Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přízrak minulosti 16. kapitola

Přízrak minulosti 16. kapitolaPokračování k happy endu.
Myslím, že i u této povídky už nebude mnoho kapitol a bude Vaše vytoužené Šťastně až navěky.
Přeji příjemné čtení a zanechte mi, prosím, komentář. Pajam

 

16. kapitola

Ty hajzle, proč jsi jí to udělal? Ona tě milovala,“ řvala jsem a při tom se podivně třásla. Celé mé tělo se chvělo a já se cítila jako bych přišla právě ze sauny. Poodstoupila jsem od něj, celá vystrašená, co se to se mnou děje, ale pak jsem vybuchla a pochopila.

Přeměnila jsem se!



Ale jen desetinu sekundy jsem se tím zabývala. Před sebou jsem právě měla terč mé zloby a hněvu a já si přála jediné, musela jsem ho rozthat. Nevěděla jsem sice jak zabít upíra, ale podvědomě jsem tušila, že nějak takhle by to mělo probíhat.

Už jsem se připravovala na něj vyskočit, ale do pokoje se vřítili jeho bratři a přišpendlili mě k zemi. Hned za nimi šla Alice. Vzpínala jsem se tlaku jejich paží, ale bylo mi to k ničemu. Drželi mě pevně.

„Edwarde, ztratila jsem tvou budoucnost úplně. Bála jsem se, že se něco stalo,“ promluvila tiše Alice.

Zvedla jsem trochu pohled a uviděla ho. Netvářil se vystrašeně, ale spíš bolestně a vyčítavě. Sklopil zrak, ale dál se nehýbal.

„Pšš Bello, uklidni se,“ mluvil ke mně tiše Jasper. Poslouchala jsem ho. Jeho uklidňující hlas na mě měl velký vliv. Přestávala jsem se třást, zavřela jsem jen oči a na plno vnímala jeho uklidňující slova.

Pomohlo to a já se přeměnila zpět. Ležela jsem teď na zemi nahá, pořád přišpendlená Emmettem a Jasper. I oni mě ale hned pustili. Alice přese mě hodila deku a objala mě kolem ramen. Nevím, co to se mnou bylo, ale náhle jsem si uvědomila všechny své činy a naplno se rozbrečela. Alice mě konejšila a hladila po zádech.

„Pojď.“ Zvedala mě ze země. Vedla mě do nějakého pokoje, nevnímala jsem kam, pouze jsem se svalila na postel a po chvilce usnula.

Ráno jsem se probudila s pálením v očích. Podívala jsem se po pokoji a zjistila, že tu nejsem sama. V koutě seděl na židli Edward a pozoroval mě. Zkoumala jsem jak se tváří, ale měl neutrální masku.

„Jak ses to dozvěděla?“ vyhrkl okamžitě.

„Co?“

„Že jsem ji... opustil,“ řekl s přemáháním a na chvíli jsem mu v očích uviděla... bolest?

„Nemůžu ti to říct.“ Pohled jsem zabořila do deky a víc jsem se do ní zachumlala.

„Proč?“

„Řekněme, že se dozvídám Belly život po troškách.“ Mohla jsem mu snad říct, že je to z deníků? Ano, mohla, ale ona to neudělala a tajila to. Chtěla jsem ctít její přání.

Vstal, zmateně jsem se na něj podívala, ale on přešel k posteli a sedl si. Podívala jsem se mu do očí a teď pochopila, co myslela tím, že se mu topila v očích. Byly jako studna do duše, stačilo se trochu podívat a člověk zjistil jeho pocity, jenomže to vedlo dál a hlouběji. Byla to spirála, která vedla do jeho duše a poodkrývala mi tak část jeho pocitů. Na každém krůčku spirály jsem se dozvěděla něco nového. Teď jsem tam viděla odhodlání, bolest, výčitka,... A jak dál jsem šla, zjišťovala jsem toho mnohem víc.

„Co všechno víš.“ Vyrušil mě šeptem ze zkoumání jeho karamelových očí.

„Nic.“ Sklopila jsem hlavu a snažila si vzpomenout o čem jsme se předtím bavili.

„Co všechno víš z jejího života? Kam až si se v tom zkoumání dostala?“ upřesnil.

„Jen k vašemu rozchodu,“ špitla jsem a dál prozkoumávala tkaninu deky. Dlouho mi to nevydrželo, protože jsem na bradě ucítila jeho prst a donutil mě tak, abych se mu zase podívala do jeho očí.

„Mohl bych ti to vysvětlit?“ Přikývla jsem. „Ty asi netuší, proč jsem to udělal.“ Opět jsem přikývla. Povzdechl si. „Když měla své osmnácté narozeniny stala se nehoda. Řízla se do prstu a Jasper se neudržel. Byla to pro mě poslední kapka. Bál jsem se o ní,“ náléhal. Snažil se, abych ho plně pochopila a já špicovala uši. „Nemohl jsem dovolit, aby se jí něco stalo kvůli mně. Jsem zrůda. Život se mnou pro ni nebyl bezpečný, proto jsem ji opustil. Stálo mě to mnoho usílí udělat to, ale věděl jsem, že dělám dobře a to mi pomohlo.“

Zírala jsem. Právě jsem se dívala na největšího tupce na světě. Snažil se být panem Ušlechtilým, ale přitom to byl blbec. „Ona tě milovala,“ zařvala jsem na něj. Škubl sebou, asi nečekal, že na něj zase vyjedu. Já taky ne. Musela jsem se snažit uklidnit, protože jsem se zase začala třást, naštěstí jsem to ustála.

„Já ji taky miloval a stále miluju,“ řekl potom.

„Proč jsi se nezeptal ji, co by chtěla?“

„Protože jsem znal její odpověď.“

„Ale ona se trápila,“ hlesla jsem. V denících jsem sice daleko nedošla, ale i to málo mi stačilo. Už ten jeden zápis v budoucnosti mi dal najevo, že na něj nikdy nezapomněla.

„Zapomněla na mě,“ odporoval mi. „Měla manžela a děti.“

„To byla přetvářka. Četla jsem zápis, když jí bylo 35 let, vzpomínala na tebe.“

„Četla?“ Chytl se slovíčka jako tonoucí...

„Ne, to ne. Chtěla jsem říct viděla,“ vymýšlela jsem si okamžitě.

„Bello, co všechno víš. Pověz mi to, prosím,“ naléhal.

„Ona by se zlobila,“ špitla jsem.

„Prosím.“

„Psala si deníky,“ řekla jsem skoro nezřetelně, ale on mě slyšel.

Nejdřív se tvářel jakoby tomu nemohl uvěřit, ale pak se mu mihlo po tváři pochopení a i malé ušklíbnutí. Nejspíš si na něco vzpomněl. „Proto to víš?“ zeptal se.

„Eh... jo, ale byla jsem jen zvědavá. Našla jsem je nedávno, těsně předtím, než jste přijeli. Měla je schované v podlaze v mém pokoji.“

„V podlaze? Nebyly tam i malované obrázky?“ Přikývla jsem. Zatřepal hlavou. „Nechám tě odpočinout.“ Začal se zvedat, ale mě to náhle strašně vyplašilo. Chytla jsem ho za ruku. Zmateně se na mě otočil. Rychle jsem ji pustila a sklopila zrak, jako už po několikráté.

Nevím, co se s ním stalo, ale náhle jsem se ocitla v jeho objetí. Nevadilo mi to, naopak jsem se k němu přitiskla. Vzpomněla jsem si, co se včera stalo a možné následky toho činu. Začala jsem vzlykat. Vyplašeně se ode mě ostáhl, ale já se k němu zase přitiskla. Měla jsem na sobě jen nějakou košili, ale bylo mi to upřímně fuk.

„Co se děje?“ zeptal se.

„Promiň mi to. Nevím, co se včera se mnou dělo,“ vzlykala jsem.

„Neboj, měla ses přeměnit. Nikdo ti nic nevičítá, ani já ne.“ Přitom, jak mluvil, mě hladil po zádech a vytáhl si mě na klín. Utíral mi slzy pramenem mých vlasů a kolebal se mnou. Až po chvilce jsem se uklidnila. „Už je to dobrý?“ zeptal se. Přikývla jsem a položila si hlavu na jeho rameno.

 


 

15. kapitola <<< Shrnutí >>> 17. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Přízrak minulosti 16. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!