Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Return - 11. kapitola

30.11.2009 (10:00) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2303×

11. Starost

 HUDBA

 Pohled - Isabelly (Romči)

Bylo ráno a jelikož Troy vše vykecal mámě a věděl i to, že nesmím do školy, můj pokus o to jít tam nevyšel. Než máma odjela, ještě mě zkontrolovala a odešla do práce. A já zůstala sama doma. Bylo to poprvé za celou dobu, co jsem zůstala doma. A pěkně mě to štvalo, už po půl hodině mi chyběly blbý připomínky Emmetta.

Čapla jsem berle a dostala se alespoň ke klavíru. Jelikož jsem se nudila. A zase mě přepadla ta vlna smutku a to velkého. Jelikož jsem byla sama. Bylo to poprvé, co jsem svou samotu nemusela. Opět jsem pocítila plnou sílu bolesti. A stále nevím, co je zač. Moje ruce se rozeběhly po klávesách a já začala zase hrát tu smutnou melodii.

Když si tak vezmu, můj život, začal být veselejší díky Cullenům. Všechny je mám moc ráda.

Ale pořád mi přijde, že mi něco tají. A hlavně ta záhada s Romanem. Zajímalo by mě, kdo byla jeho matka. A co se přesně stalo. Ale Edwarda se na to zeptat nemůžu. Jelikož ji musel milovat. Nemůžu se zbavit dojmu, že ty jeho oči znám. Znám ty zelené a vím, koho jsou, ale znám i ty hnědé.

Seděla jsem, hrála dokola tu melodii, jelikož nic jiného jsem ani dělat nechtěla. Hlavou mi pořád běhaly myšlenky, ale já se je rozhodla nevnímat.

Vyrušilo mě až když si vedle mě někdo sednul. Leknutím jsem vyjekla a otočila se na neznámou osobu. A zůstala jen zírat. Vedle mě totiž seděl anděl jménem Edward. Ale co tu dělal, nemá být ve škole?

„Carlisle, mi to omluvil, když jsem řekl, že tě půjdu zkontrolovat,“  obhajoval se ihned.

„Super a jak si se sem dostal?“ zeptala jsem se, jelikož máma určitě zamykala, jak jí znám.

„Oknem,“ a ještě se usmál. Mít za kamarády upíry je někdy na pěstí. 

„A jak dlouho jsi tu?“

Dělal, že přemýšlí a pak se podíval na hodinky.

„Kolem dvou hodin.“ Podívala jsem se na hodiny.

„Jo? Tak to jsi tu byl, ještě když jsem spala a sváděla boj s mámou a Troyem, že? A určitě jsi mu to vykecal ty,“ podívala jsem se na něj a tvářil se jako neviňátko. Na něj asi nejde být naštvaná, jak ta koukám.

S Edwardem jsme si povídali o spoustě věcí. Hodně mi vyprávěl o upírech, jelikož mi o tom nic Alice neřekla, věděla jsem jen pár věcí. Do toho jsme hráli na klavír a střídali se. Hodně melodií, co hrál, mi bylo povědomých, ale byla to jeho tvorba a tak bylo nemožné, abych je znala.

Když se najednou zeptal. „Jak si věděla o tom, že Roman je můj syn?“ Tohle mě zaskočilo.

„Já to nevěděla, nebo takhle, já nevím, jak to vím,“ vyhrkla jsem zmateně ze sebe. Díval se na mě s nadzvednutým obočím.

„Dobře, povím ti něco, co nikdo neví, ani tvoje rodina,“ dívala jsem se na něj a on čekal.

„Nepamatuju si nic z minulosti. Jen poslední rok. Jinak nic. Chodím vlastně poprvé do školy.“ Zmateně se na mě díval.

„Před, no, už to budou skoro tři roky, jsem měla nehodu. V dubnu. A já byla v komatu, probudila jsem se v loni v dubnu a nic si nepamatuju. Co se stalo, prostě nic. Mám jen zvláštní pocity. A spoustu věcí vím, ale nevím jak nebo proč. Stejně jako jsem znala jméno Emmetta, ještě než mi ho kdokoliv řekl. Nebo tvoje, proto se sázeli. Spousta věcí mi je tady ve Forks povědomá, i když jsem tu podle rodičů poprvé v životě. Ale já se prostě v Chicagu necítila doma a proto jsme se stěhovali.“

„Takže, si nepamatuješ nic, co se stalo, před nehodou, jen máš divné pocity a vše tady ti přijde povědomé?“ zeptal se a já přikývla.

„Největší záhadou je, že mi i tvoje rodina přijde povědomá. Když jsem je viděla pohromadě poprvé, přišlo mi, že jim někdo chybí, a pak jsem se dozvěděla, že máš přijet ještě ty. Nebo Alice, když mě zvala na nákupy. Jako by mě něco varovalo, že to není dobrý nápad, ale já to neposlouchala, a pak se ukázalo, že je to tak. Nákupy s Alicí je něco velmi nebezpečného.“ Tomu jsme se zasmáli.

Edward poznal, že o tom nechci moc mluvit a tak se tomu tématu už vyhýbal.

Nakonec jsem měla zakázáno chodit celý měsíc do školy. Musela jsem být doma. Jediná dobrá věc byla, že buď celý den a nebo po škole vždy přijel Edward. Cítila jsem se s ním skvěle. Povídali jsme si vždy o všem hodiny a hodiny a večer jsem nechtěla, aby odešel.

Bylo to zvláštní, ale když jsem byla sama doma, přepadal mě ten pocit samoty a bolest. Ale jakmile se objevil Edward, vše bylo pryč a nahradil to pocit radosti.

Po měsíci mě máma odvezla do nemocnice na kontrolu. Carlisle shledal, že už je to v pořádku, ale že na to nemám moc stoupat. Nechal mi berle a dal mi jinou ortézu. Ale už můžu do školy. A prý mám s tím kolenem opatrně  a trochu cvičit.

 Když jsme odcházely, máma mě zatáhla jinam a já nic nechápala. Prý potřebuju ještě jedno vyšetření. A mě bylo jasné, že z toho bude průser.

SHRNUTÍ

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Return - 11. kapitola: