Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Potížista - Prolog

Potížista - PrologBella žije skvělý život. Má hodné rodiče, milovaného přítele a skvělé kamarádky. Jako dcera šerifa se vždy chovala slušně, zodpovědně a dodržovala všechna pravidla. Do města se přistěhují Cullenovi. Je mezi nimi i Edward, který je, na rozdíl od svých sourozenců, potížista. Porušuje pravidla a vrhá se do nelegálních akcí. Bella ho nenávidí, ale nebezpečí a adrenalin, které Edward představuje, ji přitahuje a nejen to, ale taky Edward samotný. Odolá, nebo se nechá strhnout na bláznivou jízdu plnou porušování zákonů? Ale hlavně, odolá Edwardovi samotnému?

Poslední minuta. Ta vždy rozhodne o všem. Zvítězíte? Prohrajete? Ale to není to nejdůležitější. Nejdůležitější je vědět, že jste udělali všechno, co jste mohli. Pak se i prohra zdá jako malé vítězství. Já tu nejsem ale proto, abych povzbuzovala k prohře, ale k vítězství.

„Do toho,“ zakřičela jsem na běžícího basketbalistu.

Začalo se odpočítávat posledních pět vteřin. A najednou to bylo. Hodil míčem. A on spadl do koše. Přesně v poslední vteřině. Propukli jsme v jásot. Vyhráli jsme. Opravdu jsme vyhráli.

„Bello,“ zakřičel na mě někdo. Ten hlas bych poznala kdykoliv.

„Alexi,“ zakřičela jsem a vrhla se svému příteli do náruče.

Políbili jsme se. Šťastní, jako nikdy.

„Vyhráli jsme,“ řekl Alex a znovu mě políbil.

„A nezapomeň, že díky tobě,“ řekla jsem vesele a usmála se.

Ten basketbalista, který dal poslední koš, byl totiž Alex. Nemohla jsem na něj být víc pyšná. Navíc tady byli lidé z univerzit a já si byla jistá, že po zápase si s ním budou chtít promluvit o jeho budoucnosti.

„Nezvládl bych to bez tebe. Miluju tě, Bello Swanová,“ řekl mi a políbil mě ještě jednou, než šel udělat bojový pokřik se svými spoluhráči.

Koukala jsem na něj a snažila si srovnat v hlavě, co mi právě řekl. On mě miluje. Řekl mi to. Tento den nemohl být lepší.

„Bello, my vyhráli,“ zakřičela Christina a objala mě.

„Alex mi řekl, že mě miluje,“ zakřičela jsem zpátky.

„To je bezva,“ zakřičely další dvě moje kamarádky. Tara a Georgie.

Společně jsme se smály a brečely radostí. Tenhle den se nemohl vydařit lépe. Všechno bylo tak, jak mělo být.

Asi o hodinu později šly roztleskávačky společně s basketbalisty slavit. Měli jsme oblíbené místo kousek od kraje lesa, u jednoho jezera. Byla tam obrovská chata, která patřila Alexovým rodičům, a ti mu jí dali k dispozici pro takovéhle akce. Měla jsem to tu ráda. Samozřejmě, že se tam pilo. Jako dcera šerifa jsem na tohle ale měla docela jasný názor. Nikdy jsem si nic s alkoholem nedala a příležitostí jsem měla několik.

Přijela jsem autem společně se svými kamarádkami. Hned, jak jsem vystoupila, šla jsem hledat Alexe. Nebyl to takový problém, protože ho všichni oslavovali jako hrdinu.

„Tady je dívka, díky které jsme dneska vyhráli. Dámy a pánové, jistě všichni znáte Bellu Swanovou,“ řekl Alex, přiběhl ke mně a políbil mě.

Všichni zajásali a zatleskali.

„Jo, a taky jsem jí řekl, že ji miluju,“ řekl ještě Alex a políbil mě znovu.

Usmála jsem se. Tenhle den opravdu nemohl být lepší. Objala jsem Alexe a přitiskla se k němu. Bylo skvělé být s ním. Bylo to tak jednoduché. Moji rodiče ho zbožňovali, já ho milovala a on mě taky.

Vzali jsme se za ruce a společně šli k jezeru. Posadili jsme se na lavičku, která tam byla, a dívali se společně na klidnou hladinu. Byla tma a na obloze svítily hvězdy. Což je ve městečku, jako je Forks, docela unikátní událost, protože většinou je nebe zahalené mraky. Užívala jsem si ten moment naprosté pohody. Bylo to dokonalé. Jestli jsem měla nějaký cíl, tak jsem se k němu právě dostala.

„Tenhle den už nemůže být lepší,“ řekl Alex a vzal mě kolem ramen.

„Ne, to ne. Máme všechno, co jsme kdy chtěli,“ řekla jsem a pohladila ho po tváři.

„Dneska jsem mluvil s pár zástupci vysokých škol. Vypadá to dobře,“ řekl Alex.

„To je skvělý,“ řekla jsem a políbila ho.

„Jo, to je. Bylo by to ještě lepší, kdybys na některou z těch škol šla se mnou,“ řekl Alex.

„Už jsem ti říkala, že si to musím promyslet, ale pořád je pro mě první volbou Harvard,“ řekla jsem přesvědčeně.

„Já vím, já vím,“ řekl Alex a víc si mě k sobě přitiskl.

Téma vysoká škola jsme spolu řešili už dlouho. Já chtěla na Harvard. Alex chtěl na jakoukoliv dobrou školu, na které by hrál basket a později přešel do NBA. Přála jsem mu to a doufala jsem, že se jeho sny splní. Na druhou stranu jsem ale věděla, že ve chvíli, kdy půjdeme každý na jinou školu, naše osudy se rozdělí. Bude to mezi námi konec. Vztahy na dálku nemají smysl. Bylo to smutné a tragické, ale na druhou stranu jsme si tak užívali každý moment, který jsme spolu strávili.

Po nějaké době mi začala být zima, a tak jsme šli zpátky dovnitř. Tam se zatím ostatní pořádně bavili. Já si sedla na pohovku. Ano, mohla jsem se jít napít a začít se pořádně bavit, ale musela jsem být zodpovědná. Jsem přeci dcera šerifa, nemůžu se opíjet a dělat další věci, kterými bych porušovala pravidla. Koukala jsem se kolem. Všichni se bavili. Ostatně jako vždy, když byla jedna z těchto akcí. Zahlédla jsem svoje kamarádky, jak tancují. Tara, Christina a Georgie byly moje nejlepší kamarádky už snad od školky. Byly jsme jako sestry. Když měla jedna problém, měly problém všechny. Měla jsem je ráda a byla za ně vděčná. Vždy při mně stály. Dokonce, když se proti mně Jessica snažila poštvat celou školu, ale o tom jsem přemýšlet nechtěla. Byla to dávno uzavřená kapitola. Začala jsem se nudit, a tak jsem se vydala hledat Alexe.

„Já už chci domů,“ řekla jsem mu, když jsem ho našla.

„Dobře,“ řekl a vzal mě kolem ramen.

„Mějte se,“ řekla jsem ostatním, co ještě zůstávali, a nasedla do Alexova auta.

Cesta probíhala klidně a já měla čas na svoje vlastní myšlenky. Přemýšlela jsem nad vánočními prázdninami, které se kvapem blížily a snažila se vymyslet, co bych měla dát svým přátelům a rodině. Kromě vánočních prázdnin nás také čekal vánoční ples, který jsem já organizovala. Nebylo to zrovna nejsnažší, ale zvládala jsem to.

„Jsme tady,“ řekl Alex a šel mi otevřít dveře.

Šli jsme až ke vchodovým dveřím ruku v ruce. U dveří jsem se zastavila a zadívala se na něj. Milovala jsem jeho pronikavě modré oči. Vždycky mě jimi upoutal. Byl docela svalnatý, jelikož neustále posiloval. Byl o hlavu vyšší než já, což mi vadilo, protože jsem vždycky musela zvedat hlavu, když jsem s ním chtěla mluvit. Ale milovala jsem ho, opravdu.

„Taky tě miluju,“ řekla jsem mu a políbila ho.

Odemkla jsem si dveře od domu a rozloučila se s ním.

„Ahoj, Bello. To je skvělé, že už jsi doma,“ řekla mamka a dala mi pusu na čelo. Mamka vypadá jako moje starší verze s kratšími vlasy. Pracuje jako praktická lékařka, jediná v celém Forks. Lidé si jí proto váží. Ale nejen kvůli tomu, mamka je totiž hrozně hodná, milá a všem ráda pomůže.

Nakoukla jsem do obýváku, a pak do jídelny.

„Kde je táta?“ zeptala jsem se.

„Zavolali ho k nějakému případu,“ řekla mamka a mávla nad tím rukou.

„Byli jste na zápase?“ zeptala jsem se.

„Samozřejmě, zlatíčko. Alex to skvěle zahrál. Díky němu jsme zase vyhráli. Máš skvělého přítele, měla bys být ráda,“ řekla mamka vesele. Jako vždycky. Samozřejmě, že jsem byla ráda. Alex byl dokonalý.

„Víš, že jsem,“ řekla jsem a šla do svého pokoje.

Moji rodiče měli Alexe rádi. Věřili, že si ho jednou dokonce vezmu. Nad něčím takovým jsem já ani nepřemýšlela. Připadalo mi to zbytečné, když je mi teprve osmnáct. Moje myšlenky se poslední dobou upnuly na školu a na nic jiného jsem pomalu neměla čas.

Vysprchovala jsem se a oblékla si šortky a k tomu tílko. Vzala jsem si knížku, lehla si do postele a začala si číst. Byl pátek večer a před sebou jsem měla dva dny volna. Byla jsem rozhodnutá je maximálně využít na plánování vánočního plesu, který se měl konat za dva týdny. Vzala jsem si to na starost společně se svými nejlepšími kamarádkami. Napsala jsem jim krátkou sms, že se zítra sejdeme u mě, a pak jsem si opět četla.

(…)

Ráno jsem se probudila s knížkou v ruce a rozsvícenou lampičkou. Byla jsem včera večer tak unavená, že jsem usnula při čtení. Položila jsem knížku na noční stolek a zhasla lampičku. V koupelně jsem se osprchovala a oblékla na sebe čisté oblečení. Dala jsem si k snídani cereálie s mlékem a k tomu kafe.

„Dobré ráno,“ pozdravila mě mamka, když vešla v županu do kuchyně.

„Dobré,“ řekla jsem a chtěla se napít kafe.

„Tak to v žádném případě, Bells. Jsi ještě dítě. Žádné kafe,“ řekla mamka a vzala mi hrnek.

Měla jsem sto chutí zakřičet na ni, že už je mi osmnáct, ale nakonec jsem se ovládla. Myslí to se mnou dobře. Nebudu na ni za to hnusná. Jenom jsem se usmála a nalila si čaj.

„Dneska přijdou holky a pomohou mi s přípravou vánočního plesu,“ řekla jsem a upila si čaje.

„Skvěle. Udělám pro vás oběd,“ řekla mamka a usmála se.

„Dobré ráno,“ řekl táta a vešel do kuchyně v pracovním obleku.

„Dobré,“ řekly jsme s mamkou a usmály se.

Táta byl místní šerif. Často ho volali k nějakému případu, a proto pracoval klidně až do rána. Pak s námi většinou posnídal a šel si lehnout na pár hodin, než opět vyrazil do práce. Obdivovala jsem jeho obětavost.

„Nepodařilo se nám ho chytit, ale pracujeme na tom,“ řekl táta a sedl si ke stolu.

Mamka mu dala kafe a začala mu připravovat snídani.

„Jak se ti líbil včerejší zápas?“ zeptala jsem se ho a ujedla ze své misky s cereáliemi. Neptala jsem se ho na případ. Nerad mluvil o práci, když jsme byli doma a v pohodě.

„Byl skvělý. Vyřiď Alexovi, že ten poslední koš byl geniální,“ řekl táta a začal jíst snídani, kterou mu mamka udělala.

„Vyřídím, ale dneska se s ním neuvidím. Budu plánovat s holkama ten ples,“ řekla jsem a dala svoje nádobí do myčky.

„Tak je pozdravuj,“ řekl táta a dál jedl svou snídani.

Šla jsem do svého pokoje a nachystala všechny podklady k přípravě plesu. Vyčistila jsem si zuby a čekala, až holky přijdou.

(…)

Po hodině někdo zazvonil. Byla jsem si jistá, že to byly holky.

„Dobrý den, paní Swanová,“ slyšela jsem.

O chvíli později mi někdo zaklepal na dveře.

„Dále,“ řekla jsem a zvedla se z postele.

„Ahoj,“ řekla Christina a objala mě.

„Ahoj,“ řekla jsem i ostatním, sedly jsme si ke mně na postel a začaly plánovat. Vánoční ples měl být už skoro za dva týdny. Snažily jsme se ho naplánovat co nejlépe, aby byl perfektní.

Po nějaké době jsme si daly pauzu a začaly řešit věci, které se dějí ve škole.

„V pátek po zápase jsem slyšela říkat Jessicu Stanleyovou, že do města se přistěhovala nová rodina. Jmenují se Cullenovi. Viděla prý paní Cullenovou, jak jde zapisovat svoje děti do školy. Má jich pět a všechny jsou adoptovaný. Její manžel je doktor a nastoupil u nás v nemocnici,“ řekla Tara.

„No, jestli je to pravda, tak hádám, že je v pondělí potkáme ve škole,“ řekla jsem a vrátily jsme se zpět k plánování.

Zbytek víkendu jsem byla doma a dělala poslední úpravy na návrhu, který jsme s holkama vymyslely. Byla jsem si jistá, že ředitel to schválí, ale chtěla jsem, aby z toho byl přímo nadšený. Přemýšlela jsem také nad Cullenovými. Jací asi budou? Byla jsem docela zvědavá.

V pondělí ráno jsem provedla obvyklý ranní rituál, a pak mě Alex vyzvedl svým autem, abychom společně jeli do školy. Dělávali jsme to tak každý den už od začátku roku, kdy jsme spolu začali chodit. Měla jsem samozřejmě svoje auto, ale to bylo teď v opravě.

„Táta ti vzkazuje, že ten poslední koš byl geniální,“ řekla jsem, když jsme se přivítali.

„Vyřiď mu, že děkuju,“ řekl Alex a vyjel směrem ke škole.

„Ve městě je prý nová rodina. Jmenují se Cullenovi. Manželé Cullenovi mají pět adoptovaných dětí a ty s námi začnou chodit do školy,“ řekla jsem.

„Vážně? Taky jsem o tom něco slyšel, ale říkal jsem si, že jsou to jen drby,“ řekl Alex.

„No říkala to Jessica Stanleyová, takže těžko říct,“ řekla jsem a Alex přikývl.

Jessica byla jeho ex. Chodil s ní ještě přede mnou, ale pak se s ní rozešel, protože prý byla děsně otravná. Jessica také byla známá jako největší drbna na škole, takže člověk nevěděl, čemu věřit a čemu ne.

Když jsme dojeli na parkoviště, bylo už dost zaplněné. Nová auta nikde. Takže to bylo jasné. Jessica si vymýšlela. Vystoupila jsem spolu s Alexem, když zaparkoval a ruku v ruce jsme se vydali ke škole. Pak jsem ale uslyšela skřípění pneumatik, otočila jsem se a někdo nový zrovna smykem parkoval.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Potížista - Prolog:

 1 2 3 4   Další »
05.02.2012 [21:14]

EmmettkaTo jsem zvědavá co bude dál, a jak se Eda projeví, když vidím ten název :) Ale super, rychle další! :) Emoticon Emoticon

36. natáša
11.09.2011 [17:34]

začátek trochu nudex,ale jak mile se začne mluvit o Edíčkoovi tak je to boží ;)

35. Janina =o)
06.09.2011 [17:48]

úžasné rychle pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

34. Gigi
04.09.2011 [15:56]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

04.09.2011 [3:01]

AfroditaAliceCullenSuper!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

32. Kačka
03.09.2011 [14:10]

Dobrý!!!
A napínavej konec!!! Těším se na další díl Emoticon Emoticon Emoticon

31. Kim
02.09.2011 [15:04]

KimZajímavý název a skvělá první kapitola!!
Moc se těším na pokračování!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

02.09.2011 [11:38]

EmsCullenvyzerá to skvele,dúfgam že budeš pokračovať a teším sa Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29. DeynoCullen
02.09.2011 [10:01]

Rýchlo ďalšiu kapču, táto bola geniálna Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28. lololka
01.09.2011 [15:59]

vypadá zajímavě. Pěkný začátek Emoticon Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!