Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Potížista - 20. kapitola

edwbyxvolcomkax


Potížista - 20. kapitolaEdward má narozeniny. Bella si na konci uvědomuje, že nic nemůže být dokonalé.

Den Edwardových narozenin byl tady. Musím říct, že to byl trochu zvláštní pocit vědět, že Edwardovi je něco přes stovku. Samozřejmě, že na to vůbec nevypadal, ale stačilo s ním chvíli mluvit nebo se podívat do těch vědoucích očí, a člověku bylo hned jasné, že Edward má mnoholeté zkušenosti se životem. Bylo osvěžující mít někoho, kdo nemluví jenom o nejnovějších školních drbech a sportu. S Edwardem jsem mohla vést vážné rozhovory celé hodiny. To byla jedna z mnoha věcí, které jsem na něm milovala. Bylo i mnoho dalších jako třeba jeho galantní chování, úsměv, který mě dostával do kolen, a ty nejlepší polibky, které jsem kdy zažila.

Opravdu jsem byla šťastná. Nic ale nemůže být perfektní, a to jsem dobře věděla. Bála jsem se dne, kdy se stane něco, co mé štěstí zničí. V Edwardově přítomnosti jsem na špatné věci nikdy nemyslela. Fungoval jako vymítač zlých myšlenek. Ne doslova, protože do mé hlavy se nějakým zázračným způsobem ještě se svou super schopností nepodíval, ale v jeho přítomnosti se prostě nedalo přemýšlet nad tím, že by se něco mohlo zkazit. Měla jsem problém vůbec normálně používat mozek. A když už jsem mozek zapojila, jediné, na co jsem mohla myslet, byl ten dokonalý kluk vedle mě.

Usmála jsem se při představě Edwarda a opět se věnovala cestě přede mnou. Havárku jsem opravdu zažít nechtěla, a že už jsem k ní párkrát měla blízko. Zdálo se mi to hrozně dávno, když jsem ještě Edwarda nesnášela a jezdila jsem s ním na závody. Jak se nakonec ukázalo, nebyl to adrenalin, co jsem potřebovala k životu, byl to Edward a jeho přítomnost, co mě dělalo šťastnou a spokojenou. Nechápala jsem, jak jsem ho někdy mohla nemilovat. Tolik měsíců jsem před sebou měla dokonalého kluka a já se místo toho, abych s ním byla, neustále přesvědčovala o tom, že miluju úplného blbce. No jo, byla jsem mladá a blbá.

Zaparkovala jsem na volném místě na školním parkovišti a rozhlédla se, jestli někde neuvidím Edwardovo auto. Když jsem si uvědomila, že ze sedadla toho asi moc neuvidím, odepnula jsem si pás a sáhla pro kabelku na místě spolujezdce. Vylezla jsem ven z auta a zabouchla dveře. Zamknula jsem ho a otočila jsem se směrem ke škole.

„Sakra,“ řekla jsem vylekaně, když se přede mnou najednou zjevila ta mazaná elfka.

„Taky tě ráda vidím,“ řekla mi Alice a usmála se.

Pořádně jsem vydechla, abych uklidnila své bušící srdce. Takovéhle šoky hned po ránu mému zdraví asi neprospějí. Pokud to takhle půjde dál, v padesáti budu nemocná na srdce. Alespoň myslím, biologie mě moc nebaví a doktorka nebudu.

„Tohle už mi, prosím, nikdy nedělej,“ řekla jsem Alici už klidná a usmála jsem se taky.

„Promiň,“ řekla a vzala mě přátelsky kolem ramen.

Směrem ke škole jsem očima hledala Edwardovo auto. Nikde jsem ho neviděla. Že by nepřijel do školy? Nemocný být nemůže.

„Hledáš marně, je na lovu společně s ostatními silnými muži z našeho domu,“ řekla Alice pobaveně.

Nedávalo mi to smysl, proč jít ráno? Není lepší zabíjení zvířat pod rouškou noci? Co já ale vím o upírských zvycích, jsem člověk.

„Dělají to tak na každé mužské narozeniny,“ řekla Alice, když si všimla mého mírně nechápavého výrazu.

„Jasně,“ řekla jsem chápavě a dál to neřešila.

Školní chodba byla jako vždy pořádně zalidněná. Všichni si brali učebnice na první hodinu a vyměňovali si nejnovější poznatky o svých spolužácích. Zahlédla jsem své bývalé nejlepší kamarádky, které hned, jak mě uviděly, začaly o něčem horlivě diskutovat. Ani jsem nevěděla, co jsem jim udělala, že proti mně pořád něco mají. Ale když se na to tak podívám, nepotřebujeme mít ani záminku, abychom pomlouvali ostatní, je to prostě lidská vlastnost, kterou mám já taky. Jen kdyby mi to tak nedávaly najevo. Mělo by mi to být jedno, ale s těma holkama jsem vyrůstala, to na každém něco zanechá. Alice si všimla, kam jsem se podívala a povzbudivě se na mě usmála.

„Jenom závidí, že chodíš s Edwardem. Přestane je to bavit, uvidíš,“ řekla a zastavila se u své skříňky pro učebnici.

O pět skříněk dál byla Rosalie a právě svou skříňku zavírala.

„Ahoj, Rosalie,“ pozdravila jsem ji.

Podívala se na mě vyčítavým pohled a dveře skříňky pořádně zabouchla. Nechápavě jsem se zadívala na její mizející záda. Pravda, poslední dobou jsme se moc nebavily a připadalo mi, že je na mě kvůli něčemu naštvaná, ale aby mi to dávala tímhle způsobem najevo?

„Co se s ní děje?“ zeptala jsem se Alice.

Viděla jsem, jak se jí v očích mihl záblesk zaváhání, ale pak opět nasadila svůj veselý výraz.

„To víš, rozhoduje se, na jakou školu půjde. Je to super. Já už mám vystudovanou medicínu a právničinu. Když jsi upír, můžeš vyzkoušet všechno,“ řekla.

Něco přede mnou tají, došlo mi hned. Na to, že je Alice upír, je strašná lhářka. Bylo to ještě jasnější, když se snažila rozhovor zavést jinam. Rosalie je na mě kvůli něčemu hodně naštvaná a Alice očividně nechce, abych se dozvěděla proč. Věděla jsem, že je zbytečné snažit se to z ní páčit, a tak jsem si jenom vzala učebnici ze své skříňky a vydala se společně s Alice na první hodinu.

Sedly jsme si do lavice se zazvoněním a hned poté přišel profesor.

„Vím, co máš za dárek pro Edwarda,“ řekla Alice po chvilce.

Rychle jsem se na ni podívala, abych se ujistila, že neblafuje, a pak jsem svůj zrak zaměřila zpět na tabuli. No jistě, Alicina super schopnost vidět budoucnost. Zrovna o tomhle se dozvědět nemusela. Přece jenom je to dost osobní téma. Bohužel jak se zdá, před Alice tohle slovo ztrácí smysl, před Edwardem sice taky, ale ten mi alespoň nemůže číst myšlenky.

„Je to romantické,“ začala Alice a já si zoufale povzdechla.

„Ví to?“ zeptala jsem se jí.

„Ne, snaží se mi nečíst myšlenky od chvíle, kdy jsem myslela na nahého Jaspera,“ řekla Alice klidně a otevřela učebnici.

Tak to jsem vědět nepotřebovala.

„Super,“ řekla jsem neutrálním tónem a otevřela svou taky.

„Jen se ujisti, že si vezmeš hezký prádlo,“ řekla Alice tiše.

Tak to jsem vážně slyšet nepotřebovala.

„Alice,“ řekla jsem vyčítavě. Nechtělo se mi to řešit. Vůbec. Tohle je jenom mezi mnou a Edwardem.

„No co? Jenom ti radím, nic víc,“ řekla.

„Nebavme se o tom,“ řekla jsem a začala si psát látku.

„Mluvíš, jako kdybys byla nezkušená panna,“ podotkla Alice a já se na ni nechápavě podívala.

Takže neví úplně všechno. Fajn. I když by bylo asi trochu divný, kdyby ano. Alicin výraz se změnil z normálního veselého na šokovaný. Tak to jsem vážně nepotřebovala.

„Ty jsi ještě nikdy,“ začala Alice.

„Ne,“ řekla jsem rázně tónem, který jasně naznačoval, že už se o tom nehodlám bavit.

„Vždyť jsi rok chodila s kapitánem basketbalistů. Co jste dělali?“ zeptala se mě překvapeně.

Věděla jsem přesně, co jsme dělali. Líbali se, hodně často. Neříkám, že to na mě Alex nikdy nezkoušel, ale já prostě nebyla připravená, anebo jsem prostě cítila, že to není správné. Jistě, byl přitažlivý a miloval mě, ale občas tyhle věci prostě cítíte. S Edwardem jsem cítila pravý opak. Bylo to správné, to mi bylo jasné.

„Alice, prosím, už to neřešme,“ řekla jsem, když požadovala vysvětlení ohledně toho, že jsem stále panna.

„Promiň,“ řekla Alice usměvavě a zapsala si něco do sešitu.

 

Edward přišel po třetí hodině do školy. To, že byl na lovu, bych vůbec nepoznala, ale Edward mi říkal něco o tom, že s tréninkem se upír nezašpiní.

Nadšeně jsem k němu došla a objala ho. Poté následoval dlouhý polibek, dokud jsem už vážně nutně nepotřebovala vzduch. Lidem by mohlo připadat, že jsme se neviděli rok a ne půl dne. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, co se mnou Edwardovy polibky dělají. Připadala jsem si jako omámená nějakou hodně silnou drogou.

„Všechno nejlepší k narozeninám,“ řekla jsem mu a políbila ho znovu.

„Právě jsi mi dala ten nejlepší dárek,“ řekl Edward a opět si mě přitáhl.

Kdyby věděl.

„Ten ti dám až večer,“ řekla jsem mu a chytila ho za ruku.

Nedošlo mu to a já za to byla ráda. Ještě by zase začal s tím, že bych toho litovala a další blbosti, které občas vypouštěl z jeho jinak dokonalých úst.

„Bello, řekl jsem ti, že mi nemáš nic kupovat,“ řekl Edward.

„Nezaplatím za to ani cent,“ řekla jsem mu.

„Tím pádem je to v pořádku,“ řekl.

No to doufám, pomyslela jsem si. Jestli mě znovu odmítne s tím, že bych toho litovala, tak ho asi zabiju. Dobře, to určitě ne, ale rozhodně budu naštvaná. A to hodně.

 

(…)

 

„Uvidíme se u vás,“ řekla jsem Edwardovi a políbila ho. Stáli jsme na parkovišti před mým autem a já se chystala domů pro věci na přespání u Cullenových. Pořád jsem se ale nějak neměla k odchodu. Edwardovy dokonalé polibky mě držely na místě u něj.

„Těším se, až přijedeš,“ řekl Edward a dal mi pusu na tvář, poté mě pustil a vydal se ke svému autu. Dobré vědět, že alespoň jeden z nás má trochu rozumu a umí se ovládat. Teda alespoň trochu.

Ještě jsem Edwardovi zamávala, pak jsem nasedla do auta a vyjela ke svému domu.

Podle auta venku jsem poznala, že mamka už je doma. Vylezla jsem z auta a šla ke vchodovým dveřím. Odemknula jsem si a vešla do domu.

„Ahoj,“ zavolala jsem, předpokládajíc, že mě mamka uslyší.

„Ahoj,“ zavolala odněkud z kuchyně.

„Jenom si vezmu věci a pojedu ke Cullenovým,“ řekla jsem a vyběhla nahoru po schodech.

„Jasně,“ řekla mamka předtím, než jsem za sebou zavřela dveře.

Většinu věcí už jsem měla připravenou. V koupelně jsem ještě sáhla po zubním kartáčku a ze skříně si vzala tričko navíc. Zapnula jsem tašku, která předtím sloužila na tréninky roztleskávaček, a šla jsem zpět dolů.

„Bello, měly bychom si promluvit,“ řekla mamka, když si všimla, že jsem dole.

Došla jsem k ní a posadila se na židli v kuchyni. Zněla vážně. Snad někdo neumřel. Zpráva o něčí smrti byla poslední věc, kterou jsem dneska chtěla slyšet. Ovšem ukázalo se, že o smrt v rodině, se ani zdaleka nejedná. Šlo o něco horšího. Matčino poučení dcery o sexu.

„Vím, že jsme nikdy moc neřešily otázky týkající se kluků. Jenom chci, abys byla opatrná. Jako doktorka vím, co by z toho mohlo vzniknout. Nechci, aby moje dcera otěhotněla v osmnácti,“ řekla mamka.

To si vážně myslí, že jsem tak blbá a nezodpovědná? Snad vím, jak dopadlo pár mých bývalých spolužaček. Nedostanu se do stejné situace.

„Mami,“ řekla jsem vyčítavě.

„Jenom se ujisti, že použijete ochranu,“ začala, ale já ji rychle přerušila.

Konverzace právě nabyla na trapnosti. Samozřejmě, že mnohem horší by bylo, kdyby mě o tom poučoval otec, ale ani ta představa nedělala tuto konverzaci nějak zvladatelnější a méně trapnou. Dřív nebo později se to dalo očekávat, zvlášť když je máma doktorka. I tak jsem to s ní ale řešit nechtěla. Ne snad proto, že bych měla problém se jí s tím svěřit, ale tyhle věci by se s rodiči v osmnácti už řešit neměly.

„Mami, tyhle věci mi vysvětlovat nemusíš, vím to. Prosím, neřešme to,“ řekla jsem jí.

„Dobře, jenom buď opatrná,“ řekla ještě, a pak si úlevně oddychla.

Měly jsme tuhle konverzaci za sebou. Naštěstí. Upřímně jsem doufala, že ničeho takového se znovu nezúčastním. Pak mě ale něco rychle napadlo.

„Mami, proč jsi mi nic takového neřekla, když jsem chodila s Alexem?“ zeptala jsem se jí ještě.

Mamka se zasmála, a pak se na mě podívala.

„Protože jsem věděla, že na to nemá,“ řekla a já se na ni překvapivě zadívala. Trvalo mi to pár vteřin, ale pak jsem vyprskla smíchy.

S úsměvem na tváři jsem vyšla z domu ven, nasedla do auta a vyjela k domu Cullenových.

 

(…)

 

Vzhledem k tomu, že oslavencem byl upír a kromě mě tam nebyl žádný člověk, byla tato oslava narozenin poněkud jiná. Žádný velký dort s nápisem Všechno nejlepší k narozeninám. Edward dostal od všech dárky a pak si každý dělal, co chtěl.

Všude ale byla znát rodinná pohoda. Jasper společně s Emmettem sledoval fotbal. Rosalie si četla venku knížku. Carlisle a Esmé spolu někam odjeli na víkend a Alice právě mířila ke mně.

„Zařídila jsem to a ty a Edward máte na noc celý dům pro sebe,“ řekla tiše.

Edward byl na druhém konci místnosti a zrovna něco hlasitě řešil s Emmettem. Nemohl nás slyšet. Ani upíří sluch nemůže být úplně dokonalý. Mohla jsem být Alici opravdu vděčná. Edward nebo ne, prožít svoje první milování v domě plném upírů s dokonalým sluchem, nebyl zrovna můj sen.

„Díky,“ řekla jsem jí a usmála se.

„Není zač. Upřímně? Dělám to i pro sebe. Jsi skvělá kamarádka, ale tohle slyšet nemusím,“ řekla Alice a obě jsme se zasmály.

„Mohla bys Edwarda poslat tak za patnáct minut do jeho pokoje?“ zeptala jsem se jí.

„Jasně,“ řekla.

Vydala jsem se po schodech do Edwardova pokoje s taškou v ruce. Kromě základních věcí jako oblečení a kartáčku na zuby jsem tam měla ještě svíčky. Ne, neměla jsem v plánu Edwarda zapálit, ale zdálo se mi to romantické, a tak, sotva jsem za sebou zavřela dveře Edwardova pokoje, začala jsem je vytahovat.

Rozestavila jsem je různě po místnosti, daleko od veškerého dřeva, či látky a postupně jsem je začala zapalovat. Když jsem měla většinu zapálených, svlékla jsem si kalhoty a tričko. Připadala jsem si trochu směšně v tom spodním prádle, které mělo být údajně sexy. Musela jsem se sama sobě smát. Jak jsem se sem dostala? Snažíc se svést svého přítele.

Edward přišel do pokoje ve chvíli, kdy jsem zapalovala poslední svíčku. Uslyšela jsem klapnutí dveří, a pak zalapání po dechu. Pomalu a váhavě jsem se na něj otočila s hlavou sklopenou. I v přítmí svíček by každý poznal, jak moc mi hoří tváře studem.

„Je to příliš?“ zeptala jsem se Edwarda a hodila významný pohled na svíčky.

Edward zakroutil hlavou a šel blíž ke mně. Vzhlédla jsem a podívala se do těch jeho nádherných očí, ve kterých jsem se hned začala úspěšně topit. Nepotřebovala jsem žádné sebeujišťování, že dělám správnou věc. Prostě jsem to věděla. Bylo to naprosto správné, byla jsem si jistá.

„Bello,“ začal Edward.

Věděla jsem, co chce říct. Bude mi říkat, že toho budu později litovat. Nechápala jsem, jak si to vůbec mohl myslet. Pokud šlo o jeho upíří podstatu, bylo mi to jedno. Člověk nebo upír, tenhle kluk měl v sobě víc lásky, porozumění a dobroty než většina lidí. Jak bych toho kdy mohla litovat? Jak bych vůbec mohla pomyslet na to, že je to špatně?

„Nebudu toho litovat. Edwarde, já tě miluju a vím, že je to správné. Chci to poprvé prožít s tebou,“ řekla jsem mu a chytila ho za ruce.

I v přítmí svíček jsem viděla jak jeho oči, které normálně měly zlatou barvu, byly najednou černé. Lovit už dneska byl, takže to znamenalo, že jsou černé kvůli touze. Bylo příjemné vědět, že po mně Edward touží. Ne, že bych si myslela, že nejsem vůbec přitažlivá, ale já tady před sebou měla nádherného anděla. Nikdy bych se s ním nemohla rovnat. A přesto jsme teď byli v jeho pokoji a já se připravovala na jednu z nejkrásnějších nocí svého života.

Ne, že bych si dělala velké iluze o tom, že to vůbec nebude bolet. Slýchávala jsem často své spolužačky, jak o tom mluvily. Jenomže to bude s Edwardem a byla jsem si jistá, že i přes všechnu bolest to nakonec bude úžasné a romantické.

„Všechno nejlepší k narozeninám,“ řekla jsem Edwardovi těsně před tím, než jsem ho dlouze políbila na rty.

 

(…)

 

Štěstí. Dokonalé a ryzí štěstí. To bylo první, co jsem pocítila, když jsem se ráno probudila v Edwardově posteli. Štěstí ale vystřídal zmatek, když jsem vedle sebe nahmatala pouze peřinu. Edward byl pryč. Otočila jsem se a na polštáři spatřila papírek, na kterém bylo napsáno moje jméno. Natáhla jsem se pro něj, rozevřela ho a začala číst.

Pokud tohle čteš, tak jsem se ještě nevrátil. Jel jsem ti koupit něco k snídani. Včerejší noc byla nejlepší mého života. Za chvíli jsem zpátky.

Miluju tě,

Edward.

Na tváři se mi rozlil šťastný úsměv. Moje nálada byla opět na vrcholu štěstí. Cítila jsem se tak vesele a dobře. Všechno bylo dokonalé.

Edward nebyl jediný, kdo prožil nejlepší noc svého života. I přes bolest, kterou jsem cítila na začátku, to bylo bez veškeré pochybnosti to nejlepší, co jsem kdy zažila. Pamatovala jsem si přesně každý Edwardův dotek, každý jeho polibek.

Zvedla jsem se z postele a šla si dát krátkou sprchu v Edwardově koupelně. Poté jsem se převlékla do trička a kalhot. Oblékla jsem si mikinu a vyšla jsem ven z jeho pokoje. Podle hlasů dole mi došlo, že ostatní už jsou zpátky.

Mohla jsem si být jistá, že Emmett bude mít milion vtípků na moji osobu. Myslím, že všem bylo jasné, co se tady v noci odehrálo. Mohla jsem se spolehnout, že všichni kromě Emmetta to řešit nebudou. Chápali to jako osobní věc mezi mnou a Edwardem, alespoň jsem tomu věřila.

Sešla jsem dolů po schodech, ale místo do obýváku, kde zřejmě všichni byli, jsem se vydala na terasu. Překvapilo mě, když jsem tam našla i Rosalie.

„Ahoj,“ řekla jsem jí.

„Ahoj,“ řekla odtažitě a ani se na mě nepodívala.

Už jsem toho měla dost. Nic jsem jí neudělala a ona se chovala, jako kdybych jí zabila domácího mazlíčka. Vůbec jsem nevěděla, proč se tak chová, ale měla jsem v plánu to hned teď zjistit. Bylo navýsost jasné, že to není kvůli volbě vysoké školy, jak se mi to snažila namluvit Alice.

„Co jsem udělala, že mě najednou tak nesnášíš?“ zeptala jsem se Rosalie rázně.

Poprvé za dlouhou dobu se na mě zpříma podívala.

„Ještě nic, ale zlomíš mému bratrovi srdce,“ řekla a já se na ni nechápavě podívala.

Jak ji tohle mohlo napadnout? Jak bych mohla Edwardovi zlomit srdce? Vždyť ho bezpodmínečně miluju a nikdy bych se s ním nerozešla, to bych nedokázala. Rosaliino obvinění bylo naprosto neopodstatněné.

„Nikdy bych Edwardovi neublížila,“ řekla jsem s důrazem na každém slově.

Rosalie jenom pobaveně zakroutila hlavou, a pak vzhlédla.

„Tak mi řekni jednu věc. Přemýšlela jsi nad tím? Nad upírstvím?“


Omlouvám se, že jsem dlouho nic nepřidala, ale trochu jsem se zasekla. Nevím, jak je tahle kapitola dobrá, ale doufám, že se vám alespoň trochu líbila. Chci také všem poděkovat za komentáře u minulé kapitoly, udělaly mi obrovskou radost. Kajushqa1



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Potížista - 20. kapitola:

3. ---Veronika---
14.02.2012 [20:42]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.02.2012 [20:38]

AnysPpáááni, nemám slov...honem dalšíí.. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14.02.2012 [20:33]

kollartNádhera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!