Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Postarej se o ni... - 22. kapitola

Co se stalo ve Volteře? Prožije Jacob s Nessie poklidný zbytek života?

24.09.2011 (17:30) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2051×

„Co to má znamenat!“ zakřičel vyděšeně Aro.

„Záchrana zbytků Cullenovic rodinky a konec utlačování!“ zakřičel vesele Embry. Ani jsem si nevšiml, kdy se stihl přeměnit. Kolem něj stál i Quil a Seth. Uslyšel jsem pár pijavic, které se začaly pochechtávat.

„A to si opravdu myslíte, že vám to projde?“ smál se blonďák na trůnu – Caius.

„Že váháš! Jsme přesila,“ zasmál se Seth. Překvapil mě jeho optimismus.

„Ale my máme moc,“ odpověděl ten třetí a zničehonic mě oslepila temnota. Nic jsem necítil, neviděl, neslyšel. Štěstí, že to trvalo pouze chvilku…

Rozhlížel jsem se po sále a nebyl jsem sám. Podle zmatených pohledů a myšlenek ostatních jsem zjistil, že jsem nebyl sám.

„Bello, Bello… Porušuješ dohodu, víš to?“ Až po těchto Arovech slovech jsem si všiml pěti postav, zařazených vedle Sama a Leah. Byli to oni.  Zbytek její rodiny a mé nejlepší kamarádky. Sice jsem viděl pouze jejich záda zahalená v černých plášti, ale to mi je jedno. Jeden z nich se otočil – Edward. Jeho pohled směřoval na mě. Připitoměle se usmíval a pokýval na pozdrav hlavou.

„Dohoda padá,“ místo Belly odpověděl Edward. Většina upírů zalapala po dechu. I když to nedávali najevo, tak v očích vládců byl strach a panika.

„To nemůžete!“ vykřikl Aro.

„Nebuď naivní, Aro. Opravdu je nás víc,“ promluvil Carlisle.

„Byli bychom nelítostní. K vaší gardě, k vám…“ pokračoval Edward. Jako odpovědi se mu dostalo pokývání hlavou sem a tam.

„Ness?“ uslyšel jsem. Ze dveří, které byly za trůny, vycházel on. Zuřivě jsem zavrčel a chtěl se na něj vrhnout.

„Ne! Zůstaň na místě!“ přikázal Sam. Až moc jasně jsem cítil, jak se kolem mě utvořila neviditelná pouta, která mi bránila v tom, co jsem chtěl udělat. Proč? Sam pro mě není alfa – ten jsem já. Nemám reagovat na jeho příkazy.

Tak zoufale jsem mu chtěl zakroutit krkem! V hlavě jsem si přehrával to, co se poslední dny stalo. Její polibek, který mi věnovala. Vášnivější polibek, který nepatřil mně, a naposledy to, co je Nahuel zač.

„Ty!“ zařval Edward. Na poslední chvíli ho chytil Emmett s Carlislem. Proč? Kdyby mu něco udělal, tak by to bylo jedině dobře!

„Uklidni se, Edwarde. Kvůli tobě tu opravdu nejsem,“ zašklebil se a svůj pohled zaměřil na Nessie. I já jsem se na ni otočil.

„Zlato,“ oslovil ji. „Dlouho jsme se neviděli.“ Pouze od něj odvrátila pohled, ale já to nevydržel. Z hrudi se mi dralo vrčení, stejně jako Edwardovi.

„Co to takhle skončit. Přidej se k nám a bude to v pořádku. Budeme spolu… navždy.“ Už pouze jeho tón hlasu mě vytáčel. Udělal jsem krok k němu, ale Samův rozkaz mě srazil k zemi.

Však to za mě vyřešil Tobias. V momentě na něj skočil a oddělil jeho hlavu od těla.

„Příště si s vlkodlaky nezahrávej,“ dodal za něj Ian.

Měl jsem radost. Sice jsem to nemohl udělat já, ale aspoň už od něj bude klid. Však ani radost, kterou jsem právě cítil, netrvala dlouho. Probraly mě z ní její vzlyky. Její tvář byla stáhnutá do bolestné grimasy. Slzy jí stékaly po tváři a na podlaze vytvářely malé loužičky.

Pomalu jsem se k ní rozešel. Je mi jedno, jestli ohrozím tuto „misi“. Bylo mi jedno, že na mě všichni křičeli, ať zůstanu na místě. Ona mě potřebuje a to je důležité.

