Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přízrak 16

22.12.2012 (12:30) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 29× • zobrazeno 5037×

Ještě chvíli ho pozorovala netečným pohledem, než se otočila. Vykročila k prosklené stěně, které byla zpola otevřená.

„Kam jdeš?“

„Nudím se,“ pokrčila rameny. „A smečka zjistila, že jste zpět, myslím, že to bude hodně zajímavá porada,“ ta představa jí pobavila. To dohadování zdivočelé smečky se vlastně stěží dalo nazvat poradou.

Odrazila se a ocitla se v koruně stromu nenedaleko od domu. Neměl šanci ji zadržet. Byla rychlá a i mezi větvemi se mu v okamžiku ztratila z očí.

Dveře za jeho zády se otevřely.

„Edwarde?“ Esme na něj zmateně pohlédla. Viděla, jak se něco vyhouplo z jeho pokoje. Myslela, že se zase vytratil pryč.

„To byla Bella.“

„Ona byla tady?“ hlesla nevěřícně.

Přikývl.

„Myslím, že tu byla celou tu dobu.“

16.

Současná smečka čítala jenom tři měniče. Ti byli toho večera nezvykle zamlklí. Ostatní se bavili a opíkali si nad ohněm. Neměli ani tušení, že se něco děje. Už si zvykli, že se ti tři chovají podivně.

Embry zvedl klacek se špekáčkem, aby do ohně přiložil další dřevo.

Znovu se posadil a sklopil klacek nad oheň. Překvapeně zamrkal na prázdný konec.

„Co...” Intuitivně vzhlédl a zbytek věty se mu zadrhl v krku.

Bella se spokojeně rozvalovala na větvi nad jejich hlavami. V prstech držela uloupenou kořist a okusovala ji.

Embry za zády uslyšel zapraskání. Jeho malý synovec upustil klacek a s otevřenou pusou na Bellu zíral.

„Marš domů,” houkl na něj. „Všichni,” dodal a přejel pohledem i ostatní.

Nedovolili si neposlechnout. Vzhledem k tomu, jak ale na Bellu pořád zírali, byl rád, že o sebe nezakopávali navzájem.

„Co tady děláš?“ vzhlédl k ní znova nahoru.

„Nudím se,“ broukla a znovu si uhryzla. Už dlouho neměla nic vařeného. Rozkošnicky tedy olizovala své prsty a jim dole nevěnovala moc pozornost. „Copak, vadím vám tu?“

„Ne,“ zabručel. „Jen by bylo fajn, kdyby ses občas oblíkla.“

Přetočila se na větvi na břicho a podívala se provokativně na něj.

„Zvláštní, že to vadí zrovna vám,“ usmála se potutelně.

Embry to vzdal a sedl si zpátky na poleno. Bella už dlouho nebyla hrozbou. Byla spíše dalším tajemstvím smečky. Součástí dědictví, které dědilo jedno jejich pokolení za druhým. A to dost uštěpačným a přidrzlým dědictvím.

„Takže už víš, že jsou zpátky.“

Pobaveně se po něm podívala. A to „samozřejmě“ z jejího výrazu bylo více jak čitelné.

„A víš, co se teď bude dít.“

Bez zájmu přikývla a olízala si prsty od zbytku mastnoty.

„Smečka se zase rozroste,“ zamumlala po chvíli a podívala se na něj. „A bude tu zase trochu vzrůšo.“ V očích se jí zablýsklo.

Embry ji chvíli pozoroval a přemýšlel. I ona zbystřila, když dokázal tak dlouho být zticha.

„Ne, pokud by ses přidala ke smečce.“

Překvapeně se na něj podívala.

„Takže chceš, abych posílila smečku já, aby se další nemuseli měnit,“ upřesnila si to nejprve zaraženě.

Odhodlaně přikývl.

Seskočila ze stromu a vydala se pomalým pružným krokem k němu.

„Takže po mě chceš, abych se vůdci smečky, teda tobě, podřídila a poslouchala tvé příkazy,“ pokračovala a on začínal mít neblahé tušení. Vstal, když se mu zježily i chloupky na krku. „Mám si nechat zírat do hlavy tebou a těma dvěma štěňatama a počmuchávat u hranic rezervace jako nějaký ohař?!“

Polkl. Začínalo mu docházet, že to byl fakt blbý nápad.

„Tak jo.“

„Cože?“ zamrkal překvapeně do jejího zářivého úsměvu, který nikdy nevěstil nic dobrého.

„Beru to,“ zopakovala. „Bude to docela sranda.“

Sranda nebylo zrovna to slovo, který by on použil. Nicméně by se tím vyřešil takhle situace. S Bellou ve smečce se poměr sil více jak vyrovnal.

Nic dalšího na to neřekla a vyrazila pryč. Pohupovala při tom boky. Měla evidentně dobrou náladu.

Embry většinu noci nezamhouřil oka. Pořád mu nešlo do hlavy, proč souhlasila. Nikdy nejevila zájem být součástí smečky, tak proč z toho měla takovou radost? Ano, musela se nudit a byla to pro ni jen hra, ale bylo v tom i něco dalšího.

Odpověď dostal až ráno. Usnul krátce před rozbřeskem a netrvalo ani hodinu a domem se ozval jekot.

Nadskočil na posteli a pohled mu sklouzl vedle. Edrin tam nebyla. Byl to její hlas. To vědomí v něm okamžitě rozbouřilo každou buňku, nejzákladnější pud chránit ji. Vymrštil se a vyrazil ze dveří. Edrinin křik utichl, ale její divoce bušící srdce mu rezonovalo v uších. Chytil se zábradlí a místo seběhnutí schodů rovnou seskočil o celé patro. Dopadl pružně přímo před ni a nahrbil se v obranném postoji.

Edrin se mu přitiskla vyděšeně na záda celým svým tělem. To nebylo dobré, Pokud se bude muset přeměnit, tak ji zraní.

Jeho pohled si konečně našel to, co jeho ženu vyděsilo. Nebo spíše toho.

Bella se pohodlně rozvalovala na židli a zářivě se na něj usmála až jí z pusy vypadlo pár drobků.

Narovnal se.

„Kdo to je,“ hlesla Edrin.

„Bella, nový člen smečky,“ zavrčel.

Nedůvěřivě pohledem sjela Bellu. Její drobnou postavu, rozcuchané vlasy samá větvička, bahno po obličeji a celém těle. To jak se hltavě ládovala vdolky, co byly na stole. Podle toho, jak se choval Embry, nebyla nebezpečná, ale nadšený z ní rozhodně nebyl.

Natáhl se pro košili a mrskl ji po ní.

„Obleč si to.“

„To je první rozkaz?“ broukla provokativně, ale poslechla.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přízrak 16: