Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prokletí v krvi - Epilog

Eclipse- SF


Prokletí v krvi - EpilogNahlas jsem se krátce zasmála, ale neznělo to správně, když její obavy začaly přesouvat působiště ke mně. „Bude to velký, epický a nezapomenutelný okamžik, neboj. Mám na sobě princeznovské šaty, úžasné boty, šperky… kdyby se to pokazilo, alespoň u toho pořád budu vypadat božsky.“

Alice kolem mě opět prosvištěla jako neřízená raketová střela a vydávala poslední rozkazy.

„Jsi nervózní?“ zeptala se mě poté, co byla ujištěna, že vše je v pořádku a hudba na celý večer je perfektně připravena.

„Ne víc než ty,“ odpověděla jsem s potutelným úsměvem a položila jasnovidce ruku na drobné rameno. „Plánovala jsi to přece ty. Co by se mohlo stát kromě toho, že to bude naprosto perfektní?“

Zjihla, ale na tváři se jí pořád zračily obavy. „Může se pokazit tak milion věcí. Je úžasné, že ve mně tak věříš, ale vždycky se může něco stát. A tohle má být tvůj velký, epický, nezapomenutelný okamžik, a jestli se pokazí, vážně budu trhat hlavy.“

Nahlas jsem se krátce zasmála, ale neznělo to správně, když její obavy začaly přesouvat působiště ke mně. „Bude to velký, epický a nezapomenutelný okamžik, neboj. Mám na sobě princeznovské šaty, úžasné boty, šperky… kdyby se to pokazilo, alespoň u toho pořád budu vypadat božsky.“ 

Alice mě přelétla očima od hlavy až ke špičkám křehce vypadajících lodiček na podpatcách, na kterých by si mé člověčí já zcela jistě zlomilo kotník. Tu hodinu to udělala už asi posté, kriticky znovu hodnotila své dílo, ale ani tentokrát nic nenašla.

No, možná ještě pořád potichu trucovala kvůli odstranění těch dvou vrstev látky na sukni, které jsem si vydupala. Ale od chvíle, kdy si mě vybrala jako odbornou konzultantku, pro kterou ty šaty taky jsou, musela počítat s tím, že námitku či dvě mít budu.

Nakonec byl ale výsledek úžasný – alespoň dle mého. Na Alici bylo vidět, že jí to pořád ještě přijde nedotažené do konce, ale když jsem ji vybízela, že má čas ještě na nějakou poslední úpravu, vyšlo najevo, že možná není plně spokojená, ale taky neví, co by vlastně měla změnit, aby se jí výsledek zamlouval víc.

„´Kdyby se to pokazilo´… kdo je tady teď za pesimistu, že?“ zamumlala rádoby uraženě, ale vzápětí rukou netrpělivě zamávala. „Otoč se, ať vidím tu sukni.“

S úšklebkem jsem předvedla na místě piruetu a sledovala, jak se světlá nadýchaná látka splývající kolem mých boků a nohou najednou vlní jako vodní hladina, kterou prolomil hozený kamínek.

Alici neunikl můj fascinovaný a spokojený pohled a musela si přisadit. „Kdyby tam byly ještě ty dvě vrstvy, víš, jak by to vypadalo?“

„Jako bych čekala malého nosorožce,“ odbyla jsem ji a potlačila chuť potáhnout si živůtek o trochu výše – na tak hluboké výstřihy jsem příliš zvyklá nebyla, obzvláště když látku nejistila žádná ramínka. Alice mi ale takřka odpřisáhla, že vše zůstane na svém místě, ať se děje cokoli a já se nemusím strachovat a vypadám úchvatně.

Povzdechla si, ale potom zvážněla. „Nedívej se jenom na Elijaha. Nebude tam moc lidí a na každého se dívat nemusíš, ale není slušné zírat jenom na jedno místo a nevnímat okolí. Navíc tvoje rodina se taky dostavila.“

Nevěřícně jsem se na ni podívala a rázem byla nervóznější než kdy dříve. „Kdy? Proč mi to říkáš až teď? Kdo přesně přišel?“

„Objevili se tady sotva před dvěma minutami. Jazz mi poslal zprávu, jinak bych to nevěděla. Vidíš, o to víc musíš zazářit, alespoň ti nebude chybět motivace.“

„Bože, vždyť oni mě budou hledat někde mezi hosty a pak mě uvidí v těch šatech… to byl hodně špatný nápad. Vždyť je klepne pepka,“ drmolila jsem v dokonalém sladu s tím, co mi prolétalo myslí.

Černovláska mě popadla za paže a nešetrně mi zatřásla horní polovinou těla. „Lidský režim, Samantho! Přepni zpátky na lidský režim a soustřeď se.“     

Potřásla jsem hlavou a zaťala zuby, až to vydalo odporný zvuk skřípání plechu o sebe, ale účel to splnilo. Během několika vteřin jsem dokázala lavinu paniky zbrzdit a začít si zase plně uvědomovat, co je to „lidský režim“, a zařídit se podle něj.

„Alice, co mám teď dělat? S tímhle jsem vážně nepočítala, nenapadlo by mě… vždyť jste všichni říkali, že je to výstřel do tmy!“

„A co sis myslela ty?“ chtěla vědět.

„Chtěla jsem, aby přišli a na chvíli, když jsme rozesílali ty pozvánky, jsem si vážně myslela, že přijdou, ale to byl zlomek vteřiny. Vždyť jsem pro ně už čtrnáct let mrtvá, nemají důvod chodit, i když k tomu někdo přidá tři věty a můj podpis. Nedává to smysl. Teď chci, aby tady zase nebyli, chápeš to? Vždyť  to nedává vůbec smysl, když tolik let sním o nějakém šťastném znovushledání a teď tohle!“

Rozčileně jsem udělala několik kroků ke stěně a ruka mi s sebou nebezpečně cukla, jak už se rozmachovala k solidní ráně, která by přinejmenším vydrolila omítku, ale projednou ji můj rozum stihl zastavit a přiměl klesnout zpět k bokům a záhybům lehoučké sukně.   

„Asi už jsem se vážně zbláznila. Měla bych vědět, co chci. Ještě před minutou jsem to věděla úplně jasně. Naprosto jasně, bez pochyb. A teď? Mám v hlavě takový zmatek, jako když jsem se probrala. Nedokážu myslet, Al. Víš, jak to nesnáším. Bytostně to nenávidím.“

Sevřela jsem víčka pevně k sobě, ale sotva jsem zaslechla zašeptání látky Aliciných světle zelených šatů, zareagovala jsem automaticky a s otevřenýma očima se rychle otočila tak, abych k ní stála čelem.   

„Nemusíš myslet. Znáš hudbu – víš přesně, v jaký okamžik přichází tvoje část. V tu chvíli otevřeš dveře, sejdeš těch pět schodů a ujdeš třicet kroků dokonale rovným směrem. Nemusíš zářit dojatými úsměvy, culit se na ty lidi, co ani neznáš, ani vypadat, že jsi vůbec duchem přítomna. Stačí, když to uděláš a dojdeš k Elijahovi.“

„Tobě se to řekne,“ hlesla jsem.

„Snadno, já vím. Ale co jiného ti mám říct, když ti přeju to nejlepší a tolik štěstí, že by nevystačilo na jeden lidský život?“

V šoku jsem několik vteřin zírala na drobnou upírku, svou opravdovou kamarádku a sestru, a nedokázala přijít na to, jak jí říct, co přesně pro mě taková slova znamenají. Na to byly moje myšlenky pořád ještě příliš rychlé a hlavně neuchopitelné… i když podle Elijaha byla jen otázka času, než přestanu mít problém s tím vybrat z kvanta myšlenek to podstatné a zformulovat to.

„Alice,“ řekla jsem jenom a vzápětí opět vypla lidský režim a takřka skočila na toho proklatého malého skřeta, který vždycky věděl, co říct.

Tentokrát mé objetí nebylo rozpačité a lehce neohrabané, ale naprosto spontánní a nejspíše i až příliš silné. Pokud jsem ji ale opravdu v medvědím sevření příliš drtila, Alice nic nenamítala, ale naopak mě povzbudivě pohladila po zádech (měla jsem vážné podezření, že tím současně i smetla z jemné látky nějaké mikroskopické vlákno trčící špatným směrem).

„Jsem moc ráda, že jsi můj strážný anděl, Al. Děkuju, že jsi.“

„Přesně za třináct vteřin začne tvá písnička a ty budeš mít úplně jiné starosti než moje posedlost kontrolou a hraní si na dobrou vílu.“

Uvolnila jsem své křečovité sevření a ustoupila o půlkrok od ní. „Jako třeba že nevím, kterým nouzovým východem bych měla pláchnout?“ 

Zasmála se. „To bys mi neudělala. Ty šaty jsou skvost, a jestli je svět neuvidí, bude to pro něj netušená ztráta.“

„Já myslela, že tady má jít o mě,“ ohradila jsem se s hraným dotčením a několika rozvážnými korky přistoupila ke dveřím.

Klid... musím být v klidu.

„Ty budeš za hvězdu a nadpozemskou krásku… ale přiznejme si to, pouze díky těm šatům,“ dodala zlomyslně a několika tanečními krůčky baletky byla u dveří a krátce zakmitala prsty. „Zlom vaz, Sam.“

Němě jsem přikývla a zjistila, že byla přesná jako vždy. O devět vteřin později ke mně přes tenké dřevo dveří pronikly tóny skladby, která mě měla na mé předlouhé cestě provázet.

Poslouchej Alici.

Nemysli a zkus se usmívat.

Koukej po lidech.

Dodržuj tempo, aby ti ta hudba pěkně vyšla.

Vzala jsem za kliku a pootevřela dveře natolik, abych mohla elegantně vyklouznout do místnosti, kterou jsem do malého pokojíku – čekárny, jak jsem o něm i smýšlela - i vešla.

Predátor uvnitř mě se neklidně ošil.

Osmatřicet bušících srdcí.

Pět upírů, jediná z nich dost neznámá na to, aby mohla být na nanosekundu považována za hrozbu.

Třináct mužů, zbytek ženy.

Vesměs mladí, kolem třiceti.

Osmatřicet krát pět litrů teplé krve zpívající v symfonii jako orchestr.

Osmatřicet hrdel s poodhalenými krčními tepnami.

Osmatřicet různých vůní, každá naprosto jiná, specifická a lákavá. To nezměnilo ani to, kolik žen tady používalo stejný parfém… a že deodorant jakéhosi muže připomínal spíše saponát na nádobí.   

Sotva se má mysl dokázala soustředit na tyto drobné a neškodné detaily - což zabralo patnáctinu vteřiny – věděla jsem, že mám vyhráno a udělala první krok vpřed.

Téměř jsem se lekla té změny, co se udála. Když jsme s Alicí šly tam, přípravy dle jejích slov byly sotva v polovině („To není dobré, už měli začít dělat na osvětlení… kdy si myslí, že to stihnou?“), ale teď to nevypadalo jako obyčejná obdélníková hala se světlými stěnami a několika velkými okny.  

Okny dovnitř pronikalo narudlé světlo zapadajícího slunce a barvilo světle kávové stěny do těžko popsatelného odstínu teplé syté oranžové. A samozřejmě poskytovalo hostům skvělou podívanou.

Elijaha jsem spatřila takřka ihned – stál v tom moři rozličných barev v neutrálním světle šedém obleku a černou kravatou, kterou jsem mu zakázala si vzít.

„Vypadáš nádherně,“ naznačil němě rty a já cítila, jak se mi po tváři rozlévá úsměv.

„Co ta kravata?“ zajímala jsem se já.

