Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ na bílém koni?! Omyl! Upír s volvem - 7. kapitola - Bellin pohled

Princ na bílém koni?! Omyl! Upír s volvem - 7. kapitola - Bellin pohledMáme tu sedmou kapitolku, trochu pocitovou záležitost Belly a rozhovor s Jasperem. Doufám, že se bude líbit. Podle Vašich komentářů nebudu pojmenovávat kapitoly. On mě také ne vždy napadne správný a výstižný název. Opět vítám komentáře a hlavně kritiku. wanda

Dnes toho na mě bylo opravdu příliš. Po náročných nákupech jsem se cestou zpět těšila na sprchu a postel, které mě čekaly doma. Tento plán mi bohužel nevyšel, protože jsem našla ten dopis, z něhož bylo jasné, že nic nebude tak růžové, jak se doteď zdálo.

Nyní stojím u Cullenových, jejichž vila mi před několika lety nedala mnoho nocí spát a snažím se vstřebat informace, kterých bylo skutečně mnoho. Únava z celého dne se na mě musela projevit, protože sešlost ukončil Edward s tím, že bych měla jít spát. Velmi se mi ulevilo, protože ač jsem únavu pociťovala, nechtěla jsem, abych to dala jakkoli najevo.

Jako člověk jsem se v domě upírů cítila jinak než mezi lidmi. Nadšení z lepší společnosti a nové kultury vyvažoval pocit nedokonalosti a méněcennosti. Ještě než jsem opouštěla místnost, rozhlédla jsem se po těch sedmi dokonalých bytostech. Krása, síla, rychlost a hlavně nesmrtelnost jsou vykoupeny lidskými životy. Tedy obyčejně. Ovšem tito zlatoocí upíři představují výjimku. Jsou první, kdo odmítl zabíjet lidi pro své vlastní přežití a díky tomu byli schopni se zařadit do lidské společnosti. Měli na výběr a jejich volbou bylo právě vegetariánství. Věděli, že to nebude jednoduché. Museli bojovat sami se sebou a vyhrát nad svou temnou stránkou, která představovala jejich podstatu. To krvelačné monstrum, které nepřetržitě používá jednu část mnohem více využitého mozku k podvědomému vyhledávání obětí. Stačilo, aby jeden z nich na okamžik polevil ve svém sebeovládání a můj život by byl ukončen na místě, kde nyní stojím. Stačil by jeden rychlý nebo neopatrný pohyb a mohla bych velmi snadno přijít k úrazu. Každý z nich si uvědomoval riziko, které nesla moje přítomnost a přesto se rozhodli to podstoupit. Jsem si ovšem jistá, že jejich obavy by byly zbytečné, protože oni jsou dokonalí ve všem, co dělají. Proto jsem se také nebála, když mě Alice vzala za loket a odváděla po schodišti pravděpodobně do pokoje pro hosty.

Navzdory mé únavě mi hlavou vířilo mnoho nezodpovězených otázek, které bych potřebovala někomu položit a to nejlépe ihned. Uprostřed schodiště jsem se zastavila, že se zeptám alespoň na jednu, ale Jasper byl rychlejší.

"Zítra ti řekneme něco více o upířím světě." řekl a bylo jasné, že nemá cenu odporovat. Alice mě začala postrkovat po schodišti nahoru a dále k jedněm dveřím vpravo. Když je otevřela, byla jsem opět překvapená, jako již několikrát za večer. Stěny pokoje byly krémové a uprostřed kontrastovala velká vínová postel. Okamžitě jsem se k ní rozeběhla a byla jsem rozhodnutá, že dřív než za světla z ní nevylezu. Alice byla ovšem rychlejší a tak než jsem se nadála, vzala mě do náruče a odnesla do koupelny, která byla téměř stejně tak velká jako pokoj a ve stejných barvách. Byla jsem příliš unavená na to, abych si užila koupel ve vaně, proto jsem se spokojila se sprchou. Vykonala jsem také nejnutnější hygienu. Před koupelnou na mě čekala Alice a tak když jsem vyšla jenom v ručníku, podala mi noční košilku a s přáním dobré noci se otočila k odchodu. Rozloučila jsem se s ní a zaplula do těch úžasně velkých a kupodivu vyhřátých peřin. Jen se mi hlava dotkla polštáře, už jsem spala. Neměla jsem čas nad ničím přemýšlet, ani se mi nezdál žádný sen, což bylo neobvyklé, protože mívám velmi živé sny.

Ráno, když jsem se probudila, seděl v křesle v rohu místnosti, kterého jsem si večer nevšimla, Jasper. Zmateně jsem na něho pohlédla.

"Alice říkala, že se mnou budeš chtít mluvit." řekl na vysvětlenou a přešel pokoj, aby se usadil u mě na posteli. Pouze jsem přikývla.

"Tak copak tě trápí?" zeptal se s úsměvem. Měla jsem takový pocit, že věděl o co jde, ale přesto mě nechal se ptát. Ztišila jsem hlas.

"Jde o Edwarda."

"Nemusíš se bát mluvit. Alice poslala Edwarda s Emmettem pro nové auto do Seattlu, takže se vrátí asi za hodinu a ostatní se šli projít a zatelefonovat do Denali, aby se ještě jednou pokusili nějak urovnat tu záležitost s Emmettem."

"S Emmettem? On něco provedl?" zeptala jsem se zvědavě. Podle toho, co jsem slyšela o Emmettovi, to musel být zase nějaký vtípek, který tentokrát hodně překročil meze.

"No Emmett si totiž dělal legraci z Denalijských sester kvůli jejich zálibám v lidských mužích. Je to na delší vypravování, takže doufám, že prozatím ti stačí tohle vysvětlení."

"Dobře a teď k tématu. Ty jako jediný díky svému daru víš, co k Edwardovi cítím." S úsměvem přikývl.

"Byla bych ráda, kdyby se to nedozvěděl, i když to bude nejspíš těžké."

"Vím to od chvíle, kdy jsi ho poprvé spatřila a neptej se mě jak, protože to sám nevím. Ale je to stejně dlouho jako to víš ty a on to stále neví. Nic jsem Edwardovi neřekl a myšlenky ohledně tebe si pečlivě hlídám. Zastávám názor, že byste si to měli vyříkat sami. Nejspíš se bojíš jeho reakce, ale to je zbytečné."

"Vážně? No a neřekl bys mi víc o Edwardovi?"

"Co chtěl, co ti řekl a ostatní musí také sám. Třebaže bych mohl, nejsem amorek." Jasperův úsměv se ještě více rozšířil.

"Alice ti tu nechala něco na převlečení. Počkám dole s ostatními. Potom bude řada na tobě s ptaním, takže si připrav otázky." a s tím odešel. Ani jsem mu nestihla poděkovat.

Vzala jsem hromádku oblečení ze stolu a přesunula se do koupelny. Po vyčištění zubů a lehkém nalíčení jsem si začala prohlížet oblečení od Alice. Odběhla jsem zpět do pokoje a začala hledat včerejší oblečení, ale když jsem ho nenašla, musela jsem se smířit s tím, že si tohle budu muset vzít na sebe. Zavřela jsem tedy oči a postupně se začala soukat do nízkých džín tmavě modré barvy a černého tílečka, které téměř nic nezakrývalo. Ani mikinu jsem nedostala.

"Alice." zavolala jsem na ni, jako by stála kousek ode mě. Ihned byla u mě, na tváři nevinný úsměv.

"Co se děje?"

"To snad nemyslíš vážně. Vždyť v tom umrznu." řekla jsem trochu rozladěně a ukázala na tílko.

"Jee, promiň. Zapomněla jsem. Chvilku vydrž." drmolila a než jsem se nadála, byla zpět i s mikinou taktéž černé barvy.

"To je o moc lepší. Díky." usmála jsem se na ni.

"Emmett s Edwardem se za chvíli vrátí, takže bychom měly jít dolů." Ani nečekala na moji odpověď a opět jsem se ocitla v její náruči. Nyní poprvé jsem zalitovala, že mě místo Alice nenese Edward. Ale třeba se toho také časem dočkám. Poprvé to bylo opravdu příjemné, i když z té rychlosti se mi udělalo lehce nevolno. Opět jsem otevřela oči, jakmile jsem pod nohama ucítila pevnou zem.

"Dobré ráno." ozvaly se okolo mne tři hlasy zároveň, které patřily Esme, Carlislovi a Rose. Odpověděla jsem a přemýšlela, jestli to mají secvičené nebo to byla náhoda. Než jsem však stihla něco vymyslet, ucítila jsem z kuchyně příjemnou pronikavou vůni jídla, nejspíš lívanců.

Po dlouhé době jsem opět pocítila hlad, proto jsem se vydala po vůni do kuchyně. Můj nos mě nezklamal. Byly to opravdu lívance a vypadaly velmi chutně. Ani si nevzpomínám, kdy naposledy jsem jedla. Poslední dobou jídlo dost zanedbávám a to hlavně proto, že nemám hlad. Usedla jsem ke stolu a Esme přede mě naservírovala plný talíř jídla. Vzala jsem si příbor a ochutnala sousto.

Jsem si jistá, že Esme, ač je upír, umí vařit, proto mi přišlo velmi zvláštní, že lívance nechutnaly, jak by měly. Bylo to jako bych jedla bláto. Nevěděla jsem, jak lépe bych to měla popsat. Nyní se mi hodila v dětství prohraná sázka, kdy jsem opravdu musela jíst bláto.

Nejspíš jsem se netvářila podle očekávání, protože Esme ztuhla a zavolala na Carlisla. S ním se přihnali do kuchyně i Alice, Rose a Jasper.

"Co se stalo?" ptal se Carlisle, ale odpověď mu byla již zřejmě jasná.

"Tohle jsou lívance." ukázala jsem na jídlo. "Voní tak, vypadají tak, ale nechutnají, jak by měly." řekla jsem zklamaně.

"Jak chutnají?" zajímala se Esme.

"Jako bláto." odpověděla jsem se smutkem v hlase a sklopenou hlavou. Bylo mi to opravdu líto, protože se s tím Esme určitě pracně dělala a mně to teď nechutná. Přemýšlela jsem, od kdy jsem tak vybíravá.

"Moc se omlouvám, nevím, co to se mnou je." snažila jsem se napravit, co jsem pokazila. Esme ke mně přiskočila a objala mě.

"Ale zatíčko, za to se nemusíš omlouvat. Carlisle určitě najde nějaké vysvětlení." s nadějí se podívala na svého muže.

Ten se na chvíli zamyslel.

"Napadá mě pouze jediné vysvětlení..." ale už nestihl říct jaké, protože do kuchyně hlučně přiběhl Emmett a začal pokřikovat.

"Co je to tu za sešlost? To jste ještě neviděli člověka jíst, nebo co?" Když zjistil, že se nikdo nesměje, zmrzl mu úsměv na rtech. Mezitím dorazil i Edward a tvářil se nanejvýš vážně.

"Tak co se stalo?" dožadoval se odpovědi Emmett.

"No Esme mi udělala k snídani lívance..." začala jsem pomalu. "... a moc krásně voněly, tak jsem se na ně těšila a jejich chuť mě velmi zklamala." Emmett se nejdříve chtěl začít smát, ale potom zachytil pohled Rose a tak opět zvážněl a zeptal se.

"A jak to chutná?"

"Jako nám všechno jídlo." odpověděla mu ledovým hlasem Rose.

"A sakra." uklouzlo mně i Emmettovi zároveň. Teprve nyní jsem pochopila smysl Carlislových slov.

"To tedy znamená jediné..." pokračovala jsem.

"Stává se z tebe upír." řekl Edward smutně.

"A právoplatný člen naší rodiny." dodala o poznání veseleji Alice. Bylo mi jasné, na co myslí. Už se těšila, jak si mě bude oblékat jako panenku. Nejspíš jsem měla pravdu, protože jsem slyšela od Edwarda slabé zavrčení, které bylo jistě mířeno na ni. Podívala jsem se na Jaspera. Vypadalo to, jako by tu zavládla pohřební nálada.

"Někdo zemřel?" zeptala jsem se, abych situaci trochu odlehčila, ale to jsem neměla dělat.

"Ty se ještě ptáš?" vyjel na mě rozhořčeně Edward. Trochu jsem sebou trhla. Nečekala jsem to. Tázavě jsem na něho pohlédla.

"S přeměnou na upíra každý ztrácí duši." odpověděl zkroušeně.

"To není pravda." odporovala jsem. "A vy všichni jste toho důkazem." dodala jsem ještě a jednoho po druhém obdařila úsměvěm. Ne všechny jsem znala tak dobře jako Edwarda, ale bylo mi jasné, že těchto sedm andělů určitě duši má a to mnohem čistší než kdejaký člověk.

"Na další rozhovor bychom se měli přesunout do obývacího pokoje." konstatoval Jasper, na kterého to už bylo nejspíš až příliš.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Princ na bílém koni?! Omyl! Upír s volvem - 7. kapitola - Bellin pohled:

 1
07.07.2011 [22:17]

YrissNajhoršia na upírstve je nechuť do jedla . Strašne by mi chýbala chuťčokolády , cestovín , ovocia , paradajok ... Nádherná kapitolka ako vždy . Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!