Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Samou láskou bych tě zabil 4. kapitola

15.08.2010 (07:45) • TwilightMishka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1642×

4. kapitola

Celou hodinu už učitelka nepřišla a my se jen bavili. Vsadím se, že za chvilku je tu ředitel. „Jaku, jsi fakt borec!“ ozvalo se zezadu.

„Já vím,“ usmál jsem se pro sebe. Ness vedle mě seděla a asi přemýšlela. Pohodlně seděla a ruce měla založené na prsou. Měla zamyšlený výraz.

„Na co myslíš?“ zeptal jsem se jí. Trhla sebou.

„Eh… jen tak přemýšlím,“ usmála se.

„Aha,“ pousmál jsem se.

„Víš, tohle je jediné místo, kde můžu vůbec přemýšlet. Doma to moc nejde,“ vysvětlila a já se zasmál.

„To ti věřím,“ smál jsem se.

„Opravdu to chcete? Jsou to jen puberťáci!“ slyšel jsem na chodbě učitele.

„Jistě, že to tak chci! Je drzí, nafoukaný a nevychovaný!“ syčela učitelka a ředitel si vzdychl. „A je to tady,“ usmál jsem se. Ness mě poplácala po rameni. Vůbec nebyla studená. Taková, jako normální člověk, možná i teplejší. Trošku mě to překvapilo.

„Pane Blacku! Pojďte se mnou,“ řekl ředitel, který vešel do třídy. Vzdychl jsem a nuceně vstal.

„Hodně štěstí,“ špitla Nessie.

„Díky,“ odfrkl jsem si a šel za ním. Učitelka si mě pořád rozzlobeně dívala.

„Ale paní učitelko! Trochu života do toho umírání,“ usmál jsem se na ní. Už rudla. Rychle jsem přišel k řediteli. Ten si jen vzdychl a už mě vedl do ředitelny.

„Co to děláš?“ obrátil se ke mně.

„Já nevím. Trošku mi hrabe,“ usmál jsem se.

„Aha, ale učitelky si potom stěžují,“ vzdychl. Mám to ale kliku! S tímhle říďou se fakt dobře znám. Je mladej. Je mu něco přes třicet a je docela ok. Tykáme si a jsme dobří kámoši. To je moje tajná zbraň.

„Co mám s tebou dělat?“ zeptal se.

„Nevím. Nechat mě jít?“ nadějně jsem se usmál. Došli jsme k ředitelně.

„Dobře. Tentokrát tě nechám, ale ještě jednou a budu muset něco udělat,“ řekl mi vážně. „Díky. Jsi fakt kámoš,“ usmál jsem se a otočil se.

„A když tak jsem tě pořádně seřval!“ křikl ještě.

„Jo,“ zasmál jsem se a v tu chvíli zazvonilo. Z nějakých tříd vyšli lidi. I z mé třídy vyšli lidi. Musel jsem tam pro tašku. Se vzdychem jsem tam došel. Šel jsem k lavici a zvedl tašku ze země. Ness ještě seděla v lavici a zamyšleně se koukala do blba.

„Když se díváš do blba, přicházíš o mozkové buňky, a to by nikdo nechtěl, protože o tak krásnou holku by potom nikdo neměl zájem,“ usmál jsem se na ni. Při mém hlasu sebou zase trhla. Začala se červenat. Uchechtl jsem se a šel pryč.

Celý den byl jinak ok. Hned po obědě jsem vyšel před školu a uvědomil si, že tady nemám motorku. Zasténal jsem. Musím počkat, než všichni odejdou. Už několikrát za mnou někdo šel. Opřel jsem se o sloup a čekal. Přede mnou se objevilo bílé Audi.

„Nemáš odvoz?“ usmála se skrz otevřené okýnko Sára.

„Mám,“ zavrčel jsem. Je schopná mě vzít domů a ještě jít ke mně.

„A jakej?“ usmívala se.

„Netradiční,“ vysvětlil jsem krátce. To je pravda.

„Aha. Takže nechceš odvézt?“ hádala.

„Přesně,“ usmál jsem se. Dala nos nahoru a už byla za zatáčkou. Zasmál jsem se a čekal dál. Kolem mě prošla Ness. Šla ke svému asi novému autu. Myslím Mercedes. Pěkný autíčko. Otevřela dveře spolujezdce a hodila na sedačku tašku. Potom vyhrabala klíče a zabouchla. Tím zjistila, že se na ni koukám. Rychle jsem se podíval někam jinam. Díval jsem se do lesa, kam za chvilku půjdu. Vypadalo to tam klidně. Řekl jsem si, že zkusím štěstí a vydal jsem se tam. Nikdo za mnou nešel a já se v klidu přeměnil. Otřepal jsem se a vyběhl z křoví. Běžel jsem jak jen to šlo. Skoro podél silnice. Předběhl jsem i Mercedes. V duchu jsem se pousmál a radši vnímal jen dusot mých obrovských tlap. Bum… bum, bum… bum… Bum… bum, bum…, bum. A tak dále. Svištěl jsem jako vítr a užíval si toho klidu. Během chvilky jsem byl doma. Těsně před mou ulicí jsem se proměnil a doběhl k mému domečku, který byl spojený s dalšími odrbanými domy. Odemkl jsem a vešel dovnitř. Hned u mě byl Bob a vítal mě. „Ahoj!“ usmál jsem se.

„Vrrr…“ odpověděl mi a třel se mi o nohu. Zase jsem zabouchl a klíče hodil na poličku. Došel jsem do kuchyně a tašku hodil do kouta. Padla na mě únava a já si řekl, že si půjdu lehnout. Hned, jak se moje hlava dotkla polštáře, usnul jsem.

Vzbudilo mě až škrábání na dveře.

„Bobe!“ vzdychl jsem a sedl si. Protáhl jsem se a pomalu vstal. Otevřel jsem unaveně dveře a už tam seděl hladový kocour.

„Mňau!“ žadonil.

„Mňau!“ odpověděl jsem mu se smíchem a došel k ledničce. Vyndal jsem konzervu a misku. Otevřel jsem ji a všechno do ní nasypal. Kocour, celý nedočkavý, vyskočil na linku. „No tak!“ smál jsem se a odháněl ho rukou.

„Až mě naštveš, poletíš z okna!“ vyhrožoval jsem mu a misku dal dolů. Celý šťastný začal jíst. Ještě jsem mu dal vodu a šel do koupelny. Na hodinách jsem si všiml, že tam ukazují asi sedm večer. Super… Pořád jsem byl docela unavený. Dal jsem si sprchu a potom se pořádně umyl. Jako zuby a tak. Oblíkl jsem se do mých tepláků a šel zase zpátky. Sedl jsem si na gauč a zapnul telku. Nic moc tam nedávali, ale něco se našlo. Nějaká komedie. Díval jsem se až do noci a potom jsem šel spát.

Ráno mě naštěstí probudil budík. Ospale jsem ho zaklapl a vstal. Kocour ještě spal a vypadla to, že bude spát celý den. Odšoural jsem se do koupelny a udělal ranní hygienu. Vlasy jsem nechal vlasy a šel se oblíknout. Bílé tričko a tmavě modré rifle. Měl jsem čas, takže jsem si udělal snídani. Namazal jsem si chleba s máslem. To stačí. Bob na mě koukal a začal se pomalu olizovat. Vždycky se musím smát, když si dá nohu za hlavu a myje si bříško. Jak to dělá? Dojedl jsem a talíř dal do dřezu. Musím umýt nádobí… Až přijdu ze školy. Hodil jsem tašku přes rameno a vydal se ven. Sedl jsem na motorku a nastartoval. Vyjel jsem z uličky a vydal se směr škola.

U školy bylo docela dost lidí, ale moje místo nebylo obsazené, takže jsem zaparkoval a klíčky strčil do batohu. Zůstal jsem sedět na motorce. Jo, jo. Kožený sedátko. Do školy vjel Mercedes. Zaparkoval na svém místě, pár parkovacích míst ode mě. Vystoupila. Na sobě měla červenou bundičku a modré rifle. Pod bundou měla tmavě žluté tričko s nějakým černým nápisem. Usmál jsem se. Krásná. Rozhlídla se po parkovišti jako by někoho hledala a potom… Myslel jsem, že se proměním. Doběhl k ní nějaký kluk a vášnivě ji políbil. Na páteři mě pošimral oheň. Co to je? Na ní mi nezáleží. Je to upír. Říkal jsem si beznadějně. Ten kluk měl hnědé vlasy a byl to šampónek. Jasně. Všechno značkový a letecký brejle. Prostě ken! Akorát ji využije a potom odhodí. Znovu mi přejel oheň po páteři a teď pošel až k zátylku. Trhl jsem sebou a podíval se někam jinam. Ruce jsem zaťal v pěst a snažil se zhluboka dýchat. Nějak se mi všechno zlý přehrálo v hlavě. Bella, porod, Nessie. Jak mě každej nemá rád. Vstal jsem a zavřel oči. Oheň neustával a já už si dovolil říct, že už to dlouho nevydržím. Jsem v háji. Začal jsem pomalu vrčet. Slyšel jsem, jak někdo přestal mluvit uprostřed věty a zatajil dech. Kolem mě všichni zmlkli. Otevřel jsem oči a podíval se. Vyděšeně na mě koukali. Nejsem v háji, já jsem přímo v pr**i. Trošku jsem se začal klepat. Les je asi 30 metrů ode mě. To nedám. Sakra! Najednou se mě někdo dotknul. Podíval jsem se. Nessie! „Jaku?“ znejistěla. Zavrčel jsem na ní, aby odešla. Trošku se lekla, ale nešla pryč.

„Jaku, klid,“ řekla a kývla hlavou. Zase jsem, už tišeji, zavrčel. „Pšš…“ zašeptala a chytila mě za ruku. Povolila mi pěst a hladila mě po hřbetě ruky. Přestal jsem se klepat, ale to nebyl konec.

„Běž pryč!“ povolil jsem čelist. Nikam neodešla a jen u mě stála.

„Klid,“ zašeptala jemně. Pousmál jsem se nad tím. Těžko! Oheň překvapivě odstupoval. Povolil jsem i druhou ruku a vzdychl si. Zavřel jsem pevně oči a říkal si: To zvládneš! No tak! Jaksi to fungovalo. Znovu jsem je otevřel. Úlevou jsem vydechl.

„Díky,“ usmál jsem se na ní. Úsměv mi oplatila.

„To je v pohodě,“ usmívala se. Lidi se začali pomalu bavit. Dívali jsme se do očí, než někdo nepromluvil.

„Ness, deš?“ usmál se na ni ten šampón. Sklopila oči.

„Jo,“ usmála se a pustila mi ruku. Vyměnila jí s tou jeho. Propletly je a Ness mi ještě zamávala. Vzdychl jsem si. Pomalu odcházeli. Ona se smála a on ji rozesmával. Hajzl! Vzdychl jsem si a šel ke škole.

„Ahoj Jaku,“ doběhla mě Sára.

„Čau,“ zabručel jsem.

„Nešel bys někam?“ zeptala se. Každý den! Ale když jsem si vzpomněl na Ness…

„Jasně,“ usmál jsem se na ní. Nejdřív přimhouřila oči, ale když zjistila, že si nedělám srandu, začal skákat. Byla šťastná.

„A kam?“ ptala se. Hned, jak jsem otevřel pusu, přerušila mě. „Do kina!“ usmála se.

„Ok,“ pokrčil jsem rameny.

„Tak po škole, jo?“ usmívala se a každou chvilkou by měla dostat infarkt.

„Jo. Svezu tě na motorce. Klidně pudem na nějakej nudnej film, abychom tam mohli dělat něco jinýho, něž se dívat na film,“ předstíral jsem úsměv. Sára nebyla škaredá. Byla až moc hezká. Blondýnka. Modré oči, červené rty, růžové líce… Postavu jako modelka - 90-60-90. 175 cm. Moc pěkná, ale namyšlená a až moc sebevědomá. Když jsem to řekl, úplně zářila. Usmál jsem se. Potom se trochu uklidnila a přistoupila ke mně. Sám jsem se nahnul. Všechno je mi jedno! Zavřel jsem oči a představoval si někoho jinýho. Já nevím. Bylo to divný. Líbat se s holkou, kterou nemilujete. Jasně… neříkám, že toho rád nevyužiju, ale stejně… Možná byla i trochu zaskočená, ale co. Odtáhl jsem se a usmál se na ni. Spokojeně se pousmála a cupitala pryč. Zasmál jsem se a šel pomalu do školy. Všichni nechápavě kroutili hlavou. No jo…