Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Potížista - 24. kapitola a Epilog

Potížista - 24. kapitola a EpilogPoslední kapitola. Předání vysvědčení a odjezd.

Měla jsem tak úžasný sen, že jsem si přála, abych se už nikdy nevzbudila. Edward a já jsme společně seděli na naší louce. Já byla opřená o jeho hruď a pozorovala svou blyštící se pokožku. Usmívala jsem se a točila rukou, jenom abych viděla, jak se blyští na slunci.

„Jsi dokonalá,“ pošeptal mi Edward do ucha. Přinutilo mě to ještě k většímu úsměvu.

Otočila jsem se k němu a políbila ho na rty. Naše polibky pořád nabíraly na intenzitě a já cítila, že u polibků to jen nezůstane. Než jsem se o tom ale mohla dostatečně přesvědčit. Uslyšela jsem známý hlas.

„Vstávej, ospalče,“ řekla nahlas moje matka a já pomalu ač nerada otevřela oči. Rozhlédla jsem se po pokoji. Celý byl prosvětlen ranním sluncem a uprostřed stála moje matka s úsměvem na tváři. A pak mi to došlo. Dneska to je. Dneska je konec. Poslední den na střední.

Nechtělo se mi brečet, nebo tak něco. Věděla jsem, že to, co mě čeká, je stokrát lepší. Přesto jsem ale pocítila mírné bodnutí u srdce, když mi došlo, že lidé, se kterými jsem strávila několik let svého života, se všichni rozjíždějí pryč. Pravděpodobně je už nikdy neuvidím. Jako upírka těžko mohu přijít na sraz po deseti letech. Nikomu bych nenakecala, že mám opravdu dobrého plastického chirurga. Napadá mě, jaké to je asi pro Edwarda a ostatní Cullenovy. Udělat si přátele a pak odjet. Vše nechat za sebou a neohlížet se zpět. Asi se tolik nevážou, to se budu muset naučit taky.

„Tak vstávej, nikdy jsi nepřišla pozdě do školy, tak si to nepokaž poslední den,“ řekla mamka se smíchem a vyšla z pokoje.

„A mimochodem, dole na tebe čekám se snídaní,“ řekla ještě mezi dveřmi a poté vyšla ven.

Povzdechla jsem si a vyhrabala se z postele. Hned jsem šla do koupelny dát si pořádnou sprchu. Potřebovala jsme si umýt hlavu a vypadat dobře. Přece jenom je to poslední den školy. Neubránila jsem se blaženému úsměvu. Dokázala jsem to. Všechno. Dosáhla jsem všech cílů, které jsem si za ty roky dala.

Hned jak jsem si vyfénovala hlavu, sáhla jsem po předem připravených věcech na poslední den školy. Bílá košile s tříčtvrtečními rukávy a černá sukně do půli stehen. Stejně je to jedno. Budu na sobě mít ten nechutný maturitní oblek oranžové barvy, ve kterém budou vypadat dobře snad jen upíři.

Došla jsem do jídelny, kde na mě čekalo překvapení v podobě palačinek. Usmála jsem se a sedla si ke stolu. Mamka s tátou si hned přisedli a vesele mě pozorovali. Začala jsem si připadat trochu zvláštně, ale neřešila jsem to, jedla jsem palačinky a bylo mi dobře.

„Díky, mami,“ řekla jsem, když jsem dojedla a odnesla talíř do myčky.

Otočila jsem se na své rodiče. Zdálo se, jako kdyby oba měli na krajíčku. Táta se držel, zřejmě kvůli své mužské ješitnosti. Zato moje matka se naplno rozbrečela stejně, jako když jsem mířila na maturitní ples.

„Mami, nemusíš brečet,“ řekla jsem jí konejšivě.

„Když ty jsi tak strašně vyrostla, to je neuvěřitelné. Nemůžu uvěřit, že moje malá holčička už je žena,“ řekla mamka a táta ji vzal kolem ramen. Usmála jsem se tomu a vzala ji kolem ramen z druhé strany.

Ke škole jsme dojeli tak akorát, abych viděla vystupovat Edwarda z auta. Rychle jsem otevřela dveře a vydala se k němu. Už zdálky mě viděl, a tak když jsem spadla do náruče, byl na to připravený. Natáhla jsem se k němu a dlouze ho políbila. Trochu mi to připomnělo můj dnešní sen.

„Ahoj,“ řekla jsem mu a propletla své ruce s jeho.

„Ahoj,“ řekl Edward a dal mi pusu na tvář.           

Pak už bylo všemu sbližování konec, protože k nám došli táta s mamkou. Táta si významně odkašlal a já se od Edwarda trochu odtáhla. Pořád jsem se ale držela v jeho blízkosti. Nešlo to jinak.

„Šerife,“ řekl Edward a nastavil ruku. Táta se na ni podíval a pak ji pevně stiskl. Zdálo se, že s Edwardem hraje takovou chlapskou hru o to, kdo má silnější stisk. Věděla jsem, že kdyby Edward chtěl, mohl by ji mému otci klidně i rozdrtit. K tomu naštěstí nedošlo a všichni jsme se společně vydali do tělocvičny, kde se konal závěrečný ceremoniál.

Z pódia už na mě mávala Alice a zářivě se usmívala. Úsměv jsem jí oplatila a zamávala taky. U pódia mě a Edwarda rozdělili. Řadilo se podle abecedy a já jsem se proto vydala vedle Jessicy, která se tvářila přívětivě. Ještě pořád to mezi námi bylo dobré. Žádné problémy. Naučily jsme se navzájem respektovat.

Ředitel na úvod pronesl několik slov a pak zavolal mě, jakožto předsedkyni třídy, abych pronesla svůj proslov. Včera jsem si ho opakovala tolikrát, že i Edwardovi už z toho hrabalo, a kolem půlnoci mě najednou začal líbat. Nepřestal, dokud jsem už na proslov neměla už ani jednu jedinou myšlenku. Díky jeho dokonalým polibkům jsem se nestresovala ani dneska. Když tak to podělám, no to je toho. Normálním krokem jsem došla k řečnickému pultu a položila na něj papír s proslovem. Jenomže ve chvíli, kdy jsem se podívala na to, co jsem napsala, došlo mi, že jsou to všechno kraviny. Roztrhla jsem ho a tím si vysloužila několik nechápavých pohledů. Možná to nebude dobrý proslov, ale aspoň ho budu myslet vážně a budu to opravdu já.

„Škola končí a před námi se rozprostírá celá budoucnost. Ale předtím, než se vrhneme do plnění našeho přesného plánu, zpomalme a užijme si tu cestu. Bavme se, poznejme svět. Neřešme, co bude zítra, protože jediné, na čem teď záleží, je právě teď. Nedělejme si vrásky ohledně toho, co se stane za pár měsíců. Teď je naše šance zkusit všechno, co jsme kdy chtěli. Nepromarněme ji. Určitě uděláme pár chyb, kterých budeme litovat, ale i to je část života a bez chyb bychom se nikdy nepoučili. Takže, co se snažím říct je, užívejme si všichni života, jsme mladí a teď je naše chvíle,“ řekla jsem a všichni začali nadšeně tleskat a pískat.  

Usmála jsem se a sestoupila ze stupínku. Zařadila jsem se zpátky vedle Jessicy, která na mě mrkla. Nakonec to asi nebylo tak hrozný. Po mém proslovu začal ředitel volat jednotlivé žáky a ti si chodili pro vysvědčení, když přišla řada na mě, všimla jsem si, jak naši nadšeně tleskali ve stoje. Zachytila jsem Edwardův, zamilovaný pohled a mileráda jsme mu ho oplatila.

(…)

Rozloučila jsem se s Edwardem na parkovišti a vydala se s rodiči na slavnostní oběd, což v překladu znamenalo jít do bistra, které bylo ve Forks jediné, ale měla jsem to tam ráda. Stejně jako většina mých spolužáků. Bylo to docela fajn odpoledne, strávila jsem nějaký čas teď už s bývalými spolužáky a usmívala se na všechny strany. Večer nás ještě čekala párty u Cullenových. I já jsem byla překvapená, když mi to jednoho dne Alice oznámila. Každopádně, všichni o tom mluvili a byli neuvěřitelně zvědaví, co se týče Cullenovic vily.

Jak se zdálo, většina rodin měla stejný nápad, a tak bylo uvnitř bistra dost narváno. Málem jsme si nikde nesedli. Jedla jsem to neuvěřitelně nezralé jídlo a přitom pozorovala všechny okolo. Mnoho lidí odsud už neuvidím. Párkrát ještě navštívím rodiče, možná potkám pár přátel, ale to je asi všechno. Už se sem nevrátím, alespoň ne dřív než za sto let. Ne, že bych si často nepřála odsud vypadnout a žít v nějakém větším městě, jenomže teď, když se mi splnilo, cítila jsem smutek. Mohla jsem na tohle malé město nadávat, jak chtěla, ale pořád to byl můj domov, místo kde jsem vyrostla, zažila spousty legrace a lásky. No a tohle město mi dalo Edwarda, to je jedna z hlavních věcí.

Pořád jsem se od něj nechtěla odtrhnout, ale i přesto jsem mu řekla, ať s námi na oběd nechodí. Chtěla jsem teď strávit čas jen se svými rodiči. Bylo důležité, aby věděli, že je mám ráda. Až budu na vysoké, nebudu mít tolik času je navštívit. Po vysoké, už je nebudu moci navštívit vůbec.

 Nebylo to ani kvůli tomu, že bych jim mohla ublížit. Edward říkal, že je to nebezpečné, ale já si nedokázala představit, že bych byť jen pomyslela na to vysát jim život. I když, zas tolik jsem o upírství nevěděla. Edward říkal, že první rok je to nejhorší a mně bylo jasné proč. Věděla jsem ale, že mu mohu věřit v tom, že mi zabrání v tom, abych někoho zabila.

Ne hlavní důvod, proč po vysoké už rodiče neuvidím, je ten, že budu až příliš jiná. Jako upírka se změním a to hodně. Nechtěla jsem je zbytečně plašit. Ještě úplně nevím, jak to udělám, jak odmítnu matčiny pozvání na Vánoce, návštěvy. Nebude to snadné, ale nějak to zvládnu. Mám Edwarda po svém boku. To je to hlavní.

Celý oběd jsem strávila povídáním si s rodiči a vtipkováním. Myslím, že už dlouho jsme se s nimi takhle nebavila. Možná, že to bylo tím, že jsem většinu času trávila s Edwardem. Pravděpodobně je to ten důvod. Bylo fajn, jenom si povídat a nic neřešit, ničím se nestresovat. Cítila jsem mír a klid. To bylo přesně to, co jsem potřebovala k tomu, abych v klidu mohla odjet z Forks a zanechat za sebou svůj předešlý život.

(…)

Nevím, co přesně jsem čekala pod slovem párty v podání Alice. Tohle rozhodně ne. Dům Cullenových už nebyl dům Cullenových. Tohle byl obrovský taneční klub. Ani já jsem to tu skoro nepoznávala. Jistě byly zde určité rysy, které byly stejné, ale jinak to tu bylo úplně jiné. Všude různá světla, diskokoule a bar, obrovský bar, kde se opíjeli snad úplně všichni. Poprvé mi to bylo jedno. Policii na nás nikdo nezavolá, protože jsem uprostřed lesa. I kdyby zavolal, už vidím, jak sem přijede táta se svými pomocníky a všechny nás pozatýká, pravděpodobně by nad tím mávl rukou se slovy, ať si děti užijou.

„Ahoj,“ přivítal mě Edward polibkem na tvář. Usmála jsem se a pořádně ho políbila.

„Pěkná párty,“ řekla jsem.

„To řekni Alici, je z toho úplně nadšená. To stejné nemohu říct o Carlisleovi a Esmé. Když to spatřili, odjeli na pár dní lovit někam do Kanady,“ řekl Edward.

„Bello,“ uslyšela jsem nadšený hlas. Další, co jsem viděla, byly Christina, Tara a Gorgie, které ke mně rychle šly. Všechny tři mě objaly a poté se odtáhly. Měly trochu rozmazané líčení, což znamenalo, že už si stihli zabrečet. Počítala jsem, že dřív nebo později to na mě přijde taky, ale zatím jsem se úspěšně držela.

Ruku v ruce jsme s Edwardem došli k baru.

„Vážně musím?“ zeptala jsem se ho s pohledem na všechen ten alkohol.

„Je konec střední, tvoje poslední noc jako středoškolačky. Ano musíš,“ řekl Edward a objednal martini.

Barman mu podal skleničku s připraveným nápojem a Edward mi ji dal před obličej.

„Pij,“ řekl mi se smíchem.

S povzdechem jsem vzala skleničku a napila se. Světe div se, mně to chutnalo. No bezva, bude ze mě alkoholička.

„Víš, že kvůli tobě možná skončím jako alkoholička s prochlastaným mozkem?“ zeptala jsem se Edwarda naoko vážným tónem.

„Víš, že to bych nikdy nedovolil,“ řekl Edward se smíchem a líbnul mě na rty.

Když se mi podařily vypít další dvě skleničky, měla jsem už docela dobrou náladu. Dřív nebo později bych to asi tak jako tak udělala, a tak jsem Edwarda zatáhla do jeho pokoje. Sotva za námi zavřel dveře, začala jsem z něj sundávat oblečení.

Když už jsme oba byli jen ve spodním prádle, spadli jsme na postel. A v tu chvíli někdo otevřel dveře. Jako na povel jsme se oba otočili. Ne, vtipnější to už vážně být nemohlo. Ve dveřích stál vyjukaný Alex s Christinou. Hned mi došlo, co ti dva chtěli dělat v Edwardově pokoji, a rozesmála jsem se. Nevím, jestli to bylo tím alkoholem, nebo prostě tím, jak vtipná ta situace byla. Pak mi došlo, že jsem jen ve spodním prádle a s vyjeknutím jsme na sebe natáhla peřinu.

„Tak mi asi půjdem,“ řekl Alex a opět zavřel.

Opět jsem se rozesmála a Edward se mnou. Poslední věc, kterou bych dneska čekala, je tohle. Dalo by se to zařadit mezi největší trapasy mého života a stejně jsem se nemohla přestat smát, pak jsem ale umlkla, protože Edward opět vyhledal mé rty.

 

Epilog

„Jsi si jistá, že máš všechno?“ zeptala se mě mamka, když jsem poslední krabici položila do prostorného kufru Edwardova auta. Edward ještě nesl jednu tašku, zatímco já se otočila na svou zoufalou matku. Vypadala vážně smutně. Jak by taky ne, její jediné dítě odjíždělo na vysokou.

Byl začátek července a já už jsem teď společně s Edwardem vyrážela na vysokou. Jak mi Edward jeden večer sdělil, koupil nám tam byt. Byla jsem překvapená, ale měla jsem z toho radost. Bude to lepší, než kdybychom bydleli na kolejích. Takhle budeme mít místo jenom pro sebe. Myslím, že na to Edward asi myslel, když ten byt kupoval.

Ostatní Cullenovi s námi na Harvard nepůjdou. Nevím, jestli nám chtěli dát nějaký čas o samotě, anebo jestli se jim tam prostě nechtělo. Byli jsme domluvení na tom, že se budeme navštěvovat, jak to půjde. Jak se totiž zdá, jsem asi jediný člověk, který je schopen s Alicí nakupovat déle než dvě hodiny.

„Mám všechno,“ odpověděla jsem na matčinu předešlou otázku, a poté jsem ji pevně objala. Nasála jsem vůni její voňavky. Tohle mi bude chybět.

„A se mnou se nerozloučíš?“ zeptal se mě pobaveně táta, když vyšel z domu.

Usmála jsem se a utřela si slzy, které si nějak našly cestu ven. Prudce jsem tátu objala a nějakou chvíli ho držela. Odtáhla jsem se a zjistila, že i on má na krajíčku.

„Přijedu na Vánoce, nebojte se o mě, budu v pohodě,“ řekla jsem jim.

Edward zrovna došel k nám a moje matka ho pořádně objala.

„Dej mi na ni pozor,“ řekla a odtáhla se.

„Nemusíte se bát, paní Swanová. Dám na ni pozor,“ řekl Edward.

„To doufám,“ řekl táta, ale napřáhl ruku, aby si s Edwardem potřásl. Bylo poznat, že ho překvapila studená pokožka, kterou Edward měl.

Naposledy jsem si prohlédla své rodiče, a poté jsem nasedla do auta.

„Připravená?“ zeptal se mě Edward.

Přikývla jsem a chytila ho za volnou ruku, kterou neřídil. Jeho studená pokožka mě dokonale uklidňovala. Naposledy jsem zamávala rodičům a pak Edward vyjel.

„Pokud ti to nebude vadit, udělal bych ještě jednu malou zastávku,“ řekl Edward a zabočil na lesní cestu, kterou jsem dobře znala. Neřekla jsem to nahlas, ale vážně jsem ještě jednou chtěla vidět naši louku. I přesto, že Edward mi nemohl číst myšlenky, vždy přesně věděl, co potřebuji.

Chytla jsem ho kolem krku a vyhoupla se mu na záda. Za minutu, jsme byli na místě. Teď v létě to tady bylo snad ještě hezčí než normálně. Všechno bylo prozářené sluncem, což samozřejmě znamenalo, že se Edward třpytil. Může být chlap takhle nádherný? Zeptala jsem se sama sebe, když jsme se sedli doprostřed louky a on nastavil obličej slunci.

„Miluju tě, víš to?“ řekl mi, když jsem ho políbila na rty.

Ani po několika měsících mě nepřestávalo bavit tohle poslouchat. Bylo to jako rajská hudba pro moje uši.

„Taky tě miluju,“ řekla jsem mu.

Když jsem to dořekla, zašátral Edward v kapse a vytáhl sametovou krabičku. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co přesně to je. To už jí ale Edward otevřel a v ní byl diamantový prsten, který se na letním Slunci třpytil skoro stejně hezky, jako Edward.

„Edwarde, nemůžeme se brát. Je mi osmnáct,“ řekla jsem mu dřív, než jsem si to stihla promyslet.

„Já vím. Ale tohle nemusí nutně znamenat, že se vezmeme. Ber to jako příslib naší společné budoucnosti,“ řekl Edward a já si povzdechla. Ten prsten byl tak krásný, a jak Edward poznamenal, nemusí to nutně znamenat, že se vezmeme.

„To zní hezky,“ řekla jsem mu nakonec a Edward mi ho celý usměvavý nasadil na prst. Políbila jsem ho na rty a zapletla mu ruce do vlasů.

Když jsme pak podruhé nasedli do auta, rozjel se Edward už opravdu z mého rodného města Forks, vstříc naší společné budoucnosti. Na pravé ruce se teď třpytil příslib naší společné budoucnosti a já už se jí nemohla dočkat.

 


Tak, chtěla bych začít tím, že vám všem hrozně moc děkuji za všechny komentáře, které jste mi pod povídkou zanechali. Ať už to byla kritika, nebo chvála, pokaždé mi udělaly radost a ráda jsem si četla váš názor.

Tato povídka měla asi 50 000 slov a s jistotou mohu říct, že je to zatím má nejpodařenější. Budu se teď věnovat dalším dvěma rozepsaným, takže doufám, že si je někteří z vás přečtou, ale to už je na vás. 

Ještě jednou všem moc děkuji, protože jenom díky vám jsem psala dál. Byl to pro mě opravdu skvělý půl rok. Chci vás ještě poprosit, jestli byste mi nezanechali názor na celou povídku, docela by mě zajímalo, co si myslíte. Tak to je asi všechno. Mějte se všichni skvěle. Kajushqa1



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Potížista - 24. kapitola a Epilog:

17.03.2012 [20:25]

KacenQaCullenČlánek jsem ti opravila, dávej si, prosím, pozor na níže uvedené chyby. Díky.

+ čárky,
+ překlepy,
+ mezery,
+ Slunce / slunce,
+ mně, mě - krátce ve 2. a 4. pádě, dlouze ve 3. a 6.,

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!