Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přízrak minulosti - gotp - 3. kapitola

07.02.2010 (11:30) • Pajam • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4641×

3. kapitola

Ona jediná si myslela, že to táta neudělal kvůli mě, ale měl k tomu vlastní důvod. Nechala jsem ji. Ještě by jsme se mohli pohádat a o to ani jedna z nás nestála.

„Ahoj Bello, proč si nebyla ve škole?“ ptala se hned, jak ke mně přišla.

„Ahoj Angelo, rodinné problémy,“ usmála jsem se na ní. Bylo mi jasné, že tu lež prokoukla, ale skvělá vlastnost na ní byla, že se nešťourala do hloubky.

Společně jsme se vydali na první hodinu – angličtina. Neušlo mi pár znechucených pohledů, nebo naopak posměšných i vystrašených, ale snažila jsem se je ignorovat přesně, jak řekla máma.

Ve třídě jsem se seděla v druhé lavici u dveří a bohužel u uličky. Dopisovala jsem si poznámky od Angely a snažila se nevnímat okolí, jak jen to šlo. Slyšela jsem sice šeptání v okolí, ale nemuseli se bavit zrovna o mě. Takový egocentrista jsem nebyla. Jenomže jsem se pletla.

„Tak co Mastersnová, jak se má tatíček,“ nenechal si ujít sarkastickou poznámku Mike Newton.

Raději jsem neragovala a ani jsem nezvedla hlavu.

„No ne, ona nejen, že svýho otce přivedla do hrobu, ale je i hluchá,“ pokračoval dál a dívky, kterým se líbil, se jen hihňaly.

Tohle na mě bylo trochu moc. Měla jsem chuť mu nakopat tu jeho nevymáchanou hubu. Co si to sakra dovoluje? Rozčilovala jsem se v duchu. Nechápala jsem, kde se ve mně vzali násilnické sklony, ale strašně se mi líbila představa, kde bych ho kopala do hlavy a smála se tomu. Bohužel při mé smůle by to dopadlo naopak.

Chvilkama jsem opravdu chtěla alespoň slovně vystartovat, ale naštěstí mě Angela chytla za ruku a mě tím zklidnila. Děkovně jsem se na ní usmála.

„Nech je být. Oni ti za to nestojí,“ zašeptala a pohladila mě po ruce.

Vysvobodil mě až učitel, který vešel a donutil tak třídu, aby se zklidnila. Po celou hodinu mi chodili nějaký lístečky, ale neotevírala jsem je. Bála jsem se, že budou opět od Mika.

Učitelé věděli o tom, co se ve třídě dělo, ale nijak to neřešili. Nejspíše byli stejného názoru, že se táta zabil kvůli mě.

Mohu já snad za to, že spáchal sebevraždu? Mohu já snad za to, že jsem ten den šla potichu za ním a viděla poslední sekundy jeho života? Mohu já snad za to, že mě policie našla nad jeho tělem, celou od krve, jak pláču? Myslím, že i ano. Měla jsem mu nechat soukromí. Třeba o mě věděl a už nesnesl mou přítomnost.

Jako v nějakém filmu se mi přehrála ta scénka:

Táta přišel z práce, pracoval jako člen policejního sboru. Sedl si na gauč a položil si hlavu do dlaní. Měla jsem ten den dobrou náladu a pořád jsem vymýšlela hlouposti. Teprve až když na mě křikl ať už mu dám pokoj, jsem se uraženě dobelhala do pokoje a zabouchla jsem za sebou dveře. S našpulenou pusou jsem si sedla a v myšlenkách vymýšlela ty nejhorší urážky. Ještě teď se za to obviňuji. Máma nebyla doma, ale v práci, takže, když jsem uslyšela dole bouchnout dveře, chtěla jsem si postěžovat.

Jenomže dole nikdo nebyl a na mě dolehlo svědomí. Rozhodla jsem se s ním alespoň rozloučit a omluvit se. Otevřela jsem dveře, ale táta nešel po chodníku směrem ke služebně, jak jsem čekala, nýbrž jsem ho viděla ztrácet se v lese. Zvědavost mi nedala a já za ním potichu šla. Nemohla jsem pochopit, proč jde do lesa.

Jako myška jsem se za ním běžela a snad poprvé za mnou štěstí stálo a já neupadla. Šel pořád hlouběji a hlouběji až se dostal na nějaký útes. Poznala jsem ho, ale nemohla jsem pochopit, že jsme šli tak dlouho, protože jsme se nacházeli na konci La Push a to je jen autem vzdáleno asi dvacet minut od nás.

Zastavil se na kraji a chvíli se díval dolů. Mozek mi pracoval na plné otáčky, jak jsem se snažila přijít co tady dělá. Už jsem se mu chtěla ukázat a říct mu, že jsem tady, ale šáhnul si na opasek a vzal do ruky pistoli. Koukala jsem se na něj vytřeštěně. To chtěl zabíjet ptáky na obloze?

Jenomže on si jí přiložil ke spánku a v tu chvíli se mi zastavilo srdce. Doufala jsem, že to myslí jen jako vtip, ale nevypadalo to tak. Zašeptala jsem jen tiché „tati“ a vykročila dopředu. Uslyšel mě a stále s pistolí u hlavy, se na mě otočil. Projelo mu obličejem zděšení, ale nakonec se změnil ve strhaný a v očích bolest.

„Promiň,“ naznačil ústy a stiskl spoušť.

V tu chvíli by se u mě krve nedořezal. Byla jsem v šoku a jen se dívala na skácející se postavu muže, který si nechal vzít život. Stála jsem tam asi půl vteřiny, ale pak jsem zakřičela „neee“ a vrhla jsem se k tělu táty. Srdce mu ještě bylo, ale už jen z posledních sil. Plakala jsem nad ním.

„Tati, proč si to udělal?“ vzala jsem jeho hlavu, ze které vytékala krev, do klína a hladila ho po vlasech. Jeho oči jako by mě sledovali a já nemohla zastavit mé vzlyky.

Něco, nejspíš výstřel, přivolal obyvatele městečka a uviděli mě tak sklánět se nad jeho tělem. Na nějakou krev jsem v ten moment nemyslela, jen jsem si opakovala jednu větu. „Proč?“ Později jsem se dozvěděla, že jsem jí křičela nahlas mezi vzlyky.

Až policie mě odtrhávala od jeho těla a já se hned sesypala u mamky v náručí. O pár hodin na to, mě obvinili za vraždu otce, ale po získání důkazů to stáhli. Což nemění nic na to, že mi stále nevíme proč to udělal a spolužáci se skálopevně drží toho, že buď za jeho smrt můžu já, nebo jsem ho zavraždila.

Z mých vzpomínek mě vyrušila až Angela, která do mě strkla, protože byl konec hodiny. S o hodně horší náladou a hlavou zklopenou jsem se přesunula na další hodinu.

Celý den potom ubýhal stejně. Na oběd jsem raději nešla. Pokud to jde vyhýbávám se prostředí, kde je moc lidí.

Domu jsem jela co nejrychleji. Delší dobu bych s nimi nezvládla.

2. kapitola <<< Shrnutí >>> 4. kapitola

Autor: Pajam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přízrak minulosti - gotp - 3. kapitola: