Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Return - 20. kapitola


Return - 20. kapitolaByla jsme přesvědčená abych vás tak dlouho nanápínal a tak tu máte další a zbytek bude zítra. A proto taky bude hodně komentů že ano.

20. Romana, to jsem já

 HUDBA

 

Pohled- Romči

Rychle jsem se posadila na posteli. Podívala jsem se okolo sebe. Vše se mi vybavilo. Už jsem věděla, kdo jsem, ale jak to?

Zhluboka jsem dýchala a urovnávala si myšlenky. Ale vše mluvilo jasně. Já jsem Romana. Konečně jsem se cítila jako já a ne někdo cizí. Ucítila jsem Edwardovy studené paže kolem mého pasu. A v tu chvíli mi došlo, co je za den.

Vyskočila jsem z postele. Sebrala jsem Edwardovu košili a vzala si jí stejně jako jeho trenky. Rychle jsem to na sebe hodila a vyběhla ven z pokoje. Běžela jsem do obýváku, jelikož mi bylo jasné, že tam bude.

Byla jsem pod schody a Emmett se na mě ještě nepodíval, ale už začal mluvit.

„To tady byl randál. Lidi vás slyšeli až v Číne,“ když se ale otočil, zasekl se a zíral na mě.  Stejně jako ostatní. Ale já vyhledala svůj cíl a vrhla se mu kolem krku. Pevně jsem ho objala, jak jsem si celých padesát let přála.

„Vše nejlepší, synku,“ zašeptala jsem mu do ucha. Pevně mě objal. Konečně jsem chápala ten pocit, když jsem byla s ním. Nechtěla jsem ho už pustit, bála jsme se, že mi zmizí.

Ale donutilo mě ho pustit zuřivé vrčení. Bylo mi jasné, od koho je. Otočila jsem se a zírala na rozzuřeného Edwarda. No, kdo by nebyl, když mu holka uteče z pokoje a pak se objímá s jeho synem? Usmála jsem se. Roman mě pustil. Ale já mu ještě dala pusu na tvář.

„Mam tě ráda,“ špitla jsem, ale naschvál, aby mě slyšeli.

Edward začal vrčet ještě zuřivěji. Ale Alice se usmívala. No jasně, ona to věděla.  Prudce jsem se otočila k Edwardovi a usmála se.

„Přece bys nežárlil na našeho syna?“ řekla jsem klidně. Všichni vykulili oči, krom Alice a Romana.

„Romano!“ vkřikla Alice a už mě objímala. „Já to věděla,“ ještě řekla. Když mě pustila, dívala jsem se na zbytek rodiny, byli zmateni.

„Copak jste si mysleli, že to bez vás vydržím navěky?“ zeptala jsem se nevěřícně.

Všichni jako by se probrali a silně mě objali. Ale Edward stál pořád jako socha a díval se na mě.

Pomalu jsem došla k němu a pevně ho objala. „Najdi si mě, Edwarde. Najdi mě, prosím, miluju tě,“ zašeptala jsem mu do ucha jako tehdy.

„Našel jsi mě,“ špitla jsem. Odtáhla se od něj a pohladila ho po tváři.

„Nebyla jsem sen a nejsem sen.“ Pohladil mě opatrně po tváři.

„Romí?“ zašeptal nevěřícně. Přikývla jsem a poté spojila naše rty. Odtáhl se ode mě a pevně mě objal.

„Co se vlastně stalo?“ zeptal se Edward. Všichni si šli sednout a já k nim.

„Byla jsem Anděl. Dohlížela jsem na vás. Jenže jste mi pořádně chyběli a to všichni. Cítila jsem se zase sama. No a poté před rokem mi dal ten nejvyšší nabídku. Vrátí mně i Romanovi a mámě život. Ale jiný. A hlavně si nic nebudeme pamatovat. A to bylo to nejtěžší rozhodnutí. A já utekla za Edwardem do jeho pokoje. Hlavou mi běželo jen to, že na vás nemůžu zapomenout. Nemůžu zapomenout na svého syna. Měla jsem čas do večera se rozhodnout. Byla tu totiž ještě jedna podmínka. A to, že musejí všichni souhlasit a Roman s mámou souhlasili. Oni se nemuseli vzdát vzpomínek na syna, kterého nikdy neuvidí.“

Rozcuchala jsem Romanovi vlasy a on se usmál.

„Nevím, jak se mi to povedlo, ale mohla jsem se dotknout Edwarda. A dokonce mě viděl a mohla jsem s ním mluvit. A tehdy jsem se rozhodla. Risknu nový život, dlužila jsem jim to.

Rozhodla jsem se dát Edwardovi podnět, aby mě hledal. A ono se to povedlo. Jenže problém byl v tom, že já se probudila v Chicagu. Necítila jsem se tam dobře a pořád jsem cítila neznámou bolest, a tak se naši rozhodli odstěhovat sem. Včera mi už ty záhady lezly na nervy a tak jsem šla na hřbitov a viděla svůj hrob. No a dnes v noci-,“ Emmett se začal smát.

„Když jsem spala, se mi vše vrátilo jako sen a když jsem se probudila, prostě jsem věděla, že jsem to já. A jelikož jsem celých  padesát let toužila potom obejmout svého syna, tak jsem rychle utekla sem dolů. Vy jste věděli, že to jsem já?“

„Ne úplně. Hodně věcí tomu nasvědčovalo, ale jistota nebyla. Jen se vědělo, že Edwarda od tebe nemůžeme odtrhnout,“ začal se řehtat Emmett.

Konečně jsem věděla, kdo jsem. Vše jsem si pamatovala.

Konečně jsem mohla být šťastná.

SHRNUTÍ



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Return - 20. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!