Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ Smrti - Fantom 12. kapitola

11.02.2013 (18:15) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 911×

XII. Pravda

Jasper

Začali jsme chodit do školy a já toho měl někdy nad hlavu. Měli jsme pořád nějaké úkoly, ne že bych je nestíhal, ale někdy jsem neměl čas na nic jiného, protože jsme s Lucasem byli nejlepší ze třídy, tak nám učitelé dávali více úkolů. S Alicí jsem se téměř neviděl a na Armádu jsem neměl čas vůbec.

Teď jsem si konečně domluvil s učiteli, že nechci dostávat tolik úkolů, protože jsem udělal, že jsem zkolaboval z toho, takže mi od teď nebudou dávat tolik úkolů stejně jako Lucasovi, který sebou také „švihnul“ o hodině.

„Co budeme dělat, Rumuni se zase projevili?“ uslyšel jsem rozhovor mezi matkou a Lily.

„Nevím, Lily, ale Fantoma žádat nemůžeme,“ odpověděla jí matka.

„Proč ne?“ zeptala se, „poradil si i s Volturiovými.“

„Jenže sama víš, co k němu Alice cítí,“ podotkla. „Jasper o tom neví a Alice se trápí, chce mu to říct.“

„Já vím, jak se Alice cítí, sama to zažívám se Spektrou a Lucasem,“ zašeptala Lily.

„Co jsi měla se Spektrou?“ zeptala se matka.

„Strávila jsem s ním noc, zamilovala jsem se do něj a on mi pak řekl, že jsem byla jen rozptýlení, ale já si to nemyslím. Cítila jsem jeho lásku v polibcích i dotecích,“ přiznala Lily.

„Chudáci kluci, ještě že to neví,“ zašeptala matka.

„Já to chtěla Lucasovi už několikrát říct, ale on je teď tak šťastný, nechci mu to zase brát,“ řekla Lily se slzami v očích. Tohle už jsem nemínil poslouchat, vyběhnul jsem schody a zašel do svého pokoje, kde na mě čekal Lucas, zřejmě také slyšel část toho rozhovoru.

„Já už jí nechci nic tajit,“ zašeptal. „Trápí se.“

„Já vím, Alice je také zničená, myslí si, že to nevím, ale sám znáš pravdu,“ přikývl jsem.

„Půjdu za Lily a řeknu jí to, pak je už jen na ní, jestli mě přijme, nebo ne,“ řekl odhodlaně a odešel. Zaklepal jsem na dveře vedlejšího pokoje a vešel dál. Alice seděla na posteli s obličejem v dlaních.

Alice

Jasper přišel ke mně do pokoje a tvářil se velice vážně, v jeho očích jsem zahlédla i strach.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se ho, přikývl a posadil se vedle mě.

„Chci ti něco říct, ale nevím, jestli pravdu přijmeš nebo ne,“ řekl mi.

„Také ti chci něco říct,“ zašeptala jsem.

„Můžu začít já?“ zeptal se. „Myslím, že to s tím souvisí.“

„Nemyslím si,“ řekla jsem, zavrtěl hlavou a sáhl si na opasek. Nic tam neměl, takže se mi to zdálo nějaké divné, ale pak se tam objevilo něco černého, poznala jsem Fantomovu masku. Položil si ji na klín a podíval se na mě. Chtěla jsem už něco říct, ale položil mi prst na rty a řekl mi: „Nech mě to prosím vysvětlit, pak ti dám prostor, abys mě seřvala nebo všechno vyčetla nebo utekla, ale teď mě nech mluvit.“

Němě jsme přikývla, bála jsem se ho trochu, vždyť on byl Fantom, ten který mě zajal a „zabil“ jeho. Cítil asi můj strach, proto si přesedl na druhý konec místnosti na pohovku.

„Všechno to začalo, když nás Volturiovi zajali, tenkrát jsem byl v jedné nezvladatelné smečce na jihu. Mě si vybrali, protože jsem dobře uměl manipulovat s ostatními díky svému daru,“ vyprávěl mi. „Tenkrát tam byl se mnou i Lucas, který mě našel a chtěl mě odvést zpátky k rodině, kterou jsem si nepamatoval. Vzbouřili jsme se proti Volturiovým a tvrdě za to zaplatili. Zabili nás, tenkrát jsem se setkal s Orladnem, mým předchůdcem. Nechtěl jsem se stát Princem, ale musel jsem, proto mi dal masku, abych se mohl pomstít těm, kteří to ze mě udělali.

Ta maska mi posiluje mou moc, kterou mám jako Princ Smrti, jenže také ve mně probouzí zlo, tenkrát jsem ji měl moc dlouho a zapomněl jsem na všechno, co mě poutalo k mé rodině. Chtěl jsem být nejmocnějším upírem na světě a také jsem jím byl. Tak vzniknul Fantom a Spektra. Lucas měl být mým náhradníkem, kdybych náhodou zemřel bez potomka, ale on také nechtěl být ničím výjimečným. A tak se zrodil Spektra. Chtěli jsme se společně pomstít, ale zvrtlo se to.

Přes třicet let jsme vedli válku s vlastní rodinou, potom se ve Spektrovi začala pomalu objevovat láska k Lily. Po několika měsících to nevydržel a ze Spektry se stal znovu Lucas. Řekl, že ho zajali, já jsem se zdráhal, ale po roce jsem se Fantoma také vzdal.

Jenže to mělo také dopad na naše schopnosti, nedokázal jsem je ovládat, protože se ve mně už navždy usídlil Fantom a já ho nedokázal oddělit od Jaspera, proto jsme měli oba problémy. Já, jak víš, s telekinezí, ale také ohněm a Lucas se svým darem.

Až když jsem tě poznal a zamiloval se do tebe, dokázal jsem Fantoma od Jaspera oddělit. Pak už jen zbývalo trénovat své schopnosti, abych byl schopný je aspoň trochu kontrolovat.“

Jasper mi dovyprávěl svůj příběh a pak mlčel. Nechával mi prostor, abych mohla něco říct, ale já nevěděla co.

Jasper

Seděli jsme s Alicí naproti sobě a dívali se tomu druhému do očí. Ani jeden jsme nic neřekli tomu druhému, Alice sklopila po chvilce hlavu a dívala se na své ruce. Nevěděla, co mi má říct, dal jsem si masku zpátky na opasek, zvednul se a šel ke dveřím doprovázený Aliciným pohledem.

„Nechám ti čas, abys to vůbec mohla strávit,“ řekl jsem jí tiše a odešel do svého pokoje. Posadil jsem se do křesla a složil hlavu do dlaní. Alice mi tohle nikdy neodpustí, to jsem věděl jistě, chtěl jsem jen, aby znala pravdu. Nepočítal jsem s tím, že mě ještě někdy bude milovat. Do mého pokoje vtrhla Lily celá rozzlobená a zeptala se mě: „Kde je Lucas?“

„Nevím, naposledy jsem ho viděl, než šel za tebou,“ pokrčil jsem rameny.

„Jazzi, prosím tě řekni mi, že to není pravda, že nejsi Fantom,“ dívala se mi do očí.

„Bohužel, Lily, je a já s tím už nic nedokážu dělat,“ zašeptal jsem.

„To se toho nedokážeš vzdát?“ zeptala se mě.

„Ne,“ zavrtěl jsem hlavou, „nedokážu, dokážu jen na určitý čas to v sobě potlačit, ale pak to ve mně vždy vybuchne. Teď dokážu Fantoma ovládat a není tak černý jako dřív.“

„Já se s tím asi nedokážu smířit,“ zašeptala.

„Pokud nechceš ztratit Lucase, budeš muset,“ řekl jsem jí. „Nechala jsi ho, aby ti to aspoň vysvětlil?“

„Nenechala,“ zavrtěla hlavou, zvedl jsem se, přešel k ní a položil jí ruce na ramena.

„Lily, měla sis to nechat vysvětlit,“ podíval jsem se jí do očí.

„A Alice si to nechala vysvětlit?“ zeptala se mě.

„Ano,“ přikývl jsem, „řekl jsem jí, aby mě nejdříve vyslechla a pak na mě mohla křičet, utéct, prostě cokoliv by chtěla.“

„Co tedy pak udělala?“

„Mlčela, nedokáže se s tím smířit, cítím to,“ zašeptal jsem.

„Tak jak to s naší rodinou tedy bude?“

Alice

Jasper si povídal ve vedlejším pokoji s Lily, řekl jí jednu větu, kterou jsem si nemínila připustit. Pokud se nesmířím, že je Jasper Fantom, nebudu s ním.

Bože, co mám dělat? Ptala jsem se sama sebe pořád dokola.

*****

Uplynul už týden od toho, co mi Jasper řekl, že je Fantom, a já si s ním pořád nepromluvila. Pomalu jsem se s tím smiřovala, ale bojím se, že se s tím nikdy nesmířím úplně. Chodili jsme kolem sebe, ale nikdy se na sebe nepodívali ani se nedotkli. Lucas s Lily vůbec nemluvil, Lily mi řekla, že se strašně pohádali a Lucas bouchnul. Jasper ho pak musel uklidňovat, aby nezboural celý dům.

Jela jsem Jasperovým autem, které mi nechal k dispozici, domů, protože jsem měla už dnes volno, ale ostatní tam ještě zůstali. Jasper a Lucas, nevím kde byli, protože měli úplně jiný rozvrh než my.

„Lucasi, a co chceš tedy dělat?“ zaslechla jsem hádku, když jsem vyšla z garáže. Schovala jsem se zpátky do garáže a poslouchala.

„Odejít,“ odsekl Lucas. „Lily se s tím nikdy nesmíří.“

„Neházej flintu do žita,“ řekl mu Jasper. „Navíc teď nás potřebují, Rumuni zase chtějí mít moc.“

„Může jim pomoct i Spektra,“ zavrčel Lucas.

„Nezapomeň, že do Spektry už také vnikla tvá láska k Lily, nevydržíš to,“ domlouval mu Jasper.

„A co ty a Alice, hm?“ zeptal se Lucas. „Jak jste na tom vy? Vsadím se, že lépe než já s Lily, Alice tě aspoň vyslechla.“

„Vyslechla, protože neměla na vybranou,“ řekl Jasper.

„To jsem měl taky Lily dát takovouhle nabídku, nenechala mě nic říct,“ zakřičel na něj Lucas a chtěl odejít. Jasper ho chytil za paži a řekl mu: „Nikam tě nepustím, zůstaneš tady dobrovolně nebo ti to nařídím, tak si vyber.“

Jasper

Lucas se na mě podíval s chutí mě na místě zabít, ale neudělal to, pouze zavrčel a vrátil se zpátky do domu.

„Promiň, Lucasi, ale dělám to pro tvoje dobro,“ zašeptal jsem. Pak jsem ucítil cizí pach a vycházel z garáže. Rozeběhl jsem se tam a uviděl, jak nějaký upír drží Alici pod krkem.

„Konečně jsem dostal Fantomovu milenku,“ zasmál se.

Nandal jsem si masku a natáhl ruku. Na ramenou se mi objevil plášť, vyšel jsem ze stínu a zavrčel: „Nikoho jsi nedostal, pust ji, nebo tě zabiju.“

„Nikdy!“ zavrčel na mě také a přitáhl si Alici více k sobě. Alice se na mě se strachem podívala, v ruce se mi objevila ohnivá koule.

„Jestli nechceš skončit jako Aro, tak ji pust,“ dal jsem mu ultimátum. Zachvěl se, asi byl při popravě Ara, ale nepustil ji. Sám si podepsal ortel, lusknul jsem prsty a Alice se objevila vedle mě. Pozvedl jsem ruku a u jeho nohou se objevily plamínky. Zapálil jsem mu kalhoty a nechal ho, ať zkouší ten oheň uhasit. Nešlo mu to, pomalu se škvařil a já si to vychutnával.

„Fantome, prosím tě zabij ho hned,“ zašeptala Alice vedle mě, podíval jsem se na ni a ona mě pohledem prosila, abych ji uposlechnul. Mávnul jsem rukou a upír celý shořel, zbyl jen po něm prach, který jsem pomocí telekineze roznesl po zahradě.

Alice

Fantom mě zachránil před tím upírem a poslechnul, když jsem ho prosila o jeho rychlou smrt. Něco v něm bylo jiné, byl to z části Jasper, kterého jsem tam dříve neviděla. Teď jsem si uvědomila, že jsou oba jeden a ten samý člověk, kterého miluji.

Fantom si sundal masku a dal se na odchod. Plášť mu zmizel a masku si připnul k opasku, teď už to nebyl Fantom, byl to Jasper.

„Jazzi, počkej,“ přiběhla jsem k němu, zmateně se na mě otočil a počkal, abych k němu mohla doběhnout.

„Přenes nás prosím tě někam, kde nikdo nebude,“ poprosila jsem ho. Ani se mě nedotknul, ale přenesl nás někam, kde byl sníh.

„Kde to jsme?“ zeptala jsem se a přešla k němu. Byl na okraji sněhového kráteru a díval se dolů.

„Na Antarktidě u nového kráteru,“ odpověděl mi tiše.

„Ten, který vzniknul před ani ne sto lety?“ povytáhla jsem obočí, přikývl. „Máš k němu nějaký hlubší vztah nebo co?“ ptala jsem se ho dál, připomnělo mi to rozhovory s Fantomem, kde jsem se také jen ptala a on jen odpovídal.

„Kvůli mně je tady,“ podíval se na mě.

„Kvůli tobě?“ nechápala jsem.

„Pár telekinetických záchvatů a může to vzbudit vědeckou senzaci,“ řekl prostě.

„Jazzi, chtěla jsem ti říct, že to, co se stalo před chvilkou,“ chtěla jsem mu říct, že jsem se už smířila s tím, ale on mě nenechal to dopovědět: „Neboj se, už se to nebude opakovat. Zmizím ti z života a bude to tak nejlepší.“

Zalapala jsem po dechu, chtěl nás zase přenést zpátky, ale já ho chytila za ruku, což ho donutilo, aby nás ještě nepřenesl.

„Nic nechápeš, Jaspere, tohle jsem ti nechtěla říct,“ zavrtěla jsem hlavou. „Miluju tebe i Fantoma, jste jeden a tentýž muž, který mě miluje.“

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princ Smrti - Fantom 12. kapitola: