Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prokletí nesmrtelných - část 23. (1/2)


Prokletí nesmrtelných - část 23. (1/2)23. část bude rozdělená ještě na dvě části, protože jsem ji nestihla přepsat celou. Snad vám to nebude vadit:D. Tahle je z pohledu Esme a část 23. (2/2) bude z pohledu Rosalie. Přeji příjemné počtení. Mějte se krásně a komentujte. Děkuji. Lareth:-*

Tuto část vypráví Esme:

Seděla jsem na pohovce v novém obývacím pokoji a před sebou jsem měla rozložené plány našeho domu. Dívala jsem se na něj ze všech perspektiv. Vypadalo to, že se všem líbí, ale Chris se tu stále jako doma necítí. Vycítila jsem jeho napětí. Pokojík jsem mu vytvořila tak, jak se mu to líbí. Přesně podle jeho stylu. 
Jednou, když jsme byli na výstavě umění 20. století, zastavil se před velikým obrazem seskládaným z různých odstínů modré mozaiky. Chris s zarazil a pouze zíral. O toho díla jsem ho nemohla odtrhnout dlouhou dobu. Povedlo se mi to teprve, až když jsem mu slíbila, že ho koupím. Rozhodl si, že jeho pokoj musí mít žluto-zelené stěny. Proto dveře do jeho pokoje byly modré a fialové patřily Mabel. 
Vzpomínám si, jak otevřel ty blankytně modré dveře a uviděl prosvětlený pokoj vedený v jeho nejoblíbenějších barvách. Na žluté stěně si vévodil ten samý obraz, co ho tak chtěl. S úsměvem jsem se vrátila do chvíle, kdy jsem se snažila ten obraz dostat. Už jen těžké bylo, sehnat kontakt na majitele toho vzácného díla. Řekla bych, že je nejdražší, co jsem kdy koupila. Nebylo snadné pana Richardse přesvědčit. Nejvíce ho zaujal důvod, proč jsem obraz potřebovala. Pro Chrise bych udělala cokoli. Nikdy to teď neměl jednoduché. Chris obzvlášť ne. Ze zamyšlení mě vytrhl křik, který patřil Edwardovi.
„Okamžitě se vrať! Jak si to vůbec představuješ, že se vypaříš z domu jako nic a nikomu neřekneš ani slovo? Víš vůbec, jaký jsem měl strach?“
Odložila jsem své plány a vydala se za zdrojem toho povyku.
„Christophere Edwarde! Okamžitě se vrať!“ řval z plných plic. Chris byl sice dávno pryč, ale Edward se stále díval směrem, kterým odešel.
„Pšt, Edwarde. Vylekáš ostatní. Tím křikem nic nevyřešíš.“ Nikdy jsem neviděla, že by Edward ztratil nad sebou kontrolu takovým způsobem.
„Pojď, posaď se,“ vyzvala jsem ho klidným hlasem.
„Esme, proč mi tohle dělá? Už vím, jak jsi se cítila, když jsem utekl.“ 
Přikývla jsem. Ano, přesně takhle jsem se cítila a možná dokonce i hůř.
„Víš, děti jsou citlivá stvoření, Edwarde. A navíc, když jich máš více, nesmíš zapomínat ani na jedno z nich. Když se některé z nich cítí odstrčené, často se schovává nebo vyvolává konflikty, aby na sebe upozornilo.“
„Sakra, Esme!“ vyskočil. „Jak můžeš jen naznačit, že bych ho snad nemiloval?“ rozčiloval se.
„To jsem neřekla, Edwarde,“ bránila jsem se. „Uklidni se,“ vybídla jsem ho.
„Jen jsem chtěla říct, že se tak cítí, protože se více věnuješ Mabel. Chápu, proč to děláš. I když si nechceš připustit pravdu, stále existuje. Christopher je ti po všech stránkách hodně podobný. A pro ještě větší zlo, se v něm vidíš. Jako odraz v zrcadle. Jako se ty vidíš, když se nakloníš nad vodu. Stále si vyčítáš…,“ odmlčela jsem se. „…Bellinu smrt,“ dořekla jsem. 
„A tak jako by jsi tu vinu viděl i na něm. On se ti vzdálil, Edwarde. Teď ho půjde jen ztuha přesvědčit, že to není tak, jak si to celý svůj život myslí. Ale uvidíš, že se to podaří,“ dořekla jsem a jemně ho pohladila po rameni.
„Je mi líto, že jsem křičel, Esme. Nezasloužila sis to. Omlouvám se,“ řekl Edward kajícně.
„To je v pořádku, synku. Máš strach. To je přirozené. Jsi otec teprve krátce.“ Edward mě měkce objal a ztratil se v útrobách velkého domu. Pomalu jsem zamířila po schodech nahoru a zastavila jsem se u modrých dveřích. Letmo jsem na ně ťukla. Z místnosti za nimi se ozvalo pouhé tiché „hm“.
„Smím dál, Chrisi? Tady Esme,“ řekla jsem.
„Ano babi, pojď,“ vyzval mne. Do místnosti vstoupila jeho velice mladá babička. Vždy mě to pobavilo. Vešla jsem do jeho barevného pokoje. Posadila jsem se na sedačku v modravé barvě, která byla kus od skleněné stěny. Chris ležel na posteli a jen tak koukal do stropu. 
„Měl by ses chovat slušně ke svému otci, Christopher,“ pokárala jsem ho nejdřív. Nepatrně se zamračil. Jako by se mi na čele objevily mraky. On byl mé slunce.
„Já vím, Esme. Nebudeme o tom mluvit, že ne?“ zeptal se opatrně. 
Zavrtěla jsem hlavou. Přitom pohybu mi zrak utkvěl na krásném portrétu povalujícím se na jeho psacím stole vedle modrého notebooku. Na první pohled jsem poznala, že ztvárnil Bellu. Vstala jsem a úžasnou kresbu vzala opatrně do rukou. Posadila jsem se zpět na pohovku.
„Chrisi, to je nádhera. To jsi kreslil podle fotografie?“
Zavrtěl negativně hlavou.
„Víš, když jsem…no, když jsem se vzdálil, přemýšlel jsem o mamince. V paměti jsem našel vzpomínku. Podle ní jsem nakreslil usmívající se maminku. Byla krásná, viď?“
„Ano, broučku. Nádherná. Jsi úžasný, Chrisi. Vypadá tak skutečně,“ řekla jsem a přejela jsem po její nakreslené tváři. Vypadalo to, že se zamyslel.
„Víš, mně se o ní zdál sen. Ten byl teprve neuvěřitelně skutečný. Bylo to krásné. Hladila mě po tváři. Usmívala se na mne.“
Opět jsem stala, ale tentokrát jsem zamířila k vnoučkovi. Objala jsem ho.
„Taky mě objala,“ řekl se stopami slz v hlase.
„Chrisi, co by jsi řekl tomu, kdybychom zašli zítra koupit nějaké nové věci k malování. Můžeme jít do galerie nebo do muzea. A také koupíme rámy a rámečky na tvé obrazy. Chci je mít rozvěšené po celém domě. První bude viset tady u tebe.“ Ukázala jsem na prázdné místo nad stolem. Přikývl.
„To bych moc rád.“
Vyšla jsem ven z jeho pokoje a zamířila jsem mého pokoje. Popadla jsem plátno, akvarelové barvy a vyrazila jsem ven, kde jsem chtěla nakreslit měsíc, který si našel cestu z mraků. Chtěla jsem zaznamenat jeho zář opírající se o nádhernou zemskou krajinu. Kreslení a malování je pro mě nejlepší způsob odreagování. Je to pro mě způsob přemýšlení. Naše situace se brzy zlepší a budeme šťastní – jednou.


S



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prokletí nesmrtelných - část 23. (1/2):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!