Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » S nimi rodina? Nikdy! - 11. kapitola

S nimi rodina? Nikdy! - 11. kapitolaV této kapitole pojede Iz s Emmem, Edem a Jazzem do klubu. Jak to dopadne a co se bude ještě dít doma se dočtete v 11. díle mé povídky. Doufám, že se bude líbit! Příjemné čtení, Vaše AnnieS!

11. kapitola - Klub

Radši jsem to nechala být, schody ne schody, vždyť je to jedno.

„Páni,“ vydechla jsem omámeně po důkladném prohlédnutí téhle nádherné koupelny.

„Je nádherná, máte to tu tak hezký, že to snad ani není možný!“ hodnotila jsem koupelnu a slyšela Emmettův smích.

„Idiot, já mu něco pochválím a on se směje!“ nadávala jsem a při tom vystrkovala Jazze z koupelny.

„Iz, já půjdu i sám, ale chtěl jsem ti dát tvou tašku, ve které máš věci!“ odporoval Jazz a já si až teď uvědomila, že bych se svlékla a musela jít jen v ručníku, který by ještě k tomu nebyl můj, hledat svou tašku. Jazz se mezitím velmi dobře bavil mým výrazem – asi jsem byla zase červená až na zadku.

„Dík,“ špitla jsem, vytrhla mu tašku z ruky a zamkla se v koupelně. Svlékla jsem se a vlezla do sprchy. Moc dlouho jsem tam nepobyla, ale stačilo mi to. Pak jsem si oblékla své minišaty, které mi kdysi dávno vybrala mamka, nikdy jsem je neměla na sobě, ale pořád je mám! Obula jsem si boty na podpatku – první věc, která svědčí o nastávající katastrofě – a začala si upravovat to jediné, co se mi na mě líbí - havraní vlasy a modré oči. Nakonec jsem si vlasy jen trochu pročísla. Na oči jsem si dala stíny, na rty rudou rtěnku a pomocí řasenky prodloužila řasy.

Do tašky jsem hodila všechny své věci, které teď byly rozmístěny po celé koupelně, a vyšla ven. Sešla jsem dolů, ale nikdo tu nebyl. Tašku s věcmi jsem hodila ke stěně v obýváku, protože stále nevím, kde budu spát, a došla si ke dveřím pro kabelku. Přeházela jsem z ní věci do menší kabelky, přes rameno a tu větší a teď už prázdnou schovala do tašky s oblečením.

„Sluší ti to,“ polichotil mi Carlisle, který se tu nějak zázračně objevil.

„Děkuji,“ špitla jsem a pak se otočila za hlukem, který vycházel od schodů.

„Wow! Tichá Iz, se převlékla za dravou Bellu!“ vyhrkl Emmett a já se na něj zašklebila.

„Co to meleš blbečku? Dravá jsem pořád, jen mě dostatečně neznáš a neříkej mi Bello!“ Svůdně jsem se usmála a došla k jídelnímu stolu. Emmett vykulil oči a Ed s Jazzem mě obdivně se pozorovali. Došli ke mně a posedali se kolem stolu. Vedle mě si sedl Jazz a z druhé strany zůstalo volné místo.

„Sluší ti to,“ zopakoval slova svého otce Jazz.

„Díky, tobě taky. Vlastně vám všem.“ Při poslední větě jsem se otočila i na Eda a Emma, kteří mě stále pozorovali.

„Doufám, že ti to bude chutnat, není to nic moc, ale Esmé říkala, že máš rizoto ráda, tak tady máš.“ Carlisle přede mě postavil obrovský talíř s rizotem, jaké dělává mamka, pak si sedl na poslední volné místo vedle mě.

„Děkuji!“ poděkovala jsem a pustila se do jídla.

„Budeš tlustá!“ Smál se Emm, který se konečně probral z transu. Jen jsem na něj vyplázla jazyk a strčila si do pusy poslední sousto. Pak jsem se omluvně usmála na Carlislea, který nás nevěřícně pozoroval.

„Bylo to výtečné!“ pochválila jsem rizoto, které chutnalo skoro stejně jako to od mamky, a došla ke dřezu, že umyji talíř.

„Já to udělám, běžte se bavit!“ promluvil Carlisle za mými zády a vzal mi talíř z ruky.

„Ale já bych to udělala!“ namítala jsem.

„Jen běž!“ odbyl mě Carlisle a pustil vodu do dřezu.

„Tak děkuji,“ špitla jsem a zamířila k tašce pro černé bolerko. Když jsem byla hotová, otočila jsem se na kluky, jestli můžeme jít, a samozřejmě Emm s Edem koukali na můj zadek, Jazz to stačil zamaskovat a rychle se mi koukl do očí, ale já si bohužel všimla, kam se díval předtím, ale nechtěla jsem být hnusná, tak jsem dělala, že jsem si ničeho nevšimla.

„Hele, tak aby bylo jasno, donutili jste mě jít do nějakého klubu, takže mě aspoň neočumujte!“ Vlepila jsem Edovi a Emmovi pohlavek a vyšla před dům. Jazz si to zamířil do garáže. Ed byl ale rychlejší, takže jsme nakonec jeli jeho Volvem. Seděla jsem vzadu s Jazzem a všichni jsme se skvěle bavili. Když jsem vystoupila, viděla jsem obrovský neonový nápis, který svítil do tmy chladné noci, a musela se usmát. Dřív jsem měla tyto akce ráda a dokonce je i pořádala, tak proč se nevrátit do minulosti a nezačít si zase užívat života?

„Jdeme?“ optal se Ed a já přikývla. Chytla jsem se Jazze, který stál nejblíž, protože jsem se bála, že se přizabiju v podpatcích, a vešla do klubu. Hlasitá hudba znějící všude kolem mě vtáhla do víru tance. Vlnila jsem se uprostřed parketu do rytmu a užívala si ten pocit, kdy mě všichni sledují a závidí mi moji krásu – která byla oproti lidským dívkám docela velká - ladnost a půvab, což už se muselo uznat, že jsem měla. Po třech písničkách jsem dostala žízeň a došla si k baru pro pití. Přidal se ke mně Emmett.

„Jednoho panáka!“ zařvala jsem na číšníka.

„Dva!“ dodal Emm.

„Ty to vypiješ?“ ptala jsem se udiveně. Vždyť mu to nechutná, tak proč to pije?

„Alkohol je něco jiného, není to tak odporné jako všechno ostatní lidské jídlo a pití. Takže chodíme do baru proto, že si můžeme dát normální pití a nemuset se přemáhat,“ řekl to sice nahlas, ale nikdo ho nemohl přes ohlušující hudbu slyšet – jen já.

„Tak proč jsme jeli autem, když budeme všichni na mol?“ ptala jsem se na otázku, která mě trápila nejvíc a kopla do sebe dneska prvního panáka – a samozřejmě objednala další. S holkami a mamkou vždycky spíme někde na kraji lesa, protože nejsme schopny doběhnout domů, ale to se mi dneska vážně nechce, protože je tam docela zima.

„Neboj, alkohol na nás tak nepůsobí. Je to spíš jako pro tebe voda,“ odpověděl mi.

„Aha, tak to budu na mol jen já, super!“ křikla jsem na něj s ironií v hlase.

„Ale když toho moc nevypiju, budu v pohodě, taky to na nás nepůsobí tak moc jako na lidi, ale částečně ano,“ řekla jsem mu další skutečnost o Lamunech.

„Fajn, tak jdeš si zatančit?“ zeptal se, když viděl moji už druhou prázdnou sklenku.

„Jasně!“ zaradovala jsem se, ale úsměv mi hned zmizel z tváře – začali hrát ploužák. Ale co, jednou to přetrpím. Pro Emma všechno! Dala jsem mu ruce kolem krku a on mi ty svoje omotal kolem pasu. Pomalu jsme se pohupovali do rytmu.

„Omlouvám se za ty řeči doma, ale vážně ti to sluší a proč ti nemám říkat Bello?“ začal Emm.

„To je v pohodě a díky, snažila jsem se. Protože mi všichni říkají Iz a ty nebudeš výjimka!“ mrkla jsem na něj. Jen se usmál a přitiskl si mě víc k sobě. Když skončila písnička, došli jsme si sednout ke klukům.

„Další tanec si zamlouvám já!“ vykřikl hned Ed.

„Fajn, ale nemusí to vědět všichni!“ kárala jsem ho za tu hlasitost.

„On to jen chtěl říct dřív, než já,“ zasmál se Jazz a přidal se k němu i Emm, který se málem svalil na podlahu.

„Fajn, tak s tebou si zatančím klidně dvakrát!“ Mrkla jsem na Jazze a přisedla si k němu. Vypila jsem koktejl a zvedla se.

„Jdeme tančit!“ nařídila jsem Edovi a on s úsměvem vstal. Jako na potvoru zase hráli ploužák, já jsem vážně beznadějný případ. Byla jsem oproti klukům malá – dobře, oproti všem jsem byla malá –, takže jsem byla docela ráda, že jsem si ty podpatky vzala. Po skončení písničky jsem místo Eda vzala Jazze na parket a doufala, že dva ploužáky po sobě hrát nebudou, ale co by ne, že. Takže na přání nějakého mladého páru, hráli znovu pomalou písničku, ale další už byla docela rychlá.

„Vážně ti to sluší, snad ještě víc než normálně,“ šeptal mi Jazz.

„Děkuji, však víš, strávila jsem v koupelně hodinu a půl.“ Zasmáli jsme se tomu.

„Jsem ráda, že jste mě vzali. Už dlouho jsem nikde nebyla a potřebuju se trochu bavit.“

„Není zač,“ pošeptal mi Jazz do ucha a já se k němu ještě víc přitiskla. Každý by asi řekl, že spolu něco máme, ale já sama pořádně nevím. Mám ho ráda, ale… Uvidíme. Vdechovala jsem jeho vůni a snažila se vyhnat všechny myšlenky z hlavy, abych měla na chvíli klid. Nechci na nic myslet, nechci na nic myslet! Opakovala jsem si stále dokola. Po skončení obou písniček jsme si šli sednout a já do sebe nalila další dva panáky. Najednou jsme v hlavě vážně neměla jedinou myšlenku, byla jsem naprosto v pohodě a začala jsem se jen tak smát.

 

Jasper

Iz, která dneska vypadala úplně jinak, ale i přesto byla krásná. Chovala se taktéž jinak, až jsem začal pochybovat, jestli je to vůbec ona. Po dvou tancích s ní, jsme si sedli. Kecali jsme, smáli se a pili. Najednou se Iz začala jen tak smát a málem se skácela pod stůl.

„Půjdeme,“ rozhodl Ed.

„Ne, já si dám ještě jeden koktejl, byl moc dobrej!“ odporovala Iz.

„Ne, půjdeme sem někdy jindy. Pojď!“ mluvil jsem tentokrát já a chytl ji za ruku, aby si stoupla. Ještě jsem se ani neotočil a už padala k zemi. Pomohl jsem jí vstát a zamračil se na Emmetta, který se tu válel po zemi tak, ale on smíchem. Chytil jsem Iz za pas a došel s ní až k autu. Několikrát klopýtla a uprostřed parketu prohlásila, že v podpatkách se nedá chodit a sundala si boty. Tak Edward hodil boty do kufru, nastoupil společně s Emmettem a nastartoval.

Nasoukal jsem Iz na zadní sedadlo a mohli jsme jet. Během cesty se mi pohodlně uvelebila na klíně a usnula. Ležela klidně, i když se Emmett smál tak hlasitě, že by to probudilo snad každého, neprobudila se, tak jsem myslel, že bude spát, i když ji ponesu do pokoje, ale probrala se mi v náručí.

„Kam?“ zeptala se jedním slovem.

„Do postele,“ odpověděl jsem a Emmett se skácel na gauč obýváku pod návalem smíchu. Je pravda, že i mě a Carlisleovi cukaly koutky. Ed zmizel v lese, takže se snaží uklidnit.

„Proč?“ zeptala se znovu.

„Aby ses vyspala a-“

„Brácha, hoď ji do té postele a nekomentuj to. Pak přijď za námi na lov, aspoň se zasmějeme!“ skočil mi do řeči Emmett.

„A ji tu necháme?“ zeptal jsem se ho podezíravě, když jsem stoupal po schodech.

„Jo, ona to zvládne, stejně bude spát!“ odpověděl a pak zmizel v lese společně s taťkou.

„Budeš spát!“ přikázal jsem dívce v mé náruči a položil ji na postel.

„Ne, když budeš pryč!“ odporovala.

 


<<<--->>>


 

Moc děkuji za komentáře u minulé kapitolky, moc mě potěšily a doufám, že zde zase nějaký zanecháte. Kapitola je o něco delší než normálně (asi o 200 slov), ale chtěli jste delší, tak se o to snažím. Brzy zde nechám další kapitolu, tak pište své nápady. A nezlobte se, že zde nefigurují Rose, Al a Esmé, ony přijdou na scénu později.

AnnieS



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek S nimi rodina? Nikdy! - 11. kapitola:

 1 2   Další »
12. Elis
18.02.2012 [21:02]

krásné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. Miyu
18.02.2012 [20:11]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Roel
18.02.2012 [9:30]

Tak to se povedlo!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. jaja
17.02.2012 [22:50]

Emoticon Emoticon Emoticon

17.02.2012 [19:57]

AngieCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. BabčaS.
17.02.2012 [19:53]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. forejtice
17.02.2012 [18:14]

Už se těším další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. ella
17.02.2012 [17:47]

hezkéééééé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon honem dalšííííí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Jana
17.02.2012 [17:00]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Simona
17.02.2012 [16:55]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!