Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ Smrti - Pátý vládce 18. kapitola

08.02.2013 (15:45) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1306×

XVIII. Vánoce

Přikývla a přešla ke mně, dívala se mi do očí a zrychleně dýchala. Položil jsem jí ruku kolem pasu, zajela mi jednou rukou do vlasů a přitáhla si mě k sobě. Políbili jsme se, ten polibek byl tolik jiný a zároveň úplně stejný jako včera, v tom včerejším se odrážel náš strach, ale tady nebyl, byla tu jen čistá láska. Přitiskl jsem ji k sobě víc, vzala mou ruku, kterou jsem měl na jejím krku, a přesunula si ji na pas, pak mě objala kolem krku.

Uslyšel jsem šťastné vzdychnutí, rychle jsme se od sebe odtáhli a uviděli Esmé, jak na nás dojatě kouká.

„Mami,“ řekla trochu naštvaně Alice.

„Promiňte, nechtěla jsem vás rušit,“ omluvila se Esmé a zmizela zase v jejich ložnici.

„V Sídle jsme měli víc soukromí,“ zašeptala Alice a přitáhla si mě znovu k sobě.

„Tam jsme měli celé křídlo jen pro sebe,“ zasmál jsem se předtím, než jsem ji znovu políbil.

Po chvilce se ode mě odtáhla a odvedla mě do svého pokoje, který byl velice podobný naší ložnici v Sídle. Teď mi ale připadala nějaká odtažitá, přešla k prosklené stěně a dívala se ven.

„Děje se něco?“ zeptal jsem se jí a pohladil ji po pažích.

„Nevím, jestli jsme udělali tam dole dobře,“ zašeptala.

„Lituješ toho?“

„Nevím, co ke mně cítíš,“ odpověděla mi.

„Miluju tě, ale dva roky mi trvalo si to uvědomit přes tu bolest,“ zašeptal jsem a políbil ji do vlasů. Otočila se ke mně a zabořila mi obličej do hrudi.

„Udělala jsem strašnou blbost a ublížila ti,“ zašeptala a já cítil, jak mi její slzy smáčejí tričko.

„Pro svou lásku je člověk ochoten udělat cokoliv,“ zašeptal jsem. „Mně jen strašně dlouho trvalo, než jsem si to uvědomit.“

Ruce, které měla položené na mé hrudi, omotala kolem mého pasu a přitiskla se ke mně více.

„Jestli ale chceš, vyléčím se a odejdu ti ze života a už nikdy mě neudivíš,“ nabídl jsem jí, zpevnila sevření kolem mého pasu a podívala se mi odhodlaně do očí.

„Nikam tě nepustím.“

„Nikam nejdu,“ ujistil jsem ji a zívnul si.

„Půjdeš, ale do postele,“ oznámila mi, přikývl jsem. Myslel jsem, že mě pustí do pokoje, kde obvykle spím, ale ona mě svou silou dotlačila na svou postel a donutila mě si na ni lehnout.

„Počkej,“ zasmál jsem se, když jsme si lehli. „Nejsem ani převlečený.“

„Ty bys nebyl ty, aby ses na něco nevymluvil,“ povzdechla si a opřela se o loket. Zasmál jsem se znovu a překulil se na ni.

„Já pouze poukazuji na skutečnost,“ opravil jsem ji, zajela mi rukama do vlasů a přitáhla si můj obličej k sobě.

„Ty abys neměl poslední slovo,“ zašeptala a přitiskla své rty na mé.

*****

„Jaspere, dělej, zase zdržuješ,“ uslyšel jsem zezdola Emmetta. Povzdechl jsem si a sešel dolů, kde už na mě všichni čekali.

„No konečně,“ rýpnul si, zašklebil jsem se na něj a posadil se vedle Alice.

„Tak už jsme tu všichni, můžeme začít s rozdáváním dárků,“ řekla Esmé a začala rozdávat dárky. Zatím se rozdávaly dárky pouze od rodičů a pak od dětí.

Carlisle zrovna rozbaloval dárek ode mě, když ho uviděl, vykulil oči.

„To je ta kniha, kterou mi Aro nabízel,“ zašeptal.

„Říkal, že jsi ji nedočetl, takže mi dovolil ti ji dát,“ řekl jsem mu, usmál se na mě a chtěl se začíst, když mu ji Esmé vzala.

„Počkej, až se aspoň dorozdají dárky,“ řekla mu, všichni se začali smát.

„Tady máš, holčičko,“ řekla Esmé a podala Alici malou krabičku, podíval jsem se na Edwarda, jestli je vše připraveno. Alice otevřela krabičku a vytáhla klíčky od auta. Zmateně se na nás podívala.

„Zkus se jít podívat před dům,“ poradil jsem jí, vzala mě za ruku a táhla mě s sebou. Venku na ni čekalo žluté Porsche Turbo 911.

„Vím, že jsi vždy okukovala mé auto, tak jsem ti také pořídil podobné,“ řekl jsem jí, když si ho pořádně prohlédla. Vrhla se mi kolem krku a políbila mě.

„Děkuju,“ zašeptala, když se ode mě odtáhla. Políbil jsem ji na čelo a společně jsme vešli zpátky.

„Jazzi, a to je pravé z Evropy nebo odsud z Ameriky?“ zeptal se mě se zájmem Jacob.

„Myslíš, že bych své ženě dal nějakou napodobeninu?“ zvedl jsem obočí.

„Páni, pravý německý Porsche,“ hvízdnul si a Esmé mu podala další malou krabičku.

„Taky je před domem,“ řekl jsem mu a Jacob okamžitě odběhl.

„Pravý Lamborghini!“ zařval, zasmáli jsme se a pokračovali v rozdávání, Emmett s Rosalií ode mě dostali pouze fotku svého miminka.

„To je stejně ten nejnádhernější dárek,“ řekla Rose. „Alice, kdybych neměla Emmetta, tak nevím, jestli bych ti nebalila manžela.“

„Na to zapomeň,“ pevně mě objala kolem pasu. „On je můj.“

Začal jsem se smát a Rose s ostatními také.

„Snad bys nežárlila,“ políbil jsem ji do vlasů.

„Já nikdy nežárlím,“ odpověděla mi.

„Ne?“ pozvedl jsem obočí a ukázal jí fotku na mobilu, zrudla a trochu mě praštila do hrudi.

„Ukaž,“ řekl Emmett, hodil jsem mu mobil a on se rozesmál. Hodil mi ho opatrně zpátky a já ho uložil do kapsy.

„Nezahrajete nám něco?“ zeptala se mě a Edwarda Esmé, podívali jsme se na sebe a přikývli.

„Přinesu si kytaru,“ řekl jsem a odešel do svého pokoje. Vešel jsem do pokoje a zůstal stát na prahu, celý pokoj byl zaplněn dárky a na stole ležel vzkaz.

Také jsme na tebe nezapomněli, P. A.

P.S.: Pěkný návrh vily.

„Jazzi, děje se něco?“ uslyšel jsem zezdola Alici.

„Jen tak trochu nemůžu najít kytaru,“ odpověděl jsem jí a šel ji hledat. Alice přiběhla do pokoje a také zůstala stát na prahu.

„Od koho to prosím tě máš?“ zeptala se mě.

„Od Armády,“ usmál jsem se a konečně našel kytaru.

„To jste tam tu kytaru vyráběli?“ zeptal se nás Emmett.

„Nemohl jsem ji najít,“ pokrčil jsem rameny a posadil se vedle Edwarda. Připravil noty a začali jsme hrát.

Hráli jsme snad hodinu, než mě začaly bolet ruce, hlavně to naštípnuté zápěstí, které jsem už nyní jen v ortéze.

„My už půjdeme, Rose už mi tu usíná,“ oznámil nám Emmett, vyhoupl si Rose do náruče a odešel.

„My se také vypaříme,“ řekl Edward a odešel i se svou rodinou.

„A my půjdeme spolu na vánoční lov,“ řekl Carlisle a s Esmé odešli.

„Jazzi, naši chtěli, abych ti ještě něco dala,“ řekla mi Alice, vybídl jsem ji, aby pokračovala. Zvedla se a přešla ke mně s menší krabičkou. Položila mi ji do klína a řekla:

„Nemusíš to nosit, ale ostatní ti tím chtějí říct, že k nám patříš.“

Otevřel jsem krabičku a uviděl kožený náramek se znakem Cullenových.

„Ani nevíš, co to pro mě znamená,“ zašeptal jsem, vzala mi náramek z klína a sama se na mě posadila.

„Viděla jsem na tobě, jak tě to trápí,“ pohladila mě po tváři.

„Budu ho nosit, ale až mi Carlisle sundá tu prokletou ortézu,“ řekl jsem jí, usmála se na mě.

„Jak to s námi vlastně bude dál?“ zeptala se mě.

„Nevím, ale já tady nemohu zůstat, bydlel jsem tu před sedmi lety,“ odpověděl jsem jí, „lidem by to přišlo zvláštní, kdybych se vrátil a nezestárnul ani o den.“

Zatvářila se trochu smutně a chtěla něco říct, ale já jí položil prst na rty.

„Teď to nebudeme řešit,“ zavrtěl jsem hlavou. „Užijeme si spolu naše první společné Vánoce.“

Sundala mi prst ze svých rtů a políbila mě. Přitisknul jsem ji k sobě, zajela mi rukama pod tričko a začala mě hladit po břišních svalech. Jindy bych si ji zvednul do náruče a odnesl do pokoje, ale dnes mi to má zraněná ruka nedovolila. Vycítila, co chci udělat, odtáhla se ode mě a odvedla si mě do svého pokoje.

Okamžitě mi sundala tričko a kalhoty, já jsem také nebyl pozadu. Má zraněná ruka trochu protestovala, když jsem se o ni opřel, ale ignoroval jsem to. Líbal jsem Alici na krku a ona jen slastně přivírala oči. Dotýkala se mě s takovou láskou, že to snad ani nebylo skutečné, ale byla také velice opatrná, aby mi neublížila.

Sundal jsem jí podprsenku a začal ji líbat na prsa. Vzdychla mé jméno, chytila mě za tvář a přitáhla si mě do polibku. Sundali jsme ze sebe poslední spodní prádlo a já do ní proniknul.

Začal jsem se v ní pohybovat, hladila mě, kam jen dosáhla, bylo to tak příjemné. Já sám jsem ji líbal, kam jsem jen mohl. Opíral jsem se o zdravou ruku a druhou jí jemně přejížděl po těle.

Alice se pode mnou prohnula a ve mně to vybouchlo, byl jsem vyčerpaný. Mé srdce bilo jako na poplach a dech byl na největší rychlosti. Lehnul jsem si vedle své lásky, která si okamžitě položila hlavu na mé rameno.

„Miluju tě,“ uslyšel jsem, než jsem usnul.

*****

Ráno jsem se probudil a cítil nádherně jako snad nikdy. Alice spala na mé hrudi, pohladil jsem ji opatrně po tváři a ona se vzbudila. Usmála se na mě a políbila mě. Ten polibek mi připomněl noc.

„Dobré ráno,“ zašeptal jsem, když jsme se od sebe odtáhli.

„Dobré,“ pohladila mě po tváři, rozhlédl jsem se po pokoji. Naše oblečení bylo poházené po celém pokoji a my jsme leželi pouze pod pokrývkou. Natáhl jsem ruku a v ní mi přistálo mé oblečení.

„Půjdu se převléknout,“ řekl jsem a obléknul si staré oblečení. Naposledy jsem ji políbil a odešel do svého pokoje. Hodil jsem staré oblečení do koše a vzal si nové. Zašel jsem do koupelny, abych se osprchoval. Podíval jsem se na sebe do zrcadla a uviděl na své klíční kosti červenou skvrnku. Odfouknul jsem si vlasy z čela, kdyby to viděli kluci z Mistrů, celou věčnost by se mi smáli. Zalezl jsem do sprchy a umyl se.

Vyšel jsem z pokoje a sešel dolů, kde Alice už dělala snídani.

„Jsi nějaký nabručený,“ řekla mi, trochu jsem si posunul výstřih a ukázal ji tu skvrnku. Trochu se začervenala a otočila se zase k plotně.

„Kdyby mě takhle viděli Danny a spol., mám to na talíři celou věčnost,“ políbil jsem ji na krk.

„Tak jsem si tě trochu označila,“ pokrčila rameny.

„Takže já ti to mohu udělat také,“ přisál jsem se na její krk.

„Mně to nejde,“ vzdychla.

„Jde,“ zašeptal jsem a políbil ji na ouško.

„Jak to víš?“ zeptala se mě a otočila se na mě.

„Lucas udělal Lily také pěknou skvrnku,“ odpověděl jsem jí.

„Víš, že jsem se bála, že ti ublížím?“ zašeptala.

„Neboj, nic mi není,“ políbil jsem ji do vlasů.

„Pojďte dál,“ uslyšel jsem Esmé, Alice vypla sporák a společně jsme se šli podívat, kdo to je. Ve dveřích jsem uviděl Demetriho a Jane.

„Ahoj, co vy tu?“ zeptal jsem se jich.

„Nazdar, zelenoočko, jdeme Cullenovy pozvat na novoroční ples,“ odpověděl mi Demetri.

„A, no jo,“ plácnul jsem se do čela, „já na to zapomněl a to mi to Lily říkala.“

„Právě, říkala, že na to stoprocentně zapomeneš,“ zasmála se Jane.

„Tak ve Volteře, Jazzi,“ mávl na mě Demetri a společně s Jane zmizeli.

„Ty tam pojedeš?“ zeptala se mě Alice.

„Musím, jsem pátý vládce, ale ty bys měla jet se mnou,“ přikývl jsem, „protože jsi má manželka.“

„Pojedeme tam všichni,“ uslyšel jsem Edwarda, otočil jsem se a uviděl zbytek rodiny.

„Kdy tedy poletíme?“ zeptala se Bella.

„Mohli bychom už zítra,“ navrhla Esmé, „ale nevím, jestli se všichni vejdeme do letadla.“

„To mohu zařídit,“ řekl jsem. „Zavolám Arovi, aby mi poslal soukromé letadlo.“

„To bys mohl,“ přikývl Emmett. „Aspoň tam bude klid.“

Přikývl jsem a vytočil Arovo číslo, bylo to zvláštní, ale tisíciletý upír uměl s moderní technikou.

„Ano, Jaspere?“ ozval se.

„Aro, mohl bys mi do Seattlu poslat letadlo?“ zeptal jsem se ho.

„Jistě, kdy chcete letět?“ zeptal se.

„Zítra dopoledne,“ odpověděl jsem mu.

„Dobře, letadlo tam bude a ve Florencii vás vyzvednou,“ řekl mi.

„Díky,“ zavěsil jsem, „a je to.“

„To bylo rychlé,“ řekl Emmett.

„Aro většinou udělá hned, co chci,“ pokrčil jsem rameny.

„To máš na něj takový vliv?“ zeptala se Bella.

„Spíše si mě nechce znepřátelit, protože by přišel o tři čtvrtě armády a nejlepšího bojovníka,“ odpověděl jsem jí.

„Jaspere, pojď, ještě tě prohlédnu,“ řekl mi Carlisle a já šel za ním do jeho pracovny.

„Sundej si tričko, prohlédnu ti záda,“ požádal mě, vyhověl jsem mu a sundal si tričko. Nadzvednul obočí, když uviděl tu skvrnku.

„Na nic se neptej,“ řekl jsem mu a otočil se k němu zády. Prohlédl mi je a konstatoval, že jsem úplně v pořádku až na tu ruku.

„Tys ji namáhal, co?“ zeptal se mě.

„Trochu jsem se o ni opíral,“ přiznal jsem neochotně.

„A nech mě hádat při čem,“ zasmál se.

„Tak při čem,“ nadzvedl jsem obočí, ukázal mi na skvrnku a usmíval se ještě víc.

„Nechám ti tu ortézu ještě pár dní a pak se uvidí,“ řekl mi nakonec a propustil mě. Sešel jsem dolů a posadil se na pohovku vedle Alice, kterou jsem objal kolem ramen.

„Promiň,“ zašeptala a políbila mě na čelist.

„Nějak jsem váš rozhovor nepochopil,“ řekl Emmett.

„Neřeš to,“ odbyl jsem ho.

„A to tam nebude vadit, že jsi člověk?“ zeptala se mě Rosalie.

„Ne,“ zavrtěl jsem hlavou, „Leah a Seth mě dokáží zakrýt. Takže nebudou cítit mou krev.“

„A poloupíři jim vadit nebudou?“ zeptala se Nessie.

„Má sestra tam je už sto let a nevadí jim,“ odpověděl jsem jí. „Ale jsem zvědavý, jak se bude tvářit Aro, až se dozví, že jsi těhotná, Rose.“

„Nedonutí mě tam zůstat?“ zeptala se strachem v hlase.

„Máš mé slovo, že se o to ani nepokusí,“ řekl jsem jí, usmála se na mě a pohodlněji se opřela o Emmetta.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princ Smrti - Pátý vládce 18. kapitola: