Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Postarej se o ni... - 4. kapitola

03.05.2011 (08:00) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2104×

Podíval jsem se na hodinky a zjistil, že se blížila desátá hodina. Včera jsem nás ubytoval pouze na jednu noc, proto jsem byl upozorněn, že jestli tu budeme po desáté hodině, budeme platit další den. Vzal jsem Nessie za ruku, přehodil si batůžek přes rameno a šel jsem do recepce. Zaplatil jsem a uvažoval, kam nás zanesou další kroky…

Když jsme vyšli z hotelu, oslepily nás sluneční paprsky. Přivřel jsem oči a zvykal si na denní světlo. Podíval jsem se kolem. Podle hotelu bych soudil, že město bude velké, prosperující, ale město se až moc podobalo Forks. Malé náměstí, kde je vysázeno hodně stromků a je kolem něj pár krámů – samoobsluha, květinářství, knihkupectví, oděvy, dokonce i rybářství. Toto město má přibližně tři tisíce obyvatel. Celé to rámuje les. Koukal jsem se na tu nádheru, která ve mně vyvolala vzpomínky. Vzpomněl jsem si na rodinu a přátelé, které…

Zahnal jsem tu myšlenku zpět a udělal pár kroků od hotelu.

Bella si přála, abychom odjeli do Ria de Janeira, ale proč? Kde tam budeme bydlet? Nějaké peníze máme, ale na dům to určitě není. Musel bych si najít práci, ale jak, když neumím španělsky. Určitě už nás hledají. Ale kam teď jít? Amerika je pro nás stejně nebezpečná jako Itálie. Kanadu bych taky neriskoval. Od Forks není až tak daleko a oni nejsou hloupí. Pro začátek bychom měli jet tam, kde najdu práci, takže aby se tam mluvilo anglicky. Takže… Anglie! Pojedeme do Anglie.

„Ness, chceš vidět královnu Anglie?“ Otočil jsem se na ni a vyčkával.

„Jo! Prosím! Slibuju, že už nebudu podvádět. Prosím!“ vykřikovala a hopsala kolem mě. Měla takovou radost, že bych jí nemohl říct ne, ale když jsem uviděl jiskřičky v jejich očích ani jsem nemusel.

„Dobrý den,“ řekl jsem slečně, která procházela kolem nás. „Můžu se zeptat, kde je nejbližší letiště?“

„Dobrý den. Klidně vám poradím, ale asi vás zklamu. Nejbližší letiště je asi sto kilometrů daleko. Musíte jet směrem k Edmontonu.“ Odpověděla, mile se usmála a pokračovala ve své cestě.

Takže cestu už máme jasnou. Podíval jsem se na Ness. Její oblečení bylo špinavé a lehce potrhané z lesa. Nemohl jsem dovolit, aby takto někam šla. Bella s Edwardem mi ji svěřili a já je nesmím zklamat. Musím se o ni postarat. Jelikož byl kousek od nás obchod s oblečením, tak cíl byl jasný.

Vešel jsem do obchodu. Po mém boku cupitala Nessie, která se nadšeně rozhlížela kolem. Já se k ní musel přidat, protože to, co právě vidím, je neuvěřitelný. Když jsem vcházel do tohoto obchodu, tak jsem si myslel, že to je obchod s oblečením pro všechny, ale mýlil jsem se. Toto je ráj pro holčičky, jako je Ness. Všude je oblečení akorát pro ni ve všech barvách. Je pravda, že většina je růžová, ale i výjimka se našla.

Ness nadšeně přiskočila k regálům a začala si vybírat. Jako první si vzala do ruky hezké džínové šatičky. Ke kabinkám šla s nadšením a cestou vybírala další oblečení - bílé šaty s černými puntíky, kalhoty, sukně a dvě trička. Vypadala šťastně a ve svém živlu. Co s ní Bella prováděla?!

„Nepotřebujete s něčím pomoct, mladý muži?“ zeptala se mě prodavačka s úsměvem. Byla hezká. Zamyslel jsem se, jak by to vypadalo, kdybych jí řekl pravdu.

Ahoj. Jmenuji se Jacob a jsem vlkodlak. Starám se o Renesmé, poloupírku, která je dcera mé nejlepší kamarádky upírky a jejího manžela upíra Edwarda. Ale nemusíš se bát. Oni se živí pouze krví zvířat, vlastně živili, protože jsou mrtví. To víš, zabili je Volturiovi. To je něco jako královská rodina upírů, ale těch by ses už měla bát, protože se živí lidskou krví, kterou máš v sobě. Vlastně bych ti měl říct, že chtějí zabít i mě s Ness, ale my stihli utéct. Nechceš si někam zajít?

Začal jsem se smát na celý obchod a prodavačka se na mě podívala jako na blázna. Když jsem spatřil její nechápavý obličej, dostalo mě to do kolen. V návalu smíchu mě vyrušil jemný dotyk na čele. Zvedl jsem hlavu a spatřil malou Ness starostlivě se na mě dívat. Když jsem se podíval do jejích očí, viděl jsem v nich nechápavost a starost, stočil jsem se do klubíčka z návalu smíchu. Břicho mě šíleně bolelo, ale nešlo přestat. V tu chvíli jsem si vzpomněl, když Seth prohrál sázku a musel chodit po rezervaci jako transvestita. Leah vybrala Tinu Turner, protože je to její nejoblíbenější zpěvačka.

Nemám někoho zavolat?

Slyšel jsem nějaký hlas, ale nebyl jsem schopný rozeznat, komu patří a jestli ta otázka je na mě.

To je v pořádku. On je trochu… jiný!

Ten hlas znám! To je moje Nessie. Jenže se na povrch dostala další vlna smíchu. Prý jiný! To trefila do černého.

V hlavě se mi promítaly obrázky. Byl tam nějaký kluk uprostřed obchodu a smál se na celé kolo. Až po nějaké chvíli mi došlo, že jsem to já. Okamžitě jsem se vzpamatoval a rychle si stoupnul. Prodavačka na mě koukala lítostivým pohledem. Když jsem se podíval na Nessie, vypadala jako její matka, když se dozvěděla, že jsem se otisknul do její dcery. Té vzpomínce jsem se usmál a zároveň jsem schytal ránu. Jak tak malá holka může mít tak velkou sílu? Nessie se otočila k pokladně a dala na ni hromadu oblečení. Já jsem jen potichu kráčel za ní s hlavou skloněnou dolů. Bylo mi trapně, ale takto jsem se už dlouho nezasmál. Zaplatil jsem a nejrychleji, co to šlo, odešel z obchodu. Jediné štěstí je, že v tomto městě nebudeme dlouho.

Jako udobření vezmu Ness do místní cukrárny na pohár. Doufám, že se na mě přestane zlobit a nebude se bát se mnou někam chodit. Opatrně jsem ji vzal za ručičku. Nechala se vést, ale hlavu odvrátila na opačnou stranu.

Přešel jsem s ní silnici a otevřel dveře. Trochu ucukla. Nejspíš se bála, že se zase začnu smát. Podíval jsem se na ni s omluvným pohledem. V jejích očích jsem viděl zmatenost. Mrzelo mě to, protože to dnes nebylo poprvé. To se opravdu o ni nedokážu postarat?

Vtáhl jsem ji tam a posadil nás do rohu cukrárny. Vzal jsem do ruky lístek s nabídkou a přečetl všechny druhy zmrzlin, zmrzlinových koktejlů a pohárů. Vybrala si pohár jménem Horká láska - vanilková a čokoládová zmrzlina a horké maliny. Já si vybral Pejska a kočičku – tři druhy zmrzliny a dvě oplatky. Už jsem se nemohl dočkat, až nám to přinesou, protože se mi sbíhaly sliny a já nevěděl, jestli mi nějaká neukápne. Myslím, že to už by mi neodpustila!

Když jsem před sebou uviděl tu nádhernou zmrzlinovou tvorbu, hned jsem se do ní pustil. Měl jsem dojedeno jako první, proto jsem se koukal, jak Ness se zmrzlinou zápasí. V jejich očičkách byla radost a štěstí. Pohár byl dobrý nápad. Jsem rád, že v tomhle zapadákově mají zmrzlinu a ještě k tomu tak dobrou! Oba dva jsme se chovali, že se nic nestalo. Jsem rád, že to zabralo.

Vyšli jsme z cukrárny a před hotelem jsem uviděl taxi, ze kterého vystupovala mladá žena. Vzal jsem Nessie do náruče a utíkal s ní. Ušetřilo by nám spoustu práce a čekání, kdybychom ho stihli. A opět máme štěstí. Řidiči jsem popsal, kam přesně potřebuji a po jeho souhlasu, že ví, kam má jet, jsem se pohodlně usadil na sedačce a objal nádherné a roztomilé stvoření vedle mě. Svou hlavičku si opřela o mou ruku a hrála si s prsty u rukou. Zkoumala, jak ji mám velkou, porovnávala velikost s tou její a smála se, když mi lámala prsty. Byla šťastná a to je to nejdůležitější. To je to, co si Bella přála a jsem šťastný, že se mi to podařilo. Z mých úvah mě vytrhl řidič, který nás informoval, že už jsme na místě. Zaplatil jsem mu a vydal se na letiště.

Podle domluvy jsme měli jet do Anglie a já se rozhodl pro Londýn. Sice budeme muset bydlet někde, kde nebudeme moc na očích, ale bude se mi tam dobře hledat práce.

Máme obrovské štěstí. Letadlo do Londýna odjíždí za dvě hodiny a mají poslední dvě letenky. Neváhal jsem a koupil je.

Když jsme nasedali do letadla, tak lidi okolo deseti metrů museli slyšet obrovskou ránu. Ránu, jak mi spadl kámen ze srdce. Jsem šťastný, že Belly plán vyšel. Nikdo neprokoukl falešné pasy a pustili nás do letadla. Pohodlně jsem se uvelebil v sedačce a doufal, že let bude probíhat bez problémů.

Ještě nikdy jsem letadlem neletěl, že to tu těch pět hodin zvládnu. Ness doslova skočila na sedačku a připoutala se. I když vím, že letí poprvé, to tak nevypadalo. Dokonce vypadala klidnější než já. Právě nám letuška oznamuje, že se máme připoutat. Snažil jsem se připoutat co nejrychleji, ale ruce se mi třásly. Co se to děje? Nakonec mi ochotně pomohla letuška. Malá ručička vzala do ruky tu mou. Styděl jsem se. Z naší dvojice to vypadá, že ta rozumnější je ona. To ona mě vždy utěšuje a ne já ji. Ruku jsem ji stiskl a lehce ji políbil do vlasů. Už teď byla tak krásná.  Celou dobu jsem se zabýval Nessie a uniklo mi, že už dávno letíme. To opravdu má na mě tak velký vliv? Působím stejně já na ni? Odepnul jsem si pás a rozhodl se, že se trochu vyspím.

Uprostřed louky stálo asi dvacet plášťů tmavé barvy. Všichni vypadali spokojeně. Proč? Musel jsem jít k nim blíž a zjistit něco víc.

„Mise splněna. Konečně máme klid. Už nám nic neohrozí.“

„Myslel jsem, že to bude těžší, když měli posilu, ale ani měniči nás nezastavili.“

Poslouchal jsem rozhovor dvou ze tří osob v černých pláštích. Byly mi povědomé, ale nemohl jsem si vzpomenout odkud. Šel jsem blíž, ale neviděli mě, jako bych byl neviditelný. A o čem to vlastně mluví? Kdo už pro ně není hrozbou? Moment…  měniči! Mluví o smečce? Cullenovi! Ta hrozba! Okamžitě se mi všechno vybavilo. Bella, louka, boj, loučení…

„Jen je škoda, že se k nám nepřidali. Bylo by to zajímavé.“

Nahlídl jsem za ně a padl na kolena. To, co jsem viděl, bylo to nejhorší na světě. Na jedné straně byla ohromná hromada popela a na druhé ještě větší hromada těl mrtvých vlků. To nemůže být pravda! Oni… nemůžou být mrtví! Zvládli by je!

Vyšvihl jsem se do sedu. Byl to jen sen! Setřu si pot z čela a unaveně se opřu o sedačku. Měl jsem špatný pocit. Tohle se přeci nemohlo stát. Určitě vše dobře dopadlo a oni žijí!

Podíval jsem se na Ness a ta sladce oddechovala. Aspoň někdo má klidné spaní. Aspoň někomu se nezdají noční můry o tragickém konci…

Ještě poletíme jednu hodinu. Doufám, že aspoň ta proběhne v klidu!

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Postarej se o ni... - 4. kapitola: