Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prokletí ztráty paměti 16. kapitola

Prokletí ztráty paměti 16. kapitolaTo prostě nejde. Jacob je můj kamarád, ale Edward je přece můj kluk. I když mě to táhne spíše k Jacobovi, nic to nezmění na faktu, že Edward je můj přítel a já ho ještě před pár týdny milovala z celého srdce…

16. kapitola

Probudila jsem se s hlavou plnou zmatených myšlenek na Jacoba. Nevím, co to se mnou ten kluk dělá, ale nemůžu ho dostat z hlavy stejnou měrou, jako si do ní nemohu natlačit Edwarda.

„Tys spala celou dobu tady?“ zeptal se táta a položil přede mě hrnek s čajem a talíř s obloženými chleby.

„Jo, nemohla jsem usnout a myslela jsem, že mi televize třeba pomůže,“ vysvětlila jsem.

„Co dávali?“ zajímal se a usedl do křesla spolu s novinami.

„Už ani nevím. Sex ve městě, nebo tak nějak se to jmenovalo…“ zamumlala jsem a prohrábla si rukou své zplihlé vlasy.

„Víš, žes zaspala školu, že jo?“ zeptal se.

„Co? Ale já přece…“

„Klid. Omluvil jsem tě. Potřebuješ se pořádně prospat. Nic ti tam neuteče,“ odmávnul to.

„A co Edward?“

„Stavoval se tu, ale vysvětlil jsem mu to,“ řekl pohotově.

„Díky.“

„Jedu za Billym. Chceš jet se mnou? Trocha čerstvého vzduchu by ti rozhodně neuškodila…“

Ano!

„Ehm, ne. Myslím, že bych měla strávit trochu víc času s holkama. Třeba s Alice. Chtěla, abych s ní jela na nákupy. Možná by to nebyl špatný způsob, jak strávit odpoledne,“ uvažovala jsem nahlas.

„Dobře, tak jí zavolej, ale snaž se moc nenamáhat, ano?“

„Neboj, tati. Jsou to jen nákupy. To přece zvládnu. Ale potřebuji na ni číslo…“

„Je napsané vedle telefonu,“ řekl a podíval se na hodinky na svém zápěstí. „Snad abych už šel. Užij si to.“

„Neboj. Užiju,“ ujistila jsem ho a sledovala, jak se pomalu vypravuje.

Když se za ním zavřely dveře, vrhla jsem se k telefonu. Číslo bylo přesně tam, kde řekl, a tak jsem jej bez dalšího prodlení vytočila.

„Cullenovi,“ oznámil zvonivý hlásek po několika krátkých zazvoněních.

„Ahoj, Alice. Vím, že jsem nebyla ve škole, ale nechtěla bys dneska jít na ty nákupy?“

„Na nákupy? To nikdy neodmítnu, ale je ti dobře?“ starala se.

„Jo, jen jsem se potřebovala pořádně vyspat.“

„Tak, co kdybych tě za půl hodiny vyzvedla?“ navrhla.

„Jo. To mi naprosto vyhovuje.“

„Tak zatím,“ zatrylkovala.

„Zatím,“ řekla jsem s nuceným úsměvem a zavěsila.

Tak, mám půlhodinku na přípravu. Což je super, protože tak se alespoň nestihnu užírat tím, že bych teď stokrát raději byla s Jacobem. Jenže to prostě nejde. Jacob je můj kamarád, ale Edward je přece můj kluk. I když mě to táhne spíše k Jacobovi, nic to nezmění na faktu, že Edward je můj přítel a já ho ještě před pár týdny milovala z celého srdce…

********* 

„Ahoj, Alice. Jsi vážně přesná,“ pochválila jsem ji, hned jak jsem vyšla ze dveří.

„Ty taky. Připravená na nákupy?“ zeptala se.

„Nevím, ale asi jo. Bude skvělé podívat se mimo Forks.“

„Neboj. Skvěle si to užijeme,“ zatrylkovala a objala mě.

Pak se ale stalo něco velmi divného. Něco, co jsem nemohla jen tak ignorovat…

„Alice, nečmuchej ke mně tak. Je to divný. Vždyť já přece nesmrdím, nebo jo?“ Nenápadně jsem k sobě přičichla a odstoupila od ní.

„Co? Ne, jen máš pěkný parfém…“ zamlouvala to.

