Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přízrak minulosti 12. kapitola


Přízrak minulosti 12. kapitolaDalší dílek z Edwardova pohledu. Nic moc, to vám povím na rovinu, ale snad i tím málem potěším.
Přeji příjemnou zábavu a doufám, že mi zanecháte komentář.

 

12. kapitola

Až někdy po zavírací době jsme se rozjeli domů. Jeli jsme mým autem, ale i tak byl naplněn k prasknutí. Alice už asi zapomněla na včerejší starosti nebo ji to teď nezajímalo. Nicméně klepetala o novém oblečení a už se rozhodovala, co bude mít kdo na sobě. Až doma zmlkla, ale to si zavolala zbytek domu a každému podávala své tašky. Raději jsem rychle vypadnul, protože by si mohla na mě ještě něco vymyslet.



Další den jsem se šel proběhnout po lese. Rozjasnit si mysl a zavzpomínat na staré časy. Běhal jsem jen tak, užíval jsem si tu volnost, vítr ve vlasech a pocit opojení, který se mi už dlouho nedostával. Místo toho, abych si hlavu zaplnil vzpomínkami vyčistil jsem si hlavu jako nikdy. Ani jsem netušil kam jsem běžel, ale užíval jsem si každou milisekundu. Zavřel jsem i na chvíli oči, ale nemusel jsem se bát abych náhodou nenaboural do nějakého stromu, protože ostatní smysly fungovaly tak, jak měli.

I přesto, že jsem neovlivňoval své kroky dostal jsem se tam, kde jsem si přál být, ale zároveň i nechtěl. Na Bellinu a mojí louku.

Vzpomněl jsem si, jak jsem ji sem vzal poprvé a vlastně i naposledy. Jak si okouzleně stoupla doprostřed louky a točila se dokola. Nastavovala svou tvář slunci a v jejích vlasech se objevovaly červené odlesky, které jiskřily daleko krásněji a úžasněji než nějaká hloupá upíří pokožka.

V ten den jsem jí prozradil své myšlenky v době, kdy jsem ji uviděl poprvé. Dodnes se stydím za to, jak jsem ji chtěl zabít. I když pořád cítím ve vzpomínkách její vůni už mě neláká, už žádná krev mě neláká. Mohl bych klidně pracovat v nemocnici s mým otcem, ale jako sedmnáctiletý, nyní vlastně šetnáctiletý, to nejde. Nikdo z rodiny nechápal, proč jsem najednou přestal cítit vůni, ale já jsem si jistý, že dokážu cítit jen jedinou. Tu, kterou už nikdy nenajdu, tu nádhernou květinou, která mě pošimrá v krku a vzbudí ve mně ten silná opojný pocit lásky.

Lehl jsem si doprostřed louky a zavřel oči. Vypadal jsem jako kdybych spal, ale já byl až moc při vědomí. Co bych dal za malý sen. Sen o Belle, mým andělu. Možná se teď na mě kouká ze shora a nejspíš proklíná, ale možná mi odpustila a měla opravdu krásný život, kdy na mě nevzpomínala. Jistě nebyla její láska ke mně tak silná, jakou jsem já choval k ní a stále chovám.

Ležel jsem tam nehnutě až do večera, vzpomínal a nevnímal čas kolem. Vyrušil mě až nějaký zvuk, který se ozval v lese. Podle myšlenek jsem poznal, že je to Alice, pod kterou zapraskala větvička.

„Promiň, že tě vyrušuju, ale taky jsem chtěla být sama a napadlo mě tvé bývalé místo. Nenapadlo mě se kouknout jestli tu budeš, předpokládala jsem, že tu ne, pokud chceš tak odejdu,“ začala se omlouvat.

„Neblázni, pojď ke mně, můžeme tu být dva,“ usmál jsem se na ní a otevřel své náručí. Okamžitě se uvolnila a sedla si vedle mě. Objal jsem ji kolem ramen a ona si položila svou hlavu na mé rameno.

„Taky na ni vzpomínáš?“ zeptala se mě potichu. Nemluvila na mě myšlenkama, ale takhle, možná podivné, ale její myšlenky byly plné vzpomínek na mou Bellu.

„Forks je jako má noční můra... všechny potlačované vzpomínky se okamžitě vyplavý na povrch a nemůžu se jich zbavit. Je to pro mě komplikované, ale zasloužím si to,“ spustil jsem nesmyslnou kombinaci slov, která mi ale smysl dávala.

„Nezasloužíš, určitě si udělal správnou věc, ale možná jsi jí mohl tenkrát přeměnit,“ navrhla.

Sevřelo se mi hrdlo. „Víš, že to bych nezvládl,“ řekl jsem přiškrceně.

„Ale zvládl. Nemohl jsi bez ní žít a i teď jen přežíváš, proč si nedovolil aby se stala jednou z nás. Co když si teď někoho najdeš a bude to člověk. To opět ji opustíš?“ ptala se trochu rozhořečeně a propalovala mě pohledem.

„Nezamiluju se do nikoho jiného. Stále miluju jen ji a není žádná její náhrada,“ naštval jsem se.

„Já vím, nechtěla jsem tě naštvat, jen by mě zajímalo, pokud by existovala nějaká naděje, že by jsi se zamiloval do lidské dívky, přeměnil bys ji?“ uklidňovala mě.

„To nevím... možná, ale nejsem si tím jistý. Asi bych už nechtěl být bez dívky, ktetou miluju, ale to je stejně zbytečné,“ povzdechl jsem si lehl si do trávy i s Alice, která si opět položila svou hlavu na mé rameno.

„Stále mě trápí ty vize, kdy jsme ve škole,“ svěřila se.

„Neboj, jistě to nebude nic vážného,“ pohladil jsem ji po zádech.

„Já vím, protože se pak vyjasníme, ale musíš uznat, že je to podivné,“ usmála se křečovitě. Bylo těžké vidět mou nejoblíbenější sestru se nesmát.

„Je to podivné,“ přidal jsem se k ní a taky se usmál.

Dál jsme leželi mlčky a jen pozorovali noční oblohu.

Myslíš, že tam někde je? zeptala se mě v myšlenkách.

„Určitě, ona se do pekla dostat nemohla,“ přisvědčil jsem.

Až do odpoledne dalšího dne jsme tam jen leželi, ale pak Alice proběhla hlavou myšlenka, kdy si uvědomila, že bude mít možná Jasper starost. Sebral jsem se tedy a odběhli jsme domu. Carlisle už byl zase v nemocnici.



Druhý den jsem se přichystal do školy a vyjel svým Volvem. Jel jsem sám, protože jsem měl odejít. Všechno probíhalo tak, jako vždy. Byli jsme středem pozornosti a nikdo z nás nemohl spustit oči.

Opravdu jsem pochopil proč jsem odešel. Zdálo se to podivné, ale v mysli několika studentů jako bych zahlédl tvář mé Belly. Nevydržel jsem to, když se to objevilo po třetí a utekl domů.

Velmi podivné.

 


 

Tak co?

11. kapitola <<< Shrnutí >>> 13. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Přízrak minulosti 12. kapitola:

 1
01.01.2012 [19:49]

77Alex77 Emoticon Emoticon Emoticon pozerám s vypúlenými očami....očarujúce.....strašne sa mi páčilo ako si opísala tú chvíľu ked bola Alice s Edwardom na lúke.......musia mať medzi sebou fakt krásny vzťah Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!