Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Puma – 15. kapitola

26.01.2010 (07:15) • Anamor8 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 8670×

15. kapitola – Moje puma, moje Bella

Edward:

Netušil jsem, co po nás můžou vlci chtít, když jsme neporušili smlouvu. Najednou Bell zbystřila, jelikož je slyšela přicházet. Vyskočila a vyběhla ven. Bože, co to dělá? Křičel jsem na ni, ale neposlouchala. Až se kousek před lesem postavila do bojové pozice a začala vrčet. Dostal jsem o ni strach a hned byl u ní, stejně tak i Alice a Jasper.

Jacob se zadíval na Bellu a ta na něj začala ještě víc vrčet. 

„Co chcete?“ zavrčel jsem. Jednak jsem musel odvést pozornost a jednak mě to docela zajímalo.

„Chceme zpět naší pumu.“ Zavrčela a já se na něj nechápavě díval.

„Pardon, Isabellu,“ opravil se. Divně se usmíval a díval se na ni. Já následoval jeho pohled.

„Nechce jít s tebou. Přišla k nám dobrovolně,“ vypadlo ze mě po chvílí. Odmítám jim ji dát, je moje. Jacob se začal smát.

„Neví, co chce. Je to ještě dítě. Isabello, jak jsi vůbec mohla vlézt do domu plného pijavic?“

Nechápal jsem nic, hlavně myšlenky Jacoba. Pořád myslel na nějakou dívku.

„Jestli si chceš pokecat, ségra, co kdyby ses vrátila do lidské podoby?“ Cože to řekl? Podíval jsem se na Bell a nevěřil tomu. Ona zavrčela a chtěla po něm skočit, ale když ji Jacob varoval, tak toho nechala.

„Dobře, kluci, naše slečinka se bude vracet do lidské podoby, tak se otočte. Žádný šmírovaní. Ani od vás pijavice,“ rozkázal všem. Přikývl jsem a čekal, co se bude dít, jelikož jejich myšlenky nic neprozrazovaly. Bell se na mě otočila a zatahala mi za lem košile. Nechápal jsem, co může chtít.

„Potřebuje půjčit tvou košili,“ oznámil mi Jacob s úšklebkem. Teprve teď mi to došlo, po přeměně jsou bez oblečení. Rychle jsem si ji teda sundal.

Stoupla si za mě. I přes to, že nám lhala, jsem jí věřil a nedokázal najít špetku pochyb, že by mi něco chtěla udělat, i když jsem jí nemohl číst myšlenky. Po chvíli jsem ucítil teplý dotyk na mém rameni a hned jí podal košili. Nevím, co to se mnou bylo, ale strašně jsem ji chtěl vidět.

Když si stoupla ze strany přede mně a já se na ní podíval, zalapal jsem po dechu. Ne že bych ho potřeboval. Chvíli jsem měl pocit, že se složím. Byla tak krásná. Měl jsem na ní dobrý výhled. Podívala se na mě a pak na ostatní. Díval jsem se na ni a nemohl tomu uvěřit. Její hnědé vlasy do půli zad byly rozcuchané, ale na její kráse to neubralo. Měla štíhlou postavu, schovanou pod mojí košilí, a vykukovaly jí pouze dlouhé bledé nohy. Počkat, bledé? Ale na přemýšlení jsem neměl čas.

Hádala se s ním a já pochopil to, že utekla a u nás se cítí doma. To mě zahřálo u srdce, byl jsem rád.

Jacob si najednou poklepal na hlavu. Bell se chvíli soustředila a potom už jsem ho neslyšel. Co? Jak? Neschopen ničeho jsem je jen pozoroval a čekal, co bude.

Bell se najedou smutně zašklebila a pak jsem zase uslyšel jeho myšlenky.

„Tak pojď,“ zavrčel na ni. Ale Bella nevypadala, že by někam chtěla jít. Pořád stála na místě.

Jacobovi došla trpělivost, když se stále ještě nepohla. Slyšel jsem jeho naštvané myšlenky. Potom se odhodlal a šel k ní. Chytil Bell za loket a prudce trhnul.

Z mé hrudi se ozvalo samovolné vrčení. Tak to tedy ne, nikdo s ní nebude takhle zacházet. Nikdo, křičely moje myšlenky a já dál vrčel na Jacoba. Pustil ji a podíval se na mě. V myšlenkách mě varoval, abych ji nechal, jinak že mě zabije. Začal jsem vrčet ještě víc a chtěl mu zakroutit krkem, když ji chtěl opět tvrdě uchopit. Udělal jsem krok k nim, když jsem najednou ucítil teplý dotyk na mé hrudi který mě donutil zastavit. Díval jsem se dál na Jacoba, když jsem ucítil její pohled a tak se na ní podíval. Stále měla ruce na mé hrudi.

Díval jsem se do jejich čokoládových očí, které měla i jako puma. Utápěl jsem se v jejím pohledu plném strachu a smutku.

„Isabello, jdeme,“ vrčel na ní Jacob.

Opět se z mé hrudi ozvalo varovné vrčení a podíval jsem se na něj. Nikdo na mojí Bell nebude vrčet a on už vůbec ne. Podíval jsem se zase na ni a ona sledovala mě.

„Děkuju za všechno, ale bude to tak lepší. Promiň, že jsem ti lhala,“ zašeptala a stále se mi dívala do očí. Viděl sem jak se ty její začaly lesknou, jako by chtěla brečet. Proč jí sakra nemůžu číst myšlenky? Tak rád bych věděl, co přesně se děje.

Najednou se postavila na špičky a já cítil její horké rty na své tváři. Byla to jen letmá pusa a rychle se odtáhla, ale já stále cítil její horkost na své tváři. Díval jsem se na ni, jak šla k tomu psovi. Najednou, jako bych doopravdy zkameněl, jsem se nemohl pohnout. Jen jsem se na ni díval a viděl slzy v jejich očích. Jacob ji vyhoupl Paulovi na záda.

Jako zhypnotizovaný jsem ji sledoval a nemohl se pohnout. Když se na nás otočila, měla oči plné slz a smutku. A pak zmizela v lese.

Když mi to vše došlo a já začal vnímat, přepadl mě obrovský vztek, který jsem musel ventilovat. Uhodil jsem vší silou ho obrovského balvanu poblíž, který sloužil jako dekorace. Rozpadl se na kousky, ale já byl pořád zuřivý. Nevěděl jsem, jestli na smečku, že mi ji odvedli, nebo na ni, že mi neřekla, kdo je.

Když se vrátili ostatní, vše jsme jim řekli. Esme to bolelo, jako kdyby ztratila dceru. Měla ji vážně ráda. Rose byla zezačátku naštvaná, ale později si musela přiznat, že jí taky chybí, stejně jako všem. Bylo to divné, když tu nebyla, a to byl teprve první den bez ní. Přišlo mi to divné a tak jsem se vydal na naší louku. Byl jsem tam celý den a přemýšlel, proč nám to neřekla. Mohlo to být vše jinak a já si nemusel připadat jako blázen, když jsem s ní mluvil. Nebo, když jsem se na díval, jak spí. Vše mohlo být jinak, mnohem lepší.

Už byl večer druhého dne, chtěl jsem se vrátit domů, když jsem uslyšel v dálce vytí a šílený štěkot. Vycházelo to ze strany hranic od vlků a blížilo se to sem. Až jsem uslyšel i myšlenky vlků.

„Musíme ji chytit. Jestli překročí hranice, Jacob se zblázní,“ křičely všechny myšlenky. V tom se ozval těsně u louky štěkot a na louku skočila puma. Zůstal jsem stát a zíral na ni.

Podívala se na mě a malátným krokem se vydala ke mně. Nemohl jsem se přinutit hnout, ale chtělo se mi skákat radostí.

Byla už u mě, když se jí najednou podlomily všechny čtyři tlapy a šla k zemi. Rychle jsem si k ní kleknul, když se začala přeměňovat v člověka. Přede mnou už neležela puma, ale krásný anděl. Byla tak nádherná. Až po chvíli mi došlo, že je úplně nahá. Rychle jsem si sundal košili a opatrně ji do ní zabalil. Dával jsem si pozor, abych jejímu bezvládnému tělu nic neudělal. Vzal jsem si její křehké tělo do náruče a chtěl odnést domů, když se z křoví přede mnou ozvalo zavrčení.

„Dotkneš se jí a já tě zabiju,“ vyhrožoval Jacob.

„Nikdy bych jí neublížil,“ vrátil jsem mu vrčení a vydal se i s Bell v náručí domů. Nikdy bych jí nemohl ublížit. To by byl skutečný hřích, ublížit andělovi, jako byla ona.

Jen co jsem vběhl do obýváku, všichni se na mě dívali. Alice a Jasper se usmívali, jelikož věděli, že je to ona, ale ostatní ne a tak se dívali nechápavě. Rose už chtěla křičet, co jsem to provedl, ale předběhl jsem ji.

„Carlisle, potřebuju, abys ji prohlédl. Přiběhla za mnou a pak se složila a přeměnila zpět do lidské podoby.“ V tu chvíli to už všichni pochopili. Zamířil jsem rovnou do svého pokoje a opatrně položil Bellu na postel.

Carlisle ji prohlédl, ale došel k závěru, že je jen unavená a že až se probudí, bude hladová. Sednul jsem si vedle ní na postel a díval se jak spí. Byla tak roztomilá a křehká. Dívat se na ni jak spí v lidské podobě bylo tisíckrát lepší, než v podobě pumy.

„Edwarde,“ zamumlala najednou neslyšně. Myslel jsem, že se probrala, ale ne, stále spala. Zdálo se jí o mě. Mým tělem projela vlna štěstí a blaha. 

Opatrně jsem ji pohladil po tváři. Cítil jsem to teplo z její pokožky, které se mi postupně rozlévalo po celém mém těle. Trochu se pousmála a zavrtěla. Usmál jsem se a v klidu ji pozoroval, jak spí. Chvilkami šeptala moje jméno a já byl štěstím bez sebe. Jelikož jsem měl u sebe svou Bellu.

Autor: Anamor8 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Puma – 15. kapitola: