Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prokletí ztráty paměti 15. kapitola

Prokletí ztráty paměti 15. kapitolaAlice seděla v autě jako přikovaná. To je divný, jako by se za tu dobu, co jsem odešla, ani nepohnula. Až když jsem se ocitla na dohled, se její obličej rozzářil a jako by tak nějak celkově obživl. „Tak jak?“ zeptala se. „No, dostala jsem nový prášky. Zjistila, že se mi zmenšuje otok, ale taky, že to stále nezaručuje, že se mi paměť vrátí, a nakonec jsem s největší pravděpodobností urazila tvého otce.“

15. kapitola

Sice jsem moc nechápala, proč mě Edward nevyzvedl tak, jak slíbil, a jeho výmluva, kterou mi nechal vzkázat po Alice, nebyla tak úplně věrohodná, ale nehodlala jsem se tím zabývat, dokud si nepromluvím s doktorkou Changovou.

Už mám v rukách výsledky rentgenu a sama jsem zvědavá, jak moc se můj otok zmenšuje, či nikoliv.

Přestože jsem si sebou vzala nějaké poznámky ze školy, abych tu tak úplně nezahálela, nemohla jsem se plně soustředit. A to kvůli nervozitě, která mnou otřásala. Když najednou...

„Ahoj, Bello. Já jsem doktor Cullen,“ představil se mi světlovlasý muž, který nevypadal na víc než na třicet let.

„Aha. Edwardův otec, že? Moc mě těší.“

„Ano, vzal jsem si tvůj případ na starost. Tak mě prosím následuj do ordinace,“ oznámil mi a rutině pokynul rukou.

„Na starost? Můj případ? Ale, co doktorka Changová?“ nechápala jsem.

„Domluvil jsem se s ní, že se o vás postarám. Neboj se. Jsi v dobrých rukách,“ řekl laskavě a plynule přešel na tykání.

„Jo, jasně,“ ušklíbla jsem se. Zmateně povytáhl obočí a tím ještě více vynikly jeho zlaté oči.

„Prosím?“ zeptal se, jako by snad špatně slyšel.

„Ehm. Neberte to špatně, pane Cullene. Jsem si jistá, že jste výborný lékař, ale já bych přeci jen uvítala doktorku Changovou,“ přiznala jsem.

„A máš k tomu nějaký konkrétní důvod?“

„Ano. Cítila bych se nepříjemně vzhledem k vašemu synovi. Zlobíte se moc?“ zeptala jsem se, když jsem spatřila, že je kapánek vyvedený z míry.

„Nezlobím se. Výběr doktora je na tobě. Jen to opět oznámím doktorce Changové,“ zamumlal a odkráčel.

Hups! To asi nebylo to nejlepší, co jsem mohla udělat, jenže já si prostě nemohla pomoci. Čím milejší na mě byli, tím víc mi v hlavě blikal jakýsi červený majáček, že je to špatně. I když jsem samozřejmě netušila, co je přesně špatně. Věděla jsem, že něco ano.

Posadila jsem se zpět na své místo a vyčkávala na příchod doktorky Changové.

***

Trvalo to asi půl hodiny. Pak následoval další rentgen, odběry krve a celková prohlídka těla. Uf! Ještě, že jsem ho odmítla. Tohle by totiž otec mého přítele určitě neměl vidět...

„Tak, jak na tom jsem?“ zeptala jsem se, zatímco jsem se za plentou znovu oblékala.

„Vypadá to, že ten otok se vám zmenšuje. Pociťujete vy nějaké změny ohledně vašeho zdravotního stavu?“ otázala se přísná, avšak drobná žena a černými vlasy.

„Ehm, neřekla bych.“

„Stále užíváte léky proti bolesti, které vám předepsali v Portlandu?“

„Ano.“

„To je dobře, ale opatrně s nimi. Můžete po nich být přecitlivělá a náladová, ale to vám už jistě říkali v Oregonu. Vypíšu vám další recept a co vaše amnesie? Nějaký pokrok?“

„Ani ne,“ zachmuřila jsem se.

„Jestli chcete, mohu vás doporučit k našemu psychologovi. Určitě by vám pomohlo mít si s kým promluvit…“

Ani netušíte, ušklíbla jsem se v duchu, ale její nabídku jsem přijmout nehodlala. Připadala bych si hloupě. Jako nějaký cvok.

„Ehm. Myslím, že to zvládám docela dobře, ale děkuji za nabídku.“

„Jak myslíte,“ odbyla mě a stále si něco zapisovala do počítače.

„Když se ten můj otok zmenšuje, kdy myslíte, že by se mi mohla začít vracet paměť?“ zeptala jsem se nesměle.

„Víte, slečno Swanová. To se takhle nedá určit…“

„Takže pořád nevíte, jestli se mi paměť vůbec kdy vrátí.“ Z mého hlasu přímo čišelo zoufalství. Ach jo. Zklidni se, nebo u toho psychologa fakt skončíš, domlouvala jsem si v duchu.

„Je mi líto,“ zavrtěla hlavou, ale nevypadala, že by jí to bylo skučně líto. „Tady máte recept. Napsala jsem vám i nějaké tabletky proti úzkosti. Vyzvedněte si ho v lékárně, na recepci se objednejte na příští měsíc a řekněte si o vizitku. Během dvou dnů budou výsledky vašich testů, tak si zavolejte.“

„Ehm. Děkuju?“ řekla jsem nejistě, a když si mě už více nevšímala, sbalila jsem svých pět švestek a omámeně vyklopýtala z ordinace.

No, tak to mi teda fakt pomohlo…

***

Během několika minut jsem byla objednaná a spolu s léky v kapse jsem se vydala k východu.

Alice seděla v autě jako přikovaná. To je divný, jako by se za tu dobu, co jsem odešla, ani nepohnula. Až když jsem se ocitla na dohled, se její obličej rozzářil a jako by tak nějak celkově obživl.

„Tak jak?“ zeptala se.

„No, dostala jsem nový prášky. Zjistila, že se mi zmenšuje otok, ale taky, že to stále nezaručuje, že se mi paměť vrátí, a nakonec jsem s největší pravděpodobností urazila tvého otce.“

„Carlislea? Jak?“

„No, vypadá to, že se chtěl ujmout mého případu. Což od něj sice bylo milé, ale…“

„Bylo ti to nepříjemné kvůli Edwardovi?“ hádala. Zase tak úplně se nepletla a já nevěděla, jak přesně vyjádřit to, co mi na té situaci vadí. Rozhodla jsem se ji tedy nechat při tom.

„Odvezeš mě teď domů, prosím?“

„A co naše nákupy?“ zhrozila se.

„No, jistě i na ně dojde, ale dnes ne. Jsem unavená.“

„Ach jo. Vy lidé nic nevydržíte,“ postěžovala si tiše.

„Co tím přesně myslíš, vy lidé?“ chytla jsem se toho.

„No, vy lidé s otoky mozku, samozřejmě,“ pronesla se svatouškovským úsměvem, za kterým se ale skrývalo napětí.

„No tak, Alice. Já nejsem úplnej idiot. Co jsi tím skutečně myslela?“

„Ale nic,“ odbyla mě a nastartovala auto.

„Alice, já pořád čekám,“ upozornila jsem ji.

„No fakt ne,“ dušovala se.

„Fajn,“ prskla jsem a otočila se k okénku. Nevydržela bych se na ten její prolhanej výraz dívat už ani minutu.

Proč mi musí celá jejich rodina neustále lhát? Copak oni si vážně myslí, že jsem úplně pitomá?

***

Když zastavila před naším domem, vlažně jsem se s ní rozloučila a poděkovala za odvoz. Nemohla jsem se dočkat, až budu ve svém pokoji. Odemkla jsem vchodové dveře a vstoupila do domu.

„Tati? Jsi doma?“

To je divný… Nikdo se neozval, ale auto před domem měl. No nic. Třeba jen spí. Rozhodla jsem se si z něho vzít příklad, takže jsem vydupala schody do patra a cestou ze sebe strhávala oblečení.

Byla jsem moc unavená na to, abych hledala pyžamo. Rozhodla jsem se zdřímnout si jen tak. Ve spodním prádle jsem se zavrtala do přikrývek a sotva se má hlava dotkla polštáře, jsem usnula…

***********

„Bello, vstávej,“ zašeptal a zatřásl se mnou.

„Jacobe?“ zamžourala jsem zmateně. „Co tady děláš?“

„Přivezl jsem Charlieho a chtěl jsem se ujistit, že jsi po tom včerejšku v pořádku,“ řekl starostlivě.

„Samozřejmě, že jsem v pořádku. Byla jsem jen unavená, tak jsem si musela na chvíli lehnout.“

Posadila jsem se a uvědomila si svůj nedostatečný oděv. „Sakra! Jaku! Otoč se! Copak nevidíš, že jsem prakticky nahá?“

„Teď už jo,“ přiznal.

