Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šance pro Rosie - Jaspere! - 10.

15.09.2010 (10:15) • Deedee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1557×

V minulé části jste četli:

Zlatíčko jsem posadila k obrázkové knížce a přitulila se k Emmettovi. Za okamžik se do pokoje vrátila i Esme.

„Zdá se, že vám nic nechybí. No, řekněte si, jestli něco chcete,“ zamumlala mimoděk a chtěla si sednout. Zastavila ji ale Deanova odpověď.

„Lidi,“ řekl, ukazujíc prstíkem na obrázek v knížce.

Šance pro Rosie - Jaspere! - část 10. 

„Ano, zlatíčko. To jsou lidé. Holčičky a kluci. Jsou na pouti, vidíš,“

Celá šťastná jsem se vrhla ke svému synovi. První slovo! První slovo a zrovna takové. Pousmála jsem se. Nepohádáme se s Emmem, koho řekl dřív.

„A já jsem máma,“ ukázala jsem na sebe prstem.

„Máma.“ Slyšela jsem Emmetta, jak mu radí. Maličký chvíli koukal a pak nadšeně zopakoval.

„A tohle je táta.“ Ukázala jsem zase na Emma.

„Táta,“ zažvatlal Dean.

Emmett si mě vesela přitáhl a políbil na krk.

„Máma a táta.“ Zaculil se na prcka. „A ty jsi naše zlatíčko.“ Vzal ho opatrně do náruče a posadil nám ho na klín.

„Upív,“ řekl při pohledu na nás dva Dean.

Otočila jsem se na Emmetta. Jeho pohled byl stejný jako můj, zmatený. Nikdo nemluvil. Nastalo nechápavé ticho. Malý se podiven naší reakcí chvilku rozhlížel a pak se začal smát a svalil se na zem. Tohle vždycky uvolnilo atmosféru.

„No vidíte, neříkala jsem, že začne mluvit velmi brzo. A jak mu to jde, šikulkovi.“ Objevila se za námi Delilh.

Zdá se, že měla opět pravdu. Můj chlapeček je zcela v pořádku. Snad už bude zase klid. Emm přisedl k malému a hrál si s ním.

Pohledem jsem zavadila o Jaspera. V rukou měl stále malé Ferrari a Alice mu seděla na klíně. Přesto jeho výraz nebyl spokojený. Uvědomila jsem si, co ho nejspíš napadlo. Teď, když je vše kolem mého syna v pořádku, nemusí tu Delilah zůstávat. Odjede a co potom bude s ním?

„Doufám, že to neznamená tvůj odjezd, Delilah. Ráda tě tu budu ještě pár dní mít,“ řekla jsem s nádechem zprávy, kterou mohla pochopit jen ona a Jasper. Podívala se na mě a přikývla.

„Ráda zůstanu, dokud mě tu bude třeba.“

Delilah zůstala u rodiny. Postupně se z ní stával nový člen, ale pořád ještě v ní bylo něco zvláštního, co ji od nás dělilo.

Díky její pomoci jsem měla mnohem víc času na Emmetta, což moc dobře věděl a na rukou by ji za to nosil. Ale to nedělal, protože bych ho nechala spát na gauči. Bylo mi úžasně a jemu také.

O večerních lovech, které jsme s Delilah a Jasperem pořádali, neměl nejmenší tušení. Stejně jako zbytek rodiny. Všichni si však všímali jeho prudkého zlepšení. Končil se týden její přítomnosti u nás a on mohl sedět vedle Bells bez nejmenších problémů.

Edward z toho byl nadšen. Nebyl zrovna na větvi z Delilah, okupující jeho pokoj a tak veškerý možný čas trávil s Bellou. Teď už si ji mohl přivést domů. Dean ji má celkem rád a tak jsem nic nenamítala ani já. Ale beztak se mi zdálo, že už se na ni Edward nedívá jako dřív. Byl stejně nadšený z přítomnosti dítěte v rodině jako ostatní a její stále špatná nálada ho možná začínala trochu otravovat. Nedivila bych se mu.

Nejšťastnější s Jasperových pokroků byla ale samozřejmě Alice. Podporovala ho, jak jen bylo v jejích silách a tolik lásky, kterou mu poslední dobou dávala, snad nemůže ani jeden člověk mít. Jejich štěstí mě hřálo u srdce.

„Co kdybychom si vyrazily na dívčí nákupy?“ navrhla zas jednou nadšeně Alice.

Nechat tu chlapy a vypadnout na chvíli do záře módních světel v obchodním centru? Ne, že by se mi nechtělo. Ale mít tu Deana téměř bez dozoru?

„No tak, Rose. Musíš Emmetta nechat taky chvíli plnit jeho povinnosti,“ přemlouvala mě Alice a ostatní přikyvovaly. Asi mají pravdu. Snad to zvládnou. Nevěřila jsem, že jsem k tomu svolila. Nechala jsem kluky hlídat svého syna a vyrazila na celodenní nákupy.

Nebyl tu Edward nebo Jasper, aby jim to řekli, ale holky si stejně všimly, jak moc jsem nervózní. Je toho tolik, co se musí hlídat u malého dítěte. A Dean bylo extrémně živé dítě. Svěřit Emmovi takovou zodpovědnost... A Dost! Dost, Rose, už zase to děláš! Přestaň o něm pochybovat! Vynadala jsem si a vrhla se do víru nákupů.

Schody v našem domě jsem ale stejně vyběhla, co nejrychleji to šlo, abych byla honem u nich. Vešla jsem potichu k nám do pokoje a odložila tašky do rohu. Nebyli tu, ale slyšela jsem je z koupelny.

Musela jsem potlačovat smích a zakrýt si ruku pusou, když jsem nakoukla pootevřenými dveřmi. Můj jindy nezodpovědný a dětinský manžel přidržoval malého kolem pasu u umyvadla. Čistil mu zoubky malým kartáčkem a zpíval mu při tom:

„Když jde malý bobr spát, bobr spát, bobr spát, tak si zoubky čistí rád, čistí rád...“

„Bobl spát“ žvatlal do toho Dean.

Byla to ta nejrozkošnější věc, jakou jsem kdy viděla. Medvídek zpozoroval mojí přítomnost. Otočil se a usmál se na mě.

„Donakupováno? Ukaž mámě, jak máme krásně čisté zoubky.“ Čapl prcka kolem pasu a podal mi ho do náruče. Ten se na mě zazubil.

„No nádherně,“ usmála jsem se na něj, dala mu pusinku na malý nosánek a nesla ho do postýlky.

„Jsi úžasný.“ Políbila jsem Emmetta, když už malý ležel v peřinkách. „Asi ti ho budu muset nechávat častěji.“

Emm udělal zničený obličej a Dean se rozchechtal.

„Tak dost hihňání, jde se spinkat. Už je móóóc pozdě.“ Dean bez protestů zavřel modrá kukadla a já mu začala zpívat jeho písničku“

„Spinkej můj maličký, máš v očích hvězdičky. Dám ti je do vlasů, tak usínej, tak usínej...“

Emmett si mě posadil na klín a hrál si s mými vlasy. Pozorovala jsem svého spícího syna. Už zdaleka není tak maličký, uvědomila jsem si trochu smutně. Ale pak jsem se zase usmála. Je tak nádherný. Zvlášť teď, když usíná.

„Tak co? Zvládl jsem to?“ zašeptal mi Emm do ucha.

„Na hvězdičku, tatínku.“

Políbila jsem ho a svalila se v jeho náručí do peřin. Zpětně jsem pohledem přejela zaneřáděný pokoj, pomalované zdi, hromady roztahaného oblečení a upatlaný dětský stoleček. Moji kluci, víc už od nich nemůžu chtít. V duchu jsem se zasmála a nechala se unášet slastnými doteky svého miláčka.

Sešla jsem do kuchyně zrovna, když se tam Jasper a Delilah o něčem vybavovali. Sotva mě zahlédli, vzal ji Jasper lehce kolem pasu a galantně ji odváděl z domu. Tak na to zapomeňte, já jdu s vámi! Vydala jsem se potichu za nimi.

„Proboha, Rosalie! To nás nemůžeš na chvíli nechat?“ osopil se na mě Jazz, když jsem je v lese dohnala.

„Ne! Jsem totiž tvoje sestra a záleží mi na tobě, Jaspere Whitlocku Hale,“ vrátila jsem mu zprudka.

Jasper si mě chvíli prohlížel s nahnutou hlavou, pak mu zacukaly koutky a jedním z nich se usmál.

„Sestřičko!“ zakřičel teatrálně na celý les a jal se mě objímat.

„Idiote,“ odstrkovala jsem ho od sebe, ale smála se. Beztak je to můj nejmilovanější bráška.

Delilah se také usmívala, ale pak zbystřila a pohybem ruky nás zklidnila.

„Konec žertíků. Máme tady práci. Tedy, Jasper má.“

Ukázala prstem skrz les. V tom směru jsem neviděla nic zajímavého, ale cítila jsem odtud nádhernou lidskou vůni. S otázkou v očích jsem se podívala na Delilah.

„Neboj,“ řekl Jazz a položil mi ruku na rameno, „je to jenom taková zkouška.“

Oba dva se vydali za vůní a já je následovala. Došli jsme na dohled od skupinky kouřících dělníků. I přes pach cigaret, špíny a potu pronikala opojná vůně tekutiny v jejich žilách.

Jasper se přikrčil a pozoroval je. Mě Delilah zastavila pár krků za ním.

„Jak se cítíš?“ zeptala se ho.

„V pořádku,“ odpověděl s klidem a otočil se na nás. Jeho oči byly stále čistě zlaté.

„Dobře. Tohle jsme zkoušeli už mockrát. Postoupíme dál,“ konstatovala a vydala se k mužům.

„Delilah?“ Chtěla jsem ji zastavit, ale Jazz mě utišil. Čekali jsme, co udělá.

„Drž mě, prosím,“ řekl po chvilce nervózně.

„Neboj, to zvládneš,“ snažila jsem se ho uklidnit, ale musel cítit i mé znepokojení. Pevně jsem mu stiskla ruku a posadila se hned vedle něho.

Delilah došla až k mužům. Začala s nimi mluvit. Byli dostatečně blízko, abychom je slyšeli. Požádala je o pivo. Jeden z mužů jí ochotně podal zavřenou láhev, ale ona dělala, že ji neumí otevřít. Další tedy vzal hrdlo lahve a sundal zátku.

V tu chvíli ji Delilah silně stiskla. Sklo prasklo a začala se z něj řinout nahnědlá tekutina. Mezi bílou pěno se však záhy objevily i pramínky dělníkovi krve.

Vůně mi okamžitě zaplnila nos i ústa. Krk mi sevřela ostrá bolest a cítila jsem chvění po celém těle. Zhluboka jsem polkla a zadržela dech, abych se uklidnila.

Otočila jsem se na Jaspera. Jeho oči byly černé jako uhel. Měl zkřivená ústa a pevně svíral zuby. Zdálo se ale, že se dokáže ovládnout. Jeho sevření mé ruky na okamžik prudce zesílilo, ale pak začalo zase povolovat.

Muž si mezitím ránu obvázal a Delilah se vracela k nám. Jasper k ní zvedl hlavu a usmál se.

„Je mi dobře,“ řekl spokojen sám se sebou.

„Výborně,“ pochválila ho, „vidíš, jak si silný, vojáčku.“

Láskyplně se na něj usmála. Pak si klekla před něj a zakousla se silně do rtu. Spustil se z něj malý pramínek krve. Jasper pustil mou ruku, přitáhl si Delilah blíž a políbil ji.

Tohle by se Alice rozhodně nelíbilo, pomyslela jsem si. Jasper to tak ale nebral. Oči mu zase zezlátly a oba se začali smát.

Příští díl zakončí tuhle část a tak jen chci vědět, jak moc mám psát dál. Proto prosím prosím, napište. Děkuju, Deedee:D

část 9.    Shrnutí   část 11.

Autor: Deedee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šance pro Rosie - Jaspere! - 10.: