Další kapitola...
28.05.2009 (14:30) • AliCe015 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 879×
11. Kapitola: Další sen
Doběhla jsem na malou louku a zavolala Davida - vlastně jsem spíš zavyla. Nechtěla jsem mu říct, co jsem před chvílí viděla. Potřebovala jsem se jen najíst - a to dost nutně. Chtěla jsem si taky trošku odpočinout. David se přihnal za chvíli.
„Děje se něco?" zeptal se vyděšeně.
„Ne, neděje" lhala jsem. „Chtěla bych jen na chvilku zajít k vám domu. Mám docela hlad a potřebovala bych si odpočinout..." zívla jsem.
„Dobře. Dovedu tě tam, ale asi tam nezůstanu" řekl sklíčeně.
„Proč? budeš ho pořád hledat?"
„Pravděpodobně. Zbývá nám už jen několik málo hodin a každá minuta je drahá. Hledáme dlouho a pořád jsme ho nenašli - vypadá to beznadějně" vzdychl si. Pak jsme se sebrali a běželi jsme společně k němu domů. V kuchyni seděla Davidova máma a četla si nějaký časopis.
„Dobrý večer" řekla jsem a posadila se naproti ní.
„Dobrej" usmála se. „Našli jste ho?"
„Nenašli" odpověděl jí David. „Alex má ale hlad, takže jsme se přišli navečeřet.." řekl David a jeho máma ihned vstala a zamířila k ledničce.
„Mám tady svíčkovou - jíš to, že Alex?" zeptala se mě.
„Samozřejmě" usmála jsem se. Davidova máma nandala mně i Davidovi na talíř několik knedlíků a maso a zalilo to omáčkou. Sedli jsme si za stůl a rychle to do sebe naházeli.
„Bylo to moc dobré" pochválila jsem jí jídlo a zvedla se. Odnesla jsem talíř k umyvadlu.
„Docela ráda bych se někde natáhla - pokud by to nevadilo..." podívala jsem se na Davida. Bylo důležité teď hledat jeho otce, ale byla jsem už tak unavená, že jsem málem usnula v běhu.
„Dobře. Mně to nevadí. Můžeš si lehnout u mě v pokoji. Já budu ještě hledat - pokud by to nevadilo..." rejpnul si.
„Mně to nevadí" ušklíbla jsem se. Pak jsem odešla do jeho pokoje a natáhla se na postel. Pochvíli jsem usnula.
Stála jsem u okna a koukala se k lesu. Byla jsem zase doma a můj bratr spal v posteli. U lesa se najednou něco pohnulo. Zaostřila jsem, ale nic jsem neviděla. Venku už byla tma a bylo opravdu špatně vidět. Mávla jsem nad tím pohybem rukou a sedla si zpátky na postel. Koukala se jen tak do prázdna. Najednou jsem uslyšela dole strašnou ránu, jako když někdo vylomil dveře. Trhla jsem sebou a málem spadla z postele. Chvilku jsem jen zaraženě seděla, ale pak vstala a šla ke dveřím. Dole byly slyšet divné zvuky a najednou někdo zaječel. Prudce jsem otevřela dveře a seběhla dolů po schodech. Dveře na zahradu byly vyvrácené z pantů a na chodbě byla zima. Šla jsem do ložnice rodičů - dveře byly otevřené a v pokoji byla tma. Vešla jsem dovnitř. Zalapala jsem po dechu, když jsem viděla mámu, která se váli v krvi na zemi a táta na posteli. Měli rozsápané tělo jako od nějakých drápů. Najednou do mě něco vrazilo a srazilo mě to k zemi. Bylo to velké a černé a hodně chlupaté. Rychle jsem se za tím ještě otočila - byl to on. Černý vlkodlak se hnal nahoru po schodech směrem k mému pokoji, kde spal bratr. Rychle jsem se sebrala ze země a utíkala za ním. Doběhla jsem ale pozdě. Ještě jsem ho viděla, jak se shýbá nad mým bratrem. „Néé!!" zaječela jsem. Vlkodlak se podíval na mě a rozběhl se ke mně. Chytil mě za ramena a začal se mnou třást...
„Alex! Co se děje? Probuď se" sedla jsem si a mnula si oči. Seděla jsem v Davidově pokoji a vedle na zemi seděl David a cloumal se mnou.
„Jseš v pořádku?" zeptal se mě.
„Jsem. Proč?" zeptala jsem se udiveně.
„Křičela jsi ze spaní a tak.."
„Něco se mi zdálo" řekla jsem ledabyle a mávla rukou.
„Co se ti zdálo?" vyptával se dál.
„Jenom nějakej blbej zlej sen - nemá cenu to řešit. A proč vlastně nehledáš tátu?" vyptávala jsem se pro změnu já.
„Počkám na tebe" řekl tak potichu, že jsem to sotva slyšela.
„Utíká čas" rejpla jsem si.
„Když chceš, tak já půjdu" odsekl a odešel. Posadila jsem se na postel a přemýšlela o tom snu. Byla to opravdová noční můra. Jenže mě ani nenapadlo, že by se tahle noční můra mohla lehce zrealizovat...
„Alex!!" volala na mě Davidova máma zdola a já se zvedla a šla za ní.
„Co se děje?" zeptala jsem se ještě na schodech.
„Volá tvoje máma" odpověděla a podala mi telefon.
„Haló?"
„Alex? Co se děje? Jak to, že nejsi doma? Dlouho ses tu neukázala... proč aspoň nedáš vědět?" začla mi vyčítat tohle a zase tamto.
„Mami já..." najednou se ale ve dveřích objevil David a sebral mi telefon z ruky.
„Paní Seishelová?" řekl do sluchátka.
„Její spolužák. Alex je u nás doma... ne nelekejte se... pomáhá mně a mámě najít tátu. Ano ztratil... v lese a určitě víte, co se tady v poslední době děje... ano přesně to. Máme o něj strach a Alex se nabídla, že nám pomůže s jeho hledáním... ano je hodná. Samozřejmě jí v pořádku vrátíme domů.. ne nemusíte mít strach. Ano, co nejdřív..vyřídím..naschle" řekl a típnul telefon.
„Tak co?" zeptala jsem se.
„Je jí jedno, kdy se vrátíš. Slíbil jsem, že tě v pořádku vrátíme domů, takže se pokus nezabít, protože se teď půjdeme podívat k útesu na kraji lesa. Žádné zběsilé kroky, protože by se ti taky mohlo lehce stát, že by jsi spadla dolů a už bych nedodržel slovo, které jsem tvojí mámě dal."
ODKAZ NA DVANÁCTOU KAPITOLU: http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/sedocerny-pes-12-kapitola-jeskyne/
Autor: AliCe015, v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Šedočerný pes 11. Kapitola: Další sen:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!