Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prokletí ztráty paměti 28. kapitola

Stephenie Meyer


Prokletí ztráty paměti 28. kapitolaK čemu mi bude, když se budu s každým hádat? K ničemu. Nic se nevyřeší a minulost to nezmění. Konečně si svůj život dávám trochu do pořádku. S Edwardem je konec a já jsem volná. Můžu si dělat, cokoliv se mi zachce. Jediné, co musím udělat, je odpustit a zapomenout. S Edwardem už jsem to tak udělala...

28. kapitola

 

„Bello, vstávej musíš do školy,“ řekl táta a jemně se mnou zatřásl.

„Eh? Tati, já bych dneska asi radši zůstala doma. Necítím se moc dobře,“ postěžovala jsem si slabým hlasem.

„Co je ti?“ polekal se.

„Nevím. Bolí mě hlava a žaludek mám jako na vodě…“

„No, tak teda zůstaň doma. Já už ale musím do práce a odpoledne odjíždím,“ řekl bezradně. „Víš, co? Já to zruším a zůstanu s tebou doma.“

„Ne, to nemusíš. Klidně jeď. Asi jsem chytla tu virózu, co tu řádila. Postarám se o sebe, a kdyby něco, zavolám ke Cullenovým. Carlisle je přece doktor.“

„Ke Cullenovým?“ zeptal se zmateně. „To už jste se s Edwardem usmířili?“

„Jo, tak nějak, ale nechci o tom mluvit,“ vytáčela jsem se.

„Dobře, ale víš jistě, že budeš v pořádku?“ ujišťoval se.

„Ano. A hele, nezmínila jsem se ti někdy, že bych uměla malovat?“

„Ne, pokud vím, nikdy tě to nebavilo. Na to byla spíš Aby,“ odpověděl zmateně.

„Aha.“

„Stalo se něco?“ zeptal se.

„Ani ne,“ zamumlala jsem a vybavila si obrázek, který jsem namalovala v rezervaci. Třeba mám taky talent, i když to byla spíš taková čmáranice. Vůbec se nepodobala obrazům, co kreslívala Aby.

„Tak se tu měj, a kdyby něco, zavolej mi a já se hned vrátím.“

„Jo, ale fakt si nedělej starosti. Jsem si jistá, že zítra už budu v pohodě,“ přesvědčovala jsem ho.

„Dobře, zlato,“ řekl a trochu váhavě odešel.

Jakmile jsem uslyšela odjíždět jeho auto, vylezla jsem z postele, abych se ujistila, že je skutečně pryč a přenesla si peřiny dolů k televizi.

Dneska prostě odmítám cokoliv dělat a kamkoliv chodit. Chci mít klid a ne zase něco řešit s Cullenem…

Super! Už i mluvím jako Jacob, ušklíbla jsem se…

***

Sice jsem chtěla strávit celý den lenošením u televize, ale neustále mě vyrušovaly telefonní hovory s tátou. Dokud byl v práci, tak to ještě šlo, ale jakmile mu pracovní doba skončila a on se vydal na cestu k jezeru, bylo to k nevydržení. Chápu, že pak už nebude mít signál, ale… škoda slov.

Už zase zvonil telefon.

Loudavým krokem jsem se k němu vydala a zdvihla sluchátko v domnění, že se opět jedná o tátu.

„Ano, tati,“ začala jsem už trochu otráveně.

„Ne, Bello. Tady Jess,“ opravila mě.

„Aha, a co potřebuješ?“

Nechápala jsem, co ode mě ještě chce. Domnívala jsem se, že jsem jim to řekla jasně, že s nimi nechci už nic mít, ale Jess to zřejmě potřebuje slyšet extra...

Už už jsem se nadechovala, že na ni spustím, ale zarazila jsem se.

K čemu mi bude, když se budu s každým hádat? K ničemu. Nic se nevyřeší a minulost to nezmění. Konečně si svůj život dávám trochu do pořádku. S Edwardem je konec a já jsem volná. Můžu si dělat, cokoliv se mi zachce. Jediné, co musím udělat, je odpustit a zapomenout. S Edwardem už jsem to tak udělala.

Po včerejším večeru už jsem k němu necítila nenávist. Ba dokonce ani hněv. Ještě jsem mu to úplně neodpustila, ale to bylo hlavně proto, že jsem ho nechápala. Kdyby mi dal alespoň jeden dobrý důvod to udělat, odpustila bych mu.

„Jen se chci zeptat, jestli jsi v pořádku, když jsi nedorazila do školy. Ostatní mě tím pověřili. Taky o tebe mají strach,“ vysvětlovala.

„Jsem v pořádku, Jess. Jen mi dneska ráno nebylo moc dobře. Můžeš vyřídit ostatním, že zítra přijdu. Jsem ráda, žes mi zavolala…“

„Opravdu?“ podivila se.

„Ano, opravdu.“

„Takže už se na mě nezlobíš?“ ujišťovala se, zda to pochopila správně.

„Ne, jistě že ne.“

„To jsem ráda. Co kdybych se dneska stavila a donesla ti výpisky a úkoly?“ nabídla se.

„To bude skvělé, Jess. Táta není doma, tak bychom spolu mohly něco podniknout.“

„No, víš, já…“ váhala náhle, jako by jí bylo hloupé mě odmítnout.

„Domluvíme se až přijdeš,“ uzavřela jsem to.

„Tak jo.“

„Čau, Jess.“ Zavěsila jsem a vrátila se ke sledování televize.

*** 

Á, někdo zvoní…

To bude určitě Jess. Tak nějak by to odpovídalo době, kdy ve škole normálně končíváme.

Otevřela jsem dveře a v ten moment jsem samým překvapením totálně ztuhla.

„Edwarde, co to?“

„Pozveš mě dál?“ zeptal se.

„Jasně, ale už nebudeme řešit nás dva, ano?“

Zatvářil se tak zmateně, že jsem měla potřebu mu to vysvětlit.

„Podívej. Jsi docela fajn kluk a já už se na tebe nezlobím. Klidně řekni Alice, že s ní ráda někdy vyrazím na nákupy, ale už nikdy nebudu tvoje holka. Takže tě prosím, abys, pokud jsi chtěl řešit náš vztah, raději odešel. Ale pokud ne, klidně zůstaň. Můžeme si pustit třeba film.“

Snažila jsem se vyznít, jakože jsem co nejvíc v pohodě. A pravda byla taková, že jsem vlastně byla v pohodě. Když mě netížila váha toho, že je Edward můj kluk a já nevím, co všechno bylo mezi námi, zdálo se mnohem snazší se s ním bavit…

Uvedla jsem ho do obýváku a čekala, co z něj vypadne.

„Víš, já… Přišel jsem ti říct pravdu. Celou pravdu.“

„Cože? O čem to mluvíš?“ nechápala jsem, ale z jeho prohlášení mi rázem ztuhnul úsměv.

„Bello, já i moje rodina jsme upíři,“ vypálil na mě z nenadání.

„Co?“ vyhrkla jsem a dalo mi práci udržet si vážnou tvář. No, vlastně mě zase trochu naštvalo, že si ze mě utahuje, když jsem právě vyhlásila mír.

„Je to tak. Jsem upír,“ zopakoval a napjatě očekával, jaká bude moje další reakce.

Já měla ale v hlavě úplně vymeteno. Nevěděla jsem, jestli se mám začít smát, nebo mu volat na psychiatrii, protože on tomu skutečně věří.

Ty minuty, kdy jsme si zírali do očí, se zdály přímo nekonečně dlouhé. Ticho nakonec přerušilo až Edwardovo zanadávání a následné zazvonění u domovních dveří.

Šla jsem otevřít dveře a připadala si podivně ztuhlá.

„Bello, prosím. Neotevírej ty dveře. Nikdo se to o nás nesmí dozvědět a hlavně ne Stanleyová,“ naléhal a pokusil se mě zadržet.

Nevěřícně jsem se na něj obrátila a vysmekla svou ruku z té jeho.

„Chápeš vůbec, jak absurdní to tvoje tvrzení je?“ uhodila jsem na něj.

„Jo, ale nelžu ti. Tentokrát ne. Přísahám.“

„Správně, Edwarde. Tentokrát. Tentokrát mi nelžeš? Jak mám asi poznat, kdy lžeš a kdy říkáš pravdu? Ty ses prostě dočista zbláznil,“ uzavřela jsem to a otevřela dveře.

Oh, měl pravdu. Byla to Jessica, ale to mohl zaslechnou ve škole, že se za mnou chystá...

„No, výborně. Ahoj, Jess. Jdeš mi říct, že jsi víla Zuběnka?“

„Co?“ nechápala.

„No, Edward mi tady totiž právě tvrdí, že…“ Otočila jsem se, abych na něj ukázala prstem, ale něco v jeho vyděšeném výrazu mě přinutilo pozastavit se.

Vždycky mi na nich přišlo něco divného. Možná, že na tom přeci jen něco bude, a pokud ne? Já nebudu ta, co z něj přede všemi udělá cvoka. Přeci jen, co kdybych si jednoho dne vzpomněla na tu velkou lásku, o které všichni básní…

„Představ si, že mi tvrdí, že Santa Claus existuje. No, věřila bys tomu?“ řekla jsem místo toho.

„Proto se tu hádáte?“ zeptala se.

„No, ano,“ přiznala jsem a snažila se vypadat, že si kvůli tomu připadám hloupě.

„Jen jsem ti přinesla ty úkoly, ale musím hned běžet. Mám rande s Mikem,“ chlubila se.

„Aha. Jasně. Díky, Jess.“

„Nemáš zač. Tak si to tu spolu užijte,“ řekla s nuceným úsměvem a vydala se k autu.

Bylo jasné, že si právě myslí, že jsme se oba zbláznili, ale co. Ať si myslí, co chce. Stejně jsem se ještě doopravdy nerozhodla, zda to tak skutečně není...

Zavřela jsem dveře a obrátila se zpět k Edwardovi. Založila jsem si ruce na prsou a nasadila přísný výraz.

„Tak Santa Claus říkáš?“ zazubil se a udělal krok mým směrem.

Okamžitě jsem o stejný krok ustoupila.

Zarazil se a zkoumavě si mě prohlížel.

„Pořád ti nevěřím,“ řekla jsem, abych prolomila to tíživé ticho, které se kolem nás rozprostřelo.

„Dokážu ti to, jestli chceš,“ nabídnul mi.

„Jak? Doneseš si kelímek, já ti do něj načepuju krev ze své žíly a ty ji vypiješ? To bude nějaký důkaz?“

„Ne,“ ohradil se. Zjevně byl zděšen mým návrhem. „Pijeme jen zvířecí krev.“

„Jo? Tak to všechno vysvětluje. Víš co? Rozmyslela jsem si to. Nechci, abys mi cokoliv dokazoval. Mohl bys prosím odejít? Za chvíli sem totiž přijde velikonoční zajíček a já bych nerada, aby mi ho nějakej vege-upír zakousl, než mi dá
vajíčka ke snídani.“

„To je směšný,“ zabrblal.

No, jo, asi jsem se před chvílí neměla koukat na tu Legendární partu, ale k téhle situaci to prostě sedlo...

„Jsme to ale dvojka k pohledání. Jeden neví, kdo je. A druhý si myslí, že je upír.“ Kroutila jsem nad tím hlavou. Znělo to stejně blbě nahlas, jako v mé hlavě.

„Bello, přemýšlej. Sama jsi říkala, že si myslíš, že jsme něco víc. Něco víc, než lidé,“ naléhal.

„Jo, ale taky jsem říkala, že vím, že je to blbost,“ upozornila jsem ho. „A teď už fakt jdi.“

Přikývl a s bolestí v očích se kolem mě protáhl, vzal za kliku a skutečně odešel.

„Pošuk,“ zaklela jsem a raději se vydala připravit si něco k večeři.

Snad zvládnu aspoň tu omeletu se sýrem a kečupem…


 

Moc děkuji za vaše komentáře a veškeré doopravy, ale já vážně nevím, čím to je, že pro vás povídka ztratila grády. Upřímně mě to ale mrzí. Tahle povídka nikdy neměla být akční, jsou v ní jen asi čtyři zásadní momenty a z toho dva už máme za sebou, takže vážně nevím... No, a Edwarda jsem potřebovala nejprve pořádně vydeptat, aby jí řekl pravdu, což se stalo, a příště v tom budeme pokračovat s tím, že z dané situace vzejdou důsledky, jaké jste zatím nikdo nehádal. Taky jsem potřebovala na čas odstranit Charlieho a seznámit ji s některými důležitými lokacemi a tak... Nudné, leč nutné věci. Každopádně vám děkuji za názory. I kritika se občas hodí. V poslední době mám na psaní děsně málo času, takže proto jsem musela některé díly rozpůlit, takže ano, přiznávám, natahuji to, ale opravdu je to jen kvůli tomu, že nestíhám psát, a myslím, že co se přidávání kapitol týká, tak z hlediska času na tom nejsem nejhůř v porovnání s většinou autorů tady. Což samozřejmě chápu, protože mě už kamarádi přes měsíc naživo neviděli, protože neustále dřepím v práci nebo u kompu a píšu.

Bellizace je skvělý nápad a vlastně to tak i je. Svým způsobem... A ano, Alice. Byly to Edwardovy skladby. V příběhu máte spoustu stop a důvodů myslet si, že to může být kterákoliv z nich a to je vlastně účel toho všeho. Nebo možná ne a já jen kecám z hladu...

Vaše chloe.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prokletí ztráty paměti 28. kapitola:

 1
9. matony
22.08.2014 [15:06]

krásné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. :D
21.08.2014 [20:43]

Náhodou, tato kapitola byla úplně suprová Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon a to kreslení Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. EvaD
21.08.2014 [18:48]

Ne, že by povídka ztratila grády, jen je už 28.kapitola a straaašně se to táááááhne. Škoda, byl to pěkný nápad a několik prvních kapitol bylo docela zajímavých ale pak si se trochu ztratila. Možná by stačilo méně kapitol a více děje. Držím palce, aby to teď bylo lepší.

6. Jess
21.08.2014 [16:15]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Clothylda
21.08.2014 [15:39]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. laura
21.08.2014 [15:20]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. lilith
21.08.2014 [15:12]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. miky
21.08.2014 [14:51]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21.08.2014 [12:34]

AliceCullen999Ha! =D Mám první komentář =D

Takže... Povídka... Já jen říkám, že to teď bylo takové nudné... ale mě se teď líbí, že začínáš z tou Bellizací. Teď už to mě osobně bude bavit více. Charlie je pryč, blondýna (budu jí tak furt říkat, páč to pořád ještě není ta Bella, kterou znám Emoticon ) už odpustila Jess... A Edward jí řekl, co jsou? Maj gád! Emoticon A já myslela, že to bude smečka... Ale tak dává to smysl. On ji fakt miluje, tak to musel risknout... A když o tom tak přemýšlím... Blondýna si to nechá projít hlavou a myslím, že tomu tak trochu uvěří... Jinak, důsledky, který nikdo nehádal? =DDD Emoticon Emmm... Já mám takovou dost skromnou teorii o tom, co bude chtít blondýna... Ale budu mlčet... Dost dlouho jsem nad tím přemýšlela a pak jsem málem dostala infarkt, když jsem na to přišla =DDD Ostatní si na triko nevezmu - to s radostí přenechám tobě =P Emoticon Emoticon

Jinak to s těmi nudnými, leč nutnými věcmi chápu. Já sama to v povídce mám teď stejné. Prostě se nic neděje a je to takové to ticho před bouří. No, na rozdíl ode mě, ty ta ticha děláš sakra dlouhý =DDD Emoticon

Co jinýho říct? To, jak si do Eda bloncka rýpla, to prostě zabíjí =D Důkaz, Santa Klaus, Víle Zuběnka a v neposlední řadě velikonoční zajíček Emoticon

Dále, jako vždycky budu rozebírat blondýninu aktuální osobnost. Proč se mi zdá, že má z každé ségry něco? A proč mám pocit, že je něco jako to co drží Abby na živu? A zdá se mi, že zatímco ze začátku byla přesně jako Abby, teď je jako Bella. Zdá se mi, že Abbyina osobnost dělá místo pro tu Bellinu. A... to znamená! Že se Abby za chvíli probudí!!! JUPÍÍÍÍÍÍ! Emoticon Emoticon Emoticon A mám pocit, že příští kapitola bude zvratů plná. Nebude tam jen jedna věc - ta s Edwardem. Tam bude něco víc... Že jo? =DDD

A mimochodem, i když kecáš z hladu, dává to smysl =DDD Moje kecy jsou většinou zmatený a nedávaj smysl... A nikdo jim nerozumí, páč vynechávám slova =DDD Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

No, chápu tě, že máš málo času na psaní... Zrovna teď ho sice mám, ale dva týdny zpátky jsem byla taky od svítání do setmění v práci a psala jsem po nocích... Emoticon Emoticon Ale tak to zvládneš... Musíš =D Řeknu ti to takhle, musíš =DDD

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!