„Vypadám s ní ještě neodolatelněji.“

Po této naší krátké výměně beze svědků bylo o to těžší odvrátit od něj pohled, ale pamatovala jsem na Aliciny příkazy.

Už jenom osmnáct kroků.

Zpod řas jsem přelétla ty neznámé tváře, které patřily Aliciným známým z branže. Z fotografií, které jsem si našla na internetu, jsem poznávala bezpečně Madisoninu tvář. Byla to jediná alespoň napůl známá osoba v davu cizinců.

Docela mě překvapilo, jak podobné bylo Alicino veřejné já skutečné návrhářce. Byla o pár centimetrů vyšší a měla o několik kilo více, takže dosahovala zdravé váhy, ale měla také tak veliké, široké oči porcelánové panenky zasazené do křehkého obličeje. Temně hnědé vlasy se jí v loknách kroutily sotva po lopatky a zářila v nich spona s temně fialovými kamínky prozrazující, že jsou asi stejně nezkrotitelné jako Aliciny.

A tehdy jsem narazila na obličej své mámy.

Kdyby mi stále tlouklo srdce, zastavilo by se pod náporem emocí, které mě rázem zaplavily.

Byla starší. Unavenější. Smutnější.

Ale její obličej zrcadlil její pocity stále stejně jasně a bezprostředně, jak jsem si to vždy pamatovala, a já věděla, že ať už mi bude ty ztracené roky bez jediného pokusu o kontakt vyčítat, či ne, dnes večer mi neřekne v tom směru jediné slovo.

Na rtech se mi objevilo něco jako zárodek nesmělého úsměvu, ale ten zmizel v okamžiku, kdy z místa po její pravici zaznělo ostré nadechnutí se.

Rick na mě zíral rozšířenýma očima, ve kterých se dalo číst jako v otevřené knize.

Šok. Nedůvěra. Ublíženost. Ještě více šoku a nedůvěry k tomu, co vidí přím opřed sebou.

Koho vidí přímo před sebou.

Hudba, soustřeď se na hudbu… všichni tě sledují, tohle přece nepokazíš.  

Stálo mě nelidské přemáhání obrátit pohled zpět přímo před sebe.

Elijah mě sledoval tmavýma očima a udělal mi krok vstříc.

Elijah chápal.

Elijah věděl o mých snech i obavách.

Elijah tady pro mě byl.

A já ho už jenom pro to milovala.

Když nás dělily sotva dva kroky, němě natáhl ruku a já do ní vděčně vložila tu svou a dala tím svému skromnému publiku signál, že víc k vidění už sotva bude.

„Tak co? Mám zvažovat kariéru modelky?“ zeptala jsem se tichounce.

„Ať tě to ani nenapadne… chci být jediný, kdo bude mít příležitost na tebe zírat. Obzvláště, když na sobě budeš mít něco, v čem budeš vypadat jako padlý anděl.“

„A pak, že romantici už vymřeli,“ hlesla jsem a přitiskla rty na ty jeho.

Hovor kolem nás už opět hučel, hudba dál jemně hrála do pozadí. Většina návštěvníků byla shluknuta kolem Madison s Alicí a květnatými slovy a krkolomnými lichotkami hodnotili její výtvor.

„Stejně jsem nevěřil, že se vážně necháš přemluvit,“ poznamenal, když jsem se opět odtáhla a roztrpčeně se dotkla jeho kravaty.

„Není to náhodou sen každé holky? Kráčet po mole v krásných šatech a botách s bodovými reflektory upřenými jenom na ni…“

„Ty nejsi každá holka.“

Usmála jsem se. „To ne. Ale Alici se těžko odolává.“

Ohlédla jsem se přes rameno, abych viděla svoji mamku nejistě stojící dva metry od nás.

„Musím s nimi mluvit.“

„Samozřejmě,“ přikývl a jeho ruka z mého pasu sklouzla. „Řekni jim to, co jsi řekla mně. O tom snu.“

„Tu část s přeměnou na upíra raději vynechám,“ konstatovala jsem sotva slyšitelně a váhavě stiskla jeho ruku. „Chceš se představit? Slušelo by se to… i když zítra odjíždíme.“

Rty se mu zvlnily do lehkého úsměvu a stisk mi oplatil. „Velmi rád. I když tvůj bratr vypadá, že mě možná praští.“

„Tak uhneš, hrdino.“  

 

Tak jo... uf.

Přiznejte se - myslel si někdo z vás až do poslední chvíle, že Sam s Elijahem čeká svatba? 

Nevím, co mi tak dlouho trvalo. Asi vyrovnat se s myšlenkou, že toto bude konec a já to chtěla ukončit nějak hezky a šťastně. Snad jste spokojení. 

Velmi chci poděkovat všem, kteří kdy zanechali koemntář. Toto je kapitola pro vás všechny a s potěšením musím konstatovat, že vás je jak malých myší. Ale jste moje malé myši a já vám všem posílám internetovou pusu. :*

A taky tímto končím svou kariéru na těchto stránkách. Nevím, kolik lidí to nějak zajímá, ale raději bych se zmínila o důvodech. Zaprvé, stmívání mě vážně už tak nebere. Spíše knihy sedí na polici, chytají prach a já začínám uvažovat, že bych je prodala do anikvariátu. Tak hluboko jsem od svých 12 let, kdy pro mě byly alfou omegou všeho, klesla. Zadruhé, nechci být krutá ani to rozvádět, ale tyhle stránky vážně děsivě upadly. A zatřetí, chci psát své vlastní věci. Nápadů mám požehnaně, ale potřebuji i čas, a zkušenosti. A ty jsem tady nabrala a myslím, že jsem vypilovala psaní... ne k dokonalosti, ale o level či dva výše.

Takže přeji krásné počtení, mí vážení a milí.

A loučím se s vámi... snad alespoň trochu se stylem.

Pište na adresu v profilu, kdyby vás cokoli zajímalo. Poctivě odepíšu a pokecám s kýmkoli, bude-li libo.   

Vaše Danča :)


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prokletí v krvi - Epilog:

 1 2   Další »
12. beda
22.01.2016 [9:17]

úžasné, dokonalé namohla jsem se odtrhnout Emoticon Emoticon Emoticon
sice jsem nepsala komentář k předchozím kapitolám (přišlo mi to zbytečné když jsem se k povídce dostala tak pozdě), ale přísahám že by se nejednalo a nic jiného než o chválu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Každopádně ti za tuhle povídku děkuji byla pro mě krásným zpestřením dní Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
DĚKUJI Emoticon Emoticon Emoticon

11. Smíšek
18.06.2015 [14:35]

Skvěle Emoticon to je ta nej povídka na světě Emoticon a píšeš to tak hezky....jako kdybych tam byla s ní Emoticon

10. Nový čtenář
17.10.2014 [14:04]

Krasná povídka. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Ale nešlo by udělat 2. serii?

01.04.2014 [18:03]

mercynkaTohle byla užasná povídka vždycky sem se na ni moc těšila :P a musim říct že sem si od začátku moc přála aby to takhle dopadlo :P takže super a jsem moc ráda :D

8. PCullen
30.03.2014 [18:08]

Nádherná tečka na závěr celé povídky. Emoticon Moc se mi epilog líbil. Emoticon Emoticon Emoticon
Abych se přiznala tuto povídku se začala číst vlastně z nudy, jak sis jistě všimla pravidelně jsem ji začala číst až někdy od dvacáté kapitoly? Byla zrovna nemocná a na tvém shrnutí jsem si pročítala obsahy tvých děl a narazila jsem na zajímavou povídku s názvem Prokletí v krvi. :-) Tak jsem ji začala číst a zamilovala se do ní. Emoticon Bylo to prostě něco jiného zajímavého bylo to originální. nic takového jsem zatím nečetla četla jsem povídky kde je jisté spojení STMÍVÁNÍ a UPÍŘÍCH DENÍKŮ, ale v těchto povídka byla aspoň jedna hlavní postava ze stmívání a tady to tak nebylo a to se mi na tom tak líbilo. Emoticon Tímhle si mě tvoje povídka získala … originalitou. :-)
Teď k zpět k epilogu nejvíc se mi líbila tato část:

„ „Chceš se představit? Slušelo by se to… i když zítra odjíždíme.“
Rty se mu zvlnily do lehkého úsměvu a stisk mi oplatil. „Velmi rád. I když tvůj bratr vypadá, že mě možná praští.“
„Tak uhneš, hrdino.“ “

Ten konec byl vážně úžasnej. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Jsem ráda za to že jsem měla tu čest si přečíst nějaké tvoje věci. Emoticon I když je mi líto, že na těchto stránkách končíš :-( tak ti přeji, aby se ti vedlo skvěle i kdekoli jinde. Emoticon Emoticon Jsi vážně dobrá v tom, co děláš, a věřím, že budeš stejně dobrá i ve své vlastní tvorbě. Ty jsi totiž autorka, co píše fantasticky a jediné co můžu říct na závěr nebo spíše udělat je toto: Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Abych objasnila své jednání tak se klaním a tleskám tvým nápadům a umu psát vtáhneš čtenáře do děje a donutíš ho se vcítit do postav a jejich reakcí.
JEŠTĚ JEDNOU TI MOC PŘEJI, ABY SE TI DAŘILO!!! Emoticon
PCullen

7. laura458
25.03.2014 [21:57]

Nádhera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. sima
23.03.2014 [20:11]

ďakujem ďakujem a ešte raz ďakujem :D krásne zakončenie neskutočnej poviedky :D :D držím palce v ´dalšej tvorbe :D

5.
Smazat | Upravit | 23.03.2014 [14:48]

Takže…musím říct, že jsem si už měsíc dopředu tak nějak v hlavě připravovala, co ti sem napíšu ale po tomhle konci (který naprosto rozprášil má očekávání)…mám v hlavě úplné prázdno. Přesto se budu snažit, zanechat ti tady u tohoto díla aspoň trochu kvalitní komentář, který by byl této povídky hoden. Emoticon
No…začala bych asi tím, co mě ke tvé povídce dovedlo. A nebudu se tajit tím, že hlavním důvodem bylo Elijahovo jméno v perexu. Emoticon Ano, vím, že je to možná hloupé zaměřit se na příběh jen kvůli jedné postavě, ale bohužel srdci neporučíš. Emoticon Ale když jsem postupně začala poznávat různé příběhy a životy tvých postav, důvodů ke čtení už bylo samozřejmě mnohem více. Emoticon
Rozhodně bych se ale chtěla omluvit za to, že jsem povídku nečetla od začátku. Možná je to hloupost, ale mrzí mě, že jsem ji neobjevila už dříve. Ale čestné pionýrské, předešlé kapitoly jsem přečetla jedním dechem a hned po tom doslova umírala nedočkavostí, co se bude dít dál. Emoticon
A jak jinak, kapitoly přibývaly a já se stávala na PvK čm dál více závislá. Několikrát se mi o tom i zdálo. Tak jsem se stala tvým šíleným fanouškem píšícím slohoky ke každému novému pokráčku. Emoticon Musím říct, že doufám, že se ty mé názory daly vůbec číst, jelikož přiznávám, že některé byly už až moc dlouhé. Emoticon
Uznávám však, že vůbec nevím co ti napsat k příběhu. Snad jen že byl naprosto úžasný, už jen tím jak skvěle byl vyprávěný a popsaný. Opravdu, dalo se do něj perfektně vžít, člověk se prostě propadl do každé situace, a viděl ji očima vypravěče. Je jasné, že napsat něco tak strhujícího, to chce talent. Emoticon Co se ti také povedlo bylo originální téma, což se na Stmívání.eu už moc často nevidí (však víš, něco vymyslíš, a každý má hlavu podobných nápadů Emoticon ).
Co se týče postav, každá měla svůj skvěle rozvinutý příběh i charakter. Například Samin těžký život ve Valenciině skladišti, i poté než si s Elijahem vytvořili lepší vztah. Také Elijahovy pohledy, které jak si psala, byly pro tebe dost náročné, se mi zdály hodně dobře napsané. Všechno bylo tak nějak normálně plynoucí, takže to nijak nenarušovalo děj. Emoticon
A teď už bych se i já měla dostat konečně k jádru věci a to k Epilogu. Emoticon
Inu, přiznávám, že jsem čekala úplně jiný konec než svatbu. Ale na závěr to bylo velice příjemné překvapení. Emoticon Vlastně jsem vůbec nevěděla co od zakončení celého příběhu čekat. Vážně neměla jsem ani nejmenší představu. Prostě jsem jen doufala, že to skončí happyendem a nenecháš Sam umřít. Myslím, že by to zlomilo srdce nejen mě ale i ostatním čtenářům. No na štěstí všechno dopadlo dobře dopadlo a krize je zažehnána. Emoticon
Jinak, hrozně se mi líbil rozhovor Sam a Alice před oním velkým okamžikem. Takový ten, téměř až sesterský dialog, který byl tak nějak naprosto přirozený. Hlavně řeči týkající se šatů a odebraných vrstev mě pobavil. Ale to by nebyla Alice, aby si alespoň trochu neprosadila svou. I když ji naše zrzavá upírka musela trochu krotit. Emoticon
Největším skvostem této kapči byl však příchod Sam na scénu. Všechny ty emoce, ještě více znásobeny nově nabytým upířím já, byly cítit z každé věty. I to smyslové vnímání, hlavně ta pasáž s bušícími srdci v sále…no prostě úžasné. A pak to jak uviděla Elijaha. Emoticon No upřímně já se tu tupě usmívala na monitor jako sluníčko na hnoji a prožívala každou minutu jako bych tam stála sama.
Dost mě zaskočilo, že přišla i Samina rodina, ale konečně po těch letech se mohli zase vidět. Myslím, že si tak moc hezky završila celý příběh. I když se zdálo, že jejímu bratrovi se Elijah příliš nepozdával. No, jeho škoda. Jinak, naprosto dokonale si uzavřela povídku tou poslední větou, která v tom všem sentimentu který jsem cítila, zvedl náladu. Hold můžu jen doufat, že to náš upír přežil bez újmy.
Tak jo, můžu ti sama za sebe říct, že tohle dílo je jedna z nejlepších věcí, kterou jsem na stmívku měla možnost číst. Ne-li nejlepší. Poznala jsem tak taky, že nejsem jediný blázen do Nightwish, Within Temptation a Hobita. Emoticon Takže mi tahle tvá tvorba hodně dala za což ti děkuji. Emoticon
Jedna z posledních věcí co tady napíšu, jelikož si myslím, že už máš mých žvástu dost, je, že mě opravdu mrzí, že zde končíš. Ale chápu to. Sama jsem své psaní zde ukončila z téměř identických důvodů, jako jsou ty tvé již před rokem a nelituju toho. Začala jsem si psát to své, co se líbí mě a nemusela jsem k tomu využívat jiných příběhů. Doufám tedy, že i ty se dáš na vlastní tvorbu a budu ti držet palce. Co ty víš, možná se jednou prosadíš a tvá tvorba bude známá po celém světě. Emoticon
Dobře, už končím, jelikož jsem podle mě trhla rekord v nejdelším mnou napsaném komentu. Doufám že tě potěšil a neunudil k smrti. Emoticon
Patří ti můj potlesk Emoticon a poklona Emoticon .
A věř mi, ty si tohle zasloužíš. Emoticon
MischelleAliceCullen

4. Jana
23.03.2014 [12:38]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Mell
23.03.2014 [12:18]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!