Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » S nimi rodina? Nikdy! - 8. kapitola

08.02.2012 (19:00) • AnnieS • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1545×

8. kapitola - Nákupy

Zbytek týdne mě kluci vyzvedávali ráno před domem a odpoledne mě zase vozili zpátky. S holkama jsem nemluvila. Mamce jsem se svěřila hned první večer. Řekla mi, že je to přejde. Pak mě rozesmála tím, že řekla, že žárlí. Kdyby chtěly, mají všechny kluky i upíry na světě, tak proč by žárlily na mě, která žádného kluka nikdy neměla? Ale řídila jsem se podle mamčiných rad a pokud to nebylo nutné, nemluvila jsem s nimi. Vyhýbaly se mi, takže to nebylo těžké.

Za ten týden jsem se docela skamarádila s celou Cullenovic rodinkou a zjistila, že Esmé Carlislea znala v lidském životě, takže se s ním teď scházela každý večer a on jí vyprávěl to málo, co o ní a jejím životě věděl. Moc jsem jí nevěřila, že se s ním baví jen o tom, hlavně proto, že kluci hned první večer volali, jestli s nimi nechci někam jít, že doma rozhodně nezůstanou.

Dohodli jsme se a každý večer chodili do lesa. Doma byly holky, tak tam nechtěli otravovat. Všichni si dokonce zvykli, že je oslovuji zkratkami jejich jmen, i když se jim to zpočátku nelíbilo.

Ve čtvrtek jsem jako každé ráno čekala, až přijedou kluci. Měla jsem na sobě džíny, top, pončo a vzala jsem si boty na podpatku. Bylo to výjimečně. Dneska jsem si dokonce vzala béžové věci, což nenosím, ale mamka mi řekla, že bych si měla přestat oblékat jenom černou a červenou, že už nejsem na Hradě, kde černou nosili všichni a červená byla moje poznávací barva. A protože jsem poslušná dceruška, tak jsem si oblékla béžový komplet. Ještě jsem si zkontrolovala klíče od domu a už přede mnou stál černý Vanquish. Sedla jsem si na volné místo spolujezdce vedle Jazze a vyjeli jsme směr škola!

„Sluší ti to, změnila jsi šatník?“ zeptal se mě Jazz a Emmett se rozesmál.

„Co se směješ?!“ vyjela jsem na něho a on se rozřehtal ještě víc.

„Tak to se asi nic nedozvím, takže Jazzi, odpověď na tvou otázku zní ano. Změnila jsem šatník, ale chtělo by to jet na nákupy, nezajdete se mnou dneska do obchoďáku? Slibuju, že tam budeme maximálně hodinu, prosím!“ škemrala jsem. Chvíli váhali, dokonce i Emmett se uklidnil po pár poznámkách, že si připadá jak holka.

„Tak jo, můžeš tam být dvě hodiny, ale nakoupíš i nám, protože bychom asi taky potřebovali něco nového,“ odsouhlasil to Ed a dal mi podmínku, kterou jim ráda splním. Tedy, ne tak moc ráda, ale nakoupit bych potřebovala, když se k tomu nemají mé sestry.

„Fajn, takže dneska po škole se jde nakupovat!“ řekla jsem a vystoupila, protože jsme mezitím dojeli ke škole. První hodinu jsem měla jenom s Jazzem, tak jsme se vydali do učebny. Koutkem oka jsem zahlédla mé sestry, jak míří za námi, ale věděla jsem, že za námi určitě nejdou.

Už jsem věděla, kde co je, takže jsem v podstatě nepotřebovala doprovod, ale já si Jazze oblíbila, bavilo ho provokovat jeho bratry stejně jako mě, byl to můj parťák pro všechny špatnosti. Začali jsme si povídat a mezitím došli až do třídy. Většina už si zvykla, že chodím všude s Culleny a s nikým jiným se moc nebavím, ale někteří to stále zkoušeli.

„Nechceš si přisednout?“ ptal se mě kluk, myslím Eric.

„Ne, dík, sedím s Jasperem,“ odpověděla jsem stroze. Došla jsem rychlým krokem k lavici, sedla si a opřela se o Jazze. Eric se za mnou ublíženě díval, ale já si ho nevšímala. Má hold smůlu, nejsem komunikativní typ a kvůli němu se nebudu měnit.

Všechny hodiny probíhaly jako vždy. Den utekl, ani nevím, jak, a my už seděli v autě a odjížděli směrem do nákupního střediska.

„Takže první si nakoupím něco já a při tom vybereme něco vám a nakonec koupíme nějaké jídlo, ať má mamka radost, platí?“ zeptala jsem se a vydala se k prvnímu obchodu s oblečením.

„Mohla počkat na odpověď!“ nadával Emmett a já se zasmála. Vybrala jsem si několik kousků oblečení a vrazila je do ruky právě Emmettovi. Nechápavě se na mě díval, ale já se na něj jen sladce usmála.

„Teď vyberu něco tobě, tak to podrž!“ přikázala jsem mu a zmizela mezi stojany s pánským oblečením. Slyšela jsem tlumený smích Eda a Jazze a taky se zasmála.

Vybrala jsem několik košil a dvoje kalhoty pro každého z nich a došla za nimi. Stáli u kabinek a o něčem diskutovali.

