Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proč zrovna moje rodina, proč zrovna já - 1. kapitola

Je to má první povídka, tak buďte prosím hodní. :) A o čem že tato povídka je? Je o Belle (Cullenovi tam budou později). Bella a její rodina měli autonehodu, ale přežila jen ona a její matka. Ovšem je tu ještě jeden problém. Jaký? To si budete muset přečíst.

09.06.2013 (16:00) • IloveRobertPattinson • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 2536×

Pravda

 

Pohled Belly

Kde to jsem a kde jsou mamka, taťka a bráška? A proč tady vůbec jsem? To byly mé první myšlenky, když jsem otevřela oči do neznámé místnosti.

„Au,“ sykla jsem, když jsem si uvědomila, že mě všechno bolí. A co to mám s nohama? Proč je necítím? „To ne, to nejde,“ říkala jsem si nahlas. Najednou se otevřely dveře. Lekla jsem se a koukla, kdo to přišel. Byl to doktor.

„Ahoj, Isabello, jmenuji se Johan Near a jsem tvůj ošetřující lékař,“ řekl. Přikývla jsem. Přišel k mé posteli a podíval se na přístroje, něco si zamumlal a pak se otočil ke mně.

„Bolí tě něco nebo máš nějaký problém?“ zeptal se mě. Přikývla jsem.

„Tak se ptej,“ pobídl mě a čekal, co ze mě vyleze.

„Vlastně ano, proč necítím nohy?“ Najednou se mu udělala vráska na čele z toho, jak přemýšlel, co mi má říct.

„Protože tvé dolní končetiny ochrnuly.“ Co? To ne! křičely mé myšlenky.

„Je mi to moc lít-“

„Dost,“ křičela jsem, „to nepotřebuju slyšet.“

„Omlouvám se.“

„Ne, to je v pořádku, to spíš bych se vám měla omluvit já.“

„To nemusíte, chápu vás, já bych asi taky v takové situaci reagoval úplně stejně,“ řekl mi.

Najednou jsem si vzpomněla na svoji rodinu. Neváhala jsem a okamžitě se zeptala.

„Co moje rodina?“ zeptala jsem se.

„Isabello, tvá matka přežila,“ řekl a já si okamžitě začala dělat malou naději, ale asi zbytečně, protože pak se jeho tvář zkřivila.

„Co je, proč se takto tváříte?“ zeptala jsem se. „A co vůbec táta a Daniel, stalo se jim snad ještě něco horšího?“ zeptala jsem se a z nějakého důvodu jsem tušila, že to nebude dobrá zpráva.

„Tvůj otec a Daniel bohužel tu autonehodu nepřežili.“ V tuto chvíli jsem moc dobře věděla, že jakmile dokončil poslední slova, tak se mi zhroutil celý svět. To ne, to nemůže být pravda, oni nemůžou být mrtví!

„Ne, to ne, jak to?“ vychrlila jsem ze sebe tak rychle, že jsem se divila, že mi vůbec rozuměl.

„Zranění vašeho otce byla moc vážná, navíc se během operace vyskytly komplikace,“ řekl. Zase jsem se rozplakala.

„A bratr?“ zeptala jsem se.

„A váš bratr Daniel zemřel rovnou na místě nehody,“ řekl a já se ještě víc rozbrečela. „Je mi to opravdu líto.“ Nastala chvíle ticha.

„No, tak já už půjdu, kdybyste něco potřebovala, stačí zazvonit a hned dojde sestra.“ Přikývla jsem.

„A upřímnou soustrast.“

„Děkuji a nashle,“ řekla jsem.

„Nashle,“ řekl. Potom už zmizel z pokoje a já osaměla.

Uvědomila jsem si několik věcí. Zaprvé mi umřeli dva členové mé milované rodiny. Zadruhé nemůžu chodit a zatřetí chci umřít.

 

***

 

Ráno mě vzbudilo slunce. Podívala jsem se z okna, bylo tam krásně.

Najednou jsem si vzpomněla na léto, které jsme jako rodina trávili spolu v jednom kempu. Jeli jsme tam s karavanem na tři týdny. Bylo to u celkem velkého rybníku, dokonce tam byla i hospoda, ve které jsme já a Daniel dělali různé ptákoviny. Jenže nás u toho vždycky chytili a pak vyhodili ven.

Já a Daniel jsme si z toho stejně nic nedělali.

 Nikdy mi nebylo tak příšerně jako teď, v nemocnici, kde mi zůstaly pouhé vzpomínky.

 

---

Doufám, že se vám má první kapitola mé první povídky líbila. Prosím zanechte nějaký komentář. Tuto kapitolu bych chtěla věnovat makulce za to, že mi opravila článek. Bez ní bych tuto povídku možná vůbec nevydala. :) A pak ještě Kaje95, Forever.

Následující díl »

Autor: IloveRobertPattinson (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proč zrovna moje rodina, proč zrovna já - 1. kapitola:

Možná smutný, ale hezký.

Možná smutný, ale hezký.

Len tak ďalej Veľmi pekná

Zajímavé,piš dál.

Hezky…

moc se mi to líbilo. Hlavně ten začátek, kdy byla v nemocnici a netušila co se stalo s její rodinou. Musím říct (a to neříkám jen proto abych ti udělala radost) že si mě vtáhla do děje a já tak mohla vše prožívat společně s Bellou.
upřímně jsem myslela, že přijde i o maminku, a tak jsem ráda že se to nestalo. Docela mi je líto, jejího otce a mladšího brášky.
A to že ochrnula, to snad ne. To má jako pouze dočasné ochrnutí nebo už napořád A ještě něco kde se tahle kapitola odehrála ve Fokrs nebo V Phoenixu?
A s tím kolikrát se ti článek vrátil k opravě si nedělej hlavu, na mě pořád nemáš
Mocinky se těším na další díl a taky na Cullenovi, tak ne aby ti to trvalo moc dlouho

Ahoj,
článek jsem Ti doopravila, jen si příště dej, prosím, pozor na:

- mezery před interpunkčními znaménky neděláme, naopak za nimi vždy (výjimkou jsou pouze horní uvozovky na konci přímé řeči)
- formátování textu (nastavení na Písmo a Velikost písma)
- dělení slov (zaprvé, zadruhé, zatřetí)

Děkuji. Myfate

Ahoj, článek ti ještě jednou vracím. Text povídky máš sice opravený, ale co se týče perexu, názvu povídky a vzkazu pro čtenáře, tak tam to chyby jen překypuje. Admin přede mnou ti v komentáři uvedl, v čem chybuješ - interpunkční znaménka a mezery (!!) -, podívej se na to, bude se ti to hodit v psaní příštích povídek. Až si článek opravíš, zatrhni /Článek je hotov/, díky.

Ahoj,
je mi líto, ale článek Ti musím vrátit, protože v něm máš hromadu chyb:
- minimální počet slov pro články kapitolových a jednorázových povídek je 500
- věta začíná vždy na začátku řádku, nepíšeme před ní mezery
- každá věta musí začínat velkým písmenem
- každá věta musí končit interpunkčník znaménkem - tečka, otazník, vykřičník; v přímé řeči potom také čárka
- mezery se píší pouze za znaménky, nikdy před nimi
- dolní uvozovky píšeme klávesovou zkratkou Shift + ů, zde v administraci je najdeš pod symbolem Omegy (nebo si je okopíruj odsud - „ “), uvozovky nikdy nepíšeme jako dvě čárky, ani za nimi nebo před nimi neděláme mezery
- zdvojené mezery
- čárky (před spojkami - že, aby, protože, když, ale...; kolem částic a oslovení, kolem vět vložených)
- sýkla –> sykla
- z nohama –> s nohama (7. pád - předložka S; Z se pojí se 2. pádem)
- za otázkou píšeme vždy otazník
- mě/mně - ve 2. a 4. pádě - mě; ve 3. a 6. pádě - mně
- uprostřed věty píšeme velkým písmenem pouze názvy a jména
- shoda přísudku s podmětem (v ženském a mužském neživotném rodu -Y; v mužském životném -I; ve středním -A)
- v mnoha případech máš "věty" mezi jednou a následující tečkou více vět, které nejsou oddělené znaménky. Rozděl je tak, aby dávaly smysl a bylo možné se v nich orientovat.
- něco máš kurzívou a něco zase ne. Kurzíva se používá pouze pro zvýraznění slova, věty v celém textu, takže celý text bude bez jakéhokoli zvýraznění, pouze vnitřní monology zvýrazni kurzívou.
- když píšeš horní uvozovky na konci přímé řeči, je třeba napsat nejdříve interpunkční znaménko a až potom horní uvozovky
- zhrotil –> zhroutil
- mrtvý –> mrtví (oni)
- několik věci –> několik věcí
- Za prvé –> Zaprvé
- za druhé –> zadruhé
- za třetí –> zatřetí
- když píšeš smajlíka, tak je třeba napsat na konec věty nejdříve tečku (otazník, vykřičník), potom mezeru a nakonec smajlíka
- přímá řeč (posílám koncept):
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

Pokud si s opravou nebudeš vědět rady, navštiv sekci Pomoc autorům a kontaktuj dobrovolníka ze seznamu korektorů.

Až si vše opravíš, zaškrtni "Článek je hotov".

Děkuji. Myfate

Přidat komentář:

Nick:

Text: