Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pronudu.cz - 17. kapitola

01.10.2011 (13:45) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 3353×

Nepřítomně jsem koukal z okénka a přemýšlel o Belle. Má krásné jméno… Stejně krásné jako ona. Vzpomínal jsem na její úsměv, krásné hnědé vlasy, které se jí lehce vlnily do půlky zad. Jediné, co mi vadilo, byla její vůně. Sladká, ale až moc vábivá.

„Vystupovat, bratříčku,“ zapištěla Alice. Pouze jsem se na ni otočil, na tváři vykouzlil škleb a vystoupil. Bylo až příliš brzy, takže na parkovišti nabylo moc lidí. Koukal jsem, jak se postupně zaplňovalo parkovitě. Můj pohled se stočil na bránu přesně v moment, kdy se na parkoviště řítil červený náklaďáček. Zaparkovala na svém místě a chvilku v něm seděla. Poté vyšla na pohled jiná dívka, ale podle vůně…

Vlasy měla natočené, vlnily se jí v pravidelných loknách. Oči měla namalované. Všiml jsem si jejích nalakovaných nehtů, když si rukou prohrábla vlasy. Při tomto pohybu polovina mužského osazenstva, včetně mě zalapalo po dechu. Neudržel jsem svůj pohled pouze na její tváři a z dálky obdivoval její nádherné křivky, které zvýrazňovaly upnuté, modré šaty. Když se svou kočičí chůzí vydala k Angele, tak se mi málem podlomily nohy. Její nohy byly už tak nekonečně dlouhé, a když teď na nich měla boty na podpatku…

Čekal jsem venku, než zazvoní. První hodina byla biologie. Co když se opět neovládnu? Teď… Její vůně, krása…

„Je čas,“ zašeptala Alice a vydala se ke své budově. I já se neochotně rozešel a se zvoněním jsem vešel do třídy. Jen co jsem vešel, jsem se neudržel a opět na ni zíral. Nezmohl jsem se ani na slovo. Zvolna jsem se rozešel ke svému místu, ale nespouštěl jsem ji z očí.

„Je něco, co se ti na mně nelíbí?“ zeptala se mě rovnou. Co jí mám teď říct? Že mě svou krásou a vůní dohání k šílenství? Že nejsem schopný myslet na nic jiného, než ne její maličkost?

„Ne, proč?“ Dělal jsem blbého, abych se vyhnul pravdě.

„No, že mě celou hodinu sleduješ!“ Sledoval jsem její vztekem zbarvující se obličej na červenou barvu.

„Pokud sis ještě nevšimla, sleduje tě celá třída.“ Pokoušel jsem se mluvit klidně, i když jsem nebyl. Vadily mi oplzlé myšlenky všech kluků ve třídě. Všechny byly mířeny pouze na ni. Úsměv mi zmizel z tváře, jakmile jsem zjistil, že dále víc a víc červená. To jí opravdu tolik vadím?

„Všimla jsem si toho, ale nemám zapotřebí, abys na mě zíral ty!“ vykřikla do ticha. Všichni s očekáváním poslouchali náš rozhovor. Dokonalý Edward Cullen, který se s nikdy s nikým nebaví, si povídá s dokonalou kráskou Bellou Swanovou. Avšak její hlasitější reakce si všiml učitel a utišil nás.

„A dost! Jestli máte problémy, vyřiďte si je spolu o přestávce!“ ukončil naše dohadování. Podle jeho myšlenek jsem poznal, že byl se sebou spokojený. Myslel si, že tím, že okřikl Edwarda Cullena, si získá pozornost žáků. Mýlil se. Ti nás stále s napětím pozorovali a čekali, co se bude dít.

„A proč ti to ode mě vadí?“ ptal jsem se jí s notnou dávkou zvědavosti v hlase. Ovšem její vztek dál rostl…

„Protože mi to prostě vadí!“ vztekle odpověděla a otočila se. Snažila se mě ignorovat, ale to se jí nedařilo. Líbilo se mi, jak je svá. Je jí jedno, že je středem pozornosti… Teda pokud to nejsem já.

Jen co zazvonilo, tak jsem se vydal na další hodinu. Až tehdy jsem si uvědomil, že mi její přítomnost nevadila. Ani jednou jsem nepomyslel na její lahodnou a krásně voňavou krev. Však teď jsem pocítil, jak mi touhou černají oči.

Když jsem mířil do jídelny, tak už podle myšlenek spolužáků jsem poznal, že se něco děje. Vešel jsem a nemohl tomu uvěřit. Bella seděla u našeho stolu. Kousek od ní stála Rose a snažila se ji svým vražedným pohledem a vysokým tónem jejího hlasu dostat pryč. Však moje kráska se nehodlala vzdát. Moje? Ne! Rozhodně není moje!

„Edí!“ Už z dálky jsem slyšel pískot mé snoubenky. Pověsila se na mé rameno a vedla mě teď už k volnému stolu. Nevnímal jsem slova, která mi říkala, pouze jsem rozpoznával její melodii hlasu, která ke mně doléhala.

„Tanyo?“ Otrávenost v mém hlase byla znát.

Na mé oslovení nereagovala. Pouze s mou rukou propletla prsty a vedla mě z jídelny. Tiše jsme nasedli do auta a po chvilce se k nám přidali ostatní.

Byla to chyba? dolehly ke mně Tanyiny myšlenky. Na to jsem jí neodpověděl. Že by jí naše zasnoubení taky vadilo? Lituje toho?

„Chci být sama,“ zašeptala Tanya a vyběhla po schodech do svého pokoje. Nechal jsem ji být a sám jsem si zalezl do pokoje. Jako první mi do očí „uhodil“ počítač. Už jsem tam dlouho nebyl… problesklo mi hlavou.

S očekáváním jsem otevíral stránku s chatem a doufal, že tam bude.

Už jsem myslela, že se tu neobjevíš! Hned po přihlášení se mi objevila zpráva.

Omlouvám se. Poslední dobou jsem neměl moc času, pokoušel jsem se omluvit. Povzdechl jsem si. Kéž by realita mohla být jiná.

V pořádku… Taky jsem tu moc nebyla. Jak se máš?

Mrtvě, ty? Uchechtl jsem se svému vtipu a čekal na její odpověď.

Momentálně bydlím u svého nemožně starostlivého otce, který by mě nejraději přivázal za nohu k posteli. Jinak ve škole spousta čumilů a jeden idiot. Ale jinak vše v pořádku. Koukal jsem na to jako na zjevení. Ta holka se mi líbí víc a víc.

Jsi bohyně, ne? Taky bych se koukal. Rozhodl jsem se ji provokovat. Než mi přišla její odpověď, tak jsem si to uvědomil… Usmívám se! Za posledních pár nešťastných dnů si připadám jinak. Šťastně? Zami… Ne! Je to virtuální svět a v něm se nic podobného neděje!

Ještě ty tak. Hele… Já budu muset jít nebo mou večeři dá táta psovi. Zmateně jsem se podíval na hodiny. Vždyť jsem před chvilkou přijel ze školy. Jak můžou jíst tak… večer. Na hodinách bylo půl sedmé. Jak to?

Jasně… Měj se. Třeba se tu ještě dnes potkáme, napsal jsem s náznakem naděje. Opřel jsem se o opěradlo židle, dal si ruce za hlavu a vydechl. Jak asi vypadá? Jaké má vlasy? Jak moc jsou její oči krásné?

„Co tu děláš?!“ ozvalo se ode dveří a já se zmateně podíval na mou matku…

16. kapitola <-> 18. kapitola

Kika57 x patulka13

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pronudu.cz - 17. kapitola: