Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přes šikanu k lásce - 7. kapitola


Přes šikanu k lásce - 7. kapitolaBella musí jít na tělocvik bez Cullenových. Je jasné, že poté, co Jessice nedala odpovědi z testu, bude mít peklo. A to peklo se právě odehraje na tělocviku... Nebo ne? Moc děkuju za komentáře. Jsem ráda, že má povídka tolik čtenářů. :-)

 

7.

TĚLOCVIK – UŽ JEN TO SLOVO ZNÍ DĚSIVĚ!

 

Nádech, výdech, nádech, výdech – znovu, Bello, znovu, breptala jsem si v duchu, ale ani vnitřní mluvení k sobě samé, ani samomluva nahlas, kterou jsem provozovala hned poté, co jsem se s Cullenovými rozloučila, mi nepomohly.

Šla jsem pomalým krokem, nechtěla jsem se v šatně s někým setkat. To raději přijdu pozdě na hodinu. Pár lidí kolem mě prošlo a kupodivu se netvářilo nijak zvlášť nenávistně. Jen pár mi věnovalo opravdu pohled metající blesky, ostatní se na mě dívali téměř překvapeně – rentgenovali mě ostřížím zrakem a zjevně hledali něco, co oni nemají a já ano, že se se mnou Cullenovi baví. Neměla jsem jim za zlé, že se našemu přátelství diví; kdo by se nedivil, že? Cullenovi, rodinka vypadající, jako když vypadla z módního časopisu, jako by je dokonale vyretušovali a pak je probrali k životu a poslali do normálního světa, lidé tak dokonale vypadající, tak slušně se chovající, že bylo téměř nemožné uvěřit, že je to vše skutečnost, se baví s Bellou Swanovou, obyčejnou holkou, na kterou si zasedla celá škola a šikanuje ji, i když k tomu nemá nejmenší důvod, s holkou, která nedokáže přejít po rovném povrchu, aniž by o něco nezakopla, s holkou, která právě nemá nic, co by ostatní neměli.

Pohled na dveře, na jejichž štítku byl nápis ŠATNA, mi dokonale zabránil myslet. Polkla jsem a pak se zhluboka nadechla.

„Slečno Swanová, převlékněte se laskavě do cvičebního úboru!“ křikl na mě trenér Clapp, náš učitel tělocviku, z druhého konci chodby.

Sklopila jsem pohled a třesoucí se rukou sáhla po klice a otevřela dveře. Šatna byla k mému potěšení poloprázdná. Těch několik málo dívek, co rychle vyměňovalo volná trika za těsné body s holým pupíkem, jak si uvědomily, že dnes je tělocvik společný s kluky, mě nerozhodilo. Byly tak zaneprázdněné svou činností, že se nestíhaly věnovat ještě nenávisti vůči mně.

Pomalými pohyby jsem se převlékla, za tu dobu se šatna vyprázdnila úplně, a se zrychleným dechem se vydala k tělocvičně.

Hodina byla v plném proudu a já s úlevou zjistila, že mám třetinu za sebou. Trenér Clapp seděl na lavičce a něco si zapisoval do svých desek. Přejela jsem pohledem tělocvičnu a vnímala připravené nástroje; vysokou žíněnku, ohebnou tyč, železné tyče asi dva až tři metry od sebe, několik kuželů…

Došlo mi to dřív, než jsem viděla, jak se Sarah, první dívka v jedné z dvou front, rozeběhla a přeskočila ohebnou tyč, metr nad zemí. Sarah se otočila k frontě, z které vybíhala, a pohledem pátrala po klucích… kteří se ovšem kamarádsky pošťuchovali a dívkám, které byly kvůli nim skoro svlečené a snažily se dělat, co nejladnější a nejdokonalejší pohyby, nevěnovali špetku své pozornosti. Jak jsem tak sledovala žalostné spolužačky, napadlo mě, že by tu mohla být Alice nebo Rosalie – to by teprve viděli ladné pohyby.

„Budete tam jen stát, slečno Swanová, nebo se taky uráčíte k nám připojit?“ vyrušil mě hlas učitele z mých úvah. Jenže kdyby tu byly… bohužel nejsou a já nemůžu jinak.

S mučednickým výrazem jsem si stoupla na konec fronty a doufala, že na mě tuhle hodinu nevyjde čas. Koukala jsem do země a čekala…

„Holky mají být vpředu, Swanová,“ oznámil mi někdo po dobré čtvrt hodině, kdy někteří studenti skákali více jak dvakrát, aby si opravili pokusy a nemuseli čekat frontu, a já ten hlas samozřejmě ihned poznala. Vždyť mě doprovázel ve většině mých nočních můr. Mike.

„Starej se o sebe,“ zamumlala jsem si šeptem. Normálně bych si to nedovolila, ale věděla jsem, že můj tichý hlásek nemohl přeslechnout.

Nemyslela jsem si, že by mi dal pokoj – tahle hloupá, nesmyslná naděje mě opustila už dávno – takže mě ani nepřekvapilo, když se zjevil přede mnou a začal se přede mnou výhružně tyčit, ačkoliv jsem měla hlavu sklopenou a bylo mi to úplně jedno.

„Měla bys jít dopředu,“ odsekával slova a jeho hlas byl ostrý a chladný. „Nemysli si, že mi Jess už neřekla, jak jsi ji při písemce na trigonometrii nechala ve štychu. Nebo… vlastně tvoje „nejlepší kamarádka“ ti k tomu celkem dopomohla, nemám pravdu?“ V těch dvou slovech udělal takový škleb, že jsem si uvozovky doplnila skoro automaticky v duchu. „Proč se s ní vůbec bavíš? Proč se vůbec bavíš s těmi ostatními? Copak se o ně nebojíš? Víš, co jsme schopni jim udělat.“

Najednou mě chytl pod bradou a donutil mě podívat se mu do očí.

„Evidentně je jen využíváš,“ rozhodl. Chtěla jsem promluvit, ale nebyla jsem schopná slova. V krku jsem měla obrovský knedlík a nedokázala jsem ho spolknout, abych vydala hlásku.

Mike se nespokojeně zamračil a pak se otřásl – celou svou existencí jsem doufala, že si vzpomněl na Emmettův pevný stisk a Jasperův pohled, nepřipouštějící žádné námitky. „Jdi dopředu a ukaž se, ať se pobavíme.“

Tyler a Eric mě chytli každý za jednu paži a odvlekli mě před poslední holku a prvního kluka; moje chabé pokusy zabránit jim, je vůbec nevzrušovaly. Chtěla jsem vykřiknout, ale stále jsem nemohla najít hlas.

Náhle jsem byla na řadě. Vyděšeně jsem pozorovala nástroj, který mě v příštích vteřinách připraví o život. Kluk za mnou mě netrpělivě dloubnul do zad a někde vzadu jsem zaslechla Mikeův posměšný hlas, který všem říkal, jaká bude sranda, až se přerazím a někdo další se ptal, jestli někdo z přítomných nemá fotoaparát.

Snažila jsem se nevnímat nic kolem sebe a soustředit se jenom na to, abych zvládla přeskok. Rozeběhla jsem se kolem kuželů, dala levou nohu před sebe, od pravé se odrazila a pak ji připojila k druhé noze tak, jako jsem to viděla u holek před sebou, a zavřela jsem oči.

Oči se mi překvapením otevřely, když jsem dopadla na žíněnku. Rozhlédla jsem se kolem sebe; tyč byla stále zaklíněná mezi těmi dvěma železnými, nohy jsem měla celé bez zranění a ruce zrovna tak, nikde na těle jsem necítila bolest. Já to zvládla!

„Podivuhodné, slečno Swanová! Výborný skok!“ jásal nevěřícný trenér Clapp. Zrudla jsem a rychle zmizela posadit se na lavičku. Po skoku jsme sice měli dělat lehy-sedy a kliky, ale já nemohla. Potřebovala jsem napřed vstřebat skutečnost, že jsem běžela a skákala přes tyč bez toho, abych zranila sebe či okolí.

Zvonek se rozezvučel a já s prudkým výdechem vstala a přidala se k houfu spolužaček, které se loudaly do šatny. Byla jsem překvapená; zvládla jsem přežít tělocvik, hodina utekla neuvěřitelně rychle a navíc se na mě nikdo nedívá!

Ani v šatně jsem nebyla středem pozornosti. Převlékla jsem se, a když jsem se otočila, abych zjistila, že si mě stále nikdo nevšímá, zjistila jsem spíš, že v šatně už nikdo není. Ale jak to? Jak se mohly tak rychle převléknout?

Pokrčila jsem rameny a rozhodla se nechat to být. Měla jsem dobrou náladu… do té doby, než se za dveřmi šatny objevil Mike s Jessicou. Ne! Ne, ne, ne, ne! Doufala jsem příliš a teď za to musím být potrestaná? Copak je tohle férové jednání, bože?! No tak, ty nahoře, poslouchej mě!

„Ahoj,“ pozdravila mě Jessica přesládlým hlasem. „Na tělocviku jsi celkem bodovala.“ Na lichotku to bylo příliš falešné, nasycené okatou nenávistí.

Mlčela jsem. Čekala jsem, až mi poví, co jsem zase udělala, a pohrozí mi.

Mike nasadil frajerský úšklebek. „S Jessicou jsme uznali, že za tu písemku musí být větší trest, aby ses naučila slušnému chování.“ Přiblížil se ke mně a ve mně začal hlodat červík pochybností – co když nezůstane jenom u hrozby?

Nešťastně jsem sklopila zrak a pak jsem ucítila ostrý úder do mé levé tváře, jak mi dal Mike pěstí.

„Když s tebou mluvím, budeš se v klidu dívat do mého obličeje – copak jsem to už neříkal?“

Začala mi třeštit hlava a líčko mě příšerně pálilo. Chtěla jsem si na něj sáhnout, ale ruku jsem zase sundala dolů. Ještě by mi ji zlomil.

„Mikeu,“ oslovila ho Jessica. „Myslím, že jí to pro dnes stačilo.“ Mike ode mě ustoupil a nechal se Jessicou chytit za ruku. Ta se ke mně naopak přiblížila. „A poslouchej, Swanová, příště si tu svoji kámošku pošli do háje a hezky mi ten tahák napiš, jinak víš, co tě čeká.“ Otočila se a pohladila Mikeovy svaly. Chtěla jsem na ni zakřičet, jestli viděla ty Emmettovy, ty rozhodně větší, ale netroufla jsem si.

Se smíchem odešli a já počkala, až zmizí za rohem, a pak jsem se se slzami na krajíčku vydala na záchod.

Levá tvář byla zbarvená rudou barvou, která se pomalu ale jistě měnila na fialovou. Tohle bude chtít tuny make-upu, abych to zakryla. Jestli to uvidí táta nebo máma… Nechtěla jsem ani pomyslet na to, co by udělali.

Viděla jsem, jak mi po tváři stéká slza, a rychle ji utřela. Nemohla jsem se dočkat, až budu ve svém náklaďáčku… pěkně v bezpečí, v teple.

Vyšla jsem z dámských toalet a rychlým krokem mířila na parkoviště. Se zasténáním jsem si uvědomila, že tu nejsem náklaďáčkem, a že na mě všichni Cullenovi čekají u Alicina Porsche a Edwardova Volva. Všichni. Třeba si ještě rozmyslí, jestli se se mnou chtějí bavit, až mě uvidí zbitou, poníženou. Tato myšlenka vyvolala další proud slz.

Rozhlédla jsem se po parkovišti a spatřila pět nádherných soch opírajících se o dvě drahá auta. Klopýtavým krokem, se slzami v očích a rudým flekem na líci jsem se blížila k nim – musela jsem vypadat opravdu děsivě. Byla jsem sotva pět kroků od nich, když se ke mně Alice nahrnula, zděšení v očích.

„Ach, Bello! Co ti to udělali?“ vyhrkla nešťastně a objala mě. Popotáhla jsem a odtáhla se od ní.

„To je v pořádku,“ pípla jsem, ale zlomil se mi hlas.

Emmett se zamračil a přistoupil ke mně. „Bello, před námi si nemusíš hrát na hrdinku.“

Chvíli jsem se na něj dívala a pak jsem se rozvzlykala. Alice mě znovu objala, tentokrát se k ní přidala i Rose, a nenechaly se odehnat.

„Proč já, Alice? Proč si vybrali mě? Na škole je přece tolik jiných…“ vzlykala jsem a nedokázala zadržet slzy.

Alice mě hladila po vlasech a dělala uklidňující Ššš a Rosalie mi začala utírat slzy.

„Já nevím, Bello, já nevím,“ mumlala Alice.

Zaslechla jsem Jasperův přísný hlas: „Edwarde, nech to být.“ Ale nepodívala jsem se, co to mělo znamenat.

Odtáhla jsem se od holek, sama si setřela mokré tváře, opatrně přejela po nateklé líci a křečovitě se usmála – nechtěla jsem, aby si o mě dělali starost. „Tak vyrážíme?“

Alice nevěřícně zakroutila hlavou. „Zmlátili tě a ty ještě dokážeš mít dobrou náladu – k nevíře. Mimochodem, domů už volat nemusíš. Volala jsem tam za tebe, řekla jsem, že sis telefon nechala doma. Mamka souhlasila, prý si to máš užít. A překvapení! Domluvila jsem ti, že u nás můžeš dnes přespat, bude večírek! Zítra stejně jedeme na tu exkurzi kvůli biologii, takže se nejen nemusíš na nic učit, ale taky si nemusíš domů dojít pro učebnice a sešity a navíc – a věř mi, že jsem doteď netušila, co tě na tom tak děsí – přijdeš o tělocvik.“

Zírala jsem na Alici a snažila se vstřebat její slova. Dneska, zmlácená, ztrhaná, v blbé náladě, budu trávit zbytek dne u Cullenových a přespím u nich. Dobře. Jasně. Chápu.

Cullenovi začali vlézat do aut a já nevěděla, kam si mám sednout, když se Jasper posadil na sedadlo spolujezdce Alicina Porsche, Alice na místo řidiče a Emmett si vlezl dozadu. Edward už seděl ve svém Volvu.

Rosalie obešla Alicino auto, otevřela zadní dveře a mrkla na mě: „Zbyl na tebe Edward. Sejdeme se doma.“ Žluté Porsche odjelo z parkoviště a já zrudla jako rak. Váhavě jsem si šla sednout dopředu vedle Edwarda.

„V pořádku?“ zeptal se mě se starostlivým výrazem ve tváři.

Mlčky jsem přikývla, připoutala se a Edward následoval své sourozence.

„Kdybych byl věděl, že ti tohle udělají…“ začal, ale pak ztuhl, jako by řekl něco, co neměl v plánu.

Zavrtěla jsem hlavou. „S tím se nedalo nic dělat. Myslela jsem si, že mi dají pokoj. Dokonce jsem i skočila přes tyč a…“ Bello! Co to tu plácáš? Myslíš si, že jeho zajímá, že jsi byla konečně po sedmi letech schopna přeskočit tyč?

Edward mě ale se zájmem poslouchal. Když si všiml mé odmlky, smutně se pousmál. „Měl jsem na tebe čekat před šatnou.“

„Nic si nevyčítej, prosím,“ zašeptala jsem. „Nemůžete mě chránit věčně. Oni si stejně vždy počkají.“

Sklopila jsem hlavu a nervózně si pohrávala s prsty. Netušila jsem, co mám říct, a jelikož mlčel i Edward, ponořila jsem se do vlastních úvah…

„Trápí tě něco?“ vytrhl mě po chvíli sametový hlas, prosycený starostí.

Podívala jsem se na něj a zvedla jsem obočí vzhůru.

Odfrkl. „Myslím kromě toho, co ti udělali.“

Koukala jsem se na něj, on zase pozoroval silnici, a když si všiml mého pohledu, začal mi oplácet oční kontakt. Jeho oči dnes měly tmavě hnědou barvu, skoro černou, a donutily mě říct pravdu.

„Bojím se, že nezamaskuju tu ránu a rodiče ji uvidí,“ přiznala jsem.

„Alice má doma plno šminek, takže se určitě najde i něco pro tebe,“ uklidňoval mě.

Zamračila jsem se. „Ale jestli mě uvidí tvoji rodiče a řeknou to těm mým, pak -“

„Toho se nemusíš bát,“ přerušil mě. „Moji rodiče umí udržet tajemství. Vzhledem ke svému mladému věku nás chápou… Bello, vím, že jsem velmi drzý, že se na to ptám, ale neměla bys svým rodičům raději říct pravdu?“

Vykulila jsem na něj ve zděšení oči. „Ne, to ne! Edwarde, ty si nedokážeš představit, jaké by to bylo, kdyby se moji rodiče tuhle věc dozvěděli. Ze školy by určitě tolik dětí nevyhodili, takže by dostali třeba nějaké podmínečné vyloučení – pokud by nezačali tvrdit, že lžu – a to by teprve bylo peklo. Moc tě prosím, Edwarde, neříkej jim to. Prosím.“ Do mého hlasu se vloudil hysterický podtón.

„Klid, Bello,“ řekl a pravou rukou mě pohladil po paži. Takový příjemný dotyk. Kéž by tahle cesta nemusela nikdy skončit…

„Nic jim neřeknu, pokud nechceš,“ pokračoval dál a mé šťastnější nálady a rudých tváří si jaksi nevšiml. „Neboj se. Mně – chci říct, nám všem – můžeš věřit.“

Opřela jsem si hlavu o opěrku a zhluboka se nadechla přesně ve chvíli, kdy jsme se objevili před tím krásným domem Cullenových.



« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Přes šikanu k lásce - 7. kapitola:

 1 2 3 4   Další »
37. Jana S
22.12.2014 [18:16]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

36. Tereza P.
17.03.2012 [21:29]

Já tu povídku žeru Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

35. katule
15.01.2012 [15:48]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

34. Lucie7
13.01.2012 [22:50]

skvělé

33. janey
13.01.2012 [17:55]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

32. lucka2010
11.01.2012 [18:08]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.01.2012 [17:46]

NikiLol Emoticon Emoticon

30. Anizek
11.01.2012 [17:14]

AnizekÚžasné. Doufám, že se Bella s Edwardem těd více sblíží. Moc krásný děj. Moc se těším na další dílek Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29. Veronika
11.01.2012 [10:50]

Emoticon Emoticon Emoticon úžasnéé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.01.2012 [0:19]

AfroditaAliceCullenSuper, ale je mi strašně líto Bells. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!