Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rodina 24. kapitola

kris


Rodina 24. kapitolaNejprve děkuju za komentáře, moc si jich vážím a jsem ráda, že se vám povídka líbí.

Bella jde po prázdninách do školy, a vůbec se jí tam nechce, komu by se taky chtělo, že? A naplánuje si dámskou jízdu a na konci vznese jeden požadavek, se kterým se budou Cullenovi muset smířit.

Bella

 

První školní den čtvrtého ročníku, vůbec se mi nechtělo vstávat.

„Bello, musíš vstát.” Dneska už se mě snažil dostat z postele po čtvrté. „Bells už opravdu musíš vstát, jinak přijdeme pozdě.”

„Tak přijdeme pozdě,” stála jsem si na svém a překulila se na druhou stranu postele. Slyšela jsem jenom Edwardovo povzdechnutí. Hned na to ze mě zmizela přikrývka, a já se ocitla v jeho ledovém náručí.

„Hej… Co to děláš?” vypískla jsem a rychle mu omotala ruce kolem krku a nohy kolem pasu.

„Už jsi vzhůru?” ptal se mě. V očích měl opět ty své šibalské jiskřičky. V těchto chvílích mi připomínal Emmetta.

„Nesrovnávej mě s tím šaškem,” zahrozil temně, ale v očích měl stále jiskřičky.

„Budu tě srovnávat s kým chci. Snad i ‚ten šašek‘ by mě budil ohleduplněji,” zamračila jsem se a snažila se odtáhnout. Ale vzhledem k tomu, že jsem na něm byla přilepená jako klíště, a on mě nechtěl pustit, šlo to těžko, vlastně vůbec.

„S tím musím nesouhlasit, Emmett už plánoval, jak na tebe vylije kýbl studené vody,” zamračil se Edward, teď nežertoval, Emmett by toho byl schopný.

„Máš pravdu, ale příště bych brala jiné probuzení.”

„A jaké?” ptal se mě se zájmem.

„Takovéhle,” políbila jsem ho. Polibek mi chvilku oplácel, ale poté se ode mě odtrhl.

„Zvážím to,” usmál se pokřiveně. „Ale to nic nemění na tom, že jdeme do školy.” Než to dořekl, už jsme stáli v kuchyni a Esme mi dávala na talíř toust.

„Dobré ráno, jak si se vyspala? Těšíš se do školy?” ptala se mě má matka.

„Snesla bych ještě dvě hodiny. Nechce se mi tam ani trochu, zase budou všichni koukat,” ušklíbla jsem se a lezla z Edwarda dolů. Jeho ruce, pevně obmotané kolem mého pasu, mi to stěžovaly. „Myslela jsem, že mě chceš dostat do školy,” zamračila jsem se na svého anděla.

„To chci, ale taky tě nechci pouštět,” políbil mě na nos a opatrně posadil na vysokou stoličku u pultu v kuchyni.

„Slyšel jsem, že jste o mně mluvili,” vtrhl do kuchyně Emmett v trenkách a postavil se naproti mně. S plnou pusou jsem se na něj zašklebila a dál se věnovala jídlu.

„Studenou vodu bych na tebe nikdy nevylil, jenom teplou,” zašklebil se.

Vyplázla jsem na něj jazyk a šla do pokoje, připravit se na tu hrůzu. V šatně už stála Alice a podávala mi oblečení. Bez protestu jsem si oblékla hnědé rozšířené kalhoty, bílé tričko, lehké hnědé sportovní sáčko, hnědo bílé tenisky.

„Bunda nebude?” ptala jsem se podezřívavě.

„Ne dneska bude teplo.” Odhalila mi svůj bělostný chrup v dokonalém úsměvu. Jen jsem pokrčila ramena, vzala si batoh a vydala se dolů za zbytkem rodiny.

 

„Bello, musíš vystoupit.” Podívala jsem se zmučeně na Edwarda. „Neboj, bude to dobré, ochráním tě,” pronesl přesvědčivým hlasem a lehce mě políbil.

„Tak jo půjdeme,” souhlasila jsem. Edward rychle vystoupil z auta a šel mi otevřít dveře. Ani jsem se ho nesnažila předběhnout, dneska ne. Otevřel mi dveře, hned jak jsem vystoupila, mě objal kolem pasu a společně jsme se vydali na první hodinu. Tenhle školní rok jsme měli skoro všechny společné, až na fyziku a tělocvik, ty jsem měla s Alicí.

„Říkala jsem ti to, koukají,” poukázala jsem na pohledy ostatních, stejně tak koukali po našich sourozencích. Bylo to nepříjemné.

„Bello!” ozvalo se za mnou, otočila jsem se a uviděla Dannyho, Jonnyho, Helen, Eliz a Toda, zřejmě jsou pořád spolu. Usmála jsem se a počkala, až nás dojdou.

„Ahoj,” pozdravili jsme je s Edwardem společně a usmáli se. Trochu omámeně na nás koukali, spíš na Edwarda, než na mě, po chvíli se vzpamatovali a pozdravili nás.

„Jak jste se měli?” zajímala se Helen během cesty do třídy.

„Bylo to perfektní. Byli jsme na jednom ostrově v Jižná Americe. Teplo, sluníčko, krásně, prostě ráj na Zemi,” usmála jsem se na ní.

„No teda, to musely být prázdniny,” mrkla na mě spiklenecky.

Jenom jsem se usmála a přikývla. „Co jsi dělala ty?” Helen začala štěbetat o tom, jak strávila prázdniny na Floridě a o vztahu s Dannym. Podle všeho jim to klapalo. Před třídou jsme se rozloučily a s Edwardem zapadli dovnitř. Celý den probíhal v podobném duchu. Vítala jsem se s přáteli a vyprávěli jsme si, co kdo dělal. Edward se ode mě celou dobu nehnul, byla jsem za to ráda.

 

„Bello, co kdybychom dneska poobědvali s tvými přáteli?” zeptal se mě Edward cestou do jídelny.

Překvapivě jsem se na něj podívala. „Ráda, ale co Alice a jídlo? Asi budeš muset něco sníst.”

„Alice nás viděla s tvými přáteli, a co se týče jídla… Přežiju to,” pokusil se o úsměv, ale vznikl z toho úšklebek.

„Jak myslíš, jsou to tvoje chuťové buňky,” pokrčila jsem rameny a prošla dveřmi jídelny, které mi galantně otevřel. Šla jsem si sednout k přátelům.

„No teda krásko, tebe bych tady nečekal,” začal Jonny.

„To víš, řekla jsem si, že tě musím potěšit svou přítomností,” usmála jsem se na něj a sedla si vedle Toda a Eliz.

„Vypadá to, že vám to klape,” usmála jsem se na ně.

„To ano,” odpověděla Eliz prostě a s Todem se na sebe zamilovaně koukli. To jsem na nich měla ráda, žádné zbytečné řeči, vystihnou to podstatné. Hodili se k sobě.

„Vzal jsem ti salát, pizzu a jablko,” promluvil za mnou Edward a posadil se vedle. Usmála jsem se na něj, všichni u stolu vypadali zaskočeně. Bylo zábavné sledovat jejich obličeje. Vzala jsem si pizzu a jedla. Jako první se vzpamatovala Eliz.

„Bella říkala, že jste byli v jižní Americe.”

„Ano,” usmál se zářivě Edward a pár dívek zalapalo po dechu. Vrhla jsem po něm zamračený pohled. „Byli jsme tam na jednom menším ostrově, celé prázdniny, bylo to dokonalé. Však Bella vám to později vylíčí,” usmál se na mě a já se zamračila.

„Helen, Eliz napadlo mě, že bychom si mohly někam vyrazit, udělat si dámskou jízdu,” měla jsem špatné svědomí, že jsem se jim celé dva měsíce v podstatě neozvala. Takhle jsem jim to chtěla vynahradit.

„Ty by bylo skvělé,” souhlasila hned Helen.

„Možná, byste sebou mohly vzít i Ros a Alici,” navrhl Edward. Vykulila jsem na něj oči.

„No pokud by chtěli jít a holkám by to nevadilo…” Vypadaly zaskočeně, ale souhlasně kývly hlavou. „Tak se jich zeptám. Kdy se vám to hodí? Co třeba v pátek?” Holky přikývly a já se podívala ke stolu svých sourozenců. Vlastně už to byl jenom náš a Alicin stůl. Emmett, Ros a Jasper odmaturovali. Alice tam seděla sama, taky mě mohlo napadnout, že si může sednout s námi. Alice se na mě hned otočila, zářivě se usmála a přikývla. Takže pojedou. Nevím, jestli mám být ráda, nebo se děsit.

„Tak my vás vyzvedneme po škole. Alice určitě bude chtít nakupovat,“ zašklebila jsem se.

„A na tom je něco špatného?” ptala se Helen.

„Většinou ne. Však uvidíš, vlastně už si to zažila.“ Vzala si jablko a s Edwardem jsme se vydali na další hodinu.

 

„Bello. To bude super, uvidíš, že si to užijeme. Bude se jim to líbit, a nám taky,” oznamovala mi Alice, jakmile překročila práh domu. Ros se jenom usmála a sedla si ke mně a Edwardovi na pohovku.

„O čem je tady řeč?” zajímal se Emmett a vyzvedl si protestující Ros do klína.

„Uděláme si dámskou jízdu s Helen a Eliz,” oznámila nadšeně Alice.

„To je bezva, a kdy to bude? Kam půjdeme?” zajímal se hned Emmett.

„Miláčku, co jsi na slově dámská nerozuměl?” zeptala se ho nebezpečně přeslazeným hlasem.

„Rozuměl jsem, Bella, Alice, ty Helen, Eliz a já.” Tvářil se tak nevině, že byste mu odpustili i vraždu.

„Emmette, tvé pohlaví ti nedovoluje účast,” smál se ode dveří Carlisle a šel se přivítat s Esme.

„Já nevím, v čem všichni vidíte problém,” kroutil nevěřícně hlavou.

„V tom, že ty nikam nejdeš,” oznámila nekompromisně Alice.

„V tom taky vidím problém, beze mě to nebude stát za nic. Takže, musím jít s vámi,” usmál se vítězně.

„Dobře,” zazubila se na něho Rosalie. Vytřeštila jsem oči, ale Ros pokračovala. „V tom případě, nevidím nadále nejmenší důvod k tomu, abychom sdíleli jeden pokoj a jednu postel, když jsi právě dal najevo, že nejsi muž.” Zvedla se z Emmettova klína a krokem, který by jí mohly závidět všechny modelky, se vydala k druhé sedačce. Neudělala ani tři kroky a Emmett jí bral do náruče.

„Tak já podle tebe nejsem muž, jo? Tak to něco zažiješ drahoušku,” pronesl dotčeně a utíkal s ní nahoru do patra, o půl vteřiny později bouchly dveře jejich pokoje.

„Tak to by bylo, Emmett s námi nepojede,” usmála se Alice.

„Bello, co kdybychom se šli někam projít?” navrhl mi Edward. Plně jsem ho chápala, nechtělo se mi poslouchat zvuky vycházející z jejich pokoje. Co na to měly říkat jeho bystré smysly a schopnost číst myšlenky. Jenom jsem přikývla a vydala se nahoru pro bundu, od rána se přeci jen ochladilo a sako nebylo nejvhodnější oblečení na procházku.

 

„Půjdeme?” objevil se za mnou Edward.

„Kam chceš jít?” zajímala jsem se, když mě bral do náruče a chystal se vyskočit z našeho pokoje oknem.

„Nevím, kam by si chtěla?”

„Co třeba na tu louku, co tenkrát?”

„Strašně rád,” souhlasil a rozběhl se. Po pár minutách jsme dorazili na místo. Edward mě oparně postavil na zem, ale hned na to mě objal okolo pasu.

„Je tady krásně,” vydechla jsem. Tahle louka v sobě měla cosi magického. Byla nádherná. Bylo úplně jedno, jestli prší, sněží, svítí slunce, nebo se obloha mračí. Rovněž nezáleželo na tom, zda je zima a všude sníh, nebo na jaře raší rostliny, zda je tady v létě záplava barevných květů, nebo na podzim barevné listí, a to nejen na stromech, ale i na zemi. Bylo to perfektní, nádherné místo.

„Tu nádheru tomu tady dodáváš až ty,” zašeptal mi Edward do ucha.

S úsměvem jsme k němu zvedla hlavu. „To bych neřekla.”

„Ale já ano. Chodil jsem tu už dřív a ano bylo to tady pěkné, ale teprve s tebou je to dokonalé, nádherné. Ale přesto, na tvou krásu to nemá.” Už jsem se nadechovala k odpovědi, ale Edward mě umlčel polibkem. Dlouhým, vášnivým polibkem, při kterém se mi podlomila kolena. Nebýt toho, že mě chytl a potom si se mnou opatrně lehl, aniž by polibek přerušil, spadla bych omámená na zem. Po chvíli se přesunul na můj krk a já dostala do plic vzduch.

„Tohle by si mi neměl dělat,” obvinila jsem ho udýchaně.

„Proč?” zvedl na chvíli rty od mého krku, ale jakmile vyslovil svou otázku, okamžitě se k němu vrátil.

„Protože, takhle na mě působit musí být trestné.” Poslední slovo se spíš proměnilo ve slastný vzdech.

„Ale mně se to líbí,” pošeptal mi do ucha a věnoval se mému ušnímu lalůčku.

„To ráda věřím.” Přitáhla jsem si jeho rty a spojila je v polibku. Na louce jsme strávili dlouhou dobu. Leželi jsme vedle sebe, občas si povídali, ale většinou mlčeli, a užívali si naší společnou chvilku. Když se začalo stmívat, vydali jsme se domu.

 

Před schody mě Edward postavil na nohy a my ruku v ruce vešli dovnitř.

„Ahoj děti, jak jste se měli?” vítala nás hned Esme. „Bello, pojď do kuchyně, máš tam večeři, musíš mít hlad.” Dokud se o tom Esme nezmínila, ani jsme si to neuvědomila, jako odpověď na její otázku mi zakručelo v břiše.

„Promiň miláčku, měl jsem si to uvědomit,” podíval se na mě Edward omluvně. Jenom jsem mávla rukou a vydala se za Esme. Myslela jsem, že Edward zůstane v obýváku, ale šel se mnou a postavil se na druhou stranu pultu, tak aby mohl sledovat každý můj pohyb.

„Nechápu, že tě to tak baví,” zakroutila jsme hlavou, potom, co jsem spolkla poslední sousto Esminy výborné večeře.

„Všechno co děláš, mi přijde fascinující,” usmál se na mě, vzal mi talíř a šel ho umýt. Za vteřinu byl talíř schovaný ve skříni, a my se vydali do obýváku, za zbytkem rodiny.

Překvapilo mě, že Ros už je tady, obvykle jí Emmett nepustí dřív než ráno. „Tak co Ros je Emmett muž nebo žena?” pohodlně jsem se opřela o Edwarda a čekala její odpověď.

„Muž a v pátek s námi nejde,” usmála se vítězně.

„Kdo tady pochyboval o mé mužnosti?” přiletěl Emmett jako velká voda.

„Nikdo. Co kdybychom si šli zahrát videohry?” už jsme je nehráli dlouho. Bylo by zajímavé zjistit, jestli už Emmetta porazím. Dobře je to bláhová myšlenka, ale zkusit se to musí.

 

„Kam půjdeme?” zeptala se Eliz, jakmile nasedla do Edwardova Volva. Se sestrami jsme se nemohly dohodnout, kterým autem pojedeme. Každá jsme chtěla jet svým, ale usoudily jsme, že pro pět lidí, dobře tři lidi a dvě upírky, by byly těsné. Proto jsme rozhodly, že nejvhodnější bude jet Volvem nebo BMW. Carlisle nám své auto odmítl půjčit, a tak jsem včera večer přesvědčovala Edwarda. Bylo to nádherné přesvědčování, Edward se nenechal přemlouvat dlouho, ale zase jsme to nedotáhli do konce. Já chtěla, on ne. Sex je v našem vztahu poslední dobou problém, neustále mi tvrdí, že po mě touží, ale jakmile přijde na věc, stáhne se, s tím že mi nechce ublížit. Jsou to absurdní představy. Ano mohl by mi dvěma prsty rozdrtit ruku, ale na to aby mi něco udělal, mě miluje. Budu mu muset dokázat, že jeho obavy jsou zbytečné.

„Do nákupního centra v Great Falls, potom do kina a na večeři,” odpověděla mile Ros, opravdu mile. Věnovala jsem jí úsměv. Po zbytek cesty jsme probíraly své drahé polovičky. Podělily jsme se o vzájemné poznatky. Musela jsem v duchu konstatovat, že člověk či upír chlapi jsou prostě chlapi.

 

„Alice nech už toho. Máme hlad a tímhle tempem nestihneme kino.” Myslela jsem si, že když nejdeme nakupovat samy, tak se Alice trochu uklidní, ale opak byl pravdou. Byla naprosto nadšená, že nás má v parádě tolik. Neustále lítala z obchodu do obchodu a nosila nám do kabinek spoustu oblečení. Samozřejmě nenechala nikoho nic zaplatit. Holky se u pokladny vždycky ohradily, ale nebylo jim to nic platné. Když jsme šly do restaurace, vysvětlila jsem jim, že jí tím vlastně dělají laskavost, a pro klid duše je nechala zaplatit jídlo a kino. Byla to malá satisfakce, vzhledem k sumě, co Al utratila, ale cítily se líp.

 

„Ten film byl strašný,” prohlásila Eliz, jenom co jsme vylezly z kina. Celou dobu jsme se musely smát. Byla to naprosto blbost.

„Už nikdy nepůjdeme na sci-fi,” souhlasila se smíchem Alice.

„Co takhle jít na něco jiného?” zeptala se Ros.

„Teď?” divila se Helen.

„Jo teď, ve třetím sále dávají historický romantický film, mohlo by to být dobré,” podívaly jsme se po sobě navzájem, přikývly a vydaly se na další film.

 

„Tak tohle bylo o poznání lepší.” Pronesla jsem, jenom co jsme se dostaly ven ze sálu.

„To musím souhlasit, bylo to krásné,” usmála se Helen. Celou cestu domů jsme probíraly film. Byla to opravdu zábava. Holky jsme vysadily doma a Alice dala každé tašky s nákupem. Opravdu nechápu, jak se to všechno vlezlo do kufru. Pořád byla dobrá polovina plná.

Zastavily jsme před domem. Než jsem stihla cokoliv udělat, už mě Edward vytahoval z auta a líbal.

„Chyběla jsi mi,” šeptal mi, mezi polibky.

„Ty mě taky,“ pronesla jsem po posledním krátkém polibku a zabořila mu hlavu do hrudi.

„Čím jsem si zasloužila takové přivítání?” zeptala jsem se ho, když zaparkoval Volvo v garáži.

„Stýskalo se mi. Emmett si ze mě dělal srandu, že bez tebe neudělám ani krok,” přiznal se s úsměvem. „Koukám, že Alice se zase vyřádila,” narážel na kufr, ve kterém zbyly už jen mé tašky, a rozhodně jich nebylo málo.

„Jo vyřádila, ale většinou na Eliz a Helen, myslím že oproti nim mám poloviční množství věcí.” Edward se jenom usmál, vzal všechny tašky do jedné ruky a druhou mě objal okolo pasu. Vydali jsme se k nám do pokoje.

„Konečně jste tady. Nevím, jestli měl Edward větší strach o tebe nebo o svoje auto, ale řekl bych, že o auto,” smál se Emmett, když jsme procházeli obývákem.

„Tak ty jsi se bál o své milované autíčko a ne o mě?” zeptala jsem se Edwarda dotčeně a vymanila jsem se z jeho náruče.

„To vůbec není pravda, hlavně jsem měl strach, jestli to přežiješ ty,” začal upřímně. „Přeci jen jsi křehký člověk, a Alice umí být dost neodbytná.”

Z vrchního patra se ozvalo Alicino vrčení. Jasper si jenom povzdechl a šel uklidnit svou lásku, vlastně se divím, že už nestojí tady a nenadává Edwardovi, ale podle výrazu v jeho tváři to dělala v myšlenkách.

Edward mi to hned potvrdil svým výrokem. „Alice mírni se prosím, ano omlouvám s e ti. Spokojena?” zřejmě byla, další vrčení se neozvalo. My dva jsme pokračovali do našeho pokoje.

 

Čas neúprosně plynul. Od společných nákupů už uplynul skoro měsíc, Za týden jsem měla mít osmnáct. Už jsem se rozhodla, pokud mě mají proměnit, tak nechci být o moc starší než Edward, takže mi zbývá poslední rok lidství. Bylo zvláštní o tom takhle přemýšlet, jako o věci, kterou ztratíte. Ale bylo to tak. Všichni mi vyprávěli, že první rok je nejhorší, neovládá vás nic jiného, než žízeň, touha po krvi. Potom se to naučíte ovládat, ale ten vtíravý pocit žízně neustále přetrvává. O své přeměně a o tom co bude po ní, jsem měla dokonalou představu. Ano budoucnost jsem měla přesně nalinkovanou, ale o své minulosti, o svém původu jsem nevěděl nic. A proto jsem se rozhodla.

„Edwarde?” přitulila jsem se k němu. Byl večer a my jsme leželi v naší posteli.

„Ano lásko?” přitiskl si mě víc na svou hruď. Zabořila jsem mu hlavu do hrudi a zhluboka se nadechla. Jeho vůně byla omamující, naprosto dokonalá, ale teď jsem potřebovala něco jiného, než se rozplývat nad svým přítelem.

„Předtím, než se stanu upír, chci najít své biologické rodiče…”

 

< shrnutí >


Musím vám udělat i trochu napínavější konec, nemyslíte? Líbila se vám kapitola? Doufám že ano, a že necháte komentář. Opět děkuji za komentáře.

Více informací o následující kapitole ve shrnutí.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rodina 24. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!