Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Puma – 20. kapitola

04.02.2010 (07:15) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 9313×

20. kapitola – Problém jménem Paul

Vše probíhalo skvěle, jak ve škole, tak i doma. Na to, že mě Rose ignoruje, jsem si zvykla a nějak mě to už netrápilo. Ve škole to bylo skvělé, hlavně díky tomu, že jsem měla všechny hodiny s Edwardem. A jelikož mám lepší sluch, než normální člověk, povídali jsme si a pořád vtipkovali. Edward se ale vždy nejvíce těšil na tělocvik a na moje skvělé výkony. No, vždycky jsem něco provedla a on se pak ještě celý den smál. Už jsem si zvykla. Já holt nejsem dokonalý upír jako on. Ve škole se ke mně nikdo neodvážil, jelikož jsem byla pořád s Edwardem a nebo s někým z rodiny. A mě to i vyhovovalo. Ale holky mě pořád pohledem zabíjely, jelikož jsem nebyla s nikým jiným, než s Edwardem.

Prý jsem jeho záchrana od neustále dotěrných holek, co ho někam zvou. Byla jsem ráda, že mu můžu alespoň nějak pomoct, když on pořád pomáhá mě. Někdo by řekl, že si už musíme lézt na nervy, když máme společný pokoj a všechny předměty ve škole, ale opak byl pravdou. Ani jednomu neustálá přítomnost toho druhého nevadila. Samozřejmě, že jsme nebyli pořád spolu. Alice mě občas vytáhla na nákupy a Edward chodil na lov, nebo jsem si šla na chvíli zaběhat sama. Jelikož jsem si samotu moc neužila za poslední dobu a docela mi to chybělo. Moci být sama a v klidu, přemýšlet a tak.

Často, i když ne každý den, jsem se přeměňovala na pumu. Carlisle tím byl pořád fascinován. A já měla velké problémy, když jsem se vracela domů ohledně přeměny zpět v člověka, jelikož byl Edward vždycky zalezlý v pokoji a tak jsem musela do koupelny, ale bez oblečení, a pak jsem se vracela do pokoje v ručníku. Vždy jsem cítila Edwardův pohled, ale nikdy neměla odvahu se na něj podívat. Po čase jsem to začala řešit, že mám vždy schované oblečení v koupelně. Několikrát se mi stalo, že tam nebylo. Ale nějak jsem to neřešila.

Když bylo slunečno, byla jsem doma se zbytkem rodiny. Většinou jeli všichni na lov, nebo byli doma a já vytáhla Edwarda ven na slunce. To mě nikdy neomrzí. Vždy je to krásný a jedinečný pohled. Nikdo by neřekl, že může být Edward ještě krásnější, když ho neviděl na slunci.

Můj život byl teď jako pohádka, kterou zbožňuju a nechci, aby někdy skončila. No, ona ani nikdy nemusí, jelikož když se budu pořád přeměňovat, přestanu stárnout do doby, než se přestanu měnit v pumu. Ale zatím jsem to moc neřešila a užívala si tu skvělou přítomnost.

Do doby, než se stal takový malý zádrhel, nebo spíše problém, který mě vážně vytočil a ne málo.

Byl to normální všední den ve Forks, a já s rodinou jela do školy. Vše bylo jako každý den. Na parkovišti jsme se rozdělili a já zamířila normálně do tříd, s Edwardem jako vždy. Ale když jsem se zhluboka nadechla, přímo mě do nosu praštila jako dělová koule, vůně. A ne ledajaká, ale pach vlků, a to rovnou Paula. Vytřeštila jsem oči a podíval se na Edwarda, který o něm taky věděl.

„Co tu dělá? Není to náhodou vaše území?“ zeptala jsem se ho hned.

„Ne, tohle je neutrální území. Může sem chodit,“ řekl Edward, ale nevypadal, že by z toho měl radost, asi tak jako já.

Nakonec jsme se pohnuli a vydali se do třídy na naší první hodinu, kde nás čekalo další překvapení. Měli jsme dnes první hodinu biologii a tam máme lavice po třech. A jelikož nebylo nikde místo, tak nám toho nového posadili do naší lavice. A hádejte, kdo to byl - no přece Paul. Myslela jsem, že to se mnou sekne na místě, naštěstí mě Edward držel.

S povzdechem jsem se společně s Edwardem vydali do naší poslední lavice. Paul se na mě usmíval a na Edwarda mračil. S dalším povzdechem jsem si sedla vedle něj a Edward vedle mě.

„Ahojky, pumo,“ řekl s úsměvem Paul a já měla chuť mu zarazit nos až do mozku. Zavrčela jsem na něj. Edward mě chytil za ruku, abych se krotila.

„Promiň, Bello.“ A to mě taky naštvalo.

„Bello mi mohou říkat jen přátele a to ty nejsi,“ řekla jsem dost ostře a Edward se usmál. Díky bohu vešel učitel a tak nemohl už nic říct. Ale chlapeček začal konat. A to tak, že mi začal rukou přejíždět po stehně. Bylo mi to nepříjemné a tak jsem ho odstrčila, ale on si nedal pokoj, ani když jsem vrčela. 

Musel zakročit Edward. Chytil jeho ruku a pevně ji stiskl, přitom se naklonil blízko ke mně a zavrčel na Paula.

„Ještě jednou na ni šáhneš, tak ti tu ruku utrhnu, štěně.“

Dal na chvíli pokoj, ale poté zase začal. Nevím, o co mu jde, úchyl jeden. Slyšela jsem Edwardovo tiché vrčení, ale nepřestal. Edward to asi už nemohl vydýchat, jelikož udělal něco neuvěřitelného.

Taky rychle, že jsem to ani nepostřehla, mě přesadil. Seděla jsem na jeho místě a on na mém a tak Paul hladil jeho stehno. Když si uvědomil, co se stalo, vytřeštil oči na Edwarda. Ten mu tu ruku chytil a zmáčknul. Tak silně, že jsem slyšel křupnutí a bolestivé syknutí. I když nemám Paula ráda a zasloužil si to, nechtěla jsem, aby měl Edward problémy se smečkou kvůli mně. Chytla jsem Edwarda za druhou ruku a tak ho přinutila se na mě podívat.

„Nech ho, nestojí ti za problémy, Edwarde,“ zašeptala jsem k němu. Hned mě poslech a pustil Paulovu ruku.

„Děkuju,“ špitla jsem a ještě se mu dívala do očí.

„Přestaň mi pořád děkovat a raději mi dej odměnu.“ Zaraženě jsem se na něj dívala, jestli to myslí vážně, evidentně ano. Spíš mi přišlo, jakoby chtěl Paula provokovat a tak proč ne, rozhodla jsem se připojit.

„A má být sladká ta odměna?“ zeptala jsem se v klidu a Paul na mě zíral, že mu div nevypadly oči z důlků.

„To je jasné. Jaká jiná?“ Musela jsem se usmát, jak se tvářil, jako andílek.

Porozhlédla jsem se po třídě. Nikdo se na nás nedíval a učitel by otočený k tabuli, jen Paul čekal, co bude. Usmála jsem se a dala Edwardovi pusu na tvář.

„Za co byla, že je tak malá?“ ptal se zklamaně.

„Za sdílení postele,“ špitla jsem. Paul vypadal, jakoby ho mělo každou chvíli trefit. Naštěstí zazvonilo a tak jsem složila Edwardovo učivo a on moje. Vydali jsem se spolu na další hodinu, ale vlk šel pořád za námi. Edward mi zase položil ruku na kříž a vedl mě dál.

Bohužel jsme zjistili nemilou zprávu, všechny hodiny máme společné i s Paulem. Edward doslova vyváděl, tak jsem ho musela uklidnit. Paul nás stále pozoroval a Edward ho provokoval, jinak se to ani nedalo nazvat. Pořád mě držel za ruku a jiné. Bylo mi to příjemné a tak jsem nakonec Paulovi děkovala, že tu je. Byl čas oběda. Já i Edward jsme čekali před jídelnou, než se dostaví vlk. Zabarikádovali jsme mu cestu dovnitř a začal výslech.

„Co tu děláš?“ zavrčela jsem a byla připravená mu něco zlomit sama, když nebude mluvit.

„Co asi? Mám tě hlídat,“ vrátil mi vrčení a na to reagoval Edward zavrčením.

„Tak to táhni zpět do La Push, jelikož já hlídání nepotřebuju.“

„Ani náhodou. Koukni, pár týdnů nejsi s námi a už se taháš s pijavicí,“ zavrčel na mě. To už mě dopálilo. Co ho to zajímá? A co má právo na mě vrčet? Neudržela jsem se a vrazila mu takovou, až si sednul na zadek a začala mu téct krev.

Edward se vedle mě usmíval. Šťouchla jsem ho loktem do břicha. Dělal, jako že ho to taky bolí. Zakroutila jsem hlavou a šla do jídelny. Během chvíle byl u mě a objímal mě kolem ramen.

„Máš dobrou ránu,“ chválil mě a se smíchem jsme vešli do jídelny.

Paul s námi chodil normálně do školy. Pokoušeli jsme se nevšímat si ho. Při hodině biologie seděl Edward uprostřed a bavil se se mnou, byla to celkem legrace.

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Puma – 20. kapitola: