Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pronudu.cz - 23. kapitola


Pronudu.cz - 23. kapitolaJak Edward zjistil chatové tajemství? Pro co se rozhodl?

Letmo jsem se podíval vedle sebe a pobaveně sledoval Bellu. Co to vyvádí?

„Děje se něco, slečno Swanová?“ ozval se profesor. To by mě taky zajímalo, dodal jsem ve své hlavě.

„No… Víte… Něco se mi tu asi seklo,“ vykoktala. Byla roztomilá, když se snažila lhát. Někdy jí budu muset říct, že jí to opravdu vůbec nejde.

Profesor se líně zvedl ze své židle a šel zkontrolovat Bellin počítač. Tato učebna se otevřela na začátku tohoto roku, tudíž byly počítače úplně nové. On za ně zodpovídal, takže by měl problém, kdyby se nějaký rozbil.

„Vždyť vám to jede, slečno,“ okomentoval profesor, jakmile k ní došel a v myšlenkách vymýšlel nová sprostá slova, kterými by ji nejraději nazval.

„Asi už je to v pořádku?“ snažila se z toho vykroutit, ale já jí to nezbaštil. Tváře měly už lehce červený odstín a ruce si nervózně mnula.

„No tak dobře, příště už se, prosím, vyjadřujte trochu potišeji,“ poprosil ji a už rychlejším tempem se vrátil na svou židli. Pohodlně se usadil, spokojeně si něco zamumlal a byl šťastný, že nemusí nic řešit.

„Ehm… Můžu si ještě odskočit na záchod?“ zeptala se ho pohotově. Bella má opravdu štěstí, že neslyší jeho myšlenky.

Bella doslova vyběhla ze dveří. Co to do ní vjelo? Opravdu se chová nějak divně. Možná za to může má přítomnost.

„Pane Cullene. Můžete se, prosím, podívat na počítač slečny Swanové?“ optal se mě učitel a já mu pokýváním hlavy odpověděl. Přesedl jsem si na její židli. Nejdříve jsem zkusil, jestli už jde tak, jak má a když jsem nenašel nic, v čem by byl problém, ze zvědavosti jsem otevřel ikonku internetu. Zajímalo by mě, co holka jako ona navštěvuje za stránky. Chvilka pravdy a… Ne!

Chtělo se mi křičet, radovat se, vztekat se… Co mám dělat? Ona je má bohyně a láska v jednom! Zhluboka jsem se nadechl a když jsem zaslechl její kroky na chodbě, přesedl jsem si na svou židli. Nesmím dát najevo to, že vím, kdo je. Ví to i ona?

Jakmile zasedla za počítač, tupě zírala na monitor a četla si zprávy, které jsem jí ještě v mé nevědomosti napsal.

Promiň, musela jsem si… odskočit, dostalo se mi odpovědi. Jak pravdivé…

To je v pořádku. Jak se máš? optal jsem se. Připadal jsem si vygumovaný. O čem si s ní mám teď psát?!

Báječně! Co ty?

Co se stalo tak dobrého, že se máš báječně? napsal jsem téměř okamžitě. Tak fajn, holka. Nastala chvilka pravdy. Řekneš mi, kdo jsi, nebo ne?

Ale nic, jen mám dnes docela štěstí… Ví to! Určitě to ví.

Jo, taky si říkám… Protože kdybys nešla na záchod, tak bych nevěděl, kdo ve skutečnosti jsi. Stejně je to hloupá náhoda. Píšu si s dívkou, která mi je mimořádně sympatická a ona se přestěhuje do města, ve kterém bydlím. Mohl by to být osud? Svedl naše cesty dohromady on?

Psali jsme si celou hodinu o všem možném. Vzájemně jsme si naznačovali, že víme o tom druhém, ale mám tušení, že neví, že to vím. Jak to může nepoznat?

Chvilku před zvoněním jsme se měli odhlásit ze svých počítačů. Chtěl jsem něco udělat. Něco, podle čeho by poznala, že vím o jejím božství.

Když se nebezpečně blížila ke dveřím, natiskl jsem se k ní a sklonil se k jejímu uchu.

„Uvidíme se zítra, Afrodito,“ zašeptal jsem tak, aby to slyšela jen ona a šel jsem na parkoviště. Měl jsem ze sebe radost. Něco tak… Perfektního se mi ještě nestalo. Teď jen zjistit, co ke mně cítí ona a zbavit se Tanyi.

***

„Vy jste mě do toho navezli, tak byste ji mohli poslat zpět, ne?!“ rozčiloval jsem se.

„Zlatíčko… Ale ono to není tak jednoduché,“ šeptala má matka.

„Tak na to jste měli myslet dřív! Já si ji nevezmu!“

„A koho si chceš vzít! Nemůžeš být pořád sám – není to normální!“ rozčiloval se Carlisle. Tak on na mě ještě bude zvyšovat hlas? To ani náhodou. Je to můj život a já mám největší právo o něm rozhodovat. Tak ať si ji vezmou oni, když jsou tak chytří.

„Fajn… Tak jinak. Buď tu zůstane ona, nebo já,“ řekl jsem klidně a vyšel z místnosti. Ke mně se dostávaly zdrcující myšlenky všech členů rodiny a zničující a lítostivé myšlenky od Tanyi. Bylo mi jí líto. Nechtěl jsem to probírat za její přítomnosti, ale oni jinak nedali. Chtěli to řešit tady, v domě.

„Edwarde, prosím,“ prosila mě Alice. Bez jediného slova jsem vystřelil z domu. Potřeboval jsem být sám. Co když se rozhodnou pro ni? Kam půjdu? Možná bych mohl do Volterry.

Vzpamatuj se, Edwarde! okřikl jsem se. Vždyť na takové myšlenky je ještě brzo.

Vydal jsem se do parčíku. Tam budu mít aspoň chvilku klidu od všech. Kráčel jsem po cestě sem a tam. Právě jsem procházel park potřetí, když jsem si všiml hnědovlasé dívky, která si smáčela ruce ve svých slzách. Bylo mi jí líto, ale pokračoval jsem dál, stejně bych jí nějak nepomohl.

Pořád jsem přemýšlel o tom, co jsem řekl. Opravdu bych byl schopný odejít z domu? Pryč od mé rodiny… Všechny je mám moc rád, dokonce i Emmetta, i když si ze mě povětšinou dělá jen a jen srandu. Jenže je to můj mladší nevlastní bráška.

Rosalie… I když si hraje na ledovou královnu, není jí. Všichni jsme jí přirostli k srdci. Snaží se nás chránit přede všemi a přede vším. Každý by řekl, že nenávidí lidi, ale ona k nim pociťuje jen závist. V každé dívce, ženě vidí matku, kterou ona být nemůže.

Asi bych nedokázal odejít, jenže to záleží na nic. Nedokážu si Tanyu vzít, nejde to. Je pěkná, o tom ani slovo, jenže k ní nic necítím. Její myšlenky se točí pouze kolem jednoho a to jí teď nemůžu splnit. Nechci s ní spát z povinnosti, chci, aby to byla dívka, kterou budu doopravdy a šíleně milovat. Tak moc, že bych byl ochotný pro ni zničit svůj život, vzdát se úplně všeho.

Opět jsem se ocitl u vzlykající dívky. Co tu dělá? Už se bude stmívat…

„Slečno?“ rozhodl jsem se ji oslovit. Žádná dívka by neměla ronit slzy jen tak. Ten, kdo ji je vyvolal, by se měl stydět!

„Co?!“ zmateně zvedla hlavu.

„Bello?“ vydechl jsem překvapeně. I ona na mě překvapeně koukala, ale vzpamatovala se rychleji. Její obličej se zkroutil do bolestné grimasy a opět začala vzlykat.

„Bells,“ zašeptal jsem a přisedl jsem si k ní. Pohladil jsem si po vlasech a doufal, že už nebude plakat dlouho. Lámalo mi to srdce, bolelo to.

„Edwarde,“ zašeptala a přitulila se ke mně. Objal jsem ji a ona zavrněla jako kočka. „Já jsem si na vás všechny až moc zvykla… Nedokážu to.“

Co to říká? Zvykla si na nás. Zní to, jako by se s námi měla loučit.

„Co nedokážeš?“ snažil jsem se z ní dostat. Nevědomost je příšerná věc! Pláče a pláče a já jí nedokážu pomoct, protože můj dar selhal. Nemůžu vyčíst její problém a vyřešit ho za ni.

„Odstěhovat se…“

 


Kika57patulka13


Omlouvám se vám... Vím, že jste čekali dlouho.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pronudu.cz - 23. kapitola:

« Předchozí   1 2 3 4
1. lelus
14.01.2012 [21:20]

odsťahovať? Emoticon prečo? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

« Předchozí   1 2 3 4

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!