Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proměna - vstupenka do ráje! 9

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Proměna - vstupenka do ráje! 9Tak zase jste si museli docela počkat, co? Omlouvám se, ale já to prostě nestíhám. Nápady jsou, ale čas není. Je to trošku kratší, aspoň se budete těšit na další díleček. Nezapomeňte - kritiky, názory, nápady - všechno!!!!

10.08.2009 (13:00) • EGO • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1158×

9. Kapitola - Bouračka

Bella:

Seděla jsem na místě, kam jsem před třemi dny položila růže. Všechny růže zmizely, pistoli si určitě někdo vzal, aby se v těchto místech mohl něčím chránit, jen pocity ve mně zůstaly stejný. Ten pocit zmatku, nestálosti,...vášně, touhy?! Ano, touha, to bylo to, co mě nejvíc překvapilo. Toužila jsem políbit toho krásného upíra. Když se ty chladné rty letmo dotkly mých, projel mnou zvláštní poct. Bylo to takové mrazení, po celém těle. V břiše mi lítaly motýlci. Trošku jsem se zatřásla, ale ne strachem, to nedočkavostí, kdy ten polibek zopakuje a jestli bude intenzivnější! Ale nic, bohužel nic se už nestalo. Teda když nepočítám to, že mě pak chtěl zabít, ale ani sem se nehla. Nešlo to, stála jsem tam, totálně promočená, odevzdaná svému osudu, který teď držel v ruce tenhle ďábelský anděl. Naštěstí se osud vyprostil, z jeho rukou a rozhodl přeskočit na bedra mé znovu živé matky.

Přemýšlela jsem o těchle věcech asi dvě hodiny. Setmělo se, ale ne tak docela. Nechtěla jsem riskovat, že by mě tu překvapil jiný upír, než ten muj. V tom samém okamžiku, kdy jsem se zvedala ze země, zavrněl mi mobil v kapse. Mrkla jsem na displej a zjistila, že je to Charlie.

„Ano tati?“ pozdravila jsem ho. Ve sluchátku se ozval Charlieho hlas. Začal hovořit o dnešním fotbalovém zápase. Ihned jsem si uvědomila co se děje. Chtěl co nejdříve odjet za jeho dlouholetým přítelem Billym do rezervace La Push a koukat na finále fotbalové ligy.

„Jé, já už běžím. Jasně, že je pohlídám. Jsem tam do deseti minut, klidně už vyjeď, oni to zvládnou, vydržet doma sami pět minut!“ rychle jsem se s nim rozloučila a zrychlila krok, abych byla doma co nejdříve. Ještě jsem se zastavila u jedné výlohy, kde se mi hrozně líbilo jedno tričko a chviličku jsem přemýšlela i o tom, že bych mohla lehce probrat můj šatník a trošku ho obměnit. No, kdyžtak sem zajdu další den..

Zrovna jsem chtěla přejít silnici, když na mě někdo zatroubil. Vlastně už jsem předem věděla, že je to Charlie, zvuk motoru jeho auta byl jedinečný. Mrkla jsem do interiéru autíčka a viděla rozzářenou tvář táty. Pozvedla jsem ruku na pozdrav a lehce s ní zakynklala. Taťka mi oplatil pozdrav, koukala jsem se dál do toho auta, ale vyrušilo mě oslňující světlo, které se nebezpečně blížilo k policejnímu vozu, kde seděl Charlie. Než jsem ho stačila varovat, ozvala se hrozná rána a skřípání, lámání plechu a sypání skla.  Auto se zastavilo o sloup, pár metrů ode mě. Se staženým hrdlem jsem běžela k autu, abych se ujistila že táta žije. První tam byl řidič dodávky, který byl naprosto zdraví, neměl ani škrábnutí. Na to můj Charlie na tom byl mnohem hůř. Skoro jsem ho ani přes tu krvavenou tvář nepoznala. Vypadal tak špatně..bála, jsem se, moc se bála. Dokázala jsem tam jen stát a civět na tátu jak tam bezvládně leží.

„Pomozte mi!“ Probral mě chlápek ze šoku. Zvýšil na mě hlas. „Zavolejte záchranku.“

Jo, záchranku. Ihned jsem vytočila číslo do nemocnice ve forks a řekla jim co se stalo.

Hlas ve sluchátku byl velice příjemný, trošku mě uklidnil a přikázal mi zkontrolovat Charliemu puls a dech. Zavěsila jsem a udělala pár kroků k okýnku řidiče. Charlie tam stále nehybně seděl, vypadal jako kdyby spal. Jen jeho poloha byla taková nenormální a té krve kolem. Přemohla jsem se a se zadrženým dechem se dotkla jeho krku, v místech kde by měla tepat krev pod kůží. Naštěstí jsem ucítila jemný tlak na bříška prstů, ještě jsem dala hřbet ruky před jeho nos a soustředila se na závan větříku, který by měl vycházet z jeho nosu. Vypadalo to dobře, teda co se tepu a dechu týče.

Než jsem se nadála, už byla na místě záchranka a s ní i hasiči a jedno policejní auto. Dva poněkud mladí muži společně se záchranáři se pomalu pustili do vyprošťování těla z auta. Z pozorování mě vyrušila středně vysoká postava muže. Okamžitě mi podal ruku a představil se:

„Dobrý večer, Bello. Jsem doktor Cullen, Carlisle Cullen. Podívám se na vašeho otce a dám vám něco na uklidnění, ano?“

Chtěla jsem odporovat, ale jeho pohled mě zvláštně uklidňoval a působil na mě velmi přátelsky. Usmál se, úsměv jsem mu oplatila, jen jsem trošku zaváhala když jsem se všimla jeho duhovek. Měly zlatou barvu, takovou jakou znám jen u dvou osob. Při pomyšlení na ty dva mi srdíčko mírně poskočilo radostí. Znamenalo to několik věcí – tenhle příjemný doktor byl stejně jako maminka s tím mladíkem(sakra, jak se jen jmenoval..Edward?Ano Edward!) upír. Nechtěl mě ublížit, což znamenalo že by mohli být i Edward s maminkou hodní a nemuseli by mě chtít zase zabít, což už se málem jednou stalo..A když se na to podívám ještě z jiného úhlu pohledu, kolik je tady ve městě asi upírů? Neviděla bych to na velký počet, což by mohlo znamenat, že se znají...

Nechala jsem volně běhat myšlenky a dále koukala na muže, jak se perou s karoserií vozu, aby mého tatínka vyndali celého. Až teď jsem si uvědomila, že jsou kluci doma úplně sami a už se musí bát, kde jsem. Věděla jsem, že Charlie je v dobrých rukou a tak jsem se ihned rozběhla domů. Žádný prášky na uklidnění jsem v tu chvíli nepotřebovala, musela jsem se postarat o mé brášky, protože teď jsou odkázáni jen na mě, dokud se Charlie nevrátí z nemocnice.

Doma mě čekalo překvapení. Čekala jsem že mi oba přijdou naproti, mýlila jsem se. Ty malý mršky si pustili televizi a usnuli při ní. Uff, aspoň že tak. Stačilo je jen přenést do postele a už jsem měla chvíli volna. Potřebovala jsem nutně zjistit jak na tom taťka je.

„Jen chvilku si odpočinu a pak tam zajedu.“ Řekla jsem si. Sedla jsem si do křesla, zavřela oči a přemýšlela nad doktorem Cullenem..

 

 

 

 

 

Autor: EGO (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Proměna - vstupenka do ráje! 9:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře