Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rodina 4. kapitola

Sněhurka-a-myslivec1

Téma mesiaca január

Kapitoly zimy (0) Každodenné maličkosti (6) Predsavzatia (1) Krv na snehu (7) Socha z ľadu (0)

Celkem hlasů: 14


Rodina 4. kapitolaDneska se Bella začne ptát. Na co, a jak zareagují Cullenovi, si už přečtěte sami. Všem moc děkuju za komentáře, jsem ráda, že se vám povídka líbí.

Bella

 

Už to je půl roku od mých narozenin. Emmett a Jasper mě nutí hrát baseball, ale je to zábava. Zvláštní ale je, že jsou všichni tak rychlí, a taky se mnou nikdy nikdo nejí. Musím se na to zeptat taťky, ale zrovna je venku s  bratry. Když jsem se ptala, jestli můžu jít taky, řekli ne. Tak jsem doma s Rose a čekám, až přijdou. Alice jela někam s mamkou, taky mě nechtěly vzít sebou. Vlastně to vypadá, že Rose je tady se mnou, abych nebyla sama a nejraději by byla někde jinde. Zrovna se v obýváku díváme na pohádky. Teda já se dívám na pohádky a Rose mi připravuje večeří.

„Rose, ty si nedáš se mnou?“

„Ne, zlatíčko, nemám hlad.“ Tuhle větu jsem slyšela už tolikrát.

 

Po večeři mně Rose vykoupala a já jsem letěla za taťkou do pracovny, vrátili se během mojí koupele. Ještě než jsem stačila zaklepat, ozvalo se. „Pojď dál, zlatíčko.“

„Jak jsi mohl vědět, že jsem to já?“

„Myslíš si, že nepoznám svojí holčičku?“ odvětil a poklepal si na koleno, okamžitě jsem přeběhla přes pracovnu za taťkou, který seděl za stolem a s jeho pomocí jsem si sedla na nabízené koleno. Uvelebila jsem se v jeho náručí. Hned nato mě sklepala zima, zřejmě si toho všiml, protože mě zachumlal ještě víc do mého županu.

„Co jsi potřebovala, Bello? Nebo jsi mi přišla dát dobrou noc?“ Otočila jsem se tak abych mu viděla do obličeje a nevědomky si kousala spodní ret. „Bello, co se děje? Víš, že mi můžeš říct všechno.“

Pozorně jsem sledovala jeho usměvavou tvář a spustila příval otázek.

„Tati, proč jsem tak neohrabaná a pomalá? Všichni jste tak rychlí, ty mamka Al, Jas, Emm, Rose a hlavně Edward, jenom já jsem jako šnek. A proč se mnou nikdy nejíte? Copak se u stolu chovám špatně? Občas mi sice něco spadne, ale už ne tak často. Třeba dneska mi nespadlo nic.“

 

Carlisles

 

Díval jsem se do čokoládových očí své nejmladší dcery a ztratil řeč. Čekal jsem, kdy to přijde, kdy se začne prát. Vlastně jsme to čekali všichni, ale nikdo nepočítal s tím, že to bude tak brzo. Ve chvíli, kdy Bella vyslovila své otázky, nastalo v domě hrobové ticho narušované jen jejím dechem a tlukotem jejího srdce. Netušil jsem, co jí mám říct. Mohla uběhnout vteřina, minuta, den… čas přestal hrát roli. Díval jsem se do těch hlubokých, zvědavých čokoládových očí a mlčel.

Najednou jsem začal pociťovat únavu přicházející ve vlnách. Belle se začaly klížit víčka a do půl minuty mi usnula v náručí. Hned nato otevřel Jasper dveře. Uložili jsme Bellu a šli do obývacího pokoje. Nikdo se nenadechl, nikdo se nepohnul a nikdo nic neřekl. Jediným zdrojem zvuku bylo pravidelně bijící srdce mé dcery.

