Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přízrak minulosti 11. kapitola

arena6


Přízrak minulosti 11. kapitolaPo nějaké odmlce přidávám další dílek opět z Edwardova pohledu.
Jak asi probíhalo stěhovaní a vyšli z toho všichni bez újmy?
Přeji příjemnou zábavu a prosím o zanechání komentáře. Děkuji Pajam=D

 

11. kapitola

Nakonec jsem měli zabaleno během dne a mohli jsme vyrazit.

Těš se ná nás Forks. Ty můj nejkrásnější sne a zároveň noční můro!





Někdy v noci jsme přijeli do města. Nejel jsem okamžitě do našeho starého domu, který nyní vypadá jistě úchvatně, ale k Bellině domu. Překvapilo mě, že ještě stále stál. Nevystupoval jsem z auta, ale jen se díval na dům a vzpomínal. Je to už hodně dlouho, co jsem tohle způsobil, ale stále se cítím stejně jako v den, kdy jsem jí řekl ta odporná slova.

Dům byl obydlen, dalo se to poznat nejen díky upravované zahrádce a aut před domem, ale taky díky nádechům, které jsem mohl slyšet. Toužil jsem po tom podívat se opět do jejího pokoje, ale nemohl jsem. Někdo jiný už v něm bydlí a nikoho jiného pozorovat ve spánku netoužím, ani ten dotyčný by z toho jistě nebyl nadšený.

Rozjel jsem se tedy zpět k domu. Měl jsem pravdu, i když tam byli prvky starého, ta rekonstrukce mu pomohla a on se změnil na další Esmeino umělecké dílo. Zaparkoval jsem do garáže, která byla přestavěna z nepoužívatelného menšího domku, který byl k tomuto jen přistavěn a vystoupil jsem. Všude kolem byl blázinec. Alice lítala sem tam a nemohla se vzpamatovat. Pořád vykřikovala něco o tom, že tohle by se jí do jejího pokoje hodilo a jak to bude vypadat úžasně.

Zakroutil jsem nad ní hlavou, vzal část mých věcí a vyšlápával jsem schody do mého pokoje, který už byl i předtím. Oproti minule se toho hodně změnilo. Zůstaly mi tu sice poličky na hudbu a knihy, ale přibyl nový psací stůl s notebookem, plazmová televize naproti malému černému gauči a obrovská černá postel, která dominovala pokoji. Jen by mě zajímalo, na co jsem ji měl, když nespíme, ale je fakt, že jen tak se válet je lepší na posteli než na malém gauči.

„Pojďte prosím dolů,“ ozval se hlas Carlislea. Vyndal jsem i poslední knihu a rychle seběhl dolů. Posadili jsme se opět do jídelny a vyčkávali o co se jedná.

„Už dneska je pátek. Od zítřka nastupuji já do nemocnice a vy od pondělí do školy. Nové doklady budete mít v hale na konferenčním stolku. Pro všechny jsme opět Cullenovi a Haleovi. Jsem si jistý, že nás takhle už nikdo nepamatuje a i Alice se mnou souhlasí. Tentokrát nastupuje Jasper s Alice a Edwardem do třetího ročníku a Rose s Emmettem do čtvrtého. Bude to tím, že měl mít Jasper na základní škole vážnou nemoc, při které rok studia vynechal,“ vysvětlil nám další báchorku pro lidi. Zeptal se nás jestli ještě něco nepotřebujeme vědět, ale už jsme si tohle zažili tolikrát, že nám bylo vše jasné.

Odebral jsem se do svého pokoje, jenomže už za chvilku se otevírali dveře znovu a dovnitř vstoupila má malá sestra.

„Edwarde, že se mnou půjdeš na nákupy, ani Rose nechce jít,“ nahrála smutný oči. Kdybych ji neznal myslel bych si, že se za chvilku rozbrečí.

„Alice, nemůžeš jít sama?“ zkoušel jsem to. Věděla, že mě má v hrsti, protože jsem se jí chtěl co nejvíce odvděčit za dobu kdysi, když mě ona nejvíce držela nad vodou a hlavně doma, abych nikam neutekl...

„Prosím, potřebuju s někým jít, jinak to nemá své kouzlo a vy všichni nové oblečení potřebujete,“ zkoušela na mne.

„Hm...“ rezignoval jsem. Přemýšlel jsem, jak se z tohohle ještě vyvléknout, ale ona mi nadšeně skočila do postele a objala.

„Díky, díky, jsi ten nejlepší bráška jakého jsem kdy měla,“ děkovala. Ze zdola jsem uslyšel ještě mrzuté myšlenky Emmetta, ale když si uvědomil, že jsem se na tento post dostal jen díky nákupům, poslal mi upřímnou soustrast.

Hned potom, co se Alice uklidnila, zvážněla.

Mám problém, zašeptala v myšlenkách a kousla se do rtu.

„Co se děje?“ zeptal jsem se ji a nadzvedl jí hlavu, protože zkoumala tkaninu mého povlečení.

Nevidím mojí, Jasperovu a Emmettovu budoucnost.

„Jak to?“ vyhrkl jsem vyděšeně.

Nevím, vím jen, že půjdeme do školy a pak tma. Vše se vyjasní až když budeme doma, stěžovala si.

„Nevíš, čím by to mohlo být?“ tápal jsem společně s ní.

Netuším, ale něco se stane a kvůli tomu nevidím naší budoucnost. Tebe vidím, protože se hned po druhé hodině sebereš a odejdeš domů a u Rose? To netuším. U ní vidím normální školní den. Všechno se pokazí na obědě, dívala se na mně s nadějí.

„Neboj, když se potom vidíš tak to nebude nic vážnýho,“ objal jsem ji a hladil po vlasech.

No jo, jenomže potom nevidím školní den nikoho z nás. Jen dobu, kdy jsme doma, začala vzlykat. Cítila se bezradně a to i já, nevěděl jsem jak jí mám pomoci.

„V pondělí to zjistíme. Nevíš, proč jsem odešel domů?“ zeptal jsem se a doufal, že jí to přivede na jiné myšlenky.

„To taky netuším, ale asi to bude pro tebe těžké,“ řekla už nahlas, ale stále měla hlavu položenou na mém rameni a snažila se uklidnit.

Asi po pěti minutách se jí to povedlo a ona s omluvou v myšlenkách vyšla z mého pokoje.

Vypadalo to, že si na nás Forks zase něco připravilo.

Hned ráno mě Alice vystrkala z postele a my jsme jeli až do Seattlu na nákupy. Připadal jsem si tam zbytečně, maximálně na nošení tašek, ale když jí to udělalo radost. Pár lidí se za ní otočilo a přemýšlelo jestli neutekla odněkud zblázince, při pohledu na ní jsem si to musel říkat taky, ale byla to naše Alice a ta je prostě blázen do nákupů. Nejlepší zprávou pro ni byly internetové nákupy, ale jakmile u našeho domu zvonil každý den pošťák, Esme jí to zatrhla, ale vydržela to dlouho. Ani ona nechtěla tomu malému rozčepýřenému bláznu brát to jediné, na co se těšila od smrti Belly.

Až někdy po zavírací době jsme se rozjeli domů. Jeli jsme mým autem, ale i tak byl naplněn k prasknutí. Alice už asi zapomněla na včerejší starosti nebo ji to teď nezajímalo. Nicméně klepetala o novém oblečení a už se rozhodovala, co bude mít kdo na sobě. Až doma zmlkla, ale to si zavolala zbytek domu a každému podávala své tašky. Raději jsem rychle vypadnul, protože by si mohla na mě ještě něco vymyslet.

 


 

Už se těším, až dopíšu Edův pohled a začnu Bellin, ale to vaše napínání, jak bude reagovat je mnohem lepší=D

10. kapitola <<< Shrnutí >>> 12. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Přízrak minulosti 11. kapitola:

 1
01.01.2012 [19:42]

77Alex77 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon ako vždy perfekt!!!! Emoticon hmmm.....pekne ma napínaš tým pohľadom Eda Emoticon super....idem hned na dalsie!!" Emoticon Emoticon

1. martina
09.10.2011 [9:10]

no vlasně tak trochu.Bella je přece vnučka jacoba

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!