Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sesterská pouta 19. kapitola

28.05.2018 (12:00) • chloe, mokasina • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 828×

19. kapitola

Jacob

Byli jsme u sebe tak blízko. To sice nebylo poprvé, ale poprvé to mezi námi zajiskřilo. A to pořádně a ona udělala něco, co bych nikdy býval nečekal, že udělá…

Políbila mě!!!

Byl jsem na tu malou chvíli jako v ráji. Po tomhle jsem vždycky toužil. Její rty byly jako samet a sladké jako ty nejsladší jahody světa. Bylo to to nejkrásnější, co jsem kdy zažil. Nejradši bych políbení prohloubil a zopakoval ještě asi tak tisíckrát, ale to bych ji nejspíš vyděsil. A ona stejně ihned poté, co si uvědomila, co dělá, utekla bůh ví kam.

Zůstal jsem tam sám jako omámený, omámený láskou…

Kéž by to takhle bylo každý den, ale to zatím nebylo možné. Tess na to nebyla připravená a ani já jsem něco takového nečekal. Pro ni to ale bylo mnohem složitější. Políbila svého skoro bratra. Kéž bych jednou byl víc než jen její bratr, ale ona potřebuje čas a já jí ho poskytnu tolik, kolik bude třeba, zařekl jsem se a vydal se do servisu, kde na mě čekala práce.

***

Když jsem se vrátil ze servisu, snažil jsem se všemožně zabavit, ale sledování televize s mým otcem mi příliš nepomáhalo. Neustále jsem musel myslet na Tess a na dotek jejích hebkých rtů na těch mých. A samozřejmě také na to, jak ihned poté utekla…

Byla už pryč docela dlouho a já o ni začínal mít strach. Jediné, co mě uklidňovalo, byl fakt, že dnes v noci hlídkuje Sam a ten bere hlídky smrtelně vážně, takže kdyby se jí něco stalo, nebo jí cokoli hrozilo, určitě by mi to zavolal, ale nic takového se zřejmě nedělo. 

Dlouhou dobu jsem také přemýšlel, kam by mohla jet a moc dobře jsem si uvědomoval, že moc takových míst není. Leah o ní nevěděla určitě, protože už zase byla zahrabaná pod haldou lejster v malé kanceláři. Ano, byla sice sobota, ale včera nám na poslední chvíli dorazila velká objednávka, a tak jsme na tom museli začít pracovat ihned. V podstatě šlo o dosud největší zakázku, jakou naše dílna zažila. Ve vedlejším městě se pořádala přehlídka historických vozů a my je měli alespoň na těch pár metrů, co pojedou, zprovoznit. Což znamenalo poměrně málo práce za hodně peněz. Tudíž nikomu nevadilo, že je to práce na víkend.

Důrazně jsem Leah ale upozornil, aby o tom Tess neříkala. Chtěl jsem, aby měla volný alespoň ten víkend, když už trvala na tom, že všední dny stráví tam. Měla zkrátka za to, že je servis prázdný, takže tam určitě nejela. Za Mon, no nevím, možné by to asi bylo, ale o tu se dnes starají Embry s Paulem a ti by mi to též řekli, takže kam jinam mohla jít?

A sakra, že mě to nenapadlo hned. Určitě je ve Forks. No, jestli to tak skutečně je, měl bych potlačit tu svoji touhu okamžitě se pro ni rozjet, protože jestli je tam, tak je to opravdu zlé. Nechodí tam, když má veselé myšlenky, právě naopak. Zahání tam splíny.

Nikdy předtím mi to ale nevadilo tak jako teď. Tím spíš, že důvodem jejího špatného rozpoložení jsem já sám…

„S tebou šijí všichni čerti, Jakeu. Stalo se něco?“ zajímal se Billy, kterého už asi přestalo bavit se na mě dívat, jak sebou při sebemenším zvuku škubu, protože doufám, že je to Tess.

„Ne, jen je docela pozdě a Tess nikde. Nemám rád, když se courá takhle po nocích venku jen na tom svém kole.“

„Jo, to chápu, ale kovářova kobyla holt často chodívá bosa,“ zasmál se.

„Jak to myslíš? Co má kobyla společného s Tess?“ nechápal jsem.

„Nepřemýšlel jsi někdy nad tím, že jí pořídíme nějaké auto?“ zeptal se.

„No, já nevím. Auta jsou dost nebezpečná a moc dobře víš, že je nesnáší. Mnohem raději má to své kolo,“ namítal jsem.

„A co motorku?“ hledal kompromis Billy.

„No, možná,“ zauvažoval jsem nad tím na chvíli.

„Každopádně, ehm, vaříš ty, nebo já?“ otázal se, protože Tess to dneska určitě nebude.

„Asi já,“ povzdechl jsem si, protože by nebylo fér, abych to nechal na něm, když vařil včera.

Vstal jsem z pohovky a vydal se do kuchyně prozkoumat obsah ledničky. Jediné, co mě ale napadalo, že bych mohl uvařit, byl guláš.

Vyndal jsem si na něj všechny potřebné ingredience a pustil se do přípravy Maďarského guláše, o kterém jsem jako jediném věděl s jistotou, že ho umím uvařit.

Krájel jsem jednotlivé suroviny a přihazoval je do hrnce, což trochu zmírňovalo moji nervozitu, ale ne velmi. Stále jsem byl napjatý jako struna a vyhlížel ji z okna.

*** 

Asi o hodinku, nebo dvě později jsem finišoval s přípravou večeře a to už byla Tess konečně zpátky.

„Ahoj,“ pípla mým směrem, když vešla, aniž by se na mě podívala.

„Holčičko, jsem tak rád, že jsi doma. Už jsme o tebe měli s Jakeem starost. Jsi v pořádku?“ ptal se jí Billy, protože ani jemu neušlo, jak je rozhozená.

„Jo v pohodě,“ přikývla.

„Určitě?“ chtěl vědět a dotkl se její ruky, ale ona ucukla.

„Jo, určitě,“ odsekla a bylo znát, že chtěla jít do svého pokoje.

„Ty jsi ale celá zmrzlá. Pojď, sedni si tady a najez se,“ nakázal jí a ona ho poslechla.

Sesula se na opodál stojící židli a tvářila se jako boží umučení.

„Jakeu, dej sem porci toho tvého guláše.“

„Jasně,“ houkl jsem a opět byl rád, že můžu zaměstnat ruce. 

***

Večeře probíhala v naprosté tichosti. Billy si svou porci vzal na podnose k televizi a my tak u stolu osaměli. Tess žvýkala jednotlivá sousta a přikusovala k tomu housku. Zarputile sledovala jen misku hnědé tekutiny, aniž by pohlédla kamkoliv jinam, a i táta si všimnul, že se něco děje.

„Vy jste si něco udělali?“ chtěl vědět Billy, když se kolem o přestávce mezi reklamami mihnul v kuchyni se špinavým nádobím v klíně.

„Ne,“ vyhrkli jsme s Tess téměř současně a rozpačitě na sebe poprvé pohlédli.

Snažil jsem se omluvný výraz, ale ten její byl tak smutný a skoro až provinilý. Nevím, asi si myslela, že něco provedla, nebo tak, ale to rozhodně ne. Nevím, zda bych se k tomu byl já sám rozhoupal a ta chvíle byla naprosto dokonalá, stejně jako ona sama.

„No, ehm. Když Jake vařil, tak já aspoň umyji nádobí,“ nabídla se, popadla svůj i Billyho talíř a odebrala se s nimi ke dřezu.

„Díky, děvenko,“ řekl táta se zvláštním výrazem a zase se vrátil ke sledování televize.

„Nemáš zač,“ zamumlala a začala si napouštět vodu do dřezu.

„Promluvíme si?“ šeptl jsem směrem k Tess tiše.

„Není o čem mluvit,“ odsekla.

„No, já myslím, že je a měla bys vědět, že jsi neprovedla vůbec nic špatného, jen…“

„Ale já o tom vážně nechci mluvit,“ trvala si zarputile na svém a myla u toho nádobí.

„To se teď na mě ani nepodíváš?“ zajímalo mě a z té představy se mi chvílemi dělalo až mdlo.

„Ne,“ řekla a jinak mě úplně ignorovala.

„Takhle to ale nejde. Je to dětinské, měli bychom o tom mluvit,“ namítal jsem.

„Tak mi promiň, že jsem jenom takový hloupý děcko,“ zaškaredila se.