„Možná by bylo lepší najít jí nový domov, někde...“ Edwardova slova přerušilo nesouhlasné vrčení. Ale možná by to bylo opravdu lepší, byla by v bezpečí, daleko od nás, u milujících lidí, ano, to by bylo nejlepší.

O setinu sekundy později začala Alice vřískat. „Ať tě to ani nenapadne!!! Nechat ji u někoho cizího, opustit ji, víš, jak by trpěla? Jak by se jí stýskalo? A jak bychom trpěli my? Chceš, aby se tahle rodina rozpadla definitivně? Chceš znovu vidět Esmé smutnou?“ Poslední věta byla ránou pod pás, a Alice si to uvědomovala. Po jejím výbuchu na mě začala vrčet Rosalie a Esmé, moje Esmé, od které bych to nikdy nečekal, ale chápal jsem ji, vzdát se dítěte nedokáže. Zvlášť poté, co jí umřel její chlapeček. Jasper se je snažil uklidnit, do jisté míry se mu to povedlo.

„Nechci se jí vzdát, ale co dál? Teď jí něco namluvíme, ale co až bude starší? Až si všimne, že nestárneme?“ Na tohle neměl nikdo odpověď.

 

Jasper

 

Ty pocity se nedaly vydržet. Všichni byli zmateni, každý cítí neuvěřitelné spektrum pocitů - lásku, strach, naději, nenávist, touhu, bolest, nevíru, ale jeden pocit převládal, strach, všichni se báli o Bellu, o naši rodinu, o své milované.

Nechtěl jsem, aby Bella odešla. Pocity mé rodiny těsně před tím, něž ji Rose donesla, byly nesnesitelné. Byla to bolest, strach a nedůvěra. Láska a štěstí se úplně vytratilo. Ale potom, co se zde zjevila jako anděl spásy, se vše vrátilo do starých kolejí. Láska a štěstí, které nám donesla, stály za to riziko, za možnost odhalení. Stálo to za tu trochu přetvářky, pokud s ní budu muset každý den jíst, pokud se budu muset pohybovat i zde pomalu, stojí to za to.

„Lásko, to je perfektní, jsi genius,“ vykřikla radostně Alice a vášnivě mě políbila. Byl jsem tak zabraný do pocitů v místnosti, že jsem si ani nevšiml jejího skelného pohledu.

Jakmile jsme se od sebe odtrhli, podíval jsem se na Edwarda, který se usmíval jako sluníčko.

 

Rosalie

 

Nikdy bych nedovolila, aby mi mojí malou vzali. Sice jsme se dohodli, že Carlisle a Esmé budou její rodiče, ale to mi nebránilo milovat ji jako svou vlastní. Začala jsem plánovat její ‚únos‘, pokud se tomu tak dá říct, nedovolím jim vzít mi ji. V tom Alice radostně vykřikla, pochybuju, že by měla takovou radost z mého plánu. Alice se vrhla na Jaspera a začala ho líbat. Nechápavě jsem se podívala na Edwarda, ten se usmíval jako vánoční stromeček.

Emmett už to nevydržel. „Vysvětlí mi tady někdo, o co jde?“

Edward začal, „Jasper přišel s nápadem. Znamenalo by to pro nás spoustu omezování, ale podle Alice to vyjde. Bylo by to jako ve škole, pohybovali bychom se pomalu a museli bychom s ní jíst. Snídani by jedla sama nebo s jedním z nás, oběd by s ní protrpěla Esmé nebo Carlisle, jestli bude doma, ale večeři bychom museli jíst všichni.“ Jíst lidské jídlo je hnus, ale stálo to zato. Bylo vidět, že všichni souhlasí.

„Dobře, to půjde, začneme od zítřka. Musíme se domluvit, kdy s ní kdo bude jíst,“ souhlasil Carlisle.

„A co její dnešní otázky?“ zajímala se Esmé.

„Pokud se znovu zeptá, tak odpovím. Za pár let zapomene, pokud to nebude považovat za sen už nyní.“



Doufám, že se vám kapitola líbila a zanecháte komentář.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rodina 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!