Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Return - 24. kapitola

New Stephenie photoshoot


Return - 24. kapitolaJe tu předposlední díl. Doufám že se vám bude líbit.

24. Porod

HUDBA

Pohled- Romči

Stěhování se uskutečnilo. A to na Aljašku. Docela jsem se tam bála jet, jelikož mě přepadly vzpomínky na Selenu. Ale jelikož už nebyla mezi živými, no, vlastně ani mrtvými, nasedla jsem do Edwardova Volva a vyrazilo se na cestu.

Cítila jsem se šťastně, i když jsem opouštěla rodinu, po které jsem toužila. Já vlastně měla už rodinu a to celých  padesát let. Věděla jsem, že tohle je konečně správné rozhodnutí. Oni nepatří do světa upírů, ale já ano. S úsměvem jsem se koukala z okénka a držela Edwardovu ruku.

Teď začínala moje poslední a věčná kapitola mého života. Já moje rodina. Edward a moje děti. Co víc si můžu od budoucnosti přát? Nikdy jsem neměla tak krásnou budoucnost jako teď.

Když jsem se probrala, byli jsme už na Aljašce, Edward akorát parkoval před nějakým domem.

Podívala jsem se na něj.

„To je náš dům. Jelikož by nebylo dobré, abychom byli u Denalijských,“ usmál se a políbil mě a poté pohladil bříško.

Esme a Alice zařídili dům. Který byl krásný, jak jinak. Vedle mojí a Edwardovy ložnice byl dětský pokojík. Rose sice byla zezačátku odtažitá kvůli mému rozhodnutí, ale poté byla jako dřív. Musela přiznat, že by se asi rozhodla jako já.

A tak jsme si spokojeně žili na Aljašce. Všichni mě obskakovali. A já se kulatila. Vše bylo jiné, než když jsme čekala Romana. Ten byl pořád u mě. Nemohl se dočkat mladšího sourozence. Už kolikrát byla hádka, kdo se na dítě těší nejvíc. Hádali se všichni, jen já, Carlisle a Esme jsme se tomu smáli.

Čas plynul a já ho ani nevnímala. Do dne, kdy mi praskla voda. A Edward, Roman a Alice naráz zakřičeli na celý dům Carlislovo jméno. Tomu jsem se musela usmát, ale smích mě přešel, když se dítě začala drápat ven a mnou lomcovala jen bolest.

 

Odvedli mě do připravené ordinace. A vše začalo.

Kroutila jsem se na lehátku bolestí. Byla to ještě horší, než jsem si to pamatovala. Edward se mě pokoušel držet v klidu, ale nešlo to. Proklínala jsem jeho i Carlisla. Jelikož jsem opět rodila normální cestou. Příště si to bude Edward rodit sám. Nadávala jsem v duchu.

Kdo to má vydržet? S posledních sil jsem tlačila, co to šlo . Až se mi to opět povedlo. Bolest mě opustila.

„Je to holka,“ řekl vesele Edward. Jen jsem se ztěžka usmála, neměla jsem sílu.

Edward si vzal malou do rukou a přišel ke mně. Tenhle malý andílek měl zelené oči a hnědé vlásky.

Jenže se opět vše opakovalo a mě stáhla temnota.

Ale nehodlala jsem jí dát možnost. Už ne. Budu bojovat pro svoje děti. Pro Edwarda. Nehodlám se vzdát bez boje. Teď, když chci žít a svůj život miluju.

Ucítila jsem kousnutí a tomu se usmála. Hodlá bojovat. Cítila jsem oheň, který se začal šířit mými žilami dál. Byla to nesnesitelná bolest. Ale když jsem zvládla dva porody zvládnu i tohle.

Nehodlám tu nechat svoje děti, už ne. Hodlám být konečně správnou matkou. Nebudu utíkat, i když mě to teď bolí. Jelikož po té bolesti mě čeká šťastná věčnost. A já to zvládnu.

Cítila jsem studený dotyk na ruce. Který mi nesmírně pomáhal. Dával mi pocit, že nejsem sama a že to zvládneme. A budeme spolu.

Za druhou ruku mě chytla o něco teplejší ruka. Roman. Nejsem sama, mám svou milovanou rodinu, děti a za ně budu bojovat.

A tak se i stalo. Bojovala jsem celé tři dny proti temnotě a nechala oheň, aby mě pohltil. Až přišel vytoužený poslední den a moje srdce naposledy udeřilo.

 

Rychle jsem se posadila na lehátku a podívala okolo sebe. Celá rodina byla přede mnou vyskládaná, až na Romana a malou.

Vedle mě stál Edward. Silně jsem ho objala.

„Dokázala jsem to. A teď rychle na lov, chci už být u svých dětí,“ zavelela jsem a zvedla se. Všichni se na mě s úsměvem dívali.

Edward mě vzal za ruku a vyskočili jsme z okna. Na vše jsem byla připravená. Běželi jsme hluboko do lesů. Kde jsem ulovila dva soby. A poté jsme se pomalu vraceli domů.

„Jak se bude jmenovat?“ zeptala jsem se Edwarda, jelikož mě nic nenapadalo.

„Nevím, ale je hodně po tobě,“ už jsem se na ní těšila.

Došli jsme pomalu k domu. Venku stál Emmett a Roman. No jasně, on je pokusný králík.

Pomalu jsem šla k nim a byla opatrná, nechtěla bych mu ublížit. I když teoreticky by se mi měl ubránit.

Byla jsem krok od něj.

„Tak co, máš chuť, mami?“ zeptal se. Zhluboka jsem se nadechla. A cítila jsem krásnou vůni, ale nelákala mě. Já se jen usmála.

„Jo, maximálně tě obejmout,“ a objala jsem ho. Pořád nic. Všichni se usmáli a my šli dovnitř, kde byli ostatní. A uprostřed stála Esme a držela v rukou malý poklad. Vypadala už na dva týdny. Koukala na mě krásnýma zelenýma očima.

Usmála jsem se a šla pomalu k ní. Jasper byl neklidný.  A já se zastavila.

„Vy pořád zapomínáte,“ řekla jsem naštvaně. Všichni se na mě podívali.

„To, že mám něco silnějšího než žízeň novorozeného upíra. Jsem matka hergot. Myslete na to. Moje mateřské city mě neopustily, ani když jsem si nic nepamatovala,“ objasnila jsem jim.

Pomalu jsem šla k Esme. Edward byl těsně za mnou. Když jsem byla u ní zhluboka jsem se nadechla, ale bylo to jako u Romana. Nic, necítila jsem žízeň. Zářivě jsem se usmála na Edwarda. A natáhla po malé ruce. Esme mi jí s úsměvem podala. Opatrně jsem jí vzala do rukou. A otočila se k Edwardovi.

Usmíval se jako já.

„Ahoj, maličká,“ zašeptala jsem k ní. Ještě víc se usmála a prohlížela si mě těma zelenýma očima. A pak mi to došlo, jak jí pojmenujeme.

Podívala jsem se na Edwarda.

„Je to sice staré jméno, ale k ní se hodí. Elizabeth,“ řekla jsem nadšeně. Po Edwardově matce, jelikož ona měla ty zelený oči.

Tak a bylo to. Elizabeth měla jméno. A já byla upír. A teď nás čekala jen šťastná společná věčnost.

 

SHRNUTÍ



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Return - 24. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!