„Neřekl jsem, že jsi děcko,“ hájil jsem se a nechápal, co ji to tak najednou popadlo.

„Tos ani nemusel, určitě si to o mně myslíš.“

„Ne, nemyslím, naopak já…“ Nemohl jsem se vymáčknout, což jí zřejmě nevadilo.

„Byla to chyba, která se už nestane, takže nemusíš mít strach,“ ujistila mě hlasem, ve kterém jasně zazníval potlačený hněv, ale nevěděl jsem, odkud to pramení, tudíž jsem netušil, jak se mám obhájit.

„Tak promiň, že jsem něco řekl,“ ušklíbl jsem se.

„To nic,“ odbyla mě a natáhla se pro zvonici telefon.

„Blackovi,“ oznámila dotyčnému.

Opřel jsem se o stůl a vyčkával, až budeme moci pokračovat v naší malé výměně názoru, což bylo mnohem lepší než to tíživé ticho.

„Jake? Jo je tady, ale kdo jste vy?“ chtěla vědět. „Aha,“ řekla po chvíli zklamaně a natáhla ke mně ruku se sluchátkem.

„Co?“ nechápal jsem.

„Volá ti nějaký Edward, prý už budeš vědět o co jde,“ řekla stále ještě naštvaným hlasem, předala mi sluchátko a hned na to nakvašeně odkráčela do svého pokoje, přičemž samozřejmě nezapomněla pořádně prásknout dveřmi, až se celý náš dům otřásal v základech.

Edward? Znám jen jediného Edwarda a to, že mi volá, rozhodně nevěstilo nic dobrého…

„No?“ otázal jsem se a stále trochu doufal, že to není ten, kdo si myslím, že to je.

„Tady Edward Cullen. Musíme se sejít a musí to být dnes,“ začal rozrušeně.

„Proč?“ nechápal jsem.

„Protože ony se setkaly, Jacobe,“ řekl a ve mně hrklo.

„To jako, že o sobě vědí? To by mi Tess určitě řekla a jak se to vůbec mohlo stát?“ dožadoval jsem se více informací.

„Nevědí. Zatím. A právě proto se musíme sejít,“ trval si na svém.

„Dobře, tak tam co minule?“ navrhnul jsem.

„Jo, tak za hodinu tam,“ souhlasil a zavěsil.

I já jsem odložil telefonní sluchátko a zůstal nevěřícně civět na bílou zeď. Nechápal jsem, jak je možné, že jsou zpátky, ani to, že se s Tess málem setkali. Bál jsem se toho už od chvíle, kdy jsem s nimi uzavřel dohodu o mlčenlivosti, a právě teď se toho bojím několikanásobně.

Tohle by mi Tess nikdy neodpustila, Bella taky ne a jsem si celkem jistý, že i Billyho bych tím strašně zklamal. Ne, to se prostě nesmí stát…

Krátce jsem pohlédl na čas na hodinách, abych zjistil, jestli mám vůbec čas si ještě promluvit s Tess a zjistil jsem, že ano, ale jen velmi málo. Nemohl jsem to tudíž už více protahovat.

Tiše jsem zaklepal na její dveře a vzápětí ihned vešel. Byl jsem nedočkavý, chtěla jsem si s ní promluvit o tom, co se stalo mezi námi, a i o tom, co říkal Edward, ale nemohl jsem.

Tess totiž ležela na své posteli a spala. Vypadala tak sladce. Vždycky jsem se na ni rád díval, když byla její tvář takhle uvolněná a ona poklidně oddechovala a snila si své sny, ale tuto noc mi to mělo být odepřeno.

Potichu jsem k ní přešel a tak, abych ji neprobudil, jsem jí sundal mikinu a přikryl dekou, aby nenastydla. Byla vážně okouzlující…

Rozhodl jsem se, že se sem po schůzce s Edwardem vrátím a budu na ni dohlížet. Teď už mě ale tlačil čas, protože jsem se tam chtěl vydat v lidské podobě a to zabere čas. Prostě jsem nechtěl, aby měl Edward přístup nejen k mým vzpomínkám a myšlenkám na Tess, ale i k celé smečce…

Autor: chloe (Shrnutí povídek), mokasina, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sesterská pouta 19. kapitola: