže toho se bát nemusíte,“ ujistil mě Jake, přičemž po něm Edward vrhl naštvaný pohled.

„Co? Ty seš snad jiného názoru?“ vyjela jsem na něj, načež se samozřejmě zatvářil děsně ublíženě. Jdi do háje – pomyslela jsem si.

„Co přesně se tu stalo, Rachell?“ otázal se mě opět Jacob.

Kdyby tohle byla soutěž, na rozdíl od Edwarda by v ní Jacob dostal plný počet bodů a k tomu ještě korunku miss sympatie, protože na rozdíl od Edwarda byl milý a ohleduplný, přestože bylo znát, že umírá strachem o Tess a že by se za ní nejraději okamžitě rozběhl…

„Tak, co se stalo? Byly jste spolu a pak?“ vyzval mě k pokračování.

„Ne, my jsme spolu vůbec nebyly,“ odporovala jsem mu.

„Nemusíš nic zapírat,“ řekl Edward a na základě mých předchozích myšlenkových pochodů se zřejmě pokoušel napodobit Jacobův přístup, ale šel na to špatně…

„Já nelžu! Byla jsem tu s Michelle a pár dalšími holkami. Ani jsem netušila, že tu Tess je! Já… Bylo mi špatně, šla jsem ven a ten kluk se na mě vrhnul. Pak přišla ta dívka a pomohla mi, jenže když přišla Tess… Myslím… Já nevím, stalo se to moc rychle,“ blábolila jsem zmateně.

„Ta dívka se naštvala, tudíž se proměnila ve vlka, zabila toho kluka a taky zřejmě odhodila Tess stranou na ten strom, když se jí snažila od sebe odstrčit. Byla to nehoda,“ uzavřel to Edward, který tak přefiltroval mé myšlenky do poněkud srozumitelnější formy.

„Tess zřejmě nebyla jediná, kdo dneska utekl z domova,“ povzdechl si Jacob a pohlédl na toho černého vlka, který už byl zase zpátky.

„Jdi říct Paulovi, ať okamžitě najde Mon. Nemyslím si, že je ještě pořád ve vlčí podobě, protože to bychom ji cítili, když jsme šli sem, ale určitě je na tom zle.“ Černý vlk jako by přikývl a zmizel v lese.

„Díky,“ řekl Jake mým směrem a pak to chvíli vypadalo, jako že už chce odejít, ale Edward ho zarazil.

„Hlídej si ty své čolky lépe. Ta holka ji mohla zabít,“ vycenil na něj zuby varovně.

Jacob se mu s nasupeným výrazem vysmekl, ale jinak mu odpověděl úplně klidným hlasem.

„Monica Rachell zachránila. Možná by sis měl její jméno zapamatovat, a ne ji urážet,“ připomenul mu.

„Jo, ale ta tvoje se přitom dostala do nemocnice a toho kluka dokonce zabila, to není moc hrdinský,“ odsekl mu Edward a bylo vidět, jak v něm bublá hněv.

„Ty!“ zavrčel Jake, ale vzápětí to rozdýchal. „Víš, co? Kdybych chtěl být stejný idiot jako ty, tak bych ti řekl, že ta „tvoje“ Rachell nejenom, že neříká celou pravdu, ale navíc je ještě ke všemu sjetá!“

To není možný, on mě prásknul?!

„Co?“ zarazil se Edward a já se chtěla hlavně vypařit.

„Promiň, ale stejně by to ucítil, kdyby se teda tolik nesoustředil na to, že jsi celá od krve toho kluka,“ omlouval se mi Jake hned na to, a tak si u mě ty ztracené body znovu získal.

Přesto mě zarazilo, že se mi vůbec omlouvá, koneckonců mě ani nezná…

„Pořád si myslíš, že jsi něco víc, Edwarde, ale já Tess znám. Neříká mi sice o všem, co dělá, ale to ani nemusí, protože my si vzájemně věříme. I kdyby se stokrát vytratila z domu, nikdy by se nesjela, což ty o té své říct nemůžeš,“ prohlásil a pak zmizel v lese.

Už začínám chápat, proč ho Tess miluje, uvědomila jsem si v duchu. Na rozdíl od Edwarda byl Jacob opravdový muž. Nechoval se jako rozmazlené dítě. On si moc dobře uvědomoval následky svých činů a myslím, že chápal i mě, a to, aniž by mě znal. Nežaloval, konstatoval. Navíc měl pravdu, a přestože s Tess vypadáme dost podobně, díky tak odlišné výchově jsme každá úplně jiná.

Já jsem ta, co se od Cullenových naučila, že si máš života užívat a následků se bát nemusím, protože se mnou vždy byli, jsou a budou. Ale spoléhat na ně se ne vždy vyplácí. Třeba jako dnes. I když chápu, že když byl poblíž vlkodlak, tak to tak nešlo, ale i tak jsem tak nějak doufala ve víc pomoci od nich.

Spoléhám na ně až moc a občas, když jsem s nimi, zapomínám na to, že jsem vlastně člověk a když se tak ohlédnu za tím, jak tenhle poslední půlrok v Cashall probíhal, tak je mi ze sebe zle. Vždyť mě nezajímalo nic jiného než kluci, šaty a má vlastní popularita. Kdo by si vybral za nejlepší kamarádku někoho jako je Michelle? Ani jí nemůžete věřit. Neustále čekáte, kdy schytáte kudlu do zad. Dělá to ze mě leda tak povrchní káču…

To Tess moc přátel neměla, obzvláště pak mimo smečku, ale jí úplně stačila Mon. Nevadilo jí, že se nevidí, protože měla moc starostí, tedy jistě že jí chyběla, ale chápala to a věděla, že až bude v pořádku, jejich vzájemné pouto přetrvá, zatímco já, kdybych se ve škole neukázala byť jen jediný měsíc, Michelle by mě zcela nahradila a nikdo už by neznal ani mé jméno.

Mám všechno, co si člověk může přát. Můžu dělat cokoliv, nemusím pracovat, ani studovat, protože Cullenovi mají obrovské množství finančních prostředků, že i kdybych celý život nedělala nic jiného, než rozhazovala peníze na všechny strany, stejně by to nepocítili, a to už něco podobného praktikuje Alice po několik desetiletí…

Tess toho moc neměla a vždy se musela o všechno prosit. Měla jen to své kolo a obnošené šaty z laciných obchoďáků, jenže jí to nevadilo. Ona totiž dobře věděla, co je v životě důležité a co ne. Měla Billyho, Jakea a Bellu. To jí stačilo.

A podle toho, co jsem o Belle slyšela, ani ona není v ničem jako já. Jenže oni mě tak už vychovali. Dá se to vůbec změnit? A co by na mě řekli moji rodiče? Jestliže Bella pro ně byla dokonalá dcera, co by řekli na mě, která si začne s klukem z kapely, vezme si spolu s ním drogy, do toho ještě chlastá, provádí s ním obscénnosti a pak se ještě diví, že chce zajít dál?

„Tak takhle to bylo?“ zeptal se mě náhle Edward a pohlédl na mě jako by mě viděl poprvé v životě.

„Jo,“ potvrdila jsem, protože to, co v mých myšlenkách už viděl, přece nemělo cenu zapírat… „Ale pravda je i to, že jsem to udělala, abych se alespoň na chvíli dostala ze své vlastní kůže. Celý můj život jste mi lhali, Edwarde, Já mám vlastní rodinu, dvě sestry, které žijí. Neměl jsi mi lhát, jen abych s vámi zůstala a byla něco jako váš domácí mazlíček.“

„Rachell, tys…“

„Co? Byla jsem snad někdy něčím víc? Já to prostě najednou nějak nevím. Dívám se na Jacoba a vím přesně, proč on je její rodina, přestože je vlkodlak, ale když se kouknu na tebe a na ostatní. Najednou to už nějak nevím, Edwarde,“ přiznala jsem.

„Co sis vlastně vzala?“ chtěl vědět.

Tak tohle ho zaujalo? Nechápala jsem.

„Není to o té droze. Myslela jsem to naprosto vážně,“ ujistila jsem ho, protože už to ve mně vřelo delší dobu. Nebylo to jen tím, co se mi teď děje v těle kvůli tomu svinstvu v krvi. „Ale to ty nejspíš nikdy nepochopíš, protože se o to ani nesnažíš. Nechceš to chápat? Fajn, já to ale takhle zkrátka vidím.“

Edward na mě už znovu nepromluvil pouze z křoví vylovil Peethovo mrtvé tělo a ztratil se s ním kdesi v lese. Mě tam nechal, ale vzhledem k tomu, že už se pomalu rozednívalo, mi to zase tak moc nevadilo. Jen mi bylo trochu chladno a celá jsem se třásla. Nevěděla jsem, jestli je to tím, co jsem si vzala, nebo zimou jako takovou, ale neměla jsem to, jak zjistit…


Moc děkuji všem, co se na tuhle kapitolku podívali a zanechali mi koment. :-) chloe


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Sesterská pouta 33. kapitola:

 1
2. BabčaS.
12.07.2018 [20:09]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Petronela webmaster
12.07.2018 [8:47]

PetronelaPřesně jak jsi v perexu zmínila, Edward prohrává na celé čáře. V téhle povídce je mi trochu nesympatický a v dnešní kapitole mě doslova a do písmene iritoval a choval se jako debil. Snad mu však ta Rachellina slova trochu otevřou oči.
Jsem vážně zvědavá, jak se tohle bude vyvíjet dál, a hlavně kdy se holky dozvědí komplet celou pravdu o své minulosti. Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!