Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Právo na šťastie - 29. časť + Epilóg

18.05.2011 (16:15) • ada1987 • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1734×

Bella

Čas letěl jako voda a den strávený s Renesmé, Jakem a Lily utekl, ani jsem si nevšimla jak. Před domem jsme zastavili přesně ve chvíli, kdy ho ozářil poslední paprsek světla. Byl tak podobný našemu domovu ve Forks… Když jsem viděla okolní výzdobu, ušklíbla jsem se. Alice se zase vyřádila.

Na víc jsem ale neměla čas. V tu chvíli se totiž ze dveří vyřítili ostatní členové mé rodiny a já šla z náruče do náruče. Bylo mi tak dobře… Jako bych si až teď uvědomila, jak hrozně mi za ty roky odloučení chyběli.

Zahrnovali mě otázkami, výčitkami, legráckami, překřikovali se navzájem, můj pohled klouzal z jednoho na druhého. Edward mě k sobě silně přitiskl, ale pak mě zase omluvně pustil. Pozorně jsem si ho prohlédla. Vypadal šťastnější, v jeho očích jsem sice stále dokázala rozpoznat smutek, ale už nebyl tak ztrápený a plný beznaděje, jako když jsem ho opouštěla. Asi pochopil, že se nezměním, a přestal se na mě upínat jako na jediný smysl života.

Smála jsem se a dojímala zároveň, ale pořád jsem hledala. Někdo mi tu chyběl. Teprve ve chvíli, kdy jsem spatřila Alicin šibalský výraz, jsem pochopila. Bree tu je, jen ji Alice schovala. Nejspíš má být překvapením. Usmála jsem se a uvolnila se. Konečně jsem zase doma.

Rosalie mě chytla pod paží a rozesmála se. „Buď ráda, že jsi tu nebyla. Alice nás honila, jako bychom chystali párty pro královnu… Na druhou stranu ale musím přiznat, že tolik upírů pohromadě jsme tu ještě neměli.“

Obklopená rodinou jsem vstoupila do domu. V obrovské obývací hale se tísnily dvě desítky upírů. Na první pohled byli tak různí – jiné rysy, barva kůže, oblečení…, že mi došlo, že jediný spojující článek jsou Cullenovi. Málokoho z nich jsem znala – vlastně jen Denalijské. Nastalo dlouhé představování. Když jsem konečně dorazila k Tanye a jejímu klanu, s překvapením jsem zjistila, že ji Riley objímá kolem pasu. Opravdu se k sobě hodili… a podle jejich vzájemných pohledů a úsměvů spolu byli šťastni.

Objala jsem Tanyu kolem krku, líbla ji na tvář a zašeptala: „Jsem moc ráda, že jsi našla svou lásku.“

Tanya s rozzářenýma očima přikývla. Pak se na mě zkoumavě zadívala a trochu váhavě se zeptala. „A ty?“

Usmála jsem se a kývla. Aniž bych nad tím přemýšlela, můj pohled začal přitahovat prostor vedle nich, kde se zvláštně chvěl vzduch. Nedokázala jsem se do něj dívat dlouho, protože mi každý pohled způsoboval ošklivou nevolnost, ale nemohla jsem si pomoci. Stále mě tam cosi táhlo.

Byla jsem zmatená – pozdravila jsem se snad se všemi v místnosti, ale Bree jsem stále nenašla. Cítila jsem její vůni, jako by stála vedle mě, ale nikde jsem ji neviděla. Otáčela jsem se ze strany na stranu a bojovala sama se sebou, abych se nevrhla na Alici. Její napínání začínalo být přes míru.

Naštěstí to asi usoudila sama, a tak se vedle mě náhle ozval její zvonivý hlásek. „Frede, můžeš, prosím, stáhnout svůj dar? Už jsme je potrápili dost.“

Vykulila jsem oči, když se na místě, které mě přitahovalo a odpuzovalo zároveň, objevili čtyři smějící se lidé. Tedy tři - velký blonďák, zřejmě Fred, krátkovlasá blondýna, řehtající se Diego a trochu nervózně se usmívající Bree.

V tu chvíli mi bylo jedno, co si o mně kdo myslí. Jediné, na co jsem měla pomyšlení, byla ona. Rychlostí světla jsem překonala vzdálenost, která nás dělila, a objala ji, jako bych ji už nechtěla pustit. Byla jsem tak šťastná, že moje srdce málem začalo znovu tlouct. Políbit jsem si ji nedovolila – aspoň ne tady přede všemi, když jsem se jí ale zadívala do očí, byla jsem si jedním jista. Už nikdy nikomu nedovolím, aby nás od sebe oddělil – jedno na jak dlouho. My dvě patříme k sobě a tak to bude už navždy.

Epilóg

Pohľad Jacoba – o pár hodín neskôr

Díval som sa na spiacu Lily v Bellinom náručí. Bola nádherná! Prekrásna takým svojským detským spôsobom a kombinovala v sebe krásu jediných dvoch žien, ktoré som kedy miloval - Belly a Renesmé. Kútikom oka som zazrel úsmev na Edwardovej tvári, keď mu ju Bella vkladala do náručia. Miloval ju rovnako ako Nessie. Len táto láska mu pomohla prekonať bolesť po Bellinej premene a jej odchode. Renesmé dozerala na otca - pohľadom som sa zastavil na jej tvári a keď som zbadal jej kývnutie, vyrazil som za Bellou.

Stála na okraji lesa a pozerala na neba plné hviezd. Vedela, že som to ja – musela ma cítiť.

„Je nádherná noc, pravda?“ začala Bella.

Prikývol som.

Netušil som, ako mám tento rozhovor začať. Potreboval som sa s Bellou porozprávať, vysvetliť stav vecí... dúfal som, že mi Edward nejako pomôže, a on sa zrejme rozhodol, že ma nechá v štichu. Ciciak jeden!

Čakal som, že sa z domu ozve zavrčanie, ale miesto toho som počul len smiech!

Bella sa na mňa obrátila s otázkou v očiach, ale ja som mávol rukou.

„Bella, chcem, aby si vedela, že si stále súčasťou môjho života. Ani môj vzťah s Nessie, či tvoja premena na tom nič nezmenili. Stále ťa milujem. Len teraz trochu inak,“ začal som.

Uprela na mňa svoje veľké, karamelové oči. Tá farba bola natoľko zvláštna, že by pre niekoho iného Bella možno vyzerala desivo. Ja som sa ale ani trochu nebál, aj keď som vedel, že by stačilo jediné hryznutie a bol by som na ceste na večnosť. Roky nič nezmenili, stále to bola moja Bella! A tá ma nikdy nesklamala!

„Ale to ja predsa viem, Jacob. Vždy som to vedela!“ povedala a s úsmevom sa ku mne otočila. „Ďakujem ti, že si urobil moju dcéru šťastnú. Aj keď som trocha sklamaná, že som nemohla byť na svadbe... Pripravili ste mi veľa prekvapení a ja si asi nikdy neprestanem vyčítať všetok čas, ktorý som tu pre ňu nebola.“

Vyzerala zamyslene a trocha smutne, a tak som jej dal ruku kolem pleci. „Ona vždy vedela, že na ňu myslíš, a že keby bola akákoľvek možnosť, aby si tu s ňou mohla byť, chopila by si sa jej... Nikdy ťa neprestala milovať a obdivovať za to, čo si urobila.“

Bella zavrtela hlavú. „Dala som prednosť cudzím upírom...“

Prerušil som ju. „Zabránila si nespravodlivosti a zachránila si ich životy. Nikdy ti neprestanú byť vďační.“

Cez presklenú terasu som zazrel usmievajúceho sa Edwarda, škeriaceho sa na Lily. Milovala to a vždy sa tak smiala najhlasnejšie.

Bella si všimla môj pohľadu. „Kto by to bol povedal, že vy dvaja raz budete kamaráti?

„Život je nevyspytateľný. A to je na ňom krásne,“ odvetil som.

„Ja som netušila, že sa zaujímaš o filozofiu,“ neodpustila si trochu ironickú poznámku.

„Mohol by som ju začať študovať, keď Lily vyrastie. Nessie by si rada vyskúšala vysokú,“ rozmýšľal som nahlas. Usmiala sa s hrdosťou matky.

„Myslíš, že nám Volturiovci dajú pokoj?“ prešiel som na vážnejšiu tému. Potreboval som uistenie od niekoho, kto ich pozná.

Jej veselá tvár pohasla. „Aro sa nás snažil zničiť cez Victoriu. Asi to len tak nevzdá, ale snáď nám dopraje chvíľu oddych. A potom... počul si Siobhan, nie? Budeme pripravení!“

Stáli sme spolu vo tme a tichu a sledovali, čo sa deje vo vnútri. Ticho ani jednému z nás nevadilo. Bolo to príjemné, skôr ako kedysi, keď za mnou chodila do garáže, keď Edward odišiel.

„Zdá sa, že Íri neodídu v pôvodnom počte,“ zahlásila odrazu pobavene.

Nechápavo som sa na ňu pozrel.

Kývla hlavou smerom k domu.

Siobhan a Liam sa práve lúčili s Carlisleom. Vedľa Maggie nervózne postával Diego. Medzi oboma to iskrilo, žeby mohol vzniknúť slušný požiar.

„Hm! Maggie sa k Diegovi celkom hodí. “

„Tiež si myslím,“ prikývla zamyslene. „Je zvláštne vidieť ich znovu – tích, ktorým som zachránila život. Ale som rada, že si snáď všetci našli svoju druhú polovičku. Tanya s Rileym sa k sebe hodia.“

Zazrel som Tanyu sediacu na svetlej pohovke, vášnivo sa bozkávajúc s Rileym.

„Ozaj, to dievča sa nehanbí ukázať lásku,“ zasmial som sa.

Bella pokrčila plecami. „Je priama a to sa Rileyimu páči. Je úplne iná než Victoria.“

Kývol som a skúmavo som sa zadíval na Bellu. „A čo ty?“

Pozrela sa na Bree, ktorá sa ocitla vo vchodových dverách balkóna. Jej tvár sa rozžiarila a ani slepý by si nemohol nevšimnúť láskyplného pohľadu, ktorý jej venovala.

„Ja?“ šťastne sa usmiala. „Ja mám tiež právo na šťastie.“

Koniec

Chcela by som po ďakovať všetkým, ktorí túto poviedku čítali a komentovali. Hlavne by som chcela poďakovať Aalex, ktorá písala väčšinu kapitol a rozhodla sa zrealizovať môj nápad. Díky, Jani!

Autor: ada1987 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Právo na šťastie - 29. časť + Epilóg: