Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proměna - vstupenka do ráje! 5

02.07.2009 (12:54) • EGO • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1472×

5. Kapitola - Dvojí setkání

Začalo pršet.

Studené kapičky jí smáčely oblečení, vlasy i obličej. Žádný smrtelník by nerozpoznal teď slzy od deště. Ale jeden tvor to dokázal.

Ten tvor teď kráčel rovnou k městu, aby uctil památku Belliny matky. V ruce třímal krásnou, rudou růži. Stejně takové barvy, jako měl kdysi barevné duhovky. Nyní měli barvu jantaru, díky tomu že se změnil.

Bellu neviděl skoro dva roky, ale tu vůni ze zmuchlaného papírku nikdy nezapomene, stejně jako nezapomene její vyčítavý pohled, její dokonalé rysy postavy, její dokonalé oči. Sice trpěl při pomyšlení, že už jí nikdy neuvidí. Ale věděl, že je to takhle lepší. Nemůže být s netvorem jako byl on. Určitě by jí dříve nebo později zabil. Netušil však, že dnes si pro oba připravil osud zkoušku..

Už byl skoro na místě, když náhle ucítil tu směsici bílých lilií, konvalinek a jasmínu. Zarazil se v pohybu. Opět neslyšel žádné myšlenky. Aha, vždyť zapomněl..zapomněl, že ona má své myšlenky uzavřené v nějakém svém trezoru, kam se ani on nikdy nedostane. Po chviličce se vzpamatoval a zaběhl za roh. Jen vykoukl zpoza rohu a spatřil ji. Toho krásného, hnědovlasého anděla, s čokoládovýma očima s pletí bílou jako sníh a s vůní sladkou jako med.

Bella došla akorát na místo, kde před dvěma lety přihlížela vraždě své matky. Nechala déšť, aby jí promočil oblečení až na teploučkou kůži a aby ji zředil slzy. Růže pořád držela v ruce, teď je však přímo drtila.. ještěže jim stará žena v obchodě s květinami ořezala trny..teď by nebylo zrovna dobré, aby její krev někdo ucítil..ten co stál za rohem a pozoroval ji. Sedla si na obrubník, uvolnila poslední zábrany, které bránily těm skoro zapomenutým pocitům smutku. Rozbrečela se ještě víc, ani se nesnažila si slzy utírat..už na sobě neměla ani centimetr látky suchý.

Začala vzpomínat na své dětství. Už od malička byla tak nemotorná. Nebylo dne, aby si nepřinesla z procházky nebo později ze školy nějaký šrám. Ale byla tady maminka..Která jí bolístku vždy pofoukala a po pár chvilkách bolesti, bylo vše v pořádku. Jen teď má šrám na duši, který se hned tak nezahojí. Může se chovat jinak, ostatně to se teď za dva roky naučila, ale nikdy nezapomene. Jak na ty krásné chvíle, tak na tu poslední…nejtěžší a nejhorší.

„Mami, potřebuju Tě!“, řekla do tiché hudby, kterou vytvářeli padající kapky, rozpadající se na střechách domů, betonovém povrchu, na listí a i na kamenné kůži jedné osoby, která se v téhle nejnevhodnější chvíli rozhodla k tomu nejhoršímu! Vyjít ven z úkrytu, ukázat se andělovi jeho života a říct mu pravdu.

Udělal pár kroků do ulice. Čekal na to až se na něj podívá. Ona však stále, s rukama podpírajícíma si hlavu, koukala do země a brečela. Vůbec nevnímala okolí a už vůbec ne zvuk kroků, který se k ní přibližoval. Až když na hromádku bílých růží, které před malou chvilkou položila vedle sebe, položil růži rudou, nepřítomně zvedla hlavu. Dalo se říct, že zapomněla na toho děsivého kluka a také zapomněla i na pistoli..až když zaostřila mezi slzami, došlo jí, kdo jí vyrušil ze snění.

Zorničky se jí prudce rozšířily, tělo ztuhlo ale dech se zrychlil a srdce začalo rychleji tlouci. Všechno během jednoho okamžiku. Seděla tam jako socha a jen zírala chlapcovi do tváře. I on jen tak stál, pořád trošku nahrbený a prohlížel si jí do detailů. Kapičky vody mu kapaly z vlasů přímo před ní. Ovšem jedna kápla přímo na Bellin obličej a rozbila se o něj na další malinké kapičky.

To jí probudilo.

Pomalu se zvedala, oči pořád upřené do jeho. Nemohla přijít na to, jestli nyní ty zlaté oči byli předtím opravdu krvavě červené, nebo se jí to jen zdálo. Nemohla přijít na to, proč jí najednou tenhle klučina tak hrozně přitahuje. Ale pořád v sobě měla vztek, který jí nyní dovolil udělat nemyslitelné. Postavila se vedle něho. Byl docela vysoký, kdyby teď sklopila oči a podívala se rovnoběžně se zemí, uviděla by jeho silnou a pevnou hruď, ale ona ho stále hypnotizovala pohledem. Pomalu s jistotou a nepozorovaně nahmatala pistoli a vyndala jí ze skrýše pod bundou. Pořád jí ještě měla schovanou pod oblečením, ale rozhodnutá byla jasně.. Mírně si odkašlala, aby vůbec mohla začít mluvit, a pak mile, ale s takovou odměřeností začala.

„Ty si ten, co zabil moji matku.“ Neptala se, prostě mu to oznamovala.

„Ano,“ tiše přitakal.

Teď už se rozhodla zeptat na jedinou otázku: „Kde je moje matka?“

„Pryč,“ odpověděl a na tváři se mu objevil trošku překvapený výraz, když zjistil o co se snaží.

„Bojíš se?“ teď se ptal on. Chtěl vědět, jestli by bylo někdy možné se jí ukázat v pravém světle. Třeba by se do něj taky zamilovala. A pak by žili šťastně až do smrti.. teda jen do její smrti. On by pak žil navždy. Ale měl by tady alespoň jednu spřízněnou duši – němou Sophii..

„Ne,“ skoro to vykřikla, a v tu chvíli udělala asi tu nejhorší věc, kterou mohla, ale pro ni to bylo poslání. Chtěla se přece pomstít!

V jedné vteřině vyndala pistoli zpod bundy, zmáčkla spoušť a zavřela oči. Myslela při tom na maminku. Když oči znovu otevřela překvapeně koukala na chlapce před sebou. Stál tam nehnutě, ale v jeho obličeji se zračil vztek a zuřivost.

Ona ho chtěla zabít?? Zabít? To by si nikdy nemyslel. Vždyť její matku dá se říci zachránil! Popadla ho nepřiměřená zuřivost. Ďábel se v něm probudil a vší silou bušil na kamennou stěnu jeho těla a křičel na něj z nitra. „ZABIJ JI, ZABIJ!!!“ Ještě ta její vůně jí vůbec k přežití nepřidala. Chtěl ji, najednou ji chtěl jen sám pro sebe. Jak ona byla sobecká, tak byl sobecký i on.

I když nemusel, velmi rychle dýchal..snažil se uklidnit a přijít na jiné myšlenky, ale nemohl. Srdce na něj z hrudi křičelo: „Uteč a nech ji žít!“ Ale ON byl predátor a ona byla jeho kořist. Ta nejsladší, nejkrásnější, nejmilejší.. a tak bezbranná.

Rychle ji jednou rukou chytil za paži, druhou ji vyrval pistoli z ruky a hodil s ní o zem. Ona jen zmateně koukala. Podíval se jí do očí a uviděl v nich strach, ten strach který viděl tu druhou noc co jí spatřil. Nasál vzduch do neživých plic a vychutnával vůni její krve i jejího těla. Stačilo se jen naklonit..nikde nebyly žádné zábrany. Ona pořád stála jako zkamenělá, už skoro ani nedýchala. Bála se toho tvora, jenž se nad ní tyčil a se zavřenými oči zhluboka dýchal. Vždycky se nadechl, chvíli dech zadržel a pak vydechl zbytky vzduchu. Jeho dech byl velmi opojný. Málem by omdlela, kdyby ji nechytil za pas a nepřitáhl kousek k sobě, pořád s očima zavřenýma.

Čekala co se bude dít dál. V koutku oka se jí objevila slza strachu. Nechtěla křičet, věděla co se asi stane. Ona svůj boj prohrála. Snažila se pomstít, ale bylo to špatné. Když si rychle zpátky přehrála tu osudnou noc, začínala si uvědomovat jednu věc.. Ten člověk, který jí nyní držel v náručí a i ten druhý muž co zabil její matku byl UPÍR! A tenhle mladý hoch se snažil její matku zachránit. Jenže jí to ale vůbec nedocházelo, mohlo jí to napadnout, proč by s ní jinak utíkal. Nemohou se nechat prozradit a ona ho málem prozradila. Ale jak je možné, že má teď oči zlaté a ne rudé od krve? Nechápala to, ale teď už to bylo jedno, protože on se začal přibližovat k jejímu obličeji, oči pořád zavřené, dech stále rychlý. Chtěl jí políbit. Zmocnil se jí zvláštní pocit mrazení. Neviditelné zmrzlé krystalky ledu jí lehce píchaly po celém těle. Opět se jí dech zrychlil a srdce bušilo, jako by chtělo vyskočit z její hrudi. Co se to s ní děje? Přestala se ho bát, věděla co asi brzy udělá a tak jen lehce stočila hlavu doleva a tím obnažila svůj krk.

Otevřel oči. Stále se přibližoval k jejímu obličeji. Pomaleji a pomaleji, navzdory křiku ďábla v jeho těle. Snažil se ovládnout snažil se jí nechat naživu. Ale když pootočila hlavu na stranu a odhalila tak tu nejkrásnější pokožku na svém štíhlém krku, nemohl odolat! Lehce se dotkl její brady, vrátil jí hlavu zpět a palcem pohladil její křehké rty, barvy lesních jahod. Začal po nich neskonale toužit..jen dotek nestačil. Chtěl je ochutnat, jestli jsou taky tak dobré a chutné, jak jsou voňavé..a ta jejich barva ho přímo vybízela k polibku! Naklonil se víc a ochutnal. Mmmmm..byly přímo k nakousnutí. Ochutnal, ale hned se stáhl.. byla tak krásná. Teď neuměl myslet jako člověk, teď myslel jako sobecký netvor. Přemění ji..přemění ji, ochutná její krev a budou spolu žít na věky. Ano!

Rozhodl se. Opět palcem přejel po jejich teď zvlhlých rtech a pootočil hlavu na stranu, kam ji před chvílí stočila sama. Naposledy vdechl její vůni a celý omámený se začal sklánět k její sametové pokožce. Její vlasy ho šimrali na obličeji, vychutnal si chvíli ten pocit a pak už jen přivřel oči a…

„EDWARDE NEEE!!“

Ozvalo se na konci uličky. Zastavil se v pohybu a kouknul přes Bellino rameno. Stála tam ona.. krásná, bledá, na půl mrtvá… a hlavně mluvila…

„Sophie?“ promluvil.

Bella se rázem otočila a koukala do očí dalšímu upíru!!

„Mami?“

Autor: EGO (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proměna - vstupenka do ráje! 5 :