„Nepoužívám parfém,“ připomněla jsem jí. Ale to jako moje kamarádka přece musela vědět a já ve svých věcech ani nic takového nenašla…

„Oh, no, tak ti voní šampon, no. Hele, a nestalo se včera něco neobvyklého?“ vyptávala se.

„Ne, co by se mělo stát?“ nechápala jsem.

„Já nevím. Prostě něco,“ řekla ledabyle, ale zkoumala mě příliš bedlivě na to, abych jí tu ledabylost spolkla.

„Kladeš mi zvláštní otázky,“ poznamenala jsem a přimhouřila na ni oči. Že by věděla o Jacobově nočním překvapení? Ne, to asi ne…

„No tak, holky. Nechte se,“ ozval se Edward a stoupnul si vedle nás.

„Kde se tu bereš?“ zeptala jsem se, protože jsem si ho předtím vůbec nevšimla.

„Jedu s vámi,“ řekl s úsměvem.

„Jdeš na holčičí nákup?“ řekla jsem pobaveně.

„Musím. Jsem tvůj bodyguard a ty nevíš, do čeho se řítíš…“

„Jsou to jen nákupy, Edwarde,“ namítla jsem.

„Ne. Jsou to nákupy s Alice a to je speciální kategorie,“ prohlásil nonšalantně, zatímco mi otvíral dveře od auta.

Oou. Tohle jsem si asi vážně měla víc promyslet...

„Takže mě čeká nákupní šílenství?“ řekla jsem dramaticky.

„Jo. To je dost výstižný,“ souhlasil.

„Dík za varování, ale i tak jet musím.“

„Proč? Nikdo tě přece nenutí…“

„Jo, to tys volala mně, vzpomínáš?“ ozvala se Alice rozhořčeně.

„No, musím přece někde koupit Mikeovi dárek k narozeninám.“ Vítězně jsem se na ně zazubila.

„Ach, Bello,“ zaprotestoval Edward.

„No co? Prohrál jsi?“

„Prohrál, ale –“

„Tak si nestěžuj,“ odsekla jsem a nasedla na zadní sedadlo.

********* 

„A co tyhle?“ zeptala se už asi po padesáté.

„Alice, jsme tu už dvě hodiny. Máš plný kufr věcí, které v životě neunosíš a mě už vážně bolí nohy,“ oznámila jsem jí a snažila se o vyrovnaný tón hlasu.

„Vážně? Nepovídej.“ Zvedla udiveně jedno z obočí.

„Jo, vážně,“ prskla jsem a tentokrát už podrážděně.

„Možná kdyby ses o tom nezmiňovala každých pět minut, nemusela bych teď používat sarkasmus,“ odsekla.

„Hm, a kde je vůbec Edward? Slíbil, že na mě bude dohlížet a teď už asi dvacet minut nakládá tašky do auta…“

„Sedí před obchodem," informovala mě.

„Zřejmě už toho má taky dost…“

„Co jsi to říkala?“ zeptala se a zvedla hlavu od červených koktejlek.

To fakt nevím, na co jí ve Forks takové šaty budou…

„Jen že pro něj zajdu,“ zalhala jsem. Není správné, abych si to odnesla jen já. I když to byl vlastně můj nápad. Ach jo…

„Tyhle si musím zkusit,“ výskla nadšeně a rozběhla se ke převlékacím kabinkám.

Využila jsem toho a propletla se mezi stojany s oblečením. Zpočátku mě ty nákupy bavily. Koupila jsem si nové tričko, sáčko, ke kterému mě přemluvila Alice, a dokonce jsem sehnala i ten dárek pro Mikea, ale dobrá nálada ze mě vyprchala už víc než před hodinou.

Konečně nalezla východ z obchodu a s ním i Edwarda. Seděl na jedné z kulatých laviček sloužících k posezení unaveným návštěvníkům, jako jsem já. Ne flákačům jako on.

„Ty ulejváku,“ obvinila jsem ho. „Slíbil jsi, že se ode mě nehneš, ale porušuješ to. Chápu. Tvoje sestra je cvok,“ řekla jsem nakonec, abych odlehčila situaci.

„Souhlasím. Takže už tě to taky nebaví?“ zeptal se a usmál se tím svým pokřiveným úsměvem.

„Ne, nebaví,“ odsouhlasila jsem a snažila se na sobě nedat znát, že se mi z toho jeho úsměvu rozklepala kolena.