„Tady to máte, teď si to zkuste, já vám to zhodnotím a pak se můžete jít podívat na elektroniku a koupit mi nový mobil, protože ten starý jsem… no prostě potřebuju nový!“ řekla jsem a podala jim kupu oblečení. Zasmáli se a zmizeli v kabinkách. Emmett mi ještě stihl vrazit do ruky hromadu mého oblečení a já se s povzdechem usadila do křesla naproti kabince. Po minutě už vylézali v první košili. Trochu jsem to zkritizovala a zahnala je zpátky. Všem to moc slušelo a já se usmívala. Ne každému se poštěstí vidět čtyři krásné chlapy/upíry v něčem, co jim můžete i sami vybrat podle svého vkusu. Nikdy jsem nákupy neměla moc v lásce, ale s nimi je to super!

„To je poslední, takže teď ty!“ řekl Ed a já se zděsila.

„Jak já?“ zeptala jsem se hystericky, co si jako myslí, že se jim tu budu promenádovat?! Nikdy! Emm se zasmál.

„Jo, jo, ty!“ řekl a strkal mě do kabinky i s oblečením. Povzdychla jsem si a začala se převlíkat. Proti třem upírům nic nezmůžu, nebyla jsem týden na lovu a nemám zbraně. Chvíli jsem zvažovala, co z toho všeho obléct nejdříve, ale pak jsem se ušklíbla a vzala si na sebe minišaty, které jsem si vybrala na zítra, když jedeme s mamkou do toho klubu. Usmála jsem se na sebe do zrcadla a vykročila ven z kabinky. Kluci se bavili, ale jak mě uviděli, zmlkli. Zadržela jsem smích a začala se kolem nich procházet. Se zájmem mě pozorovali a já se na ně jen zářivě usmívala. Pak jsem se zastavila přímo před nimi a zamračila se.

„Máte mi říct, co se vám na tom nelíbí, a ne mě očumovat!“ okřikla jsem je na oko naštvaně.

„Nevypadám v tom blbě, nemám v tom moc velký zadek, hodí se ke mně ta barva?“ chrlila jsem na ně všelijaké dotazy, na které jsem stejně nepotřebovala odpověď, a koukala na jejich udivený výraz a dobře se u toho bavila.

„Nemáme ti co kritizovat, vypadáš úžasně!“ ujal se slova Emmett a já se na něj usmála.

„A co vy? Jak vypadám?“ ptala jsem se dál a zatočila se dokola, takže se mi kapku zvedla sukně. Kolem nás prošla nějaká dívka a já viděla Jazze, jak zavřel oči a soustředil se. Ed zavrtěl hlavou.

„Skvěle,“ ohodnotil mě a já se otočila na Jazze. Pořád měl zavřené oči a ruce zatnuté v pěsti. Hned jsem to pochopila a zmizela v kabince. Přirozenou rychlostí jsem na sebe hodila svoje věci a popadla ty, které jsem si chtěla vyzkoušet. Ještě jsem si je prohlídla a vybrala pár kousků, které se mi hodně líbily, a šla je zaplatit. U pultu byl i Emmett a platil oblečení, které si vybrali kluci. Nemluvili jsme a vyšli před obchod. Donesli jsme všechny tašky do auta a vrátili se k obchodům.

„Pojď, ještě vybereme boty a nějaké to jídlo. Edward a Jasper budou čekat u auta, nebo se k nám přidají už někde tady,“ řekl a táhl mě do prvního obchodu, co byl přímo před námi. Kývla jsem a začala hledat nějaké boty bez podpatku. Nakonec jsem si stejně koupila dva páry bot na podpatku a jen jeden bez podpatku. Emmett si koupil nějaké tenisky a tak stejně jsme vybrali i pro kluky. Bavili jsme se o Carlisleovi a Esmé. Poslední dobu se jejich schůzky protahují z hodiny na půl dne.

„Myslím si, že spolu něco maj,“ řekl a já se zasmála.

„No, podle těch schůzek bych s tebou souhlasila, ale mamka nikdy s nikým nechodila nebo tak, je proti všem vážným vztahům, takže to asi ne,“ přidala jsem do rozhovoru já.

„No, taťka je na tom stejně, ale vždycky mluvil o jedné lásce, kterou kdysi potkal a chtěl ji proměnit, protože umírala, ale někdo silnější mu v tom zabránil a proto prý umřela, ale proč by spolu byli každý den? To už se přece nemůžou bavit o minulosti Esmé, to by bylo tak na jeden až dva večery a ne na týden!“ komentoval tyto schůzky Emmett.

„Uvidíme!“ řekla jsem a vstoupila do obchodu s potravinami. Emmett zakroutil hlavou a pak se zamračil.

„To smrdí!“ nadával.

„To vydržíš, moc toho nepotřebuju,“ řekla jsem, dala mu tašky s oblečením a začala házet do košíku vše potřebné – pečivo, vajíčka, sýry, šunku, nějaké řízky a stejky. Po půl hodině jsme platili. Došli jsme do garáží a až když jsem dala tašky s nákupem do kufru, se Emmett nadechl.

„Fuj! Jak to můžete jíst?!“ ptal se a kroutil nevěřícně hlavou. Jen jsem se zasmála a rozhlídla se. Kluky jsme nikde neviděla, tak jsem se smutně otočila a…

„Emmette!“ zařvala jsem a koukla se na upíra, do kterého jsem vrazila a kvůli kterého sedím na zadku v podzemních garážích.

<<<--->>>

Děkuji za všechny komentáře u minulé kapitoly, moc mě potěšily a doufám, že tady zase nějaké zanecháte. Vím, že se zde zatím nic moc neděje, ale slibuju, že v příštích dílech už to bude lepší!

AnnieS

Autor: AnnieS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek S nimi rodina? Nikdy! - 8. kapitola: