Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prázdniny ve Forks - 8. kapitola

Kristen, Ashley, Nikki


Prázdniny ve Forks - 8. kapitolaKonečně osmá kapitola. Bella si myslí, že je odsouzena ke smrti způsobené nudou. Potom jí ale přijde SMS od Alice. Když jí oznámí, že si udělají beauty day, Bella pochopí, že umře spíše kvůli odpadnutí hlavy pod tíhou krémů.

8. Kapitola

Bella:

Jsem tu teprve osmý den, přesto mi to připadá jako měsíc. Ne tím nepříjemným způsobem, že čas utíká pomaleji a pomaleji. Líbí se mi tady. Důvod je jasný – Cullenovi. Záhadní Cullenovi.

Dala jsem si sprchu a šla si udělat snídani. Neměla jsem moc hlad, takže jsem si ukrojila pár kousků buchty, kterou včera teta upekla, a udělala jsem si kafe, bez kterého si ráno nedokážu představit. Nasnídala jsem se a šla se zprovoznit.

Vyfoukala jsem si vlasy, a vyžehlila je. Je to jednodušší než zkrotit ty moje vlny. Namazala jsem si obličej krémem – make-up moc nepoužívám, myslím, že mám hezkou pleť. Dala jsem si lehoučké fialové stíny a řasy obtáhla řasenkou. Na rty jsem si dala balzám a byla jsem spokojená. Slušelo mi to. Byla jsem taková přirozená. Potom jsem si šla vybrat oblečení. Vzala jsem si oblíbené fialové tričko a pohodlné džíny.

Venku pršelo. Jak nečekané. Položila jsem si otázku ‚co budu dneska dělat?‘ a odpověď byla jasná. Unudím se k smrti. Vzala jsem si tedy notebook a pustila si animovaný film Up, neboli Vzhůru do oblak. Končilo to kolem jedné, takže jsem šla rovnou dolů na oběd. Měli jsme špagety. Mňam…

Akorát jsem dojedla a přišla mi SMS „O půl třetí tě vyzvednu. Alice“. Koukla jsem na hodiny. Bylo přesně půl druhé, takže času dost. Namalovaná jsem byla už od rána, jenom jsem zkontrolovala stav mých vlasů, který nebyl až tak špatný a šla si vybrat nějaké oblečení, ať mě Alice může pochválit a ještě mě nepřevlíká. Vzala jsem si volné bílé tílko s fialovým pruhem, k tomu černé korále, fialové džíny, černé tenisky a černou koženou bundu. Než jsem se nachystala, Alice už troubila před domem.

„Ahoj, Alice. Tak kam mě vezeš?“

„No, myslela jsem, že se budeš nudit, když prší, tak mě napadlo, že bych tě vzala k nám a udělaly bychom si takový ten beauty day. Emm i naši jeli pryč, takže máme celý den volný dům,“ spiklenecky na mě mrkla.

Protože Alice jezdí ve svém žlutém porsche jako blázen, byli jsme u nich skoro za čtvrt hodinky. Myslím, že příště už bych k nim trefila i sama.

Alice mě zavedla k ní do pokoje. Poprosila jsem ji, jestli nemá nějaké pohodlnější kalhoty. Zamumlala něco ve smyslu „Já mám vždycky všechno.“ a zmizela v šatně. Sedla jsem si na postel a na hlavě mi přistály tepláky. Značkové samozřejmě a fialové, aby se mi hodily k make-upu. Jako kdyby na tom tady záleželo. Prostě celá Alice.

„Tak co je na programu toho našeho beauty dne?“ zasmála jsem se.

„Tak já ti udělám nějakou masku,“ řekla Alice nadšeně. Tak nadšeně, že mi z toho vstávaly chlupy na rukou. A to jsem ani nevěděla, co mne čeká.

Mezitím do pokoje vtrhla nějaká příšera skládající se hlavně z různých druhů ovoce a pár dalších věcí. Potom mi došlo, že za těmi věcmi stojí malinká Alice. Horší ale bylo, že tohle všechno donesla na mě.

„Začneme něčím, co ti vyčistí pleť,“ řekla Alice spíš pro sebe a začala něco míchat do mističky. Ani jsem nepostřehla, co tam všechno dala a už mi to piplala na obličej. „Nech to působit 5 minut. Ani se toho nedotkneš, jasné?“

„Ano, generále,“

Za pět minut mě poslala do koupelny, ať si to vlažnou vodou pečlivě smyju, a když jsem se vrátila, už na mě čekalo cosi banánového.

„Tohle ti pěkně rozjasní pleť,“ vysvětlila, a už zase mi to mazala po obličeji.

Poslední maska byla ze salátové okurky. Ta mi měla obličej zase trochu hydratovat. Prý jsem byla vysušená jako bramborová slupka, nebo jak to ta Alice říkala.

Když skončily masky, přišly na řadu krémy. Něco bylo na kruhy pod očima, něco na hydrataci… Prostě, naplácala toho na mě tolik, že jsem se bála, že budu mít hlavu větší aspoň o pět centimetrů.

Potom mě začala malovat. Když jsem viděla ten obří kufřík, který obsahoval nejméně tisíc štětečků, milion odstínů stínů na oči, sto druhů make-upů a pudrů, deset tisíc rtěnek a lesků na rty a nevím čeho všeho, málem jsem omdlela.

Zavřela jsem oči a čekala na svůj konec. Potom už jsem vnímala jenom lehké doteky jemných štětečků a ledové ruce jedné záhadné elfí holky. Asi jsem jí tam usnula, ale probudil mě její zvonivý hlásek.

„Bello, Bello… no tak, Bello, vstávej,“ smála se. Otevřela jsem oči a rozespale jsem se na ni zamračila. „No konečně,“ zasmála se mi znovu. V tom vtrhl do pokoje Emmett.

„Čau prcku, ahoj Bello,“ zasmál se na nás. Já jsem mu jenom opětovala úsměv a Alice se na něj nesouhlasně zamračila, potichu zavrčela a hodila po něm polštář. Emm ještě stihl uhnout. Musela jsem uznat, že má celkem postřeh. To mě vracelo k mému včerejšímu zjištění.

Nemůžou to být obyčejní lidé. Jsou až nepřirozeně krásní, ledoví a mají taky celkem tvrdou kůži. Taky mi neuniklo, jak jsou silní a rychlí. I když se to snaží skrýt, jsem vnímavá. Třeba to, že Emm uhnul tak rychle a pod tlakem polštáře malinko napraskla stěna, se mi nezdá úplně normální. I když jsem ještě malinko rozespalá, tohohle jsem si všimla.  A Emmettova včerejší zmínka o Alicině vidění do budoucnosti… Něco tady nehraje a já musím zjistit co.

Alice naoko uraženě pozdravila Emmetta, a odkráčela z místnosti. Emm ji ještě chytil a něco pošeptal. Potom si přisedl ke mně na postel.

„Sluší ti to,“ pošeptal mi a nechtěně zavadil rty o můj ušní lalůček. Jeho ledový dech mě zastudil na krku a příjemně mě zašimralo v podbřišku, až jsem se lehce otřepala. Sakra jak on to jenom dělá?

‚Bello, máš Edwarda. Mysli trochu. Nemůžeš podlehnout a podvést ho!‘ okřikla jsem sama sebe v duchu.

‚Ale on se to přece nemusí vůbec dozvědět,‘ odporovalo mé sobečtější já. Tak dost. Musím se vzchopit.

Nenápadně jsem se odsunula, poděkovala za lichotku a poprosila ho, ať mě na chvilku omluví. Potom jsem zbaběle zmizela v koupelně. Prvně jsem zamířila k zrcadlu. Musela jsem uznat, že ty masky a krémy mají něco do sebe. Obličej jsem měla rozzářený a krásně jemný. Byla jsem namalovaná skoro stejně jako předtím, takže fialové stíny, řasenka, bez make-upu - jenom trochu pudru a jemně růžová rtěnka.

Když jsem se vrátila do pokoje, nikdo už tam nebyl. Tak jsem se rozhodla jít dolů…

 


 

Předchozí/Další→

 


Děkuju všem, co se mnou mají ještě trpělivost. Napište prosím komentář, na zvednutí nálady a ať vím, jestli se na to nemám vykašlat, protože na to teď stejně není nálada ani čas.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prázdniny ve Forks - 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!