Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Radši doživotně zavřená než rok s idiotem! 4. kapitola

18.09.2011 (19:45) • stmivani158 • FanFiction na pokračování • komentováno 34× • zobrazeno 2326×

„To jsem mohla tušit, že nemůže mít ani normální holku, když sám je idiot. Ale tak cáklou ženskou, to je i na mě moc,“ zamumlala jsem si pod nosem a šla si sednout na koženou sedačku.

Po chvilce poslouchání jejich hádek jsem si zapnula televizi a vyhodila si nohy na stůl.

„Ty špinavé a smradlavé nohy okamžitě dolů!“ zahřměl Edward, který procházel kolem.

„Ty jsi tady šéf,“ řekla jsem ironicky a ještě víc se zavrtala do sedačky.

„Edwarde! Ještě jsme to nedořešili!“ zakřičela Tanya a hnala se za ním.

„Nehodlám se o tom dál bavit, Tanyo!“ prskl na ni a zrychlil krok.

„Ty před vším pořád jen utíkáš,“ špitla a rozplakala se.

„Nehraj to tady na mě,“ řekl otráveně a protočil oči.

Tanya k němu hned přicupitala a pověsila se mu kolem krku a já měla co dělat, abych se nepozvracela.

„Vyhoď ji miláčku. Přece nám spolu bylo dobře,“ špitla k němu a podívala se na mě a zhnuseně si odfrkla.

„Jak chceš,“ odpověděl mile a políbil ji na rty.

Udiveně jsem pozorovala toho vola, jak tu slepici poslouchá na slovo. Zmohla jsem se jen na to, abych zavřela pusu. Zakroutila jsem hlavou a začala přemýšlet, kde Erik bydlí.

Edward mezitím odešel do druhého patra domu a Tanya se pomalu vracela zpátky, přitom se na mě šklebila, jak kdybych ji nutila, aby se na sebe dívala v zrcadle.

Pak se zastavila u dveří a po chvilce se na mě otočila.

„Už si nastup ke dveřím, protože za chvíli zmizíš,“ prskla a posměvačně si mě přeměřila.

„To jsi tam vymýšlela těch pět minut?“ zasmála jsem se a dál přepínala kanály.

„Týý!“ ukázala na mě. „Vypadni!“ zasyčela a celá zčervenala vztekem.

S přehledem jsem se postavila a prokřupala si klouby, Tanya začala vystrašeně couvat a já se k ní pomalu přibližovala. Srdce se mi začalo znovu zrychlovat a konečky prstů mě přímo pálily a mysl se mi zatemnila.

Uslyšela jsem za sebou obrovskou ránu, a znovu a znovu.

Vztekle jsem zavrčela, že mě zrovna teď musí nějaká blbost rušit. Na zemi se povalovaly tři kufry a Edward stál na schodech, ruce v kapsách a usmíval se, div se mu koutky neprotrhly.

„Co to má znamenat?“ špitla k němu roztřepeným hlasem Tanya.

„Bella tady bydlí a je vidět, že tě nemá ráda, proto odcházíš,“ řekl jakoby nic a otočil se k odchodu.

„J-ja-jak jako?“ vykoktala Tanya překvapeně, najednou mi připadali tak stejní i s tím koktáním.

„Prostě si to vezmi a padej!“ rozkázal jí a odešel.

„Ty hajzle! Ty pokrytče! Ty sviňáku!“ křičela za ním a vztekala se jako malé dítě.

Pak dodupala ke svým poházeným kufrům a odtáhla si je před dům a s „tichým“: „Jdi do prdele!“ práskla s dveřmi a odjela.

Po pár minutách se stačila vrátit a nabourat mu auto. Na to konto se ozval z druhého patra Edwardův ohromný smích.

„Tady to bude ještě divoký,“ zasmála jsem se a zvedla se, abych prozkoumat dům.

Kousek od obýváku byla obrovská kuchyň s rudou lesknoucí se linkou a skleněným stolem. Obdivně jsem zapískala.

„Mám vkus, že?“

„Do prčic!“ zaklela jsem a otočila se na Edwarda.

Pobaveně stál ve dveřích s rukama v kapsách – jeho obvyklá poloha.

Pomalými kroky se ke mně rozešel a natáhl ruku k mému hrudníku. S každým jeho krokem jsem ustoupila o půl kroku dozadu, až jsem narazila do židle. Nesouhlasně zamručel a stáhl ruku.

„Uklidni se, nebo dostaneš infarkt,“ zašeptal a mezi obočím se mu vytvořila vráska.

„Nestarej se,“ vydechla jsem a rozešla se k ledničce.

„Nic tam není,“ řekl mi za zády a strkal hlavu do ledničky, aby se ujistil o své pravdě.

„Co jíš celý den, proboha?“ zeptala jsem skepticky.

„Držím dietu?“ zeptal se mě váhavě a já se rozesmála.

„Dietu?“ řekla jsem sarkasticky a chytla ho za „břicho“.

„Fajn, neumím nakupovat,“ přiznal a vyhoupl se na linku.

„Máš hlad?“ zeptal se, a než jsem cokoliv stačila říct, odpověděl za mě můj žaludek.

Jemně se zasmál a mně v tu ránu připadal jako úplně jiný Edward. Jestli to bylo tou holkou. Kdo ví, nebo prostě trpí schizofrenií.

„Tak -“

„Půjdeme se najíst!“ vykřikla jsem a rozběhla se ke dveřím.

Byla jsem štěstím bez sebe, že konečně půjdu mezi lidi, kteří nejsou do hlavy až k patě oranžoví.

„Ne, něco si objednáme,“ namítl Edward a šel do druhého patra.

„Výborný, taky musí zkazit každou radost,“ zabručela jsem a šla si sednout na sedačku.

Za půl hodiny se vrátil a sedl si ke mně. Chvilku mě pozoroval a pak se zvedl a šel ke dveřím. V ten moment zazvonil zvonek a já udiveně pozorovala, jak se se samolibým výrazem vrací zpátky se dvěma krabicemi v ruce.

„Co to -“

„Intuice,“ skočil mi do řeči a hodil po mně jednu krabici.

Hltavě jsem dojedla i poslední trojúhelník pizzy a poplácala se po břichu.

„Vypadáš jak v devátém měsíci těhotenství,“ rozesmál se Edward a pozoroval mé nafouklé břicho.

„Hlad je sviňa,“ mykla jsem rameny a vstala.

„Kde budu spát?“ zeptala jsem se a Edward ukázal na druhé patro.

„Třetí dveře zleva,“ odpověděl s plnou pusou, takže mu půlka vypadala.

„Prase.“

Vyšla jsem mramorové schody a rozdýchala tu hodinu tělocviku. Otevřela jsem první dveře a uslyšela z prvního patra nasrané: „Třetí zleva, Isabello!“

„Fajn!“ zakřičela jsem a bouchla vší silou dveřmi.

Naštvaně jsem dodupala k posledním dveřím. Otevřela jsem pozlacenou kliku, vevnitř byla masivní postel a vedle ní noční stolek. Naproti postele byly ještě jedny dveře, předpokládala jsem, že to bude koupelna.

Plácla jsem sebou do postele a začala přemýšlet, že bych mu mohla říct o mámě, že by mě za ní možná vzal…

Kapitola asi byla nudná, ale nemůžu to přeskakovat. Sama nemám ráda uspěchané děje.

V další kapitolce se konečně dozvíte, co se stalo s její matkou...

A kde je Bella, tam jsou problémy a novináři, takže čekejte Bellu jako Ramba 2. :D

Autor: stmivani158 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Radši doživotně zavřená než rok s idiotem! 4. kapitola: