Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prázdniny s hvězdou - 2. kapitola

miminka


Prázdniny s hvězdou - 2. kapitola2. kapitolka je na světě. Snažila jsem se na vaši žádost napsat delší, ale nevím, jestli to vůbec poznáte. Díky za komentáře k předchozí kapitole, moc mě poťešily. Příjemné počtení, Esme97.

V tu chvíli jsem měla v hlavě jen jednu myšlenku. Musím se té soutěže zúčastnit.

 

Rychlostí světla jsem vytáhla mobil a naťukala číslo.

„Co to děláš?“ zeptala se mě Alice.

„Účastním se té soutěže,“ odpověděla jsem a přitom ukázala na reklamu.

„Bello, víš jistě, že je to dobrý nápad?“

„Alice, moc dobře víš, jak ho zbožňuju. Myslela sis, že před tím plakátem budu jen tak stát a nakonec mávnu rukou?“

„No dobře, ale víš doufám, že nejspíš nevyhraješ? Abys pak nebyla zklamaná.“

„Neboj, za to riziko mi to stojí.“ To už jsem měla napsanou správnou odpověď a mačkala tlačítko pro odeslání. Alice jen pokrčila rameny a Rosalie se na mě usmála. No, alespoň někdo můj nápad schvaluje.

Al a Rose se po chvíli shodly, že nákupů už bylo pro dnešek dost a pojedeme domů. Sjely jsme i s nákupem do podzemního parkoviště a s vynaložením značného úsilí narvaly své nákupní tašky do kufrů aut.

Dobře známou cestu domů jsem moc nevnímala. Soustředila jsem se na tu soutěž. Správnou odpověď moc lidí znát nebude, o tom jsem byla přesvědčená. Představa léta stráveného s Edwardem Cullenem někde na pláži, s koktejlem v ruce byla velmi lákavá. Nebo to nebude na pláži? Budeme ležet na jeho zahradě u bazénu a skákat do něj šipky, kdykoli nám bude moc horko? A kde vlastně bydlí? Přistihla jsem se, jak fantazíruji na téma já v domě Edwarda Cullena, aniž bych měla alespoň reálnou naději tu soutěž vůbec vyhrát. Ale ty představy byly tak krásné, že jsem v tom s radostí pokračovala.

 

Ani nevím jak, najednou jsem se ocitla ve svém pokoji a seděla, naprosto bezradná nad pojednáním o Romeovi a Julii, které jsme měli mít na angličtinu. Jak já nenávidím sloh! Proč to mám psát? Stejně tu knihu všichni četli a vědí, o čem je.

 Dole cvakly dveře. Táta je doma. Vděčná za důvod k odložení úkolu jsem seběhla ze schodů.

„Ahoj, tati, jak bylo v práci? Co ta paní, které zapálili auto?“ zeptala jsem se na tátova momentálního klienta číslo jedna.

„Ahoj, Bells. V práci bylo bezvadně, díky za optání. Ta paní to vyhrála, dostane náhradu škody a navrch peníze, které by stačily na tři taková auta jako měla. Jeden z těch vandalů, co jí podpálili auto, dostal dva roky podmínky, ten druhý půl roku ve vězení. “

„To je dobře, fandila jsem jí. Dáš si něco k jídlu?“ Mamka doma nevaří nic víc, než občas rohlík k večeři a cereálie k snídani, prý toho má dost z práce.

„Jo, mám docela hlad, díky.“ Odešla jsem do kuchyně, abych tátovi uvařila čaj a párky.

„A jak ses měla ty?“ zeptal se mě táta.

„Dobře, ve škole jsem dostala jedničku z tělocviku.“

Vypověděla jsem mu celý svůj den, podrobně probrala každou školní hodinu a krátce zakončila zmínkou o nakupovacím výletě. Táta je super, ale když dojde na módu, je mimo. Soutěž jsem z vyprávění vynechala. Táta celou dobu chápavě přikyvoval a příležitostně něco poznamenal. S koncem mého vyprávění přišla do kuchyně máma, začala si povídat s tátou a mně nezbylo nic jiného, než se jít konečně vrhnout na ten úkol z angličtiny.

 

Ráno jsem vstala o půl hodiny dřív, protože jsem si večer ve sprše vzpomněla, že mám tašky pořád v autě a do školy se mi je vozit nechtělo, nehledě na to, že Alice by mě nejspíš zabila, kdyby viděla, že nemám na sobě nic ze včerejšího nákupu.

Jen tak v pyžamu jsem vběhla do garáže, otevřela kufr svého auta, vzala tašky a vyběhla s nimi zpět do svého pokoje. Začala jsem vytahovat jednotlivé kousky oblečení a ukládat je do šatníku. Když jsem skončila, ve skříni sice moc místa nezbylo, ale oblečení se tam kupodivu vešlo všechno. Oblékla jsem si černou minisukni s tmavě růžovým tričkem bez ramínek, obula si černo růžové boty na jehlovém podpatku a všechno doladila černými doplňky. V kuchyni jsem do sebe naházela obvyklé lupínky a vyrazila do školy. Na parkoviště jsem přijela zase mezi posledními. Měla jsem asi minutu do zvonění, takže jsem vystartovala a rychlostí blesku přelétla nejdřív parkoviště, potom školní pozemky a nakonec teď už téměř prázdné chodby. Do učebny jsem dorazila právě se zvoněním a vysloužila si tak blahosklonný úsměv svých věčně včas přicházejících kamarádek.

„Ahoj, Bello. Páni, to oblečení ti moc sluší, já věděla, že jsme vybraly dobře.“

„Ahoj, Al. Viď, taky si to myslím.“ Alice měla na sobě tmavě modré rifle a červené tričko s krátkými rukávy a velkým výstřihem.

Do třídy přišel učitel a nesl stoh papírů. A sakra, písemka. Neumím vůbec nic!

 

Později, když jsme s Alicí a Rosalií u oběda debatovaly nad způsoby, jak si vylepšit známky, mi v kapse zavibroval mobil. Vytáhla jsem ho a podívala se na odesílatele zprávy. Bylo to číslo 78 514. Celá nedočkavá jsem otevřela zprávu a v ní stálo:

Dobrý den. Vyhráváte naši soutěž prázdniny s hvězdou. Brzy vám zavolá informátor a řekne vám podrobnosti. Gratulujeme!

Vydechla jsem. Já vážně vyhrála? Není to nějaký hloupý vtip?

„Proboha. Já vyhrála. Vyhrála jsem tu soutěž!“ Zatrpklost nad špatnými známkami byla rázem ta tam.

„Cože?“ vyhrkly Alice i Rosalie najednou.

„To jako vážně?“ pokračovala Al.

„Jo vážně, přečtěte si to.“ Můj hlas byl o půl oktávy vyšší vzrušením. Podala jsem holkám mobil.

„Bello, to je skvělá zpráva,“ řekla potěšeně Rosalie.

„Už se těším, až nám budeš volat a popisovat svoje zážitky,“ doplnila ji Alice.

Páni, prázdniny s Edwardem Cullenem. To chci vidět, jak tohle dopadne.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prázdniny s hvězdou - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!