Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rescue out of Darkness - 10. Kapitola - THE END!

Lion&Lamb

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Rescue out of Darkness - 10. Kapitola - THE END!A je to tady poslední díl :) Doufám, že se vám má povídka líbila :) Proto bych byla ráda, kdybyste mi napsali nějaký ten komntář celkově, co si myslíte o téhle povídce :) Doufám, že vás nevyvede z míry tento překvapivý konec, jelikož tohle byla jedna z mála věcí, které jsem měla naplánované od začátku povídky. Tak pěkné čtení :) A díky všem, kdo jste tohle četli!! díky :)

14.05.2009 (18:30) • Janna • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3618×

Dny utíkaly jako voda proklouzávající se mezi kameny, které nejde uniknout. Ano, nezdálo se to, ale bylo to tak. Život pro mě nabral úplně jiný smysl. Tím smyslem byla moje láska - Seth.

Od toho dne, co jsme se potkali, už uběhlo několik týdnů, ale my jsme bez toho druhého nebyli ani jediný den. Nikdo nás nezahlédl jinak, než když jsme se objímali, líbali nebo minimálně drželi za ruce. Já milovala Setha - on zase miloval mě. Nic na světě není krásnější.

Dokonce teď, když jsme byli otisknutí, se pouta mezi vlkodlaky a upíry velmi zlepšila. Nebyly tu už žádné předsudky - i když smlouva samozřejmě stále platila. Ale byl v ní učiněn jeden háček. Já jediná z upírů jsem se mohla volně pohybovat i po území indiánské rezervace. Důvod byl prostý - chtěla jsem být stále se Sethem a to by znamenalo, že by on už nemohl domů, jelikož by jsme se museli na hranici loučit. Byla jsem nesmírně ráda, že tahle obtíž odpadla a my jsme tak mohli být stále spolu.

Láska mě neuvěřitelně změnila. Nejen, že jsem měla osobu, za kterou bych bojovala i položila život, ale byla jsem na každého i mnohem milejší. Když říkám na všechny, tak tím samozřejmě myslím i Edwarda - neuvěřitelné, ale je to tak. Stali jsme se vcelku dobrými přáteli, ale naše vzájemné pošťuchování jsme si nikdy neodpustili.

Měla jsem docela obavy z toho, co na to řeknou ostatní Cullenovi, až se dozví o tom otisku, ale byla jsem překvapena, když vše proběhlo v klidu. Všichni byli nadšení a tím pádem i já. Pokaždé, když byl Seth u nás, či já u nich, naše rodiny nedávali nijak najevo (i když jim to určitě muselo vadit), že jim ten druhý doslova smrdí.

Nám se Sethem to ale bylo jedno, my jsme si navzájem nesmrděli - naopak, ten druhý tomu prvnímu vždy přenádherně voněl, ať už jsme byli upír či vlkodlak.

Mimochodem, to že je Seth vlk, mělo taky své výhody. Společně jsme se vydávali na naše „rychlé" procházky, při kterých jsme sprintovali a předháněli navzájem jeden druhého. Bylo to ovšem trochu nespravedlivé - Seth mě vždycky nechal vyhrát.

A opravdu jsem se nasmála, když jsem se jednou zkusila na něm povozit. Sedla jsem si na jeho záda pokrytá hustým kožichem a on se mnou běhal po lese. Bylo to skvělá zábava.

Těch několik posledních týdnů jsem si nemohla vynachválit.

Teď jsme šli akorát ruku v ruce vedle sebe. Procházeli jsme se lesem, přece jenom nás to oba k tomuto místu vždycky táhlo. Tentokrát jsme šli pomalou lidskou rychlostí. Dnes se ale mělo určitě něco stát. Seth byl od rána dost nervózní a na nic se pořádně nesoustředil. Snažila jsem se ho přesvědčit, ať mi řekne, co se děje - to jsem na to šla i fikaně přes polibky, ale on mlčel jako zařezaný.

Nechtěl mi za nic na světě říct o co se jedná, že prý uvidím odpoledne. Třásla jsem se nedočkavostí, co si na mě Seth přichystal.

Pomalu jsme došli k dvou obrovským balvanům, kolem kterých protékal malinkatý potůček. Byla to malá mýtinka obklopená stromy. Tohle bylo takové naše hnízdečko lásky. Nikdo nás tu neobtěžoval, byli jsme tu jen my dva. Vylezli jsme na jeden balvan, sedli si vedle sebe a objali se navzájem. Jen tak tiše jsme pozorovali tu krásu přírody, když najednou Seth prolomil ticho.

„Lu?" zašeptal mi tiše do ucha. V jeho hlase bylo slyšet napětí. Copak asi chce? „Ano, lásko?" zamumlala jsem, přitiskla se víc k jeho rozpálené hrudi a trochu se uchichtla, když sebou jemně cukl díky mé ledové kůži.

„Miláčku, víš, já... jsem přemýšlel. No, mě je 16, tobě 15... ani jednomu z nás nebude nikdy víc. Takže je to trochu divné se ptát na něco takového, když nikdy nebudeme dospělí, ale..." Zarazil se a hledal ty správná slova. Zvědavě jsem na něj hleděla a čekala, co z něj asi vyleze.

Najednou vzal moji ruku do obou svých dlaní a zpříma mi pohlédl do očí. „Luisinko, miluji tě. Nic ani nikdo už nikdy nezmění moji bezmeznou lásku k tobě. Luiso Martinsová, i přes náš nízký věk, prosím, vezmeš si mě?" Tu otázku vychrlil tak rychle, ale přesto zamilovaně a dávkou strachu. Jak pošetilý dotaz! Vždyť odpověď je jasná - ano! Copak bych někdy mohla milovat někoho jiného? Copak bych mohla žít s někým jiným než s ním? Nemožné. Samozřejmě, že si ho vezmu. Miluji jen jeho. Jen s ním chci žít, jen s ním chci existovat.

Jemně jsem ho políbila na tvář a zahleděla mu do očí. Chystala jsem se vyřknout to úchvatné slovo ‚ano', ale najednou...

...jsem se propadla do temnoty.

 ***************

Několikrát jsem zamrkala očima. Jak jinak něž, že jsem nic neviděla. Moje ubohá tma, která je mi léta nejbližším přítelem i nepřítelem.

Venku stále pršelo. Seděla jsem vedle kmenu rozložitého dubu a nechala se unášet harmonií zvuku šustění větví. Musela jsem asi usnout.

Cítila jsem, že jsem měla podivný sen, byl velmi dlouhý, jako bych spala několik měsíců... Ale nic jsem si z něho nepamatovala. Vím jen, že byl nádherný a barevný. Ne jako moje věčná temnota, do které jsem zakletá. Snažila jsem se rozpomenout, co se mi to zdálo, ale moje snaha byla marná. Nu což - sen tam, sen sem, co na tom záleží... Určitě to byla nějaká nereálná blbost unášená mou fantazií... Přece se znám.

Na tvářích jsem cítila uschlé slzy. Ano, vzpomínám si, že jsem předtím brečela. Jelikož mě bolely záda, jak byly přeležené, trochu jsem se protáhla a sedla si v jiné poloze. Najednou mě něco silně zabolelo na zadku. Jakoby něco ostrého...

Sáhla jsem do zadní kapsy na riflích a vytáhla žiletku. No ano! Už vím, co jsem vlastně chtěla udělat... Pohrávala jsem si s žiletkou v ruce. Dnes jsem chtěla opustit tento svět. Svět temnoty a kruté bolesti. Svět, s kterým už nechci mít nic společného.

Vyhrnula jsem si rukáv, přičemž jsem ucítila jak drhne o mé staré jizvy. Ano, jizvy, které uchovávají mé vzpomínky na toto kruté období tří měsíců. Přiložila jsem žiletku k ruce.

Najednou jsem v hlavě uslyšela podivný hlásek. Zněl jako čistě vyladěné harfa... nebo možná jako zpěv slavíka, nedokázala jsem ho přesně definovat. „Lu, nedělej to!" Křičel ten hlas. Lu? Tak mi nikdo neřekl až na... ano, ta podivná holka Lilien, s kterou jsem se týden přátelila, než zmizela... Ale tohle nebyl její hlas. Byl to mužský hlas a byl v něm slyšet strach. Nikdy jsem ho neslyšela. Trochu jsem se vylekala, ale uklidnila jsem se. Hodlala jsem pokračovat v tom, v čem jsem začala.

Jemným a souvislým pohybem, který jsem měla už dávno naučený, jsem vytvářela prohlubeň do mé ruky. Cítila jsem bolest, ale nebyla to ta, co by mě ničila. Tahle mě uklidňovala. Tahle mi říkala: „Bude to dobré!" a já ji věřila. Cítila jsem, jak má krev stéká pomalu po ruce dolů. Krvácení nepřestávalo. Usmála jsem se.

Ano, to jsem chtěla. Řízla jsem se hluboko, až do hlavní žíly. Začínala se mi motat hlava. Dávalo mi to velké uspokojení. Za chvíli bude konec. Za chvíli to skončí a já se probudím z téhle temnoty. Osvobodím se od tohoto světa. Z tohoto slepého těla.

Lehla jsem si do trávy a čekala. Čekala jsem na smrt. Sekundy ubíhaly a já cítila, že mi klesá tlak. Stále jsem dost krvácela, krev vytékala z mé ruky čím dál bolestněji. Příjemná bolest. Osvobozující bolest. Zase jsem se usmála. Tohle jsem měla udělat už dávno. Bylo to nádherné.

Zavřela jsem oči a soustředila se, kdy to přijde. A pak... jsem to ucítila. Najednou jsem byla volná. Nic mě nebolelo, nic jsem necítila, jen radost z vysvobození.

Vysvobození z temnoty.

Poprvé po deseti letech jsem uviděla světlo. Světlo na konci tunelu...

*THE END*

----------------------------------------- 

<< Předchozí kapitola

>> Shrnutí mých povídek <<

----------------------------------------- 

Moje pozn.: Nebojte se, mé psaní nekončí :) I teď už mám v hlavě rovnou dva nápady na nové povídky na pokračování a jeden na jednorázovku :) Takže se můžete brzy těšit na něco dalšího z mé tvorby :) Díky :) Bez vás bych neměla proč psát :)

Autor: Janna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Rescue out of Darkness - 10. Kapitola - THE END!:

 1
1. eva
25.12.2013 [0:26]

Tenhle příběh byl naprosto úžasný a originální. I když to neskončilo tak, jak jsem si myslela, vůbec to nevadí. Příběhů zakončených nekonečnou láskou je tu tolik, že ani nejdou spočítat. Tohle sice neskončilo nesmrtelnou romancí, ale má to své kouzlo. Dá se říct, že to pro Lu skončilo dobře, protože co si budeme povídat, být slepý a ještě k tomu u lidí, kteří tě nemají rádi, ... . Děkuji, že jsi jí osvobodila.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře