Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Return - 12. kapitola

bella


Return - 12. kapitolaNo dobře jelikož se potřebuju uklidnit dávám sem další dílek. No ale s těmi komenty jste mě zklamali. A jsem zvědavá jestli jste se někdo trefil ohledně toho vyšetření. A komenty prosím. Dlouho jsem nadala svou oblíbenou písničku a jelikož jsme nevěděla jakou tak jí tu máte.

12. To není možné! Já nic nevím

Hudba

Pohled - Isabelly (Romči)

Byla jsem vážně překvapená, když po mě chtěla máma, abych šla ještě k jednomu doktorovi. A největší šok byl, když jsem zjistila, že ke gynekologovi. Vážně jsme se skoro pohádaly. Ale máma na tom trvala, že prý teď jsme v Americe a navíc chodím na střední, tak abych byla připravená na vše. Vůbec se mi tam nechtělo, jelikož jsem věděla, že to bude průser.

Vážně mě to už sralo, že jsem to věděla.

A tak jsem šla jako na popravu k doktorovi. Udělal mi prohlídku. Nic příjemného to nebylo a bylo to strašně potupný, zrovna na tohle jsem se vážně v životě netěšila, že budu na gynekologii. Kdyby tu byla alespoň doktorka, abych se necítila tak trapně.

Zajímalo by mě, na co má jako přijít, když jsem byla dva roky v komatu. Těžko jsem s někým spala a to, že bych předtím, si vážně nepamatuju. Seděla jsem a čekala.

 

„Víte, že jste mi lhala. Jsem doktor a tak to poznám,“ řekl a já nechápala. Všiml si toho.

„Přede mnou nemůžete zatajit, že už jste měla pohlavní styk a už vůbec, že jste rodila,“ řekl to trochu nabroušeně a já myslela, že to se mnou sekne.

Co že to právě řekl?

Já rodila?

Proboha, a kdy asi?

„Co prosím? Já nevím, o čem mluvíte,“ řekla jsem a čekala.

„Ale víte, rodila jste, už máte dítě, někde,“ řekl nakvašeně. Budu o tom muset informovat rodiče, jelikož jste nezletilá.

Ano, to byl ten průser. Ale jak můžu mít dítě bez toho, abych o tom něco věděla? Vždyť já ani nevím, jestli jsem s někým spala. Doktor zavolal mámu a vše jí řekl. Ta začala vyvádět, nikdy jsem jí takhle neviděla. Vážně. Při cestě domů se mnou nemluvila a já věděla, že pravé peklo bude až doma s tátou.

A taky jsem měla pravdu. Naneštěstí byl táta doma, když jsme přijely. Máma mu vše ještě za tepla vybonzovala. A jestli jsem si předtím myslela, že to je hrozný, co teprve teď. Táta nehorázně křičel. Až jsem se klepala a instinktivně couvala co nejdál. Kdykoliv napřáhl ruku skrčila jsem se a začaly mi téct slzy.

V tom jsem zase něco uviděla. Sebe, jak se krčím na zemi, jsem od krve a zbitá. Díky bohu přišel domů Troy. A ten jako vždy byl na mé straně. A bránil mě, ani on o ničem nevěděl a to bylo divné, jelikož já mu říkala vše. A teď nikdo nevěděl, jak jsem mohla rodit.

S brekotem jsem běžela do pokoje se uklidnit. Už mě to nebaví, okolo mě je samá záhada a jen problémy. Proč vím tolik věcí odsud a co mělo být to, že jsem rodila? A ten mateřský instinkt, který ve mně vyvolal Roman, Edwardův syn.

Seděla jsem na okně a poslouchala Evanescence. Ano, nevím, jak jsem k ní došla, ale úplně jí zbožňuji. Dívala jsem se do lesa a na to, jak se pomalu vše dává do tmy.

„Stmívá se,“ povzdechla jsem si, dívala se na stíny lesa.

Konec dalšího dne, konec další naděje. Aby mohla vzniknout nová. Začalo něco nového a krásného.

Nevím, proč mi to vše přišlo jako ohraná písnička, ale bylo mi to jedno. Mě pořád vrtalo hlavou, co se ve skutečnosti během těch dvou let stalo. Proč mi přijde, že mě Cullenovic znají a já je, lépe než si myslím? Proč mi tu vše přijde povědomé a necítím tolik bolesti jako v Chicagu?

Dívala jsem se do lesa, když v tom jsem zahlédla postavu. Napřímila jsem se v sedu a pozorně se dívala. Byla už docela tma na procházku v lese. Dívala jsem se na tu postavu. Byl to muž. Měl krátké vlasy ale barvu nebo do obličeje jsem mu neviděla.

Možná jsem se měla bát, ale ne, já chtěla jít za tou osobou ven. Ve mně byste nenašli ani kousek strachu. Bylo to neuvěřitelné, jak mě ta záhadná postava k sobě přitahovala, až to bylo nemožné. Otevřela jsem okno a víc se naklonila ven a dívala se na tu osobu.

Tolik jsem chtěla vyskočit ven a jít za ní. Něco mí říkalo, že je to někdo, koho znám a koho potřebuju. Ale kdo?

Nevnímala jsem čas, ani nic okolo sebe. Dívala jsem se na tu osobu a chtěla, aby se zastavil čas.

Z mého dívání se mě vyrušil Troy.

„Isabello, neblbni a otevři, jinak je vyrazím. Neber si to tak, jen mají o tebe strach,“ hulákal za dveřmi Troy.

Ohlédla jsem se na ty dveře a pak vykoukla zpátky z okna. Ale můj tajemný už tam nebyl. Povzdechla jsem si a šla otevřít. Okamžitě jsem měla kolek krku Troye.  Povídali, jsme si docela dlouho, Troy chtěl přijít na to, co se mi vše ve skutečnosti stalo, a jak to, že toho tolik vím, když jsme tu poprvé v životě.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Return - 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!