Okamžitě své ruce obmotala kolem mého mohutného krku a své vzlyky a slzy věnovala mému kožichu.

***

„Ty z nás byli slušně po-“

„Mluv slušně,“ přerušila Paula další členka naší smečky – Kim. Nejsme doma ani deset minut a oni už se pošťuchují a hádají se.

„No jo furt,“ zamumlal a vtiskl jí polibek na tvář.

Koukala jsem na šťastné tváře vlkodlaků i upírů. Vlkodlaci nadšeně vyprávěli své pocity z Volterry a upíři se vítali. Vždy jsem si myslel, že nejsou schopni milovat, ale zmýlil jsem se. Radost a láska jim koukala z očí a jejich vzlyky bez slz se nesly místností.

„Děje se něco?“ šeptal mi něžný hlásek do ucha. Poté si přesedla na můj klín, objala mě svýma rukama kolem krku a hlavu si položila na mé rameno.

„Nic,“ odpověděl jsem a políbil ji do vlasů. Konečně spolu. Konečně jsou pryč obavy a strach z útoku.

„Jacobe?“ uslyšel jsem Bellin hlas kousek od nás. „Děkuji,“ dodala.

„Za co?“

„Postaral ses o ni,“ usmála se. Sedla si ke mně a objala mě kolem krku. Je zvláštní, když mi kolem krku visí přítelkyně, kterou miluji, a její matka, do které jsem byl zamilovaný.

„Tak to bys měl tu mou pustit,“ ozval se Edward, který si sedl vedle mě z druhé strany. Svoje ruce propletly a položily si je na klín mé lásky. Sem tam pohladil Edward Nessie po vlasech a vtom mi to došlo. Nessie se s nimi nevítala. Možná jen chvilku, ale… Ona je nezná. Celou tu dobu jsem s ní byl já a ne oni. Nezná je a oni neznají ji.

„Bohužel,“ zašeptal Edward a obě dvě se na nás nechápavě koukaly. Jen jsem nepřítomně zavrtěl hlavou sem a tam a dál se zabýval svými myšlenky.

Až po nějaké době jsem si uvědomil, že andílek v mém náručí usnul. Edward s Bellou už neseděli vedle mě, tak jsem se mohl bez problému zvednout a odnést ji do postele.

Doufajíc, že jí to nebude vadit, jsem si lehl k ní. Ještě nějakou dobu jsem nad námi přemýšlel. Stalo se toho moc. Nerozmyslí si mou žádost o ruku? Vezme si mě, nebo bude dál truchlit, protože zemřel Nahuel? Opravdu mě miluje, nebo to dělá jenom proto, že já miluji ji?

„Opravdu jsi tak naivní? Jak bych mohla milovat někoho, kdo ve skutečnosti není nikdo?“ mluvila nahlas, zřetelně a přede všemi.

„Nessie…“ Jediné, co jsem dokázal vyslovit, bylo její jméno. Neschopný dalších slov jsem se na ni koukal. Proč? Proč až teď? V náš den? Cítil jsem, jak se slzy draly na povrch. Její krutá slova mě zasáhla opravdu hluboko.

„Ještě řekni, že to není pravda. Vždyť se nedokážeš ani ovládat, pse… Bože! Ještě řekni, že začneš bulet!“ vztekala se.

Nemohl jsem to zadržet. Slzy mi stékaly po tvářích. V hlavě se mi pořád dokola opakovaly její slova. Nikdo se mě nezastal. Všichni jí dávali za pravdu.

„Jaku!“ chytila mě za ramena a třásla se mnou.

„Jaku!“ Do očí mě udeřilo prudké světlo. Sklonila se nade mnou její hlava a nechápavě na mě koukala.

„Jestli mě ještě jednou ve svých snech nazveš hnusnou potvorou, tak na tebe zavolám tátu!“ Usmívala se jako sluníčko.

„C-co?“ nechápal jsem.

„Proč o mně pochybuješ?“ zeptala se na rovinu.

„Já?“

„Můj táta čte myšlenky, víš? A včera, než jsi šel spát, a taky ten sen, který mi budeš muset vysvětlit… Já ti dám hnusnou potvoru!“ Zkřížila své ručky na hrudi a snažila se tvářit naštvaně.

„Nessie…“ Nestihl jsem doříct ani větu.

„Do háje! Kolikrát ti mám říkat, že tě miluji?!“ křičela.

„Ale…“

„Žádný ale! Taky se tě neptám, jestli ještě něco cítíš k mé mámě, protože vím, že ne! To neznáš důvěru, nebo…“ Tentokrát jsem ji umlčel já. Přitiskl jsem své rty na ty její a užíval si její přítomnost. To, co řekla, krásně zahřálo u srdce. Kašlu na něj! Nenechám si jím zkazit vztah, svatbu, když už není mezi námi…

 

---

 

Od prologu této povídky uběhlo pět měsíců a osm dní. Tuto dobu jsem si lámala hlavu nad osudem Nessie a Jacoba a „ničila" jsem jim život. Celou tu dobu věrně četlo a hlavně komentovalo pár lidí, kterým jsem moc zavázaná. Kvůli vám jsem došla až jsem.

Jelikož je to poslední díl, tak bych všechny chtěla požádat o váš názor k této povídce. Líbila se vám? Nelíbila?

Díky, Kika57.

 

Tato povídka má nenávazné pokračování. Povídka se jmenuje Chlupáček.

« Předchozí díl

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Postarej se o ni... - 22. kapitola:

niekde boli niake nezmiselne vety ale inac to bolo uzasne

Aha...! Tak to pak jo...! Já, jsem si to nejdřív myslela, žes na ni zapoměla, ale nedalo mi to a musela jsem se zeptat...! Protožr jrdrn nikdy neví... Co kdybyses náhodou někoho rozhodla jen tak nenápadně zabít...!
Sem blázen co??!!

DarkFireflies: Gratuluji ti k prvnímu komentáři a taky děkuji. Jak je možné, že mi tvůj komentář pokaždé zvedne náladu? Ani nevíš, jaku mám radost, že se povídka aspoň někomu líbila... Díky!

IsabelMasen: Tvého komentáře si moc vážím. Nenapsala jsem to tam, protože uvažuji o pokračování, tak ať se od něčeho můžu odrazit

ada1987: Díky!

Bubulienka: Ten tvůj komentář je naprosto boží! Tobě patří mé velké díky, protože hlavně kvůli tobě jsem psala tak rychle. Tvoje komentáře byly naprosto boží! Jinak jsem ráda, že se ti povídka líbila

Veubella: I tobě se líbila? Je vás nějak moc I já jsem moc ráda, že jsi začala číst... Díky!

patulka13: Kvůli tobě tahle povídka byla. Kdybych tě nepoznala, tak jsem to do 5. kapči zabalila a nechala smazat... Takže díky. Děkuji ti i za to, že jsi mě na chatu popoháněla.

enchantress: Nevadí. Nevadí, žes nenechala u každé kapitoly komentář, protože když jsi komentovala, tak jsi mi to vynahradila. I já jsem ráda, že někdo vydržel od začátku do konce... Nedoufala jsem v to

mona: Děkuji

KatariEsmeCullen: Musím říct, že tento díl se mi taky líbil ze všech nejvíc I tobě moc děkuji za věrnost a k tvému dotazu... Já neumím počítat! Já to brala tak, že v jedničce, dvojce i trojce bylo úpírů sedm... Tak trošičku jsem zapomněla připočítat Bellu a a ni bych si toho nevšimla Díky

Mám velký dotaz: Jakto, že ve Volteře, bylo bez Alice a Jaspera pět Cullenových...?

Ach bože...! V takovej konec jsem ani nedoufala...! Vyrazila jsi mi dech...! Chtělo se mi brečet...! Bylo to výžně skvělé...! Tenhle dílek jsem si užila asi ze všech nejvíc...! Všichni sou šťastní a spolu... Opravdu, nevím co říct...!

No a jestli se mi ta povídka líbila...??
No jasně, že jo...! Byla parádní...! A je mi moc líto, že už končí, ale byla radost jí číst...!Takže nazávěr:

Zlatíčko,
já pět měsíců a osm dní četla tuhle povídku. Vím, že jsem tě vždy neobdařila komentářem, ale poctivě jsem četla...
Při čtení kapitolek jsem v sobě cítila tolik emocí: Vztek, radost, štěstí, smutek a spoustu dalších emocí, které můžou být ukryty. Tahle povídka má v sobě kouzlo, které není u všech poznat. Opravdu jsi tam dala kus sebe a toho kusu se nehodláš zdát. Pět měsíců a osm dní jsi přemýšlela nad osudem těch dvou a musím říct, že se ti to povedlo. Povedlo se ti všechno napsat tvým nádherným a úžasným stylem.
16. dubna 2011 se pro některé stal osudným, protože začaly číst tvou povídku.

Teď tě určitě zajímá názor na tuhle kapitolu, která byla nádherná. Líbil se mi optimismus a odvážnost a hlavně, jak Bella stihla rychle roztáhnout štít. Když si vzpomenu, jak začínala...

Dále je trochu smutná, protože Bella s Edíkem neznají Nessie, ale to se určitě napraví... Když už jsme u toho... Nechceš napsat ještě nějaké pokračování nebo bonusek na závěr?

No a co ještě povědět? Celé povídka se mi určitě LÍBILA a nemůžu uvěřit, že je konec. Prostě jsi úžasná pisatelka a já se před tebou klaním. Klaním se před tvou myslí, prsty, stylem psaní prostě před tebou celou. Jsem ráda, že jsem tuhle povídku mohla číst...
A na závěr:

Ááááá... Jak je možné, že jsem si toho všimla až teď? Ale aspoň nejsem mezi posledníma... teda snad teď se omlouvám, za tu krádež... ale je to super, bomba, bezva, cool! Stejně jako se mi vždycky líbila tahle kapitolovka, líbí se mi i tahle poslední kapitola, která je prostě úžasná. Od začátku jsem doufala v to, že Bella a zbytek rodiny stejně přežili, ale nevěřila jsem, že by to byla opravdu pravda. Čekala jsem, že Nessie s Jakem nebude, protože ho bude mít ráda jenom jako staršího bratra, který se o ní stará již od malička. Časem jsem už i doufala v to, aby byla s Jakem... To bylo zrovna v tu dobu, kdy se tam přimíchal i Nahuel a vím jistě, že jsem nechtěla, aby byla Ness s ním. To raději s někým úplně jiným, než s tím blbcem Nahuelem. Jenže jsem byla naštvaná, když to vypadalo, že Jakea najednou odkopne, jako by se nic nedělo (přitom se o ni staral už od malička) a byla s Nahuelem... To bych asi nepřežila. Ale naštěstí, tys to vyřešila a šťastný konec je tu...
Takže hlavně, chtěla bych ti poděkovat za tuhle kapitolovku, kterou jsem si opravdu hodně oblíbila, četla jsem ji kdykoliv vyšla nová kapitola. U každé kapitoly jsem ti nechala komentář (i když někdy i hodně krátké) a opravdu se mi líbili. Už jsem tedy u konce komentáře a zároveň u konce téhle úžasné kapitolovky ( )... Děkuji ti za to, že jsi tohle své dílo vůbec někdy napsala a děkuji za to, že v té chvíli, když jsem neměla co dělat a nudila se, jsi mi poskytla možnost si něco od tebe, nádherné autorky, něco přečíst. Budu ráda, když napíšeš ještě něco tak úžasného, jako je právě tohle, protože se k tomuhle budu zase za čas vracet. A to myslím opravdu vážně.
Takže abych to shrnula... Děkuji ti za tuhle nádhernou, úžasnou, geniální, bezvadnou, suprovou kapitolovku, díky které jsem mohla zahnat dny s nudou... Děkuji!

Wow! Celá tahle povídka byla naprosto dokonalá! A tahle kapitolka byla suprová! Moc se ti to povedlo a já jsem ráda, že jsem tuhle povídku začala číst.
Smekám před tvým talentem.

Och, toto sa ani nedá vyjadriť slovami. To bola tak prekrásna poviedka, že sa to ani nedá opísať.
Emotívne od začiatku až dokonca preplnená. Smutný a nesmierne prekrásny dej. Strašne sa mi páčilo, ako bola po celý čas pre Jacoba všetkým a nesmierne sa mi páčilo, ako jej nahrával do kariet, ako ju mal rád a ako by za ňu bol schopný položiť život. Keď bola malá prekrásne sa o ňu staral. To si popísala božsky a priam dokonale. Neskôr, keď Nessie dospela a bol tam aj Nahuel, jasne sa javil milostný trojuholník, s ktorého si však vyšla ako dáma a napísala ho úplne bombovo a krásne. To, ako Jacoba bolelo, keď sa Ness radšej venovala Nahuelovi cítili aj čitatelia. Ja sama som toho svedkom, ako som sa v tvojej poviedke vedela stratiť. To, že mali aspoň Alice a Jaspera a že Nessie spoznala aspoň ich bolo naozaj prepracované. Stretnutie so svorkou zasa rodinné a naplnené láskou, hoci chudinka Emily... No však na Nessie mali toho naozaj dosť. Ale všetko sa vyriešilo. Bolo vidieť, že všetci boli optimisti, keďže i Seth i Embry verili, že ich porazia a aj porazili. Rá pasáž, keď Jacob opisoval, že Nessie vyrastala s ním a že nepozná matku s otcom - si napísala naozaj krásne. Nádherne si to vystihla a úplne popísala slovami. Vedela som si to živo predstaviť, ako bude mať nejaký problém a je jasné, že to radšej povie Jacobovi, pretože je s ňou od jej útleho veku. Taká Bella a Edward sa k nej priplietli neskoro, takže je úplne jasné, že Jacob bude vždy na prvom mieste. Tiež som mala nervy, že si Jacob myslí, že ho Ness nemiluje, ale tak ešte že majú Edwarda, ktorý číta myšlienky, lebo vlastne to uviedol na pravú mieru. Nessie mu to krásne vysvetlila... On je tak sladký. Táto kapitola bola úžasná.
A poviedka bola úplne božská! Moja najobľúbenejšia. Už pri prvej kapitole ma oslovil perex a potom som si bola plne vedomá toho, že je to jedna z najlepších poviedok, ktoré som kedy čítala. Originálna, sem-tam smutná, ale často vtipná. Plná rodinnej lásky, ktorá sa neskôr zmenila na čistú a takú tu mileneckú lásku. Krásne si opísala to, ako ho najprv zbožňovala, ako člena rodiny a neskôr zistila, že ho miluje. Síce sme sa nedozvedeli, že či by si radšej vybrala Nahuela, ak by bol žil, ale to k tomu patrí. Zostalo to krásne otvorené a ja bude stále dúfať, že napíšeš pokračovanie. Originálna, krásna, skvelá, úžasný a vždy perfektne napísaná poviedka. A od skvelej autorky. Si nesmierne dobrá a vtipná. Tvoj temperament vidieť aj v poviedke. Píšeš úžasne a táto poviedka sa vo mne navždy zapísala.

Wow, moc hezký. I když by si to mohla ještě trošku rozepsat. Svatbu, děti, nový vztah s rodiči... Ale vážně to bylo moc hezký

Páni, Kiko, co ti na tak úžasný závěr může člověk říct?
Na jednu stranu musím říct, že se mi chce skoro brečet, protože tato povídka skončila. Byla úžasná a já, i mnoho dalších lidí, jsem netrpělivě čekala na každou kapitolku. Když ti vezmu z druhé strany, alespoň vím, jaký konec jsi jim připravila. Celá tato povídka byla perfektní, krásná, dokonalá, nápaditá, měla své osobité kouzlo, které jsi jí dala díky svému stylu psaní, díky své mysli. Vím, že by to nikdo jiný nenapsala lépe a právě proto jsem ráda, že jsi tuto povídku psala právě ty. Byla úžasná, byla v ní hora nápadů. A pokud mohu soudit, myslím si, že jsi do psaní celé této povídky dala kousek sebe. A proto to bylo tak skvělé.
Děj... Od začátku byl nádherný, dokázala jsi ho krásně rozložit do jednotlivých kapitolek. Jacob i Ness se nakonec dočkali svého štěstí a já jim to přeji (no ano, přeji to postavám z povídky ) a to i přesto, že jinak Jacoba nemusím. Tahle kapitolka byla originální a krásná, jako vždy. Víš co mě nejvíce uchvátilo a přitom mi to vlastně bylo líto? Vztah Nessie s jejími rodiči. Neměli možnost se poznat a vytvořit si k sobě vztah, ale já jsem si jistá, že v budoucnosti, která nám byla zatajena (prosím, odkryj ji! ), by si k sobě vztah vytvořit mohli, i když by to bylo pro všechny jistě velice těžké.
Kiko, já se ti klaním a smekám před tebou. Tato povídka byla geniální a já se k ní budu v budoucnu jistě vracet.

Přidat komentář:

Nick:

Text: