Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Return - 23. kapitola

Twilight Roxbury


Return - 23. kapitolaJe tu dnešní třetí a také poslední dávka emocí. Další až zítra. Doufám že se bude líbit. Měla jsem trochu problém vybrat muziku. Ale snad se mi to povedlo, jelikož ten text se tam hodí.

23. Rozhodnutí

HUDBA

 

Pohled- Romči

Nechal mě tu samotnou a mě opět pohltila moje bolest. Ležela jsem na posteli a pořád si opakovala jeho slova. Měl pravdu, byla jsem v jiné situaci než tehdy. Ale ať se rozhodnu jakkoliv, nedokážu se vzdát dítěte. Ani jsem si nevšimla a byla noc.

Ráno jsem se probudila po dlouhé době sama.  Cítila jsem tu tíseň ve mně. Rychle jsem se oblékla. Na posteli jsem ale našla lísteček.

 

Romí, nenervuj se. Máš čas a vše promýšlej v klidu. 

Miluju tě, Edward.

PS: Dnes jeď do školy s Troyem.

 

A tady po tom jsem měla ještě větší strach, co mě čeká ve škole. Šla jsem dolů do kuchyně, kde byli překvapivě všichni a měli dobrou náladu. Po dlouhé době mě pohltila rodinná nálada.  V klidu jsem se nasnídala a pak vyrazila s Troyem do školy. Po dlouhé době jsme se poštuchovali. Přijeli jsme před školu a já se podívala po parkovišti. Ale Volvo nebo Jeep tu nebyly.

S povzdechem jsem se vydala do školy. Ale už byla druhá hodina a nikoho jsem nepotkala. A toho jsem se bála, měla jsem takový divný pocit.

Šla jsem na oběd a měla vážně hlad. Nabrala jsem si hodně jídla a sedla si s Troyem. Podívala jsme se ke stolu, byl prázdný.

„Ty to nevíš, že se odstěhovali?“ vypálila na mě přítelkyně Troye. Nevěřícně jsem se na ní podívala. A pak jsem si zopakovala Edwardova slova. Chce, abych měla prostor si to rozmýšlet.

A tak se i stalo. I přes tu prázdnotu jsem se pokoušela chovat normálně a užívat si života. Rodiče byli poslední dobou často doma. A já si s nimi docela rozuměla.

Ale pořád mi něco chybělo, pokoušela jsem se na to nemyslet, ale jakmile jsem byla sama, začala jsem brečet. Až ho uvidím, tak ho nakopnu. Slibovala jsem Edwardovi a tentokrát ho vážně vykastruju.

Byl pátek ráno. A já věděla, že ty dva dny to už nevydržím. Šla jsem dolů, kde byla máma a brácha. Vymluvila jsem se na to, že mi není dobře. A máma mě nechala doma.

Pevně jsem objala Troye, jelikož jsem věděla, že je to naposledy. A pak i mámu.

V pokoji jsem si sedla na postel. Já se nepotřebovala rozhodnout, jelikož jsem se už jednou rozhodla a dopadlo to blbě. Já bez nich nedokážu žít.

Tehdy jsem se rozhodla pro rodinu a nechala tu Edwarda a Romana. A já po padesáti letech zjistila, že bez nich nedokážu být. A teď mi dávají tak blbou otázku.

Ano, sice teď mám svou rodinu, ale přesto to nedokážu. Seděla jsme na posteli a vzala si do ruky papír. Začíná další loučení.

Milá rodinko,

všechny vás mám moc ráda. Musela jsem učinit nové rozhodnutí. A věřte, že bolí, ale jinak to nejde. Můj osud je jiný a to daleko od vás.

Nepatřím sem k vám. I když vás všechny mám moc ráda. Já patřím do jiné rodiny. Od mého probuzení z komatu jsem nevěděla, kdo jsem a trápila se tím. Pomáhali jste mi a nakonec se přestěhovali sem. A já tady zjistila, kdo jsem a vzpomněla si na minulost. Už vím, kam patřím a co mi celou dobu chybělo. Našla jsem to tady díky vám a za to vám budu navždy vděčná. Nehledejte mě, já budu v pořádku. Budu v dobrých rukou, které nedovolí, aby se mi něco stalo.

Ale místo, kam patřím, není pro vás. Je to moc nebezpečné a já nechci, aby se vám něco stalo. Všechny vás moc miluju.

Vaše Isabella.

 

Vzala jsme si batoh, dala do jen pár věcí a fotku rodiny. Bolí mě se s nimi loučit, ale já to už bez Edwarda nezvládnu. Rozloučila jsem se s pokojem snů a šla dolů do kuchyně. Dopis jsem dala na stůl a poté šla pryč.

 Cítila jsem bolest, ale nebyla tak velká jako tenkrát, když jsem opouštěla Edwarda.

Jelikož jsem neměla řidičák a žádné auto. Vydala jsem se ke Cullenům pěšky. Nebylo to tak daleko.

Došla jsem k domu, vypadal, jako když jsem naposledy odjížděla. Byli tu, jelikož jsem viděla auta v garáži.

Doslovně jsem vběhla do obýváku. Kde byli všichni, krom Alice a Rose. Všichni se usmáli, když viděli můj batoh. Edward šel ke mně s úsměvem, ale já byla naštvaná. Kdy už mě hergot bude poslouchat.

Když byl u mě, opět jsem ho vší silou kopla do rozkroku. Tentokrát to nevydýchal a skácel se k zemi. Emmett se začal smát.

„Kdy už mě budeš poslouchat. Tohle bylo jen mučení,“  křikla jsem ještě na něj. A poté šla obejmout Romana a ostatní.

Edward se už zvednul ze země. A já ho konečně mohla obejmout. Pevně jsme se k němu přitiskla a už odmítala pustit.

SHRNUTÍ



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Return - 23. kapitola:

 1
1. 1120360
14.03.2017 [11:48]

ASDERTGZHUJIOPKLMNBVC TGREDSATGZUJIOPKLMNBCV ERDSA TGV Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!