„Zatraceně,“ zaklela jsem a obmotala se dekou. Jake mě celou tu dobu pobaveně pozoroval.

„Šmíráku!“

„Už mi říkali i hůř,“ pokrčil rameny s minimálním zájmem o věc.

„Co je to s tebou?“ zeptala jsem se a podezřívavě si ho změřila. Něco bylo jinak…

„Víš, chtěl jsem se na něco zeptat,“ řekl tajemně.

„Na co?“ zeptala jsem se otráveně.

„Zajímalo by mě, jak mě bereš?“ zeptal se.

„Jak to myslíš, jak tě beru?“ nechápala jsem.

„Chci říct. My dva jsme… Co vlastně jsme, Bello?“

„Tak třeba… kamarádi? Kam tím míříš? Já to prostě nechápu a jak to, že tě táta pustil do mého pokoje takhle pozdě večer?“

„No, vlastně, nepustil,“ připustil.

„Ale říkal jsi…“

„Že jsem Charlieho přivezl. To je pravda, ale za tebou jsem vylezl oknem, až když mi zakázal za tebou jít.“

„Co tím myslíš, vylezl oknem? Jsme v prvním patře. To sis jako přinesl žebřík?“

„Jo. Tak nějak,“ zamumlal.

„Zbláznil ses? Co kdybys spadl? Mohl sis něco zlomit, zabít se, nebo se praštit do hlavy a to všechno jen proto, abys mi položil nějakou hloupou otázku?“ peskovala jsem ho.

„Takže ti na mně taky záleží?“ zazubil se.

„Myslím, že jsi jediný, na kom mi tady záleží, Jaku. Ale můžeš mi vysvětlit, co to proboha vyvádíš?“

„A co Cullen? Vždyť spolu chodíte, ne?“ naléhal.

„No jo, vlastně. Neustále na to zapomínám,“ řekla jsem s panickým výrazem ve tváři a plácla se do čela.

„Vážně?“ rozzářil se.

„Ne! Spadl jsi z višně? Nebo, co se to s tebou děje?“ Naprosto spontánně jsem napřáhla dlaň, abych ho přiměla podívat se na mě, ale zarazila jsem se.

„Jaku, ty celý hoříš. Nejsi nemocný?“ zeptala jsem se s upřímnou starostí v hlase.

„Ne, ale asi bych už měl jít,“ řekl příkře.

„Neměl by tě táta odvézt?“

„Ne. Teď jsem ho sem sám přivezl, takže je to, co navrhuješ, pěkná blbost. Já to zvládnu,“ odbyl mě a vypadal, že už chce být pryč.

„Ach, Jaku,“ povzdechla jsem si a sledovala, jak se souká na okenní parapet.

„Zavolej až dorazíš. Chci mít jistou, že dojedeš v pořádku.“

„Nemusíš o mě mít strach, Bello.“

„No, ale já ho mám. Jsi kamarád,“ pokrčila jsem rameny, jako by to vše vysvětlovalo, ale nevysvětlovalo. Alespoň ne všechny ty pocity, co ve mně Jacob vyvolával.

„Mimochodem, přinesl jsem ti bundu. Včera sis ji u mě zapomněla,“ řekl a než jsem mu stačila poděkovat, vyskočil z okna.

„Jacobe, ty blázne,“ vykřikla jsem a vrhla se k oknu, abych zkontrolovala, že je v pořádku, ale zahlédla jsem jen jeho postavu mizející ve tmě. Evidentně mu nic nebylo, ale o mě se pomalu pokoušely mrákoty.

Vrátila jsem se na postel a pokoušela se znovu usnout. No a nedařilo se mi to, tak jsem se spolu s dekou a polštářem odvalila do přízemí na gauč a zapnula si televizi, která mě nakonec přeci jen uspala…

***




« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prokletí ztráty paměti 15. kapitola:

 1
09.06.2014 [17:43]

BellinaTomAliceCullen999 -> S tou duším... také jsem nad tím přemýšlela. Emoticon Protože Bella na začátku představovala svojí sestru (jaká je) a teď se tak chová Bells ... Že by náhoda? :) To už musíme přenechat spisovatelce...
Emoticon Emoticon Emoticon

06.06.2014 [22:00]

chloeNo pobavila jsi me hrozne moc miluju dlouhy komentare i kdyz je moc casto nemivam moc me to potesilo dalsi kapitolka je uz davno v administraci a s tim ja bohuzel nic neudelam no a ten muj pravopis je taky bida tak nezarucuju ze mi ji jeste nevrati az na ni prijde rada ale wow proste jsi me opravdu potsila a pobavila jsem rada ze mam novou ctenarku :-) snad te v nasledujicich dilech nezklamu a treba se juknes i na me dalsi povidky ve shrnuti kazdopadne moc dekuji za komentar Emoticon Emoticon Emoticon

06.06.2014 [21:43]

AliceCullen999Zajímavé Emoticon
Na tuhle povídku jsem natrefila náhodou, když jsem projížděla komentáře na nejlepší povídku (i když neplatných, bylo tam dost hlasů Emoticon ) proto jsem se dala do čtení Emoticon Emoticon Emoticon
Tuhle povídku jsem si zamilovala!
Jako spoustu lidí tady pořád doufám, že je to Abby a ne Bella... Přijde mi to tak. Zprvu jsem tomu fakt věřila, ale když mi došlo, že Bella řídila... No, já sama mám ráda, když se lidé snaží dopídit sami, co se v povídce stane, tak tě možná pobavím mým dohadem. Emoticon Emoticon Emoticon
Abby a Bella jsou sestry. Každá by měla být jiná, až protikladná. Bella mi teď spíš než Bella přijde jako Abby, ale není to Abby (už jsem na to přišla Emoticon Emoticon ) Ale prostě se nesmířím s tím, že se moje Bella, moje favoritka tak změnila... Emoticon Emoticon Emoticon Proto jsem tu svou kebulici palici trošku namáhala a uvažovala. A já na to přišla! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Bella a Abby se vyměnily! Emoticon Emoticon Emoticon
Asi to zní jako blbost, ale mě to tak nepřipadá. Bella je teď opakem toho, co byla předtím. Má ráda naprosto jiné věci, jiné lidi, líčí se, je sebevědomá (až moc... Emoticon )... Koneckonců, i Charlie řekl, že mu spíš připomíná Abbby. Ale není to Abby (no, myskím, že to už jsem řekla dostkrát... to je fuk Emoticon ). Nicméně jsem si říkala... Když Bella je jako Abbby, kdo je potom jako Bella? Chápete? Kam se poděla všechny Bellina osobnost? Pochybuji, že by se člověk změnil tak moc... A při vybavení první vzpomínky (to znamená nehody)... No, zkrátka, její instinkty byly vždycky divné. Přiznejme si to - Bella nikdy nebyla normální Emoticon Emoticon Emoticon. Je možné, že se její instinkty převrátily zpět, ale ne zas tak. Nemůže mít najednou ráda sníh, déšť a mokro, kvůli kterému nenáviděla Forks! Navíc, Bella má za sebou tolik věcí... Upřímně, kdybych se dozvěděla jako ona, že Cullenovi odjeli (tu Jessicu za to budu proklínat snad dokonce života Emoticon ), upřímně bych se nechtěla ani probudit. Proto mě napadl ten šílenej nápad.
Co když při té nehodně zapracovaly nějaký tajemný síly a co když se "duše" (vím, zní to divně, ale v New Moon se to s tou duší taky dost řešilo) Belly a Abby prohodily? To znamená, Bella ztratila paměť, ale její duše je vlastně pořád v Abby? A Abbyna naopak? Duše, teoreticky, nemá s mozkem moc společného, tusdíž ani s pamětí. Můj názor Emoticon Emoticon
Až sem vidím, jak jsem tě pobavila a jak se válíš na zemi XD, ale já to říct prostě musela :-D
Rychle dalšíííí! Chci zjistit, jak moc se mýlím Emoticon Emoticon Emoticon

06.06.2014 [17:48]

BellinaTomJá už chci ... NE! potřebuji další kapitolu! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon ÁNO! Jsem závislá!! ♥ Emoticon Emoticon

4. Dommy1
25.05.2014 [15:51]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. :D
24.05.2014 [14:10]

super Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon kolik to ještě bude mít kapitol? a kdy bude další? brzo? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Pegi
23.05.2014 [23:17]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23.05.2014 [12:28]

BlotikAhoj,
kapitolu jsem ti opravila, ale pozor na chyby.
* Čárky.
* Jestli máš problém s tím, jak se píší jména postav, zajdi si do sekce Pomoc autorům. Tak je na to přímo článek.
* Pozor na uvozovací věty.

Příště na to pozor.
Děkuju. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!