Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Postarej se o ni... - 16. kapitola


Postarej se o ni... - 16. kapitolaPro co se každý rozhodne? Vyjde jim jejich plán? Jaký plán to vlastně je?

Bylo toho tolik, ale pouze jediné věci jsem mohla zabránit a to té poslední. Proto jsem se rozhodla, že…

… že uteču. Rychle jsem začala myslet na něco jiného. Nechtěla jsem, aby mi někdo v útěku zabránil. Teta Alice sice vidí budoucnost, ale jen, když na to budu myslet!

Vyprávěč (neboli já):

Mladá dívka se chystala k útěku. Nevěděla, do čeho se pouští. Nevěděla, jak velkému nebezpečí se rozhodla vystavit sebe i své blízké, ale její úmysly byly čisté. Jen nechtěla, aby někdo trpěl místo ní…

Mezitím, o patro níž, se snažili, tři měniči a dva upíři, najít nějaké řešení. Každý chtěl nějak pomoct, ale pokaždé nápad na záchranu své rodiny, přátel a mladé poloupírky byl hloupý, nereálný nebo až moc nebezpečný. I když se ani jednomu z nich nepodařilo najít nějaké řešení, tak je přeci jen něco spojovalo a to touha. Touha po životě bez strachu o své blízké a odezvě nebezpečí z útoku nepřátel.

Upírka s černými střapatými vlasy se už rozhodla. Ví, že jen tak dá opět šanci na útěk své neteři s jejím věrným společníkem. Rozhodla se i za svého partnera. On ji bude následovat kamkoli půjde, dokonce i do horoucích pekel nebo do Itálie, kam bude mít zanedlouho namířeno…

Urostlý indián také věděl, co je třeba. Byl chopen pro svou lásku udělat cokoli. Jediné, co si přál, bylo, aby jeho vyvolená byla šťastná. Zlomilo mu srdce, že věnovala srdce nikomu jinému, ale na jeho citech se vůbec nic nezměnilo. Plánoval návrat domů… Sesbírat co nejvíce posil a ukončit toto psychické týrání i za cenu jeho života.

I když ani jeden netušil, do čeho se hrne, tak všichni uvažovali stejně. Věděli, že je načase skončit…

***

Jacob

Na nic jsme nemohli přijít… Proč? Proč, když je vaše milovaná osoba v nebezpečí, tak musíte být tak… tak… bezradní?! To se opravdu musí pouze přihlížet na nebezpečí, které se řítí až moc velkou rychlostí? Ne! To nemůžu dovolit. Odejdu, ale počkám, až se atmosféra v domě uklidní, tedy v noci. Trhalo mi srdce vědomí, že opouštím Ness. Bál jsem se chvíle, kdy budu dost daleko. Chvíle, kdy budu po ní tolik toužit, a ona bude daleko v pohodlí svého domova…

Zaposlouchal jsem se do zvuků v domě. I když můj sluch není tak dobrý jako upíří, přesto jsem v tom tichu rozeznával nějaké zvuky. Slyšel jsem tikot hodin, a jelikož jsem měl pokoj vedle Ness, tak jsem slyšel tlukot jejího srdce. Pokaždé mě každá rána uklidňovala, ale dnes ne. Dnes jsem nemohl počítat údery a usnout s vědomím, že je v pořádku.

Pomalu jsem vstával z postele a rozhlížel se. Tolik věcí…

Musíš to udělat! nabádal jsem se ve své hlavě. Prožil jsem tu tolik věcí. Ty nejšťastnější okamžiky.

Přecházel jsem po pokoji a uchopil jsem každý předmět. Loučil jsem se se svými věcmi a hlavně s těmi, které jsem dostal od . Pohled mi uvízl na hlavě Kena.

Snad jsem se vhodně oblékl. Co po mně asi budou chtít? Mám si vzít ještě něco?

„Strejdo!“ hulákal na mě a lomcovala s mou nohavicí.

„Copak.“ Tak mi bylo líto, že jsem si ji nemohl vzít sebou!

„Tady… Tohle si vem.“ S nadšením mi podávala Kena. „Dnes v pět má rande s Barbie, tak buďte doma včas!“ S ukazováčkem nahoru dodávala důraz, že je to opravdu důležité.

„Budu,“ slíbil jsem, věnoval jí pusu na tvář a pravou nohou vykročil ze dveří…

Ten den jsem včas nepřišel. Šéf mě nechtěl před pátou pustit, takže jsem odcházel kolem půl šesté. I když jsem jel domů rychle, tak jsem nikdy nemohl vrátit čas a přijet dřív. S brekem ke mně přišla a vyčetla mi to. Nebránil jsem se jejím slovům, protože jsem věděl, že má pravdu. Nedodržel jsem slib… Tolik jí to naštvalo, že mi vytrhla Kena z ruky, použila svou nadlidskou sílu a utrhla mu hlavu. Tu hodila do rohu místnosti a s brekem utíkala do pokoje. Trvalo mi několik dní, než jsem si to úplně vyžehlil, a jak tak vzpomínám, tak dvě moje výplaty.

Odložil jsem hlavu zpět na své místo a uchopil fotku. Byl jsem na ní já a zase ona… Kdo jiný? Oba dva se na ní křeníme. Fotku jsem přeložil na polovinu a vložil si ji do kalhot. Až odejdu, tak musím mít na ni nějakou památku!

Pomalu jsem šel k oknu. Byl čas… Teď musím odejít. Vše tu nechat, ale dělám to pro její dobro!

Pomalu jsem otevíral okno. Dnes bylo docela chladno, ale mně, jako měniči, to nevadilo. Skočil jsem a při letu se proměnil ve vlka. Dopadl jsem na všechny čtyři. Chtěl jsem se rozeběhnout, ale něco dopadlo kousek od pravé tlapy. Podíval jsem se tím směrem. Stála tam Ness s taškou v ruce a vyděšeně na mě koukala. Nasucho otevírala a poté zavírala pusu. Nevěděla co říct a já také. Udělal jsem krok do strany směrem k ní, když se ozvaly rány po levé tlapě! Opět jsem vyděšeně uskočil. Tentokrát tam stála Alice s Jasper a koukali na nás stejně překvapeně jako mi na ně a jako před chvilkou já na Ness. Nikdo nevěděl co říct. Všichni jsme se na sebe koukali a měl jsem pocit, že si čteme myšlenky. Všichni tři ke mně přišli blíž, usmáli se na sebe a společně jsme vyšli pomalým krokem k lesu…

 


 

Díky za skvělé komentáře u minulé kapitoly... Pomalu jsem z nich skákala radostí! xD
Teď vás musím zase požádat o komentáře. Je jich stále méně a méně... Už takto mám času málo a snažím se psát, co nejvíce to jde... Nenuďte mě, prosím, povídku opět pozastavit pro nezájem a málo komentářů.
Děkuji.

« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Postarej se o ni... - 16. kapitola:

3. ella
15.08.2011 [18:19]

hezkééééééé Emoticon Emoticon honem další Emoticon Emoticon

2.
Smazat | Upravit | 15.08.2011 [15:45]

Škoda, že byla kapitola tak krátká... No to je fuk, aspon jsou vsichni napnutí. Přiznávám, předtím jsem nekomentovala, protože jsem všechno přečetla naráz. Takže ti ted oznamuju, že tvoje povídka je bezva a nechci, aby jsi ji pozastavila Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15.08.2011 [13:26]

Esther Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!