„Hele, všiml sis, že jsou nahoře kinosály?“ zeptala jsem se a ukázala na ceduli s programem.

„Jo, proč?“

„Myslíš, že by se Alice hodně naštvala, kdybychom si odskočili do kina?“

„Myslím, že by nás zabila,“ řekl s dramatickým podtónem.

„Fajn, ale radši umřu, než bych se tam znovu vrátila. Takže jsem ochotná to risknout, co ty?“

„No, já…“ zaváhal.

„Ty se mnou nechceš jít na rychlorande?“ řekla jsem naoko ublíženě, ale dobře si vědoma toho, že jsem vytáhla opravdu silný kalibr. Rande jako motivace přece nemůže selhat...

„Zveš mě na rande?“ ujišťoval se.

„Ano. Jen ty a já. Nezní to lákavě?“ flirtovala jsem.

„Hm. Velmi,“ uznal.

„Tak se nenech prosit. Koupím nám popcorn a můžeš vybrat film…“ lákala jsem ho.

„Tak jo. Tomu se nedá odolat,“ řekl s úsměvem.

„Super,“ řekla jsem, nadšeně poskočila a naklonila se k němu, abych mu mohla dát pusu na tvář, ale on mě chytil okolo pasu, přitáhl k sobě a políbil na rty.

**********

Celý film jsme se drželi za ruce a bylo to perfektní. Prostě jsme jen tiše seděli, sledovali film a já postupně dojídala svůj popcorn. Edward se toho svého ani nedotknul.

Přemítala jsem, zda jsem ho někdy viděla vůbec něco sníst, ale nevypadal, že má poruchu příjmu potravy. Vlastně, když se nad tím tak zamyslím, neviděla jsem nikoho z Cullenových něco jíst. Vždycky mi oznámili, že už jedli, nebo že už mají dost, ale jíst jsem je nikdy neviděla. Dokonce ani když jsem s nimi seděla u oběda. Měli plné tácy, ale ani se jich nedotkli. To je zvláštní…

„Ty nemáš rád popcorn?“ zeptala jsem se tiše a nahnula se blíž k němu, abych nevyrušovala ostatní.

„Ne, mám, ale nemám na něj teď chuť,“ zašeptal. Zamračila jsem se, protože to přece mohl říct rovnou. Nemusela jsem ho kupovat. No nic. Odtáhla jsem se a znovu svůj zrak stočila na plátno. Co se s ním budu dohadovat…

Po chvíli jsem si všimla, že rukou zapátral do svého kelímku. Což přitáhlo moji pozornost. Úkosem jsem sledovala, jak si vkládá hrstičku popcornu do úst. Vypadal ale, že to dělá jenom kvůli mně. Byla bych ocenila jeho snahu, ale on se u toho tvářil vážně žalostně. Skoro jako by mu bylo zle.

Ježiš, tak proč to neřekl rovnou, že popcorn nejí? Mohl si to utrpení ušetřit. Vždyť co je na tom? Určitě taky něco nejím ráda. Ale to jsou zbytečné úvahy…

Jsem tak unavená, že jsem si tu komedii ani nebyla schopná pořádně užít. Schoulila jsem se Edwardovi do náruče a lehce přitom podřimovala… Tak lehce, že mnou musel pořádně zatřást, aby mě na konci představení probudil.

Oh, ne. Prospala jsem půlku rande s Edwardem.

„Vždycky nám šly ty schůzky takhle mizerně?“ zeptala jsem se ho a zakryla si ústa rukou.

„Bylo i hůř,“ nesouhlasil.

„Vážně?“ zeptala jsem se skepticky.

„No, to mi teda věř,“ zazubil se.

„Vyprávěj mi o tom,“ požádala jsem ho.

„To opravdu není nejlepší nápad,“ odporoval mi.

„Tak zlé to bylo?“ Moje představivost se rozběhla na plné obrátky. „Počkej, to proto táta říkal, že jsem se od tebe často vracela zraněná?“

„To že říkal?“ zeptal se pobaveně.

„Jo, a taky tvrdil, že ne za všechno mohla má nešikovnost. Netýral jsi mě náhodou?“

„Co? Ne, to bych nikdy…“

„Dělala jsem si legraci, Edwarde. Vím, že bys mi neublížil.“

Zatvářil se velmi zvláštně, ale všiml si, že ho pozoruji, a tak svůj výraz zase rychle vyhladil…

„Jé! Hele, dole je Starbucks. Myslím, že kafe dost nutně potřebuju. Dojdu si ho koupit a tebe zatím čeká velmi nebezpečná mise…“

„Jaká? Chci jít s tebou,“ namítal.

„Ne, ty musíš přesvědčit Alice, aby přestala s nakupováním. Už chci domů.“

„Bello, ztratila jsi paměť,“ protestoval.

„Jo, ale myslím, že si zvládnu dojít o patro níž a koupit si kafe. Tak se o mě tolik neboj. Zvládnu to.“ Mrkla jsem na něj a prosebně sepjala ruce.

„Tak dobře,“ souhlasil po chvíli.

Jupí!

„Tak se sejdeme u auta?“

„Ne, nenechám tě courat se samotnou po parkovišti. Vyzvednu tě tady,“ oznámil mi důrazně, ale přeci jen odešel.

Protočila jsem oči a vydala se po schodech dolů. Je hezké, že se Edward stará, ale přijde mi to trochu přehnané. Vždyť jen sejdu schody a koupím si kafe.

Co se mi asi tak může stát?


Moc děkuji za vaše komentáře a opravy. Jste zlatí a já si toho moc vážím. :-D

Vaše chloe... xoxoxo


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prokletí ztráty paměti 16. kapitola:

 1
17.06.2014 [23:30]

chloeTak schvalne, proc???

7. Kala
17.06.2014 [22:26]

Kala Emoticon

AliceCullen999:
Ano, bylo by dobré si položit tu otázku: "Proč tahle povídka vychází tak strašně zřídka?" Emoticon

Tak schválně? Kolik z nás tady, by trefilo tu správnou odpověď? Emoticon

17.06.2014 [21:16]

AliceCullen999Super... Emoticon
Co dodat? Alice je blázen :-DDD já osobně doufám, že Bella (respektive Abby, nebo já nevím, jak to nazvat? :-D) na Cullenovy sama přijde... Mám pocit, že jestli na ně přijde, mohlo by se jí zase vybavit něco víc... Jsem ráda, že je teď vícn nebo se aspoň snaží být s Edwardem než s Jakem. :-D Mám Jakea ráda, ale toto? Ne! :-D Vlastně by se mi i hodně líbilo, kdyby byla Bella s Edwardem a Abby by skončila s Jakem (za druhá, ať už to je Abby nebo Bella, nebo obojí, jak jsem psala u minulé kapitoly Emoticon Emoticon, se prostě musí probudit!!! Emoticon Emoticon Emoticon ) Nicméně, prosím tě, pospěš si s kapitolkou :-D Jediné, co bych téhle povídce vytkla je, že vychází tak strašně zřídka... Emoticon Ale klidně si počkám :-D Ale kdyby vyšla kapitola dřív, asi bych tak dlouho nebláznila :-DDD Emoticon Emoticon

5. matony
17.06.2014 [19:58]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.06.2014 [0:23]

mokasinaDokonalý skvělý báječný luxusní honem další dííííl prosímm Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

16.06.2014 [18:56]

BellinaTomDěkuju...děkuju...děkuju! Chloe ty jsi bohyně! Ikdyž na tvou povídku musím vždycky déle čekat tak to vždy stojí zato! :3 ... Doufám že si Bella na něco málo vzpomene, aby byla s Cullenovejma radši :D a hlavně jí už nepouštěj na sebevražednou misi -> nákupy... Alice by asi vážně měli zavřít na chvíli do cvok hausu... :D ikdyž já/my nejsme někdy o nic horší... kdyby jsme měli prachy a obchody (radši ani nebudu dokončovat) Emoticon Emoticon Moc se těším na další kapitolu... A s tím ti chcii říct, že máš ve mě velkou podporu! :) ... Na tuhle povídku budu klidně čekat i několik měsíců... Jak jsem už jednou psala jsem na ní závislá Emoticon ... Takže Chloe klaním se! Emoticon Emoticon Emoticon

A velkej potlesk! :) Emoticon Emoticon Emoticon

2. Dommy1
16.06.2014 [9:35]

No konečne Emoticon prosím rýchlo ďalšiu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. lilith
15.06.2014 [22:17]

Jééé, konečně další kapitola, už jsem se nemohla dočkat Emoticon a moc se mi líbila. Bohužel je to stále stejně nejasné, Bella, Abby, stále mi to vrtá hlavou, jak to vlastně je. Moc se těším na další, snad bude brzo. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!