Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » S nimi rodina? Nikdy! - 5. kapitola

Bella jako upír


S nimi rodina? Nikdy! - 5. kapitolaV této kapitole se dozvíte příběhy Cullenových, které jsou velmi podobné jako ve Stmívání, a jak na něj reagovaly holky. A taky přípravu na první den školy. Příjemné čtení!

5. kapitola – Cullenovi

„Samozřejmě!“ odpověděl pohotově Carlisle.

„Já byl přeměněn v devětadvaceti v Londýně. Můj otec pořádal lovy na upíry a čarodějnice a chtěl, abych v tom pokračoval, ale já nechtěl zabíjet nevinné a tak jsem pátral po opravdových upírech. S mým štěstím jsem na ně opravdu narazil, ale oni mě jen kousli a utekli. Schoval jsem se ve sklepě a tři dny tam zůstal, aby mě nikdo nenašel. Pak jsem se vydal pryč. Nechtěl jsem zabíjet a tak jsem utekl do lesa. Snažil jsem se zabít – utopit se, roztrhat a vyhladovět. Když jsem se pokoušel vyhladovět, byl jsem v lese a měl jsem obrovskou žízeň. Kolem mě proběhla srna a já si nestačil ani uvědomit, co dělám a už mi ležela mrtvá a vysátá u nohou, takže jsem se rozhodl živit se pouze zvířecí krví a po několika letech jsem začal žít mezi lidmi. A na to navazuje příběh Edwarda.“ Dokončil svoji řeč Carlisle a začal Edward.

„Umíral jsem, ve dvaceti, na španělskou chřipku. Moji rodiče už byli po smrti a tak jsem se ani nesnažil bojovat. Jednou v noci přišel Carlisle a snažil se mi srazit horečku. Ale v jednu chvíli se ke mně sklonil a zeptal se mě, jestli chci ještě žít. Řekl jsem, že bych hrozně rád, ale je to nemožný. On se pousmál a omluvil se mi. Pak mě kousnul a odnesl domů. V té době nikdo nepřepočítával, jestli jsou v nemocnici všichni, takže si toho nikdo nevšiml. Po třech dnech jsem se probudil a Carlisle mi všechno vysvětlil. Rok jsme bydleli v lese a já se dozvěděl všechno o upírech a o Carlisleovi. Po roce jsem začal chodit k městu a nakonec jsem se zapsal do školy a začal žít s lidmi. Od té doby chodím do školy pravidelně,“ dořekl Ed a Emm se hned ujal slova.

„Já jsem žil s rodinou na jihu Kanady a často jsem chodil s otcem do lesa lovit divokou zvěř. Když otec zemřel, musel jsem chodit sám, ale když jsem byl jednou v lese, narazil jsem na medvěda. Byl obrovský a já věděl, že to nemůžu přežít. Několikrát mě drápl, ale já pořád žil. Najednou utichl. Myslel jsem si, že jsem mrtvý, ale pak mě někdo zvedl ze země a já ucítil vítr. Pak jsem omdlel. Probral jsem se po třech dnech a u mě seděl Edward a Carlisle, všechno mi vysvětlili a pak se opakovalo to, co u Edwarda, ale já byl v tom lese jen s Edwardem, Carlisle chodil do práce. Jo a já byl přeměněn v pětadvaceti.“ Emmett dopověděl svůj příběh a tentokrát si vzal slovo Jazz. Byla jsem na jeho příběh zvědavá. Na rukou měl spoustu jizev a mě zajímalo, kde k nim přišel.

„No, bylo mi sedmnáct, když jsem nastoupil jako voják do války. Byl jsem hodně vysoký a tak mi uznali, že mi je devatenáct a vzali mě. Bojoval jsem ve válce Severu proti Jihu.“ Odmlčel se a já se zděsila. Jak to mohl přežít? To bych nepřála ani největšímu nepříteli, bylo to děsivé! Bojovali lidé, vlkodlaci i upíři, nebyla skoro žádná šance přežít.

Byl jsem hodně dobrý a tak jsem byl brzy nejmladší plukovník v historii. V devatenácti jsem odvážel ženy a děti z jednoho města, které bylo hodně ohroženo do vesnice vzdálené několik kilometrů. Po cestě zpátky pro další ženy, jsem narazil na Mariu. Byla upírka, okouzlila mě. Měla ještě dvě sestry a novorozenou armádu. Přeměnila mě a po čase po mně chtěla, abych cvičil její armádu a po roce, když ztrácejí část síly, je zabíjel. Mohl jsem cítit jejich emoce, když jsem je chytil pod krkem, ale kvůli Marie jsem to přetrpěl. Jednou jsem potkal muže a ženu, kteří si žili jen tak volně. Přemluvili mě, ať jdu s nimi a já s nimi rok žil. Pak jsem narazil na Carlislea a ten mi ukázal, že můžu žít i z krve zvířat a dovolil mi bydlet s nimi.“ Když to Jazz dopověděl, smutně se zahleděl z okna a vypadalo to, že kdyby to bylo možné, tekly by mu slzy. Asi měl Mariu hodně rád. Rozhodla jsem se mu říct, co s ní je, asi mě bude nenávidět, ale co už.

„Jazzi?“ zeptala jsem se potichu a on se na mě nechápavě otočil.

„Jak jsi mi to řekla?“ ptal se šeptem. Kruci já jsem vážně pitomá! Okřikovala jsem se v duchu.

„Promiň, já –“

„To je dobrý, jen mi tak nikdo neříká,“ usmál se a já tedy pokračovala.

„No, chtěla jsem se tě na něco zeptat.“ Odvrátila jsem hlavu a zjistila, že už je tam jenom Rose, která mi přes myšlenky sdělila, že ostatní Cullenovi už šli a mamka s Al už spí a ona jde taky a že si můj příběh poslechnou jindy.

„A na co?“ probral mě Jazz.

„No, jen jestli jsi měl tu Mariu hodně rád?“ převedla jsem větu do otázky.

„No, ano i ne, byla pro mě vším, protože jsem nikoho jiného neměl, ale teď mám rodinu a na ni už si ani nevzpomenu. Proč?“ zeptal se a jemně mě chytil za bradu a donutil mě podívat se mu do očí.

„Já… já a můj bráška jsme ji… zabili,“ vydechla jsem a čekala, co udělá. Vykulil oči a nevěřícně se na mě díval.

„Ty a tvůj bratr jste zabili tři upírky a několik novorozených?“ ptal se nechápavě.

„Hm. Tři upírky a třicet novorozených.“ Sklopila jsem hlavu a on mě objal. Nečekala jsem to, ale objetí jsem mu opětovala.

„A nestalo se vám nic?“ ptal se potichu a stále mě držel.

„Ne, nestihli to ani postřehnout,“ řekla jsem a oddychla si. Byla jsem unavená a tak jsem zívla. Hned mě pustil a vstal.

„Měla bys jít spát, uvidíme se zítra ve škole, a Carlisle bude chtít určitě slyšet tvůj příběh, takže se uvidíme ještě odpoledne a mě by taky zajímalo, jak jsi žila ty, která zabíjí upíry,“ pošeptal, usmál se a zmizel ve tmě. Vstala jsem a šla do svého pokoje. Z okna jsem viděla, jak Jazz mizí v lese. Dala jsem si rychlou sprchu a přirozenou rychlostí se oblékla do pyžama. Jen co jsem si lehla, usnula jsem.

 


„Vstávat! Škola volá!“ hulákala mamka na chodbě. Chtě nechtě jsem musela vstát. Došla jsem do koupelny a provedla ranní hygienu. Pak jsem se vydala do šatny. Rose a Al už tam byly. Al běhala po šatně a zkoušela si různé oblečky a Rose stála před skříní a nepřítomně na ni hleděla.

„Rose? Je ti něco?“ zeptala jsem se jí a ona poskočila.

„Promiň, nechtěla jsem, aby ses lekla!“ omluvila jsem se, obešla jí a začala hledat něco normálního na sebe. Vyhrály to černé džíny, červený top a černá bundička. Vzala jsem si to do pokoje a oblékla se. Pak jsem si pročísla vlasy a nechala je volně rozpuštěné. Dala jsem si lehké tmavé stíny, náramek a vydala se dolů. Holky už na mě čekaly. Mamka měla černé kalhoty, černou bundu a bílou košily. K tomu bílou kabelku a bílé kozačky. Rose měla stříbrné třičtvrťáky, kabelku a čepku a fialový top, pásek a boty. Neboť bylo teplo, měla jen tenký svetřík. Al si samozřejmě oblékla nejkratší žluté šaty, jaké měla a černé boty na asi patnácticentimetrovém podpatku. V ruce držela žlutou kabelku a na šatech rozepnutý černý kabátek. K tomu měla žluté náušnice a zelenočerný náramek. Jako vždy jim to všem slušelo.

„Iz, co to máš na sobě?“ ptala se Al a mračila se na mě.

„Kalhoty, top, bundu a teď si, s dovolením, obuji své conversky a vezmu kabelku s věcmi a můžeme jet!“ odpověděla jsem jí a obdarovala ji jedním zářivým úsměvem.

 

<<<--->>>


 

Moc děkuji za komentáře u minulé kapitoly a doufám, že zde zase nějaký zanecháte - moc to potěší. Čím více komentářů zde bude, tím rychleji zde bude další kapitola.

Vaše AnnieS



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek S nimi rodina? Nikdy! - 5. kapitola:

 1
12. Laura
03.02.2012 [14:10]

skvělý :D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon EmoticonEmoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.02.2012 [17:07]

AngieCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. van
02.02.2012 [14:46]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. LidkaH
02.02.2012 [11:38]

pekna kapitolka a uz se tesim na bellin pribeh !!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.02.2012 [9:01]

Annie115 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Zuzka98
01.02.2012 [21:12]

rýchlo dasiu kapitolu
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. ZuzunQa
01.02.2012 [21:12]

úplne super kapča
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Elis
01.02.2012 [20:43]

pěkné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. marcela
01.02.2012 [20:24]

Další a další a další a honem. Emoticon Emoticon Líbí se mi to. Emoticon Emoticon

3. Roel
01.02.2012 [20:14]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. b
01.02.2012 [20:02]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Simona
01.02.2012 [19:54]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!