Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 36

20.09.2009 (18:30) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3457×

36. ŠLÁPNI NA TO!

Nikdo:

,,Edwarde!‘‘ Zakřičela vyděšeně Bella a uskočila na stranu. Skřípání brzd a nechávala za sebou stopy.

,,Naskočte! Dělejte! Půlka musí do druhého auta!‘‘ Křičel zvonivý hlas a okýnko hned sjelo dolů. Jemné, havranovitě černé vlasy rozježené všemi směry a odhodlaný výraz. Edward posadil Sáru do auta s Alicí a běžel s Bells do druhého. Naskočili dovnitř a…

,,Bells, jsi v pořádku zlato?‘‘ Vydechl mužský hlas a Edward ztuhl.

,,Ano veliteli, jsem.‘‘

Podvádí tě se šéfem?

Kecáš!

A co to- Bells, jsi v pořádku zlato?

Možná se tak dohodli, že jí bude říkat.

B.l.b.o.s.t!

Nehodlám věřit tomu, že by mě podvedla…

Když tak já tě varoval…

Opřela se o Edwarda a šťastně si povzdychla. V předním sedadle seděla Ethina a ještě vedle Edwarda s Bells Laura.

,,Pane, kde jsou ostatní?‘‘

,,Na bezpečném místě, kam teď míříme.‘‘ Zašeptal a střelil pohledem do zpětného zrcádka na Bellu. Laura se opřela o sklo a okamžitě usnula.

,,Klidně můžete spát, chvíli to potrvá, než tam dojedeme. Ethina ospale přikývla a hned nato pokojně usnula. Jediný, kdo nespal, byl Edward a řidič…velitel.

,,Takže…ty miluješ Bell?‘‘ Zeptal se po chvíli.

,,Ano…‘‘

,,Hm…to bude trošku problém…‘‘ Zamručel po chvíli.

,,V čem je problém? A můžu se zeptat, jestli by jste mi neřekl vaše jméno?‘‘ Muž se zakroutil v sedadle. Bylo mu nepříjemné, že se musí svěřit…svěřit s tím, co tak dlouho střežil.

,,Spí?‘‘ Zeptal se a Edward se soustředil na myšlenky Laury a Ethiny… Bella si mumlala něco, takže u té byla jistota, že spí…

,Zelená mýtina… dívka běží a naproti ní se zjevuje chlapec,  kterého hned horlivě obejme a políbí…‘

,Další byl sen, kdy se Bella smála se svým ‚dvojčetem… Opravdu si byly neskonale podobné.‘

,,Ano, všechny spí.‘‘

,,Mé jméno…‘‘ Zachraptěl a zhluboka se nadechl.

,,Mé jméno je Sebastian Drago Veliký… a problém je v tom, že já jsem její…‘‘

***Mezitím***

Carlisle zavřel dveře a hned se na něj vrhla Esme.

,,Tolik se mi stýskalo! Děti jely pro ně.‘‘

,,Spíš jen Alice.‘‘

,,Ne, přišel ještě jeden muž, který se skupinou dalších chtěli jít na pomoc, ale hned, jak jsi nám volal, tak Alice vyrazila i s jejich vůdcem pro Edwarda, Jaspera a ta děvčata.‘‘

,,Jaký muž?! Jaký vůdce!?!‘‘

,,Prokletých! Bella pro něj hodně znamená.‘‘ Vychrstla hned Esme a hned si zacpala pusu.

,,Prokletí? A co? Co jsi říkala o Belle?‘‘

,,Nic!‘‘

,,Esme, prosím, řekni to!‘‘

,,Ne!‘‘

,,Proč?‘‘

,,Nesmím!‘‘ Křičela bolestivě. Sama to ani nevěděla, ale cítila, že cit, který ten muž cítí k Belle je silný. Hodně silný…

,,Kdo ti říkal, že to nesmíš říct?!‘‘ ,,Já ani nevím! Nic nevím! Mě jediné se tu skoro nic neříká! Víš jaký to je?! Být až mezi posledními, kdo se všechno dozví?! Hm?!‘‘ Rozkřičela se a padla na kolena. ,,Promiň, promiň Esme, nechtěl jsem tě naštvat…promiň…‘‘ ,,Ale já na tebe křičela…‘‘ Vzlykala a Carlisle ji objal. ,,Nevadí… máš na to právo. Někdy jsem tvrdohlavý.‘‘ Políbil ji do vlasů a v kuchyňce se lehce dotkla miska dřezu, když Jake dojedl. Santiago byl nervózní. Stál stále u okna a koukal ven. Vyhlížel oblaky, které se tu nakupily a hledal mezi nimi skulinku. Bylo mu, jako kdyby ho dusili zaživa. Bolest z toho, že mu chybí Laura. Její věčně se usmívající tvář…

Martin seděl na sedačce vedle Emmetta, který přepínal sportovní kanály v jednom kuse. Kolébal se a natahoval sluch, aby slyšel skřípot brzd a příjezd Sáry. Měl šílenou bolest břicha, ale netušil z čeho to je.

,,Chce se mi zvracet…‘‘ Zamručel si, ale zadržel pocit dávení. Zack seděl na schodišti a kousal si nehty. Bál se, co se asi stalo všem… on jediný nikoho neměl, ale ani mu to nevadilo.

Skřípání brzd a štěrku před domem je probralo a nedočkavý Jacob se okamžitě objevil jako první před domem. Všichni hned vyskočili z auta a běželi se přivítat…až na… Bellu a Sebastiána. Stáli a koukali na ty šťastné tváře.

Jacob děkoval Edwardovi a Esme ho okamžitě sevřela v náruči a hledala Bellu. Našla ji… stále stála vedle jejich vůdce a ani jeden se nepohl.

Nevěděla, co je on zač. Nemohla to ani vědět…nikdo jí to neřekl a Edward byl jediný, kdo to věděl…jen si to hlídal, protože slib..je slib… Sice ho to trápilo, ale byl dobrý herec…musel být…

,,Bello!‘‘ Křičela z dálky Esme a hned se k ní přihrnula. ,,Tolik jsi mi chyběla zlatíčko!‘‘ Objala ji a políbila na tvář.

Sebastián se usmál a stoupl si opodál, ale ani on nezůstal dlouho sám. Hned k němu přiběhla Sára a objala ho.

,,Děkuju Sebe, vážně…‘‘

,,To je jistota Sáro, copak sis myslela, že bych vás tam nechal?‘‘ Sára se lišácky usmála. Všimla si, že je stále mimo. Zamávala mu rukou před tváří a nic… nereagoval.

,,Sebe?‘‘ Hypnotizoval usmívající se dívku… dívku v objetí hromotluka, který jí předal muži s černými vlasy a stále se okolo ní motal ten se zrzavými vlasy. Jeho srdce tlouklo pro ni. Ona pro něj byla všechno i když to ještě nevěděla… nevěděla pravdu o své minulosti…

Sára se zaměřila kam kouká.

,,Sebastiáne?!‘‘ Bella se melodicky a zároveň unaveně zasmála a hned nato zívla a bílé, milující paže se jí obtočily kolem pasu. Zachvátila ho zuřivost. Co si to dovoluje?! Musel se uklidnit…

,,Cos říkala Sáro?‘‘ Otočil se na ni, když zavrtěl hlavou. ,,Nic..‘‘ Zamručela a naposledy ho objala. Pomalu se vracela k Martinovi, kterého objala a políbila. Všechny, co znali jméno vůdce trpěli zároveň s ním. Protože zároveň i se jménem znali pravdu, kterou se vám bohužel v tomhle díle nepodaří najít. Opravdu.

Nechci vás zklamat, ale tohle se dozvíte až se to dozví i Bella… Sebastian odešel po chvíli do lesa a posadil se na kámen kousek od domu, kde byli Cullenovi a jeho ‚rod‘.

Přejel prsty po kameni a z do oka se mu nakupily slzy.

,,Tolik to bolí…‘‘ Zamračil se pro sebe. Vzpomínky na minulost vystoupili na povrch… tolikkrát ji sledoval.  Kontroloval, jestli je jeho srdíčko v pořádku. Jesli se jí něco nestalo. Malí broučci potichoučku našlapovali po stéblech trávy s malými krůpějemi rosy, která se začala po ránu vytrácet… Nechtěli ho rušit, ale stejně se jim to nepovedlo. Hnědé vlasy-teda skoro černé- se mu lehce pohly ve vánku. V něžném vánku. Jako kdyby se ho snažil uklidnit, povzbudit…

,Jak jí to mám říct? Poraď mi…‘ Prosil a z větvičky mu na hlavu dopadla kapka vody.

,Nikdy jí to neřeknu. Budu jen v její přítomnosti. Hlídat ji,ochraňovat, pokud to bude třeba… Budu tu pro ni. Pro mou Bell.‘

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 36: