Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pro tebe je zabíjení potěšení, pro mě nutností - 1. kapitola

jasper v breaking dawn


Pro tebe je zabíjení potěšení, pro mě nutností - 1. kapitolaS VerunkAlice bychom vám rády představily novou povídku. Bella i Edward bydlí v New Yorku, ovšem nikdy se nepotkali. Ona je psycholožkou a on? Sériovým vrahem. Jak se potkají? To si budete muset přečíst.
Za nás obě doufám, že zanecháte alespoň kraťoučký komentář. :) AnneRose

Pohled Belly:

„Ale ona si prostě nedá pokoj. Ví, jak nesnáším, když ji vidím kouřit, ale stejně to dělá. Od té doby, co mě opustil manžel, jsem na všechno sama a nevím si s ničím rady. Poraďte, prosím, slečno Bertrandová.“

„Paní Evansová, vezměte si volno v práci a vyražte s dcerou na prodloužený víkend. Nevadí vám investovat více? Doporučuji Francii, respektive Paříž. Nakupujte, popovídejte si, ptejte se jí na kamarády, na školu… Navrhněte jí, ať mě někdy navštíví.“

„To je skvělý nápad! Děkuji vám mnohokrát.“

„Nemáte zač. No, naše dnešní hodina je u konce, tak se s vámi musím rozloučit.“

„Jistě. Tak na shledanou.“

„Na shledanou.“ Naposledy jsem se usmála na ženu v bílém tričkotu, přičemž poslední věc, kterou jsem z ní viděla, byly její andělsky blonďaté vlasy.

Paní Camille Evansová byla nechutně bohatá podnikatelka, která vlastnila jeden bar ve městě. Ač byla úspěšná v práci, těžce zkrachovala v osobním životě. Manžel ji opustil kvůli jiné, její patnáctiletá dcera brala drogy a rodiče se jí zřekli. Chudinka!

A kdo že jsem já?

Jmenuji se Isabella Bertrandová, rozená Swanová. Je mi dvacet sedm, bydlím v New Yorku a jsem známá psycholožka. Vlastně jsem stejně jako paní Evansová workoholička. Moc přátel nemám a jsem rozvedená. S manželem jsme se rozvedli na základě dohody. Došlo nám, že jsme víc přátelé než manželé, a tak naše manželství - společně s ním - zůstalo v Paříži. Zatímco já jsem odešla do Ameriky.

Říkala jsem, že je mi dvacet sedm let. Ale měla bych to upřesnit. Tenhle věk se nezměnil od roku 1899. Letos bych tedy měla oslavit dvousté osmdesáté osmé narozeniny. Ano, jsem upírka. A ne, můj manžel nebyl člověk. Jacques byl poloupír, se kterým jsem se seznámila ve Volteře, našem královském městě.

Pohodlně jsem se usadila na židli, napila jsem se čaje a rozevřela noviny. Hlavní titulek hlásal: „Sériový vrah opět udeřil.“ Kdy už si dá pokoj? Nebo se mýlím a není to novorozený upír?

Pohled Edwarda:

Z novin, které jsem kdysi tak rád četl, se pomalu stává brak. Nepíšou o ničem jiném než o záhadném sériovém vrahovi.

Naprosto to chápu. Temná doba, kdy se každý bojí o svůj život. Bojí se, že budou další obětí. Já se nebojím. Jsem to totiž já, kdo po nocích zabíjí lidi.

***

„Stacy, ještě jedno pivo,“ mávl jsem na servírku.

Zamračila se, ale pivo mi přinesla.

„Edwarde, pro dnešek to už stačilo, ne? Kdo tě dovede domů?“

„Neboj se, však já se nějak domů dostanu.“

„Jsi blázen, víš to? Nebojíš se snad toho vraha?“

„Ne, nebojím,“ zasmál jsem se.

Ona pochopitelně nevěděla, co je k smíchu, jenže já to už taky moc nechápal. Měl jsem toho v sobě už docela dost.

Dopil jsem pivo a rozloučil jsem se se Stacy. Domů jsem dojel taxíkem.

Ráno jsem se vzbudil a šel jsem do práce. Poklidně probíhaly i následující dva týdny. Jenže pak jsem se jednoho rána probudil plný jedné neuvěřitelné touhy. Touhy zabíjet. Věděl jsem, že musím někoho zabít, protože jinak bych se té touhy nezbavil. Ten den jsem se vydal z práce velmi brzy. Rovnou jsem zamířil k Stacy do baru. Ta se na nic neptala a rovnou mi nalila. Já mezitím prohlížel lidi v baru. Kdo z nich se dnes nevrátí domů? ptal jsem se sám sebe. Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodl pro drobnou černovlásku, která seděla u baru a vypadal zamyšleně.

Když se začala zvedat, bylo kolem půl jedenásté. Aby to nevypadalo podezřele, chvíli jsem v baru setrval. Potom jsem se rozloučil s Stacy a vydal jsem se za svou černovláskou.

S nožem, který jsem vylovil z kapsy saka, jsem se k ní téměř neslyšně plížil. Ona stála u auta, kouřila a zároveň telefonovala. Měla ruský přízvuk a špatně vyslovovala. Takže cizinka – tím lépe pro mě.

Stál jsem přímo za ní, když se otočila. Má ruka instinktivě vystřelila dopředu a nůž se jí zapíchl do srdce. Vytřeštila oči, ale vykřiknout nestihla. Než by řekl švec, ležela na zemi mrtvá. Sbohem, děvče, sladké sny!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pro tebe je zabíjení potěšení, pro mě nutností - 1. kapitola:

2. leluš
16.02.2012 [18:58]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon začína sa to dobre:D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. UV
16.02.2012 [